TETŘEF

Free Derry

// tři shlédnutí, přečtení scenáře, přečtení fincherovo biografie...tak dlouho mi trvalo než jsem si objevil nového krále jeho filmotéky

Nabil...

Drive

// 4* , začínám přemýšlet o tom, že vystřihnu scénu s loutkou a postavím hereckému ansáblu sousoší .)

Mrdej to tam!

Na Helen je radost pohledět, Geofryho je radost poslouchat a Colinovi to musíte přát.

To bylo zase drama...teda, spíše nebylo, protože už dopředu všichni ví, že Fincher na pohodu udělá z jakéhokoliv filmu velkou parádu. A tak si mohl i zašpásovat se svobodomyslnou kamerou, nechat Letovi udělat cool copánky a Foresta zase jednou předvést velký humanistický výkon. A všichni byli spokojeni. A ty co nebyli, byli taky, protože Kristin Stewart dostala pořádnou mordu do obličeje. Takže se jí pomstili za Stmívání ještě dříve, než za něj mohla.

Ještě jednou a v klidu... // Na podruhé si lze všimnou jak moc si Nolan neví ve většině případů rady s akční scénou (no gravity fight budiž čestnou vyjímkou) a jak moc mu občas uteče střih i v komorní scéně, kde spolu jednají dva lidé). Také si ale lze všimnou, jak moc geniální vypravěč to je, jak mu atmosféra říká pane a jak moc hluboko dokáže jít s pouhým "blockbusterem". Hlouběji a upříměji než "I want to be art!" filmy.

Tenhle film, tahle kniha, tenhle režisér, tito herci, tento příběh, tato muzika, tento střih...tahle pachuť, kterou máš den, dva dny,tři dny,čtyři týdny, celý život v puse je nezapomenutelná. Vím to, protože Tyler Durden to ví.