HKstars

První větší film Sammo Hunga se na můj stůl dostal víceméně náhodou, ale protože tvoří kapitolu nejen v životě Samma, ale i jeho spolužáků z opery, byl jsem docela zvědav a nenechal jsem se odradit ani divokým anglickým poutákem "Here Comes the Unbreakable China Doll Who Gives You the Licking of Your Life!". Obhroublost této věty budiž varováním pro mé následovníky, protože sledování Hapkida je o život! Těžko věřit, že mezi "tímhle" a např. Drunken Masterem je pouhých šest let mezera, až uvidíte režiséra Huang Fenga v akci, odpustíte Brucovkám jakoukoliv chybu, Hapkido vás bude šokovat na každém kroku - v duelech se bojovníci míjejí doslova o metry (zvuk to jistí ;), reverz je tu na denním pořádku a kopie, kterou jsem měl dispozici byla asi stažena z hodně omakaného filmového pásu, protože místy chybí celé vteřiny a některé střihy si tak o kontinuitě mohou nechat jenom zdát. Děj Hapkida je jednoduchý - tři čínští studenti se v době japonské okupace vracejí z korejských končin, aby si doma v Číně otevřeli školu Hapkida. Naráží však na zlé Japonce z konkurenční školy karate a stačí pár dobrých skutků, aby se jim stali trnem v oku. Je docela příjemné, že scénář se nezatěžuje podrobnostmi a jakýkoliv náznak dialogu rázně dusí ránou do břicha. Dusit se však budete i vy, protože jediný, kdo tu bojuje ve jménu Hapkida je Whang In-Sik (už tenkrát mu to zatraceně dobře kopalo), ostatní kolem sebe spíš máchají rukama (platí pro všechny tři hlavní hrdiny - Angelu Mao, Cartera Wonga i Sammo Hunga, který tíhu své role příliš neunesl... i když s ohledem na celkové kvality snímku se v hromadných bitkách alespoň trochu orientuje), přičemž většinou podlehnou japonské přesile... smutné. Akčních scén je tedy dost, ale eleganci a techniky byste v nich hledali marně (i když ke konci se alespoň objeví spásonosná brutalita ;). Nechci Hapkido urážet, ale je to zkrátka old-school nejtvrdšího zrna s vykulenými hereckými výkony, neatraktivní a pomalou (místy opravdu pppooommmaaalllooouuu) choreografií. K tomu se ještě přidávají špatné anglické titulky a chybějící záběry, takže je jasné, že před Sammem vás budu tentokrát výjimečně varovat. Hapkido není tak špatné, abyste se u něj svíjeli v křečích smíchu, ani není tak dobré, aby se jeho chyby daly omluvit dobou vzniku. Jediné čím zaimponuje je odvaha, s níž se snímek vrhá do náročných skupinových bitek (jeden vs. hodně) a také raritní přehlídka tehdy ještě neznámých mladíků slavných jmen (Jackie Chan, Yuen Biao, Lam Ching-Ying, Corey Yuen). Pokud ale neumíráte touhou poznat dvacetiletého Lam Ching-Yinga, vyhněte se tomuhle dílu obloukem. 40%

Stačí jeden článek na to, abych popsal neuvěřitelné neštěstí, které se Brucovi přihodilo po jeho smrti? Zřejmě ne a to nejsem ani super hardcore fanoušek, takže v této recenzi nepadnou nevybíravá slova. Bruce Lee tenhle projekt plánoval dlouhá léta. Základním konceptem bylo, že hlavní hrdina (on), vysloužilý mistr bojových umění, je donucen korejským gangem vyloupit tajemnou pagodu, která prý skrývá velké poklady. Vstupuje do věže a v každém patře na něj čeká mistr určitého bojového stylu, musí porazit všechny a vystoupat až na vrchol věže, aby získal poklad a zachránil svou rodinu, kterou Korejci drží jako rukojmí. Bruce chtěl tuhle myšlenku dotáhnout do konce a skutečně sehnal kvalitní bojovníky - Dana Inosanta, Whang Ing-Sika, mistra v hapkido Ji Han Jaeho (učitel Whang Ing-Sika) a Kareema Abdula-Jabara, který byl nejen nadšeným studentem Brucova Jeet Kude Do, ale hlavně byl opravdu "velký". Ten měl být finálním bossem a jeho stylem bylo právě Jeet Kune Do. Bruce však našel jeho achillovu patu, byl citlivý na prudké sluneční světlo. V závěru souboje měl Bruce rozseknout papírovou stěnu pagody a získat tak rozhodující výhodu. Bruce natočil asi čtyřicet minut materiálu (patnáct minut použitelných záběrů, které ve filmu uvidíte), včetně bitky s Jabarem, ale musel práci přerušit kvůli natáčení Enter the Dragon. Ke Game of Death už se nevrátil, protože nečekaně zemřel. A tady to celé mohlo skončit, z filmu by zbylo jen čtyřicet minut syrového materiálu, který by si fanoušci promítali na srazech. Komerce je ale svině, takže o pár let později se zrodil "fantastický" nápad Game of Death dokončit, rozuměj přidat jí vlastní příběh a roztáhnout ji na celovečerní délku. Úkol hodný boha vzal na svá bedra Robert Clouse, kterému všichni věřili snad proto, že Enter the Dragon byl tak dobrý film. Velká chyba. A nebyla zdaleka jediná. Jak dotočit film bez Bruce? Použijeme doubly! Tak se objevil Bruce Le a Bruce Li, kteří nejen že nebyli Brucovi vůbec (ale vůbec) podobní, ale navíc neuměli ani bojovat. Sammo Hung jako přizvaný choreograf se mohl snažit jak chtěl, ale nevytřískal z nich ani jednu podařenou kombinaci. Celé peklo ale nakonec má příběh (i když filmaři zcela ignorovali Brucovy poznámky, podle nichž šlo film dokončit v duchu již natočeného materiálu), i když to chtělo vzít obrázek Bruce, vystřihnout z něj tvář a přilepit jí doublům na obličej (to ve filmu opravdu je!), popř. spojovat naprosto nesouvisející záběry a ordinovat doublům velké tmavé brýle, popř. opatrné postoje v místech kam reflektory nesvítí. Ufff... Hlavním hrdinou filmu je slavný herec Billy Lo, kterého obtěžuje mafie. V první hodině filmu Billy dostává neustále přes hubu a navíc gangsteři zastrašují jeho dívku. Nezastaví je ani pár modřin, takže Billy pomalu (velice pomalu) dospěje k rozhodnutí, že půjde do té věže, kam ho pořád lákají a všechny tam vymasí. Původně mělo být v pagodě pět bojovníků, ale Bruce natočil je části tří soubojů, dotočen byl ještě souboj doubl vs. "jeden blbej přehrávající hollywoodskej herec" a pak je tu plešatý boss jako třešnička na dortu (Bruce se ho ani nedotkne, sám spadne ze střechy a stihne při tom zlikvidovat neónový nápis, tady se Sammo nečekaně blýsknul). Koukatelných by mělo být právě těch posledních dvacet minut, v nichž se Bruce objevil a rozdal si to (narážky si strčte za klobouk) s většinou svých žáků (Dan Inosanto, Kareem Abdul-Jabar). Problém je v tom, že z Brucovy strany nešlo o hotové scény, kdyby nezemřel, zřejmě by ještě dotočil pár záběrů, vylepšil nějaké detaily. Clouse v celém filmu pracuje se surovým materiálem, tu a tam si vypomůže záběrem z úplně jiného Brucova filmu, neštítí se použít ani záběry z Brucova pohřbu! Celé to vypadá hrozně amatérsky, např. ze záběru uvnitř místnosti se stříhá na záběr Bruce, který evidentně stojí někde na ulici apod. Není tedy divu, že i ona nezfalšovaná dvacetiminutovka (možná je to i míň) působí velice rozpačitým dojmem. Souboj na nunčaky s Danem Inosantem je solidní a odehrávat se v tomhle duchu celý film, možná bylo zaděláno na klasiku (takhle si budeme pamatovat jen typickou žlutočernou motorkářskou kombinézu), ale souboj s Kareemem těží jen z fyzických rozdílů mezi bojovníky. Kareem se možná u Bruce něco naučil, ale při svých 2.20 metrech neumí zvlášť kopy provést nijak fotogenicky, opět narážíme na nutnost určitých předpokladů, pokud film vysloveně nechcete vidět a nevíte o pozadí jeho přípravy, neukoukáte ani prvních deset minut. Tak MOC je tenhle film špatný a klidně ho nazvu urážkou Brucovy památky. Bylo by fajn vymazat kus historie, zapomenout, že tenhle film existuje a nechat na základě Leeových původních návrhů natočit remake. Je to nesplnitelný sen, dnes už je komercionalizace i hongkongské filmové branže natolik pokročilá, že víc jak dvě hvězdy do filmu nenacpete, navíc všichni bojovníci, kteří za něco stáli, už pokojně zestárli a vyklidili plátna mladším, bohužel už ne tak zručným. Game of Death není filmem v pravém slova smyslu a výsledek určitě neodpovídá Brucovým vizím, takže ve vašem vlastním zájmu vám radím, abyste ho z jeho filmografie nemilosrdně vyřadili a prostě ho ignorovali. Jenže vy se na něj stejně podíváte, protože lidi jsou od přírody zvědaví. Ale já vás varoval. Pamatujte má slova! Dvacku za souboj s Bobem Wallem (doubl) a Danem Inosantem (Bruce) a kvalitní hudební téma Johna Barryho (i když se opakuje do zemdlení). Na DVD od Hong Kong Legends je k dispozici 39 minutová verze, sestříhaná podle původních Brucových poznámek z dosud nezveřejněných záběrů, které Bey Logan vyhrabal v archivech Golden Harvest. Zjistíte, že původně mělo být všechno ÚPLNĚ jinak a ty tři bojové scény najednou v kontextu vyznívají o dost líp. Hned si uvědomíte, že kdyby to celé natočil Bruce, mohla to být klasika, souboj s Inosantem je v téhle verzi výborný, na napětí získá i duel s Kareemem, je to prostě "úplně jiné kafe", jestli máte šanci si tuhle verzi pustit, pak neváhejte. 20%

Director's cut: Je skutečně jen pár filmů na které jsem se v životě těšil tak jako na Hero. Netrpělivé odpočítávání každé minuty se kterou jsem byl blíž premiéře, nezbedné hltání každé nové informace a třesoucí se ruce, když jsem ho konečně "měl"... Možná vám to připadá jako případ pro psychiatra, ale čínská ofenzíva vyvolaná úspěchem Tygra a Draka si nebrala servítky a rozhodla se kontrovat filmem, který všechny srazí na kolena. Největší rozpočet, nejlepší štáb, povolení natáčet kdekoli. To jsou slušná esa v rukávu a Zhang Yimou je zkusil využít do poslední kapky. Na nekonečném celuloidovém plátně tak začíná před divákem črtat příběh o prvním císaři Číny (Chen Daoming), o čtyřech bojovnících, kteří se rozhodnou připravit ho lstí o život, o různých podobách hrdinství, pravdy a lásky... v zářivých barvách způsobujících artové opojení pak vyniká netradiční způsob vyprávění, který z diváků doslova rve emoce a vede je podivuhodným bludištěm až k závěrečnému rozuzlení. Originální (pokud tedy pomineme např. Rashomona, který je vyprávěn podobně) stavba scénáře však zakrývá jeho temnou stránku, která nezapře komunistický podtext (je to patrné zvláště v závěrečné pointě), těžko říct jestli to byl záměr či tlak ze strany čínské vlády, nutno říct, že tento politický krok necitelné posunul poselství filmu trochu jinam než by bylo záhodno... Přenést se přes tuhle drobnou nerovnost by vám ale nemělo činit problémy, protože Hero nabízí ve svých devadesáti minutách takovou smršť vizuálních orgií až se vám z toho zamotají duhovky. Zhang Yimou svojí "uměleckou režii" dotahuje do extrému a z filmových scén dělá, za vydatné pomoci kamerového mága Chrise Doylea a pečlivé postprodukce, nádherné malby (souboj v listí, souboj na jezeře, úvodní souboj Nameless vs Sky), které bych si bez váhání nechal zarámovat. Díky relativně krátké délce má film i příjemný spád, protože mezi klíčové artefakty příběhu patří hlavně bojové scény, které nejsou jen bezcílným mácháním rukou a tvarovaného železa, právě v nich se vybarvují charaktery hrdinů (jejichž emoce jsou rafinovaně znázorněny barvou jejich oděvů, která se v průběhu filmu několikrát změní) a právě na ně, proč si to nepřiznat, jsme se těšili. Když totiž do filmu obsadíte hvězdy jako Jet Li, Donnie Yen, Maggie Cheung, Tony Leung chiu-Wai nebo Zhang Ziyi, automaticky se od vás očekává to nejlepší... Zhang Yimou to věděl, ale bojové scény nepoužil jako berličku, chytrými tahy dosáhl toho, že akční scény jsou rovnocenným partnerem dialogům a působí spíš jako mlčenlivé nápovědy. Jeden pohled, jeden pohyb, jedno máchnutí mečem... to vše dokáže prozradit víc než tisíc slov. To bylo možné zejména díky hereckým výkonům. Kromě Donnieho Yena (který má ve filmu spíš takové větší cameo a všeho všudy promluví dvě věty) se všichni herci předvedli v tom nejlepším světle. U ostřílených festivalových harcovníků jako Maggie Cheung a Tonyho Leunga, je to standardem, od Chen Daominga se také čekaly velké věci (a dá se říct, že svým způsobem všechny přehrál), ovšem Jet Li byl v minulosti považován spíš za bezduchou mlátičku béčkových akčních filmů. Hero je důkazem, že tomu tak není. Ale abychom akční scény jen tak nezakecali... Choreografie se chopilo relativně známé (v Hong Kongu) duo Ching Siu-Tung a Tung Wei (Siu-Tung dělal první půlku filmu, Tung Wei tu druhou. Dost nestandardní postup, ale zřejmě měl své opodstatnění). Jak už bylo řečeno, díky střízlivé stopáži je film ověšen bojovými scénami asi jako vánoční stromeček žárovkami. A tyhle žárovky svítí proklatě jasně, i když trochu ustupují mírně uměleckému nádechu, který jde čas od času až za hranice známého světa... Na straně jedné to akční scény posiluje (úvodní Nameless vs Sky) nebo je to dokonce posunuje do jiných sfér (bitva nad jezerem), ve většině případů to však bude těžkým zklamáním pro fanoušky hongkongských filmů, kteří čekali pětihvězdičkové hongkongské řeže. Tenhle druh akčních scén Hero nabízí v ještě menší formě než Tygr a Drak a nelze mu to vyčítat, protože to měl napsané už ve svém rodokmenu. Zhang Yimou není génius akce, je to víceméně artový režisér a tak se nemůžeme divit, že mezi chirurgicky přesnými zásahy, je tu víc místa pro dlouhé záběry detailů, zpomalené lety nad vodou i souší (ano, pokud jste se smáli u Tygra a Draka, tentokrát se zasmějete taky) a souboje jsou hlavně relativně krátké, pokud se jim povede vyjádřit co režisér potřebuje, není již důvod pokračovat. Střih a jede se dál. I přes drobné výtky ale Hero naplnil mé očekávání beze zbytku. Vizuálně nádherný epos natlučený do devadesáti minut plných kouzelného příběhu, originálních akčních scén a velkých činů, které jsou hodny jen hrdinů. Hero vás na chvíli unese do filmového nebe a nechá vás vznášet se ve vlastních představách a možná, kdyby nebylo těch pár chybiček, byste díky Hero totálně uletěli... Takhle se ještě dokážete vrátit zpátky na Zem a prohlásit "All under heaven". 100%

Hongkongské Gangy New Yorku? Tak bychom mohli s jistou dávkou nadsázky nazvat velkofilm a remake Hero z režijního pera Coreyho Yuena. Ačkoliv díky názvu bude tenhle snímek zaměňován se slavnějším Jet Liho filmem, udělali byste obrovskou chybu, kdybyste ho minuli, protože podobných děl je v HK kinematografii jako šafránu... Hlavním hrdinou filmu je Ma Wing-Jing (Takeshi Kaneshiro), který spolu se svým bratrem Ma Tai-Cheungem (Yuen Wah) utíká z bídou drásaných oblastí Číny do pohádkové Šanghaje. Po svérázném nástupu do vlaku však zjišťují, že není všechno zlato, co se třpytí a jediné co nováčkům zbývá je do úmoru dřít v přístavu. Tady však Ma Wing-Jing náhodou potkává hlavu jedné z Triád - Tam Seeho (Yuen Biao), který je podporován Brity. Maova drzost Tamovi imponuje a po krátké seznamovací bitce se kolečka Ma Wing-Jingova osudu naplno roztáčejí. Začíná to prací v baru, odkud Ma vyžene členy konkurenční Triády Yeung Seunga (Yuen Tak) a pokračuje to vlastnoručním zabíráním cizích území (to přijdete s mečem do cizí čtvrti, všechny pomlátíte a okolíkujete dobyté území - v reálu to asi tak nefungovalo, ale ve formě akční scény to sežerete i s navijákem). Bohužel s rostoucí mocí se Maovy dobré úmysly (a především láska k barové zpěvačce Kim) vytrácí a mladík si během několika špatně volených vět stihne nadělat spousty nepřátel. A to je zlé, protože město je pro tři Triády příliš těsné a Yeung Seung za zády ostatních spřádá zlomyslný plán, který z něho udělá vládce města. Stačí zabít pár Britů a sehnat od policie nějaká ta děla - zbytek už se zařídí... Musím přede všemi dobrovolně přiznat, že od Hero jsem nic moc nečekal (a o filmu samotném ani předem nic moc nevěděl) a nechával jsem si ho v zásobě HK pecek až na poslední chvíli. O to příjemnější bylo překvapení, když se z podceňovaného titulu vylíhla temná gangsterka popisující bouřlivé období války Triád v Šanghaji. Osobně nevím jestli Corey Yuen čerpal z historických učebnic, ale není těžké uvěřit, že se podobné berserky (v akčních scénách dominují nechvalně proslulé axe gangy) skutečně děly. Akce je ve filmu ale jen stopové množství, protože Corey se soustředí hlavně na dokonalou kresbu doby a napíná atmosféru jak to jen jde (sám si však místy podráží nohy drastickými dávkami humoru. Ten většinou přichází v nejnevhodnější chvíli, ale díky bohu je až příliš roztomilý, takže vlastně ani nemohu protestovat ;). Vychází to perfektně a ať počítám jak počítám, je mi záhadou, že se tak košatý příběh vešel do devadesáti minut. Snad je to zásluhou herců, kteří odvedli skutečně VELKÝ kus práce. Takeshi Kaneshiro v čele je velkým příslibem do budoucna - umí kopat, hrát i střílet a pod jeho pohledy jistě zkoprní řada fanynek, nicméně Yuenové z Opery mu víc než zdatně asistují - Yuen Biao je jako vůdce Triády možná až příliš sympatický, takže ve chvíli, kdy se mu začnou dít "moc špatné věci" budete scenáristu proklínat. Yuen Wah je tu obsazen zcela proti svému typu, ale svoji úlohu sidekicka a bratra hlavního hrdiny zvládá na jedničku, zvlášť v kooperaci s Corey Yuenem, jenž si střihnul malou úlohu strýčka hrdinovy lásky, barové zpěvačky Kim. No a pak je tu hlavní záporák - Yuen Tak, který se konečně taky jednou vytáhne i před kamerou - jeho herecký výkon a vizáž je stejně oslnivá jako jeho choreografie a když to v závěru pořádně rozbalí, začnete litovat, že tenhle maník se před kamerou objevuje jen zřídka. Těžko někoho o kvalitách Hera přesvědčovat pouhými slovy. Corey Yuen se evidentně nechal inspirovat hollywoodskými eposy a blíží se k nim na všech frontách, aniž by "kopíroval" jejich špatné mravy. Je to sice trochu moc retro a těch humorných scén mohlo být méně (pokud tedy vůbec nějaké byly nutné), ale v přívalu dnešních rádoby akčňáků HK popových hvězdiček (už je to klišé, co? ;) působí tenhle remake (předlohou byla klasika od Shaw Brothers - Boxer from Shantung) jako svěží vánek. Díky za něj... 80%

Lau Kar-Leung si zas jednou potřeboval veřejně "zamasturbovat" nad tím, kolik zná bojových stylů a zbraní. Jako by to nestačilo v Legendary Weapons of China, teď milý Lau, se svým nevlastním bráchou Gordonem, fušuje do řemesla i Japoncům. A navzdory mé averzi k "jedinému žijícímu velmistrovi" (viz níže), musím říct, že z toho je opět další nesmrtelná klasika. Konec 70. let téhle bratrské dvojce zkrátka vyšel a je škoda, že tenhle film vedle komnatových pecek trochu zapadl. Jeho zápletka je totiž velice originální a ve druhé půli filmu se zvrhne v nekonečný řetěz bojových scén, které jako by vypadly z učebnice. Ah To si má vzít za ženu kamarádku z dětství, Kung Zi, kterou ale už léta neviděl. Zprvu protestuje a snaží se manželství vyhnout, ale z Kung Zi vyrostla taková kráska, až to Toovi zvedne... kadeře (ano, Gordon Liu tu má víc vlasů než ve všech dalších rolích dohromady ;). Dojde tedy ke svatbě, manželství však nemá dlouhého trvání, protože Kung Zi ráda trénuje japonské bojové styly a snaží se manželovi dokázat, že jedině karate a judo jsou těmi správnými bojovými uměními. Když zlikviduje půlku zahrady (ukopávat hlavy mramorovým andělíčkům se nesluší) a párkrát zaspáruje s manželem, odjede naštvaná zpátky do Japonsku, i proto že jí Ah To ve většině disciplín porazil. Jeho otec, který celý sňatek domluvil snad ještě před synovým narozením, čistě z obchodních důvodů, se snaží dát věci do pořádku, ale Toův dopis manželce, který se náhodou dostane do rukou Ziina blízkého přítele, ninji Takena (eh), který jeho význam špatně pochopí a bere to jako čínskou výzvu na souboj. Dá tedy dohromady nejlepší bojovníky jednotlivých japonských stylů a vydá se za Toem. Však se ještě ukáže, jestli má navrch čínský meč nebo japonská katana. Takena hraje Yasuaki Kurata (zřejmě nejobsazovanější "ninja" v hongkongských filmech) a zápletka by vám snad mohla trochu připomenout Ninja in the Dragon´s Den (natočený šest let po tomto filmu). Lau Kar-Leungovi nelze upřít vynalézavost, především v první části filmu, kdy se manžel a jeho choť navzájem trumfují, kde to jen jde. Poznáte tak zbraně i techniky z obou stran barikády a jedná se o milou předehru k extrémně nataženému finále, ve kterém už se charaktery postav víceméně nevyvíjejí. Jakmile přijede japonský reprezentační tým do Číny, jde už čistě o bitky a max. tak nějaký kodex samurajů, probleskující vždy na konci soubojů. Gordon Liu vyzkouší karate, judo, japonský meč, nunčaky nebo umění ninjů. A tady začíná Lau Kar-Leungův film trochu skřípat. Ne že by snad podání bojových stylů bylo nějak nepřesné, naopak se člověk musí sklonit před Lauovým rozhledem a Gordonovými schopnostmi. Nejsem sice expert, ale všechno vypadá přirozeně a Gordonovi "sežerete" i vlastní verzi drunken boxingu, který ho naučí sám Lau Kar-Leung v cameo roli (neodolatelně sehrál Ah Soa, tj. postavu žebráka z Drunken Mastera... stojí za zmínku, že Yuen Siu-Tien, který hrál Soa/Sama v Drunken Masterovi, tu hraje jednoho z čínských mistrů, který použití drunken boxingu proti karate navrhne). Jde tu čistě o to, že výsledky jednotlivých klání jsou nekompromisní. Při manželských bitkách to ještě vypadá celkem vyrovnaně, ale skutečnost, že Ah To vyhraje nade všemi velmistry, kteří se mnohdy věnují jen konkrétnímu stylu (takže nad ním tráví nepoměrně víc času, než univerzálně cvičený jedinec), je velice vratká. Snad jen u juda nechal Lau prostor pro zaváhání a zkalil charakter hrdiny malým podrazem (ale nevědomým), u zbytku jsme důsledně přesvědčování o tom, že čínské styly nemají konkurenci. Podobně troufalý byl Lau i v Bláznivé misi 5, když nechal západní šerm zlikvidovat čínským mečem, v tomhle případě jde ale o trochu víc. Japonci asi tenhle film v lásce nemají. My ale Japonci nejsme a pokud nepatříte zrovna k fanatickým studentům karate nebo aikida a nemodlíte se denně dva zdrávasy v japonštině, můžete tuhle mezinárodní nesnášenlivost a pokřiky "naše kung-fu je lepší než vaše" s klidem hodit za hlavu. Jde tu přeci jenom hlavně o výkladní skříň mnohdy neuvěřitelných bojových výkonů. Lau všechno rámuje do širokých záběrů a stříhá jen když je to nutné. Všechny techniky tak dostanete na stříbrném podnose a v prvotřídní kvalitě. Tenkrát to možná byla samozřejmost, dneska si takových filmů musíme vážit. A Gordon Liu by se svým charismatem skutečně mohl lámat skály. Pokud máte šanci sehnat tenhle titul a s leskem v oku vzpomínáte na 36 komnat a podobné fláky, neváhejte už ani vteřinu. Máte na dosah perlu a ani o tom nevíte. 80%

A máme tu další film z prostředí Po Chi Lamu (i když Wong Fei-Hung se tu tentokrát vůbec neobjeví!). Yuena Biaoa asi naštvalo, jak málo prostoru dostal v první OUTC a tak si o dva roky později roli Foona vyzkoušel znovu a protože Biao není žádný troškař, jde hned o hlavní postavu... Hned v úvodu ho zastihujeme jak spolu s Buck Tooth Soem (Wu Ma, který je zároveň i režisérem filmu) příjíždějí z Hong Kongu a hned spěchají na kliniku. Foon je bohužel smolař a na lodi potká přítele z mládí (Tai Bo). Ten zrovna neví kam s pašovaným opiem a protože ví, že celníci nebudou zavazadla Po Chi Lamu kontrolovat, vrzne kontraband nebohému Foonovi přímo pod nos. Po následné policejní razii na klinice, vedené postrachem všech zločinců, Zlatým Panterem (Yam Sai-Kwoon) se tak Foon z pozice očekávaného studenta stává vyvrhelem, což nakonec vede k jeho vyloučení z komunity... Dokonce i dívka do které se na lodi zakoukal je "rizikovým zbožím", protože se jedná o dceru Zlatého Pantera. Smůla nad smůly a to všechno na hlavu jednoho dobráka... Foon se však rozhodne s osudem bojovat a infiltruje pašerácký gang vedený Wahem (Yuen Wah), aby pomohl Panterovi získat dost důkazů a očistit své jméno. Všechny, kteří se teď těší na další nepoznané dobrodružství ze života Wong Fei-Hunga a jeho učňů, teď ale musím trochu zchladit... Wu Ma film pojal jako detektivní drama a přes několik typicky čínských gagů, se celý příběh točí kolem toho jak Foona někdo mlátí, podvádí nebo mlatí a zabíjí jeho blízké. Tenhle "vážnější" model sice funguje, ale je na míle vzdálen melodramatické Once upon a time in China nebo odlehčeným Drunken Masterům. S tím bohužel souvisí i nároky kladené na herce - je těžké soudit podle anglického dabingu (který je odporný jako vždy), ale nikdo ze zúčastněné posádky mě vyloženě nezaujal. Ano, Biao je fajn Foon. Ano, Yam Sai-Kwoon hraje dalšího "jsem hodnej, ale spravedlivej" oficiála. Ano, Yuen Wah hraje záporáka solidně, ale... všichni mají na víc a jejich ztrápené výrazy (hlavně Yuen Wah) prozrazují, že si to při natáčení zrovna dvakrát neužívali. Právě výkony celého ansámblu film trochu koupou v béčkových vodách, kam spadnul hlavně díky ušmudlané technické prezentaci (kamera, triky, zvuky... na co si jen vzpomenete). Biao v roli choreografa sice maká seč může a napíná svou postavu v neskutečných kopech (někdy tak neskutečných, že si Biao "vypomůže" třetí nohou ;), ale marná sláva nad poctivých padesát už to nevytáhne. Scénář je prostě příliš roztěkaný, než aby udržel divákovu mysl "vcelku" a výsledné zúčtování po eliminaci hlavního záporáka je tak bleskové, že jsem zůstal se spadlou čelistí ještě do půlky závěrečných titulků (těhle dějových "křečí" zažijete víc). Kickboxer tak ve výsledku vyznívá "pouze" jako nedopečený pokus o "vlastní OUTC příběh", který po cestě potkal příliš mnoho kamenů, o něž lze snadno zakopnout... 50%

Corey Yuen proslul jako výrazný akční režisér, který si rád tyká s dráty a neštítí se bok po boku Sammo Hunga využívat ve svých filmech něžné pohlaví v dominanci na tím mužským. To je případ i tohoto filmu (název je ostatně výmluvný), v němž hrají chlapi až druhé housle. Corey ale tentokrát zapátral podstatně hlouběji a před sebou nemáme jen akční oddechovku s cílem emancipovat vše živé. Už od začátku to vypadá, že se bude hrát na daleko vážnější strunu - policistka Mina (Mina Joyce Godenzi) si v první scéně bere za muže Huang Tsung-Paoa (výborný Tony Leung Ka-Fai), jediného chlapa v rodině Huangů, které vládne vdova (Tang Pik-Wan) a její dcery. Všichni jsou tu kolem dokola policisté a Tsung-Paovy sestry samozřejmě trochu na Minu žárlí, takže jsme svědky malých rozbrojů na policejním oddělení, skrz něž se pomalu obnažují kořeny propracovaných vztahů. Ale ještě než stihne Tsung-Pao propíchnout kondom špendlíkem, navzdory přání své ženy, že děti by chtěla až poté, co se stane inspektorkou, uteče z vězení parta Vietnamců (jejich technika opuštění věznice je krutě originální) vedená Yuenem Wahem a pokusí se vyloupit kasino. Pro policii to i před včasné info znamená zpackanou akci a nenávist v rodině eskaluje. Možná by zůstalo jen u pár nadávek, ale Yuen Wah a jeho kamarádi si v jednom parku postavili smrtící pasti, ze kterých by slintal i major Dutch z Predátora a po krátkém souboji je výsledek 1:1 - Mina totiž při akci v kasinu zabíjí Wahova bratra a ten se mstí likvidací Tsung-Paa. Od rozehrané partie se ale neutíká a rodinné vztahy jsou pevné na obou stranách, takže nás čekají další pomsty ve velkém stylu... Každému kdo čekal třeskutou akci vytírá duo Hung-Yuen zrak. Ano, je tu dost akčních scén, ve kterých je Mina Godenzi drsnější než žiletka a strká do kapsy řadu svých mužských kolegů (a Sammo Hung ví jak "prodat" svoji ženu ;) a finální scéna na lodi je i přes nižší schopnosti ženských hrdinek (Mina je výborná, ale na špičku oboru přeci jen nedosahuje) učebnicovým příkladem toho "jak se to má dělat". Aby ne, Corey Yuen a Sammo Hung jsou ti nejlepší učitelé. Ale stejně jako muži tentokrát ustupují ženám (které ovládají všechny klíčové posty příběhu a i poslední souboj se odehraje mezi nimi), ustupuje i akce před dramatem, a vychází to perfektně. Corey si mazácky poradil i s tím, že v každé druhé scéně nevyletí něco do vzduchu a jeho vedení herců je na hongkongské poměry fascinující. Ať už se jedná o hádku ve sprchách nebo rodinnou večeři, jsou to okamžiky, při kterých budete bez dechu - pár gest, pohledů očí, vhodně zvolená replika a nad celou scénou visí napětí, že by se nedalo krájet ani motorovou pilou... Největším majstrštykem ale zůstává způsob jakým jsou oba žánry sesazeny dohromady, ostrý kontrast se nikdy neproboří do sebeparodie a přehrávané party vám nikdy nevyloudí úsměv na rtech. Všechno to balancuje přesně na té hraně jakou Corey zvolil a výsledkem je dojemný akční film, což je sousloví, které asi často nepoužijeme. Na závěr bych chtěl ještě připomenout zásluhy Sammo Hunga. Nejen že ve filmu hraje a dotlačil k němu Minu Godenzi, ale především při choreografii akčních scén opět dokázal malý zázrak a ženské hrdinky jsou tu snad ještě o řád "akčnější", než jejich kolegyně z In the Line of Duty. Právě díky tomu by se snímku neměli bát ani hardcore akční fandové, kteří si spíš než na shakespearovské dialogy potrpí na pořádný kopanec do hlavy. I těch se dočkáte, chlapci. Takže bez bázně a hany, rozeběhněte se do širých lánů a tuhle HK raritku si koukejte sehnat. 80%

Čert ví proč jsem si myslel, že Painted Skin je ten slavný film o Sammových dnech v opeře. Není (ten se jmenuje Painted Faces, malý rozdíl ;). Místo poskakujících "operátorů" jsem tedy dostal duchařský příběh pod taktovkou legendárního režiséra Kinga Hua. Je až nečekaně nelineární, protože zatímco v úvodu to vypadá, že jeho hrdinou bude učedník Wang, který propadl u císařských zkoušek a teď se jen tak fláká a hraje v barové kapele (mluvíme o hlubokém čínském středověku, tedy dobách, kdy se po ulicích proháněli swordsmani a servírovaly se nudle se psím masem). Jednou v noci na svých toulkách potká ženu, kompletně oděnou v bílém (těsné poté, co ho prodavač nudlí varuje před duchy). Přivede si dívčinu domů, získá od manželky svolení k bokovce (!) a jde se na to. Ale ještě než si stačí užít chvilku rozkoše, přijde na to, že dívka je ve skutečnosti duch, resp. něco mezi duchem a člověkem. Kdesi v podzemí se totiž mocný démon rozhodl vybudovat armádu z mrtvých lidí - stačilo zablokovat pár dveří a mrtvé duše nemohou ani do nebe, ani do pekla a jsou nuceny sloužit démonovi. Ona dívka je jednou z těchto lapených duší, ale přestalo jí bavit poslouchat maníka v plášti, který se umí proměnit v raketu země-vzduch (pro rychlé přesuny je to praktické ;) a utekla sehnat pomoc. Takže se Wang vydá za taoistickými mnichy a začne peklo na zemi. Démon brzy Wanga ovládne (čímž se z hrdiny stane záporák), ale to už přichází na scénu velké kalibry typu Sammo Hunga a Lam Ching-Yinga. King Hu chytře využil obsazení ze všech duchařských filmů, které byly natočeny (ducha dívky hraje Joey Wong, takže to máme lidi z Chinese Ghost Story, Encounters of Spooky Kind a Mr. Vampire) a jako předlohu si zvolil velice známou novelu z osmnáctého století. Ani to ale nemusí stačit. Painted Skin vznikl v roce 1993, ale vypadá jako ze šedesátých let. Kdo viděl Huova Swordsmana ten si možná dovede představit, kde vězí problém. King Hu je bezesporu kultovní režisér, autor snímků jako Come Drink With Me nebo Touch of Zen, se zasekl při svých autorských vrcholech a od té doby točí filmy, které vypadají úplně stejně a bohužel používá i úplně stejné postupy a principy. Možná vám přijde, že to není nic, za co by se měl stydět, ale tahle archaičnost prostupuje filmem a doslova otravuje. Herci přehrávají jako při Shakespearovi na divadle, ale to se ještě dá vydržet (nesnesitelný nádech osudovosti má v sobě jen Joey Wong), mnohem horší je příliš statická kamera (a střih... většina záběrů trvá dvakrát déle než je potřeba) a s ní související mdlá akce. Celá poslední půlhodina sestává ze souboje taoistického Supermana (Sammo) s démonem a jeho armádou "Ewoků". ;) Bohužel navzdory letopočtu vzniku vypadají triky naivněji a směšněji než v např. v původních Zu Warriors od Tsuie Harka a některé finty bych se dnes styděl použít i v amatérském filmu. A není to jen v úrovni triků (pár pestrobarevných dýmovnic, hrátky se stínítkem a samovolně vybuchující předměty), King Hu nemá žádnou fantazii a nechce se pouštět do experimentů. Umí "naučené" výjevy, které vám vyrazí dech (průchod dívky sadem hořících meruněk), ale těch byste se dopočítali na ruce válečného veterána, který omylem odhodil pojistku místo granátu. A pak je tu předloha, která je zcela jistě košatá a obsáhlá, natolik, že v ní evidentně Hu musel často krátit a stříhat. Žádné představení postav se nekoná, jedině o Wangovi se divák něco dozví, ostatní postavy jsou mu přihrány do cesty a scenárista je hned ohýbá do vhodného tvaru. Pořád se tu někam chodí (od kláštera ke klášteru), ale Hu nikdy nevyužije tyhle chvilky, aby nám postavy trochu přiblížil... prostě jen snímá siluety, kterak šupajdí zleva doprava, zprava doleva. Výsledkem jsou naprosto lhostejné charaktery - kdyby Joey Wong někdo v půlce filmu ukřižoval na zdi a zapálil jí, zřejmě byste ani nehli brvou (já bych teda hnul, pač takový kočky je prostě škoda ;). Marnost. Skoro všechno je tu špatně a ten malý zbytek byl překonán dávno předtím než King Hu vůbec začal přemýšlet nad tím, že něco podobného natočí. Vzhledem k zajímavému obsazení a občas výborné kameře (nemluvím teď o jejím vedení, ale čistě vizuálním citu kameramana) je na výsledek celkem smutný pohled. Ploché postavy, primitivní triky, nulová akce a nesouvislý příběh - ani ta Mission: Impossible maska, kterou na sobě musí Joey Wong coby duch nosit (a podle níž je film pojmenován) z vás nevyždíme žádnou emoci (a že se o to v ten okamžik Hu snažil ze všech sil), takže se pokřižujte a zapomeňte. S duchy si můžete užít i jinde. 40%

Být členem ochranky na výletní lodi je těžká pohoda - sem tam chytíte za flígr zloděje (nebo zlodějku), přes den nachytáte bronz a večer můžete v baru házet očka na přítomné milionářky. Alan (Kenny Ho) by o tom mohl vyprávět a určitě nelituje, že k téhle fušce zběhnul od policie. Nebyly v tom jenom platové podmínky, Alan během jednoho zákroku přišel o manželku a tak doufá, že lehčí práce a mořské vlny dokáží zahnat zlé sny... Doufá marně, protože z jeho kolegů se vyklubou teroristi než by jeden řekl "švec". První důstojník, najatá zpěvačka, členové ochranky - ti všichni patří k sehrané partě, která má zálusk na uran uložený v lodním sejfu. Stačí jen zabavit pasažéry a dovézt drahocenný náklad na Filipíny, kde všechny čeká sladká odměna. Alan je samozřejmě proti a navíc si během záchranné mise stihne nabrnknout i zlodějku s dobrým srdcem (Christy Cheung). Věřte, že proti mnohonásobné přesile je každá pomoc dobrá. A na závěrečný polibek nad mrtvolami padouchů jsou vždycky potřeba dva ;)... Je až zarážející, jak málo věcí někdy stačí ke vzniku filmu. Scenárista a producent Ricky Ng se při psaní Red Wolfa skutečně příliš nepáral s podrobnostmi - vzal výletní loď, svoje nejoblíbenější scény z Přepadení v Pacifiku a Smrtonosné zbraně (vykrádání těchto dvou filmů je mnohdy až příliš okaté - viz scéna s přeskokem přes palubu nebo uvězněním v mrazáku) a poslal na plac Yuen Woo-Pinga, aby odvedl špinavou práci. Zjevně mu přitom naložil na záda i pidirozpočet a vražedný časový rozvrh, protože výsledek vypadá tak trochu jako levná americká mlátička. Při inspiraci hollywoodskými hitovkami se Ricky Ng asi nakazil přespříliš, protože se amerikanizace promítla i do charakterů postav a kdyby ve filmu nehráli Asiati a nerežíroval ho právě Ping, asi by velice brzy zapadnul... Naštěstí tu máme hromady všehoschopných kaskadérů, kvalitní herecký tým (i když holky (Elaine Lui, Christy Chung) tentokrát hodně zřetelně přehrávají kluky (nevýrazný Kenny Ho a poněkud udušený Ngai Sing)) a pořádnou nálož akčních scén. Právě na těch je však nejvíc vidět nedostatek času, se kterým se Ping musel potýkat a tak technikám občas nesportovně pomůže radikální zrychlení, což bohužel o pěkných pár kapek snižuje umění choreografů i herců. Ještě, že Elaine Lui hraje mrchu tak okouzlujícím způsobem a Christy Chung je roztomilá k sežrání. Nebýt těhle dvou, nevím nevím za co bych Pinga pochválil. Těch pár povedených nápadů (souboj v koupacích botech, hrátky s elektřinou a ohněm) je jen recyklací starých dobrých gagů a choreografie závěrečného souboje jako by předváděla Pingův odskok do druhé ligy. Ne, není to tak horké jak naznačuji, ale po perlách, kterými nás zásoboval v průběhu devadesátých let, bych čekal přeci jen něco na úrovni - Ngai Sing i Kenny Ho (mladý talent objevený Jackie Chanem) by si to určitě zasloužili. Film bohužel na každém rohu divákovi připomene, že ho tlačí nedostatek času, peněz a kreativity, které ulpělo na stránkách scénáře zatraceně málo. Red Wolf je tak pouze průměrným pokusem o trhák v americko-hongkongském stylu, který nezapadne ani na jednu stranu barikády. 50%

Hongkongský vypalovák v pražských lokacích s dcerou Bruce Leeho a Benny "Jetem" Urquidezem v hlavních rolích? A co na to vlasatý, blonďatý a akční Jan Révai? Svět se zbláznil? Ne, to jen do Prahy přicestoval Corey Yuen. Stalo se tak v roce 1998 a z několikatýdenního znásilňování naší metropole nakonec vzniknul akčňák Enter the Eagles, vyprávějící hned o několika skupinkách zlodějíčků, které mají spadeno na obrovský diamant zvaný Carův hranol, který je vystaven v pražském Rudolfinu (ugh ;). Prim hraje dvojice bývalých kolegů, skrytých milovníků a budoucích akčních hrdinů - profesionální zloděj Martin (Michael Wong) a Mandy (Shannon Lee), expertka na ustřelování končetin a proklatě rychlé kopy. Martinovi sice dá trochu práce přesvědčit jí, aby opustila pohodlí své středostavovské usedlosti (typická česká chaloupka rulez), ale nakonec se to povede a tak si všichni můžou plácnout se slizkým záporákem Karloffem (Benny Urquidez), který slibuje za diamant tři milióny dolarů. Do cesty se ještě připlete dvojice začínajících chmatáků (Anita Yuen a Jordan Chan), aby zajistila trochu neselhávajících gagů a nezbytných komplikací. Proč si to neříct na rovinu a pokud možno hned, Enter the Eagles jsou šedivým průměrem, který zdatně recykluje zlodějské a špionážní motivy, aby kolem nich mohl postavit další z nekonečné řady akčních báchorek. Corey zřejmě odcestoval do Prahy s minimem prostředků i lidí a natočil tu většinu filmu načerno (čemuž se jen těžko věří, když nad Prahou létají zatraceně nízko helikoptéry, ulicemi se prohání trio zlodějů zavěšené na rychle letícím žebříku a na tržnicích se střílí ostošest. O vybuchující Ladě před Rudolfinem ani nemluvě ;). Michael Wong tu předvádí akční model zamilovaného mouly a Shannon Lee, to že je dcerou slavného otce ji na kráse nepřidá a její bojové schopnosti nevypadají dobře ani vedle šestačtyřicetiletého Urquideze (kterému to stále ukrutně kope). A když začne ve chvíli nejzoufalejší Shannon pérovat v kolenou a pištět jako tatínek, je už veškerá atmosféra dávno v trapu. A zmínil jsem se o počítačové animaci? Kýčovitě statické jiskry při přestřelkách (ono střílet naostro v Rudolfinu, to by asi neprošlo ;), helikoptéra explodující po nárazu do Karlova Mostu nebo obrovská počítačová vzducholoď s neméně obrovským logem ACER na boku (je jasné, kdo film zaplatil). Nicméně, přes slabé počítačové triky a poněkud nemastnou akční stránku věci, se nebudete zas tak moc nudit, protože Corey sem tam zvládne nadhodit originální scénku (úvod s ořetězovaným hořícím džípem je úchvatný), dovede urazit inteligenci českých bezpečnostních služeb a hlavně prodává Prahu obratněji než leckteří hollywoodští filmaři. Drobným bonusem je pak účast českých herců (již zmíněný Jan Révai v poměrně velké roli nebo Václav "Upír" Krejčí v roli ostrahy Rudolfina) a reálií (několik rozhovorů se odehrává v tramvaji). Možná, že právě využití důvěrně známého prostředí dělá z filmu výjimečný sběratelský kousek a nutí mě posunout hodnocení o malinký stupínek výše, ale ani nepražáci se u Enter the Eagles nudit nebudou, především díky tomu, že Corey nikdy nesleví z nastoleného tempa a finále odehrávající se v pozvolna vybuchující vzducholodi, se snaží vylepšovat jak to jen jde. Enter the Eagles sice mohl dopadnout mnohem líp, ale občas nemusí pršet, stačí když kape, tím spíš když ty kapky dopadají na českou půdu ;). 50%