tlesk

Kult. Legenda. Dokonalost. Já ani nevím co ještě k nejslavnějšímu dílu mého filmového boha dodat. Tarantino se vyznačuje neskutečnou prací s dialogy, postavami a rozkročeností v rámci žánrů. Nejzajímavější na tom je, že si časem vytvořil vlastní svébytný tvůrčí rukopis, který se mnozí marně snaží napodobit (a většinou to sklouzne do béčkového průměru), a jenž je patrný už zde. Pokud někdo dokáže povýšit zdánlivě tuctový brak do vod geniálnosti, je to právě onen "magor z videopůjčovny." :)

Takový malý bezvýznamný film, který spolu s dvěma předchozími tak trošku definoval žánr filmové fantasy. Vyvrcholení epické trilogie, o jejíž výchozí látce se tvrdilo, že je nezfilmovatelná. Peter Jackson to ale dokázal. A byť by se pár věcí, co skřípou našlo (Denethorovo šílenství), je Návrat krále koncem jedné éry a legendou ve všech významech toho slova. Více psát netřeba.

Je ironií, že nejlépe hodnoceným komiksovým filmem, jenž se za ta léta stal jakýmsi nedostižným pojmem, na nějž se nesahá, je vlastně film, který moc komiksových prvků nemá. Jde spíš o syrový akční dramatický thriller. Ledgerův Joker si film ukradl sám pro sebe a vytvořil tak kult osobnosti, který herci přerostl přes hlavu. I přes tragédii, jež ho potkala ale platí, že Joker je jednou z nejlepších záporných postav všech dob. Nekompromisní, zdánlivě chaotický (ačkoli plánuje víc než kdo jiný) a tak šílený, až je geniální (mezi oběma těmito aspekty je ostatně velmi tenká hranice). Pravá nemesis pro Temného rytíře, odzbrojující ho svou dokonalou nepředvídatelností. Jakkoli se v řadě fyzických aspektů od komiksové předlohy liší, charakterově jí odpovídá naprosto dokonale. Příští osoba, která mi řekne, že Jared Leto více odpovídá komiksovému Jokerovi a je "sexi," stane se obětí demonstrace zmizení tužky za smíchu Marka Hamilla... Ale to sem nepatří. :)

Když efektivní režisér vezme komiksovou bibli všech geeků a prakticky beze změny ji přenese na plátno, dostanete divácky příšerně nekomfortní film, který navíc dává smysl jen v masochistické tříapůlhodinové Ultimate cut verzi (tedy vč. vedlejší linky Příběhy černé lodě). Od tohohle filmu nečekejte zábavnou přímočarou akci. Komiksová předloha je v plném významu toho spojení grafickou novelou. Jako taková zbořila mýtus o brakovosti komiksového média, jakož i toho, že komiks je čtením pro děti a velké literatuře se nemůže rovnat. Rozmanité, vrstevnaté a jednoduše trojrozměrné postavy, z nichž ani jedna není vyloženě kladná, navíc předznamenaly směr, jakým se superhrdinský komiks ubírá dodnes. Dr. Manhattanovi nebude nikdy odpuštěno, že "to" udělal. Vyznění a pojetí samotného konce snímku je možná dokonce lepší, než v předloze. Tenhle film je pro mě vrcholem Snyderovy tvorby a důkazem, že když má k dispozici silnou výchozí látku, dokáže velké věci...

Nádherný, jímavý a hlavně neskutečně lidský příběh o naději. Jeden z nejsilnějších filmových zážitků vůbec. Film, který si mohu pustit kdykoli, kdy mi je slabo u srdce a v duši...

Stephen King tento film nesnáší. Ač chápu proč a souhlasím s jeho argumenty, já tohoto krále psychologických hororů miluju. Stejně jako odlišnou knižní předlohu. Geniální počin...

Dokonale gradující, komorní lahůdka pro Mistrovy fandy. Tarantino v opulentní atmosférické smršti slovních výměn a geniálně zkomponovaného soundtracku ukazuje, proč se mu říká "král dialogu." Ty řeči o slabém rozjezdu si ponechte. Ani minuta tu není nazmar!

Já tenhle film miluju. Od osmi let, kdy jsem ho pořád sjížděl na ošoupané videokazetě. Velkolepé, úchvatné, osudové a drsné historické drama. Drama, které sice šetří s historickou věrností, ale jinak je prostě dokonalé...

Vzácný případ toho, kdy film funguje mnohem lépe a uceleněji než knižní předloha. Jeden z nejlepších a nejdojemnějších filmů, co jsem kdy viděl. Nádherný exkurz do novodobé historie USA očima čistého člověka...

Jak předloha (ve které je pochopitelně mnohem lépe uchopena hlavní postava, jež je díky vhledu do mysli ještě odpornější než ve filmu), tak adaptace jsou pro mne úžasně atmosférickým zážitkem. Nejen lokace, herci a dokonalé kostýmy, ale námět samotný je tak krásně hluboký a přes počáteční zhnusení a autentičnost i překrásně poetický. Jako život sám. Nejsem si jistý, zda na mne víc zapůsobila závěrečná scéna v Paříži, či první použití vrcholného parfému. Tak či tak, i kdyby pro nic jiného, tak právě kvůli těmto dvěma neckutečně silným, a podobně jako vůně vše ostatní přebíjejícím a zároveň podtrhujícím momentům stojí za to film vidět. P. S. Laury mi bude vždy líto...