Maryinka

Vizuál je okouzlující a kreativně vytvořený, McGregor, Gosling i Watts podávají naprosto dokonalé výkony, hudební doprovod se mi taky moc líbil... Jenže co z toho, když mi film nedává moc smysl? Stay mě bavilo, zaujalo mě, ale opravdu nevím, jak hodnotit, a proto dávám nakonec jen 3* (a to jsem v první polovině uvažovala i dokonce o 5*). Škoda, zhlédnutí ovšem nelituji, byl to opravdu zajímavý zážitek.

Herecké výkony byly perfektní, Martinezova hudba jako vždy skvělá, námět a scénář se mi taky líbily... Jen mi to celé přišlo trochu "přestylizované", např. počet zpomalených záběrů bych snížila aspoň na polovinu. Celková chladná atmosféra filmu na mě působila nějak odtažitě, takže pro mě bylo také těžké vžít se do příběhu. Tvůrci si mohli navíc odpustit některé násilné scény, které byly podle mě až zbytečně brutální. Kvůli výtkám musím dát tentokrát jen 3*.

Co se týče hraní, nemám Her co vytknout - Joaquin naprosto dokonalým způsobem ukázal další ze svých hereckých poloh, tentokrát introvertního a citlivého muže, jenž se ocitl v životní krizi, Amy podala jako vždy super výkon a hlas Scarlett byl opravdu sexy (jak se koneckonců dozvíte v každé druhé recenzi). Řemeslná stránka filmu taky drží dobrý standard, režisér odvedl kvalitní práci a kulisy velkoměsta skvěle pomáhají vytvořit atmosféru oné osamělosti, která je jedním z hlavních témat filmu. Hudba se mi taky moc líbila, Arcade Fire patří mezi mé oblíbené kapely. Použití myšlenek jako je závislost na technologiích, neschopnost a nemožnost se jim vyhnout či hledání útěchy v útěku do nereálného světa taktéž chválím. Proč tedy dávám pouhé hvězdy, když začínám tolika klady? Nesmírně mě mrzí, že film s tak zajímavým potenciálem, navíc sci-fi, což je můj čím dál více oblíbený žánr, nemohu ohodnotit lépe, ale toto mi bohužel nesedlo. Problém mám především se scénářem (popř. dějem) a rovnou přiznávám, že je mi celkem fuk, že získal nějakého Oscara, ačkoli mu jistou originalitu rozhodně nelze upřít. Po celou dobu sledování jsem se dost nudila, s hlavním hrdinou, ač jsme si v mnohém podobní, jsem se nedokázala ztotožnit, stopáž mi připadala zbytečně dlouhá a humor občas zbytečně sprostý. Jako většina dnešních filmů podle mě taky příliš stavěl na sexu, což nevidím jako chybu, ale spíše jako důvod, proč mě místy nebavil. Hlavním důvodem, proč se mi Her nelíbila, je však skutečnost, že jsem prostě nedokázala brát Samanthu jako skutečnou bytost. To, jak říkala, že Theodora miluje, její schopnost orgasmu, vlastní iniciativy, kreativity, nadšení, smyslu pro humor, radosti ze "života"... Prostě pořád jsem si představovala pitomý algoritmus, jedničky a nuly, které simulují lidské pocity, ale neprožívají je. K tomu všemu jsem nebyla s to spolknout fakt, že vytvořit až tak dokonalý software bude v blízké budoucnosti nebo vůbec někdy možné. Samanthiny reakce byly podle mě až příliš bezchybné a lidské. Celý děj mi přišel nelogický, proč například psal Theodore ony dopisy, když by se našel určitě nějaký inteligentní SW, jenž by je dokázal napsat za něj a k tomu všemu zdarma? Kvůli těmto důvodům (a pár dalším, avšak již drobným, takže je zde nebudu dále rozepisovat) jsem si nedokázala film užít, a tudíž jsem z něj byla, obzvlášť po skvělém Ex Machina, docela zklamaná. Jak se říká - sto lidí, sto chutí. A mně bohužel tentokrát nechutnalo.

Téměř dokonalé. Nedivím se Calebovi, že se do Avy zamiloval. Moc se mi líbil vizuál a efekty. Inteligentní scénář mě navíc donutil k zamyšlení, Ex Machina rozhodně patří ke sci-fi se silným filozofickým podtextem. Jen se mi zdá trochu divné, že s takovou technologií, jež se ve filmu objevuje, Nathan používal jako zabezpečení pouhou (a dnes již téměř zastaralou) kartu a ne otisky prstů, scan očí apod. Taky považuji za trochu nevěrohodné, že by Avu stvořil naprosto celou sám. I přes tyto výtky jsem však během sledování napětím a zvědavostí téměř nedýchala, a proto dávám 9/10. Už teď se těším na další projekci, kterou teď se znalostí celého příběhu jistě budu vnímat zase trochu jinak. Nakonec možná i zaokrouhlím své hodnocení výše, protože ta pátá hvězda tentokrát unikla vážně jen o fous.

Alicia Vikander byla naprosto famózní, Redmayne jí však zdatně sekundoval. K příběhu mám jisté výhrady, každopádně mě ale nenudil, moc se mi líbila režie, a tak si Dánská dívka dle mého názoru čtyři hvězdy zaslouží. Obzvlášť vzhledem k faktu, že na toto téma je sakra málo filmů.

Níže již klesnout nelze.

Skvělé, bohužel kvůli rozpačitému konci nemůžu dát maximum. Goslinga jsem doteď nějak nemusela, musím ale uznat, že tady podal naprosto fenomenální výkon, vyloženě mi vyrazil dech. Nepřehrával, byl naprosto přirozený a já ani nemohla uvěřit, že vše jen hraje. Jako by oním v jádru poměrně dobrým mužem, který se potýká s depresí a drogovou závislostí, sám byl. Ráda bych také vyzdvihla kameru, občas jsem si během sledování díky rozostřeným a zajímavě zabraným scénám taky připadala jako sjetá, což mi pomohlo ztotožnit se s Danovými pocity a stavy. Moc se mi líbila i hudba, která k celkové melancholické náladě perfektně seděla. Rozhodně Half Nelson doporučuji, už kvůli výkonu Goslinga. Pokud navíc stejně jako já na tom nejste psychicky zrovna nejlíp, možná vás tento snímek taky dostane.

Za první polovinu bych dala 4 hvězdy - vše vypadalo dobře, herci hráli skvěle, kamera parádní, Boyelova režie jako vždy nápaditá, elektro soundtrack nadmíru povedený, scénář byl sice trochu zmatený, ale s trochou snahy srozumitelný. Jenže pak bohužel přišla zamotaná druhá polovina spolu s ujetým a dle mého názoru naprosto nereálným rozuzlením, které fakt nežeru ani za mák, a veškerý dojem byl zničen. Kvůli oné druhé polovině nejsem schopna ani ochotna dát více než pouhé hvězdy dvě.

(Viděla jsem nejdelší, 237minutovou verzi) Musím přiznat, že první hodina mě moc nebavila. Jakmile se však Dunbar setkal s indiány, pomalu, ale jistě jsem se do tohoto filmu zamilovala. Vše, co bych ráda vyzdvihla, již bylo řečeno či napsáno, a tak zdůrazním pouze jediné, a to dialogy v lakotštině, které dodaly scénám na autentičnosti. Kostnerovi se povedl mistrovský kousek, jenž je pro mě synonymem poetiky na plátně. Tento nádherný film si získal mé srdce, a to navzdory tomu, že se divoké přírodě raději vyhýbám a z vlků mám panickou hrůzu.

Děsnááááá nudaaaa! Ač to jako Boyelova "fanynka číslo jedna" nerada připouštím, toto je podle mě nejhorší film, co jsem od něj zatím viděla. Kdyby se předával Oscar za nejukecanější film roku, Sorkin jej bezpochyby obdrží. A jelikož já užvaněné filmy bytostně nesnáším, Steve Jobs si mě opravdu nezískal - jeho dialogy jsou navíc nesmírně nezáživné. Protože jsem to neviděla celé, nebudu raději hodnotit. Každopádně pochybuji, že to vůbec někdy dokoukám, rozhodně ne dobrovolně a při smyslech. Je to docela škoda, protože herci hrají dobře a kamera a režie, zejména v úvodní scéně, se mi moc líbily (samozřejmě když odmyslím tu slovní sprchu, jež ji doprovázela). P. S. Kdo zde najde pět vteřin bez dialogu, má u mě pivo.