HKstars

Fok Yun-Gap je synem slavného mistra kung-fu (Phillip Ko), ale sudičky mu do kolébky nadělily spíš moudrost než sílu a tak je narozdíl od svých tří bratrů z tréninku vyřazen a místo přerážení cihel se věnuje kaligrafii. S úlohou slabocha, který denně dostává od vesnických floutků nakládačku, je ale konec když do Fokovy rezidence přijde nový učitel, Chiang Ho-Shan (Yasuaki Kurata). Ve skutečnosti se jedná o japonského špióna, který má odkoukat tajemství stylu Fokovy rodiny, ale Ho-Shan je taky jenom člověk a tak začne Yun-Gapa tajně učit... Legend of a Fighter spadá do období old school tvorby přelomu 70. a 80. let. Tehdy už začaly být zápletky typu "zabil jsi mi otce, budeš pykat" trochu omleté a tak se houfně utíkalo ke komediím nebo filmům o lidových hrdinech. Yuen Woo-Ping stíhal obojí a mezi jeho nejlepší kombinace patří snímky jako Drunken Master (Wong Fei-Hung) nebo Magnificent Butcher (Lam Sai-Wing). I Legend of a Fighter z roku 1980 si bere za předlohu skutečnou postavu - Fok Yun-Gap se na počátku dvacátého století stal slavným mistrem a díky své síti škol přispěl ke zlepšení fyzičky čínského národa (který si předtím od Japonců vykoledoval nepěkné označení "Sick men of Asia"). Ping nepostupuje otrocky podle učebnic dějepisu, ale z jeho díla je tentokrát znát jistý respekt - vyloženě komediální scéna je tu jen jedna (souboj na lodi - Fung Hak-On vs. Yuen Cheung-Yan) a dá se označit jako předehra před bouří, protože pak už začne jít skutečně do tuhého. Mohli bychom pomyslně rozdělit snímek na dvě části - ta první je tréninková a černovlasý Yasuaki Kurata v ní učí mladého Fok Yun-Gapa (Yuen Yat-Chor). Tady Ping čerpá ze svých hlubokých zkušeností a opět předvádí originální tréninkové scény (výuka kaligrafie), ovšem neuvidíme nic, co bychom už neznali - snad jen Kurata se snaží na důkaz svých schopností přerazit nebo prorazit všechno v dohledu. Pak ale učitel (Kurata) po incidentu s partou výrostků odjíždí a mladému Gapovi zůstává jen tréninkový manuál a menší podezření, že mistr není až takový klaďas (jeho "protivníka vždycky musíš zabít" předznamenává budoucí události)... Jedno střihnutí nůžkami a posouváme se v ději o dvanáct let kupředu - Fok Yun-Gap vyrostl, zesílil a naučil se všechno co mohl, v podání Leung Kar-Yana vypadá jako absolvent dřevorubecké školy a hned v první scéně má šanci dokázat svému otci, co všechno se naučil. V tu chvíli se ale Pingovi začíná trochu rozpadat děj, protože sledujeme v podstatě už jen kolekci soubojů, která vede k dramatickému finále. Choreografie je výborná (tedy až na souboj s ruským boxerem, který je mírně řečeno úsměvný - úmyslně i neúmyslně, kdo neviděl, neuvěří), ale Leung Kar-Yan (opovážím se to říct) nemá dostatečné schopnosti, aby utáhnul status velmistra a nezničitelného hlavního hrdiny - z dnešního pohledu jsou použité kombinace až příliš tradiční a strnulé a nepomáhá ani Leungovo charisma, protože rozdíl mezi ním a Yuen Yat-Chorem z úvodu je příliš veliký. Nechat hrát dva herce roli napůl asi nebyl nejlepší nápad. Ping nevyužije ani příležitosti napravit vše ve finále - příběh sice sympaticky zaklapne a kruh se uzavře, když je Yun-Gap nucen bojovat proti svému bývalému učiteli a kromobyčejně se podaří i celá věc s výměnou talismanů, která znovu naznačí, že Ping si zkusil sáhnout na podstatně vyšší žánr, ale veškeré nápady Yuenovic klanu dopadají v duel Kurata vs. Kar-Yan polovičatě, protože ani Kurata není až tak kvalitní bijec a nezlehčí to ani fakt, že představuje starého mistra Bushido (tj. má šedivé vlasy... zajímavé, že i vypadá staře fyzicky, na to že tehdy bylo Kuratovi 34 to přesvědčivě "zahrál" ;). Jeho kopy jsou sice rychlé a vysoké, ale Ping tehdy (v období před moderními akčními filmy, tj. 1978-84) uměl herce rozparádit o několik tříd lépe - nejvěrohodnějším mistrem kung-fu tak v celém filmu zůstává Phillip Ko, kterému je však dopřáno jen pár forem a likvidace několika vajíček. Ale nerad bych, aby vznikl dojem, že Legend of a Fighter je špatný. Je to zajímavá sonda do dramatického žánru s řadou dobrých nápadů. Roztříštění hlavní role a riskantní pokus udělat z Leung Kar-Yana (který nikdy žádná bojová umění necvičil) akční hvězdu však nedopadl podle očekávání (alespoň mého) a i když se zřejmě Fok Yun-Gap v hrobě neobrací, mezi nejlepší Pingovky bych si tenhle film zařadil snad jedině omylem, což však neznamená, že nenajde v mé filmotéce místo. Vyhazovat podobné filmy by byl přeci jenom hřích, který by mi "ten nahoře" jen těžko odpouštěl... 60%

Kyeong-Su je smolař - v dětství spadl do akvárka s elektrickými úhoři zrovna když zuřila betálná bouřka a utrpěl menší nadpřirozené schopnosti. Vyhazovat do vzduchu budovy, prohazovat spolužáky napříč místností nebo otevírat dveře na dálku, to jsou jistě fajn vychytávky, ale vzhledem k tomu, že Kyeongovi zajišťují pravidelné vyhazovy ze škol, slíbil rodičům a sobě, že se bude krotit. Jeho devátá škola je ale trochu jiná. Jmenuje se Volcano High a její osazenstvo je mírně řečeno ujeté... Už fakt že ředitel školy disponuje tajemným svitkem, díky kterému lze kouzlit (a mj. i vyplachovat studentům mozky ;) je dostatečně pikantní a Kyeong-Su brzy zjišťuje (zvláště poté, když je ředitel jedné noci zpacifikován do stavu bezvědomí), že o svitek, náležející podle pověsti nejlepšímu absolventovi, má zájem každý - od úlisného zástupce ředitele, přes předáky judo teamu, rugby teamu, vzpěračského týmu a kendo týmu. Všichni jsou tu ostří jak žiletky, ale i přes rostoucí počet inkasovaných modřin se Kyeong-Su drží zpátky a nezasáhne do tuhých bojů ani ve chvíli, kdy zjistí, že ve školní věznici (pokrokový systém, co říkáte? ;) sedí mladík, nadaný podobnými schopnostmi. Věci ale rychle naberou spád, když zástupce ředitele zatopí pod kotlem a přivede nové posily do učitelských řad - pětice nových kantorů nosí dlouhé kožené pláště a chová se velmi podezřele. Je čas poprosit maminku i tatínka o odpuštění a vrhnout se naplno do boje učitelé vs. žáci, který ve Volcano High nabývá rozměrů, které by vyděsily i Harryho Pottera. Jakákoliv podobnost s tímhle zakrslým kouzelníčkem ale začíná a končí u fireballů, vodních dělovek a levitace hrdinů. Volcano High nejsou žádné Bradavice, kolem školy se neustále stahují mraky, okna se tu zasklívají několikrát denně (protože jimi vždycky někdo nedobrovolně prosviští) a takových těch normálních školních scén (tj. takových, ve kterých se někdo učí) tu najdete hodně málo. Ve skutečnosti je školní půda velikým bojištěm - hraje se o vliv, post nejlepšího studenta a ve finále samozřejmě i o ten proklatý svitek. A všechno je to proklatě cool, protože tvůrci se nespokojili jenom s tím, že každá postava má nějakou superschopnost, ale většina duelů nebo i dialogů se odehrává v pečlivě naaranžovaných lokacích, které by jistě vyhrály cenu "Hi-Tech design roku", žádný souboj se neobejde bez zpomalovačky (a pokud možno ještě deště, blesků a tříštícího se skla) a pokud už se hrdinové musí dotknout, většinou se to zvrhne v exhibici maníků poletujících na drátech. Kim Tae-Gyun by zkrátka udělal vizuální žranici z čehokoliv a i obyčejné rozhovory mají díky netradičním úhlům, dokonalé práci s filtry a načančanosti hlavních hrdinů, zvláštní atmosféru. Zasloužilo by to celé zarámovat, ale je hromada kvalitních triků a bezchybné řemeslné zpracování dostatečným důvodem pro vysoké hodnocení? Samozřejmě že ne a tak museli zamakat i herci, kterým to nebetyčně sekne (holkám obzvlášť ;) a snad jedině v akčních scénách ztrácejí moje sympatie (jedná se především o praktikování bojových umění, které nevylepší žádné počítačové efekty na světě). Odbarvený Kyeong-Su ale vypadá cool i když háže do kamery podivně vypadající otočky, bohužel ke konci filmu ztrácí i v normálních scénách... Zásadním problémem scénáře totiž je, že si moc pohrává s divákem, snaží se chytře blafovat a nakonec se to obrátí proti němu. Sledujeme hlavního hrdinu, kterak zatajuje svoje schopnosti, fandíme mu a jsme celí netrpěliví, očekávaje ten slavný moment, kdy se konečně naštve (a že ho k tomu zástupce ředitele sakra tlačí) a někomu jednou ranou urazí hlavu. Ale nestane se tak... Dokonce i ve chvíli, kdy dorazí pětice superučitelů (z nichž jeden Kyeonga moc dobře zná, takže tajemství je prozrazeno), se hrdina pořád upejpá. Nakonec tedy tvůrci musí sáhnout po katalyzátoru nejsilnějším - lásce, ale v poslední čtvrtině filmu už je trochu pozdě... Nemohu říct, že bych se snad do toho okamžiku nudil, vykreslení charakterů je tak akorát (a i když je tu hodně tváří, plést si je nebudete. Na to jsou všichni až moc pestrobarevní), rychlé tempo a jemně dávkovaný humor taky vykonají své, ale lepší načasování v druhé půli by určitě prospělo. Tím spíš, že ve chvíli, kdy do toho Kyeong takříkajíc "praští", začne děsně dostávat přes hubu a tvůrci ve finále (které svou velkolepostí předbíhá Revolutions o dva roky) trochu spálí atmosféru, když neustále používají koncept "no to už se nezvedne... A sakra on se zvednul!". Navíc bych mohl upozornit na pár dějových nesrovnalostí, ale neudělám to, protože se mi Volcano High děsně líbilo a bolí mě, když ho musím srážet k zemi, kvůli těm několika školáckým chybám, kterých se autor scénáře dopustil. Nebýt jich, byla by to krásná stovka (odpustil bych i to pseudokung-fu, je ho tu rozumné minimum), protože podobné orgie jsem v hrané podobě nikdy neviděl a pokud se někdy skutečně bude točit např. Dragonball Z nebo jiná anime se "superhrdiny", chtěl bych aby to vypadalo nějak takhle - rozhodně ne hloupě napsané, výtečně natočené a dokonale cool. Volcano High vystihuje podstatu tohoto anglického slovíčka možná víc než je zdrávo. Maníci z MTV to pochopili a ještě mu trochu na coolovosti přidali (sestřihli ho o čtyřicet minut a nechali ho nadabovat uznávanými rappery). Podle ohlasů film potopili, takže se jejich verzi vyhněte a sežeňte si korejský originál, který patří mezi filmy, jenž vám povytáhnou čelist (a nebude to kvůli zívání, to mi věřte ;). 80%

Korejské historické spektákly posledních několika let byly fajn. Plné záběrů, které by šlo bez okolků zarámovat, hudby, která je zimmerovštější než celá současná Media Ventures tlupa a solidních mečovic. Vždycky jste věděli, že od nich můžete očekávat kvalitu a jen málokdy jste šlápli vedle. Sword in the Moon má stejný kořínek, dneska mu to ale bude houby platné. Korea se totiž v tomhle žánru evidentně zastavila na mrtvém bodě a produkuje film, které jsou si podobné jako vejce vejci. Už při zběžném pohledu na děj si můžete fixkou označit klíčové body a po prvních patnácti minutách doplní zbytek tajenky i ti největší zelenáči. Dva kamarádi, příslušníci elitní vojenské jednotky Sword in the Moon, spolu po nástupu nové vlády bojují na život a na smrt. Yun si myslel, že Choie kdysi zabil, když se do hry bělostných ideálů zamíchali politici a několikanásobné intriky postavily dva odvěké kamarády proti sobě. Jenže Choi přežil a přísahal pomstu všem, kteří zapříčinili smrt jeho přátel. To znamená novopečenému králi a několika vysoko postaveným oficírům. Díky svým schopnostem tak ministři s tradičními korejskými cylindry padají jako mouchy a Yun pokaždé přijde pozdě, takže mu Choi (pro změnu s raydenovským kloboukem) neustále uniká. Režisér Kim Ui-seok táhne děj tím nejpomalejším způsobem, takže dlouhé pohledy do zdí, vodopádů a mrtvých protivníků jsou pravidelně prokládány flashbacky, ve kterých se Choi zmůže na dřevěnou figurku lososa a tradiční moudro, které v závěru dojde svého naplnění. Je tu zkrátka všechno, včetně bambusového pralesa, až otravně dokonalých kamerových jízd a filtrů, snad jediné, co se dá filmu vytknout jsou akční scény, které připomínají spíš mihotání stínů (v detailech si naopak režisér pomůže vyhozením několika frameů, viz úvodní bitka) a technicky jsou dost nezvládnuté, což nezachrání ani necenzurovaná brutalita a řada odkazů na hongkongské klasiky od Shaw Brothers (závěrečný masakr na mostě). Sword in the Moon tak až příliš zapadá mezi konkurenci a dokonale se v ní ztrácí, bez ohledu na to, že jeho příběh je zajímavý a pokud přímo nevyžadujete pravidelné dávkování akčními scénami, hravě překousnete i pomalejší tempo (tolik typické pro Bichunmoo... tyhle korejské filmy, ve kterých se toho za 90 minut stane víc, než v amerických tříhodinovkách, jsou mi záhadou ;). Jenže... politická hrana scénáře je sice neokoukaná, ale omezuje se víceméně jen na kostýmové orgie (díky nimž všichni s cylindrem a bradkou vypadají stejně ;). Proč sakra ze dvou hlavních hrdinů, kteří jsou opakovaně označováni za nejlepší swordsmany na světě udělal režisér cool oblečené, ale trestuhodně nevyužité týpky? Yun řekne za celý film asi deset vět, Choi tak možná dvě, zbytek času oba sedí v sošných pozicích a mlčky kamsi koukají. Proč tedy neobsadit dva řezníky a nedat akčním scénám šťávu, která jim tolik chybí. Bože, vždyť spousta masakrů se odehraje dokonce mimo zájem kamery a je nám poskytnut jen majestátný pohled na hromadu těl. Takhle by to halt nešlo, machři z Koreje. Uctívají vás miliony lidí (většina z nich až nezdravě, když projíždím hodnocení některých uživatelů na ČSFd a vidím ty chvalozpěvy, směřované obecně na korejskou kinematografii, občas přemýšlím nad tím, jestli někdy nahlédnuli dál, než za úspěšné tituly, které to dotáhnou do celosvětové distribuce) a pokud si to chcete zasloužit, musíte se snažit trochu víc. Podesáté stejně leštěné zlato už zkrátka začíná nudit a jeho třpyt není co býval. 50%

Nedotýkejte se mečů do země vražených... To bylo tak - před tisícem let se po korejských houštinách potulovaly tajemné kmeny, které byly trnem v oku šlechtě, takže zrovna když jedna z kmenových poletuch praktikovala rituál za krvavého zatmění měsíce, spustila se z nebe sprška šípů a z několika hrudníků byl rázem cedník. Jediný přeživší guru pak s ledovým klidem pronesl proti objevivší se stohlavé armádě (nepočítám koně, jen lidi ;) kletbu, načež se generál armády naštval a vyměnil si s ním pár megapráskových kouzel úrovně číslo pět... a vyhrál na body, když po Artušovském způsobu vrazil do země svatý meč a odsoudil tak svého soka k věčnému přebývání na dně jezera. "Dokud tento meč bude uvězněn v zemi, nedočkáš se osvobození", pronesl a šel si po svém. Prostě jen tak... Taková nedbalost musí být potrestána a tak i když se o tisíc let později ve stejném místě řeší úplně jiné věci a meč je tři metry pod zemí, stejně na něj dojde řada. Nejdřív ale sledujeme generála Biharanga, ověnčeného nejen slavnými výhrami na bitevním poli, ale i přízní královny. Ta po něm doslova jede, ale on má oči jen pro skromnou vesničanku Jaunbie a požádá ji o ruku. To samozřejmě nezůstane bez odezvy, i když je královna rozumná žena, její rádce začne spřádat intriky, na jejichž konci stojí uchvácení trůnu (země se už tak zmítá v nepokojích, malá výměna na nejvyšších postech nikoho nevzruší) - prvním krokem k narušení rovnováhy je odstranění loajálního Biharanga a to vede přes vraždu jeho milé. Takže zatímco je náš hrdina povolán na bojiště, umírá Jaunbie po marném souboji s hradní stráží, nicméně aby to bylo zajímavější, stihne ještě před posledním vydechnutím vyrvat ze země meč a skočit do jezera. Těžko najít lepší shodu okolností - vytažením meče dívka probouzí démona v jezeře a pak mu rovnou skočí do náruče. Ideální záležitost, s níž bude mít plné ruce práce nejen rozlícený Biharang, ale i otec Jaunbie - přímý následovník bojovníka, který démona kdysi v jezeře uvěznil. Začíná tak všem dobře známý ultimátní souboj dobra se zlem, lemovaný zkouškami lásky i velkými souboji, v nichž se rozhodně nešetří usekanými končetinami a hlavami. "Legenda o jezeře zla" je jakýmsi mixem klasických korejských wuxia filmů a hongkongských vymítacích snímků (ala Mr. Vampire), to všechno v nejmodernějším kabátě (který místy až překáží, např. počítačová animace poletujících listů působí dost nepřirozeně). Vizuální stránce ale jinak nelze nic vytknout, stejně jako bojovým scénam v choreografii Yuena Taka (bojová umění v pravém slova smyslu tu nenajdete, jen pár brutálních bitek na meče a spoustu poletování a supercviků, díky nimž posedlá Jaunbie háže desítky stráží do několikametrových vzdáleností jen malým pohybem ruky). Abych se přiznal, všechno mi to připadalo až moc dokonalé, Lee Kwan-Hoon má neuvěřitelné vizuální cítění a rád bych od něj viděl nějaký další film. Pokud možno film, který má srdce a jde trochu do hloubky. Legend of Evil Lake má všechno - vizuální nabušenost, solidní herecké výkony, osudový příběh, ale servíruje to velice opatrně a v malých dávkách - připadáte si jako byste koukali na dlouhý díl nějakého seriálu, jako byste četli jednu kapitolu velké knihy. Po skončení filmu ve vás zbude neidentifikovatelný pocit, jakási obava o to, že na tenhle film, jakkoliv byl krásný, rychle zapomenete, že se vám příběh Biharanga a Jaunbie rychle slije s jinými podobnými filmovými osudy. Ale čert to vem, pár desítek hodin po zhlédnutí mi v hlavě koluje dost příjemných vzpomínek na to, abych usadil dostatečně vysokou číslovku tam kam patří. Jestli to bylo správné rozhodnutí ukáže až čas. 80%

Prostitutky to nemaj lehký, věřte tomu. Taková Suey by o tom mohla vyprávět celé hodiny - hezká, milá, s titulem v bojových uměních se jednoho dne rozhodla opustit rodný zapadákov a vyrazit do světa. Bohužel se chytla pořádného grázlíka a tak svět obdivuje v malém pokojíků, pomocí historek od svých zákazníků. Už brzo se ale podívá mnohem dál, protože když v návalu žárlivosti (a menším drogovém opojení) zabije svého pasáka, musí urychleně utéct do Hong Kongu. Ani tady však není v bezpečí a brzy skončí v rukou policie, za vydatné asistence inspektorky Hung. Obě ženy jsou si podobné, ale zatímco Suey už ví, že chlapům věřit nesmí, Hung má v téhle oblasti ještě značné mezery. Proto snadno propadne kouzlu kolegy ze sboru. K její smůle je to další z rodu grázlů (muži mají v tomhle příběhu vůbec dost nevděčnou úlohu ;), podplacený mafiánem King Kongem. Právě na toho policie pořádá hon a tak se na tajnou čínskou misi vydává právě inspektorka Hung vezoucí si sebou posilu v podobě Suey (která dobře zná tamní prostředí). Ženy se mezi zpočátku pěkně porafají, ale znáte to, nemilosrdná klišé podobných akčních dramat jsou neselhávající a tak k sobě hrdinky brzou najdou cestu. Ani jedna z nich však netuší, že cíl zná jejich záměry a hodlá je využít při přepravě nechutně velkého množství drog... Když vám dojdou nápady, svlékněte herečky ;). Zajímavé motto, kterým by se z jistého úhlu pohledu dal charakterizovat akční kousek Women on the run. V devadesátých letech už zřejmě v žánru "girls with guns" docházely nápady a tak se režisér David Lai sešel s Corey Yuenem a spolu ukuchtili hodně netradiční hybrid. Vzali kus nefalšovaného dramatu, okořenili ho trochou erotiky a přidali svoje trademarkové akční sekvence (ve stopovém množství). Míchačka se jim však během natáčení nějak porouchala a tak není výsledný film ani ryba, ani rak. Na akční film se v něm málo kope a moc mluví, drama by zase potřebovalo trochu větší hloubku. I když se film snaží s hrdinkami i divákem pěkně mávat, jakákoliv psychologie končí kopem do břicha nebo odhozením šatů. Scénáři ani tak nelze vyčíst relativní primitivnost (postavy se záhadně objevují na těch "správných" místech a všechno se reší tak nějak "pomocí shora"), ale některé vážně míněné scény (znásilnění začínající fotbalovým zápasem čtyři nadrženci vs. minipsík) vás donutí vyprsknout smíchy a jakákoliv atmosféra je ta tam. Akční scény nakonec tak tak zachraňují situaci, především díky pečlivé práci Yuena Taka a obsazení Won Jina (hraje hlavního záporáka a jeho part není malý), který opět předvádí "ukrutný divočárny". Hlavní hrdinky jsou na tom už trochu hůře (některé kopy jsou pomalé nebo málo důrazné), ale když bojují úplně nahé, leccos jim odpustíte ;). Výsledek je rozporuplný a s každou další minutou nabývá na síle pocit, že by to mohlo být mnohem lepší, kdyby si scenárista včas ujasnil kudy kam. Takhle to vypadá, že šermoval tužkou během celého natáčení a zmateně přebíhal z žánru do žánru. Women on the run jsou především v první půli zatěžkávací zkouškou vaší trpělivosti a nebýt pohledných ženštin v hlavních rolích (především Tamara Guo jako Suey je docela kočka a to teda rozhodně neříkám jenom proto, že ji režijní duo několikrát donutí strhat si šaty ;), asi bychom ke sledování doporučili dávku povzbuzovacích prášků. Takhle to snad zvládnete i bez nich. 50%

Akční komedie Sammo Hunga jsou kořením osmdesátých let, něčím, kvůli čemu se vyplatí prohledávat e-shopy a nakupovat i dost exoticky pojmenované tituly. Slickers vs. Killers z téhle kategorie vybočuje nejen rokem vzniku (1991), ale i stylem. Akce je tu překvapivě málo (resp. je jí dost, ale většina se odehrává v naprosté temnotě... osudně špatný nápad ;) a humor se soutředí víc na konverzační uragán. Samozřejmě je tu i tradiční nálož hongkongsky ujetých vtipů a Lam Ching-Ying nosí opravdu HODNĚ ujetou kšiltovku, ale... všechno je tu tak nějak jiné. Hlavním hrdinou filmu je Success Hung, úspěšný prodavač telefonů, který se neustále dostává do neuvěřitelných situací. Jednoho dne se mu tak tak podaří utéct dvojici vrahů (Jacky Cheung, Lam Ching-Ying), ale jeho žena, mimochodem policistka, mu odmítá věřit. Za dvacet let manželství už má Hungových blábolů dost a její kolega Ai (Ngai Sing, tenhle film je plný hvězd, pro Singa to však byla jedna z prvních rolí) ho nijak nepodporuje, protože tajně po šéfce pokukuje a Hung mu stojí v cestě. Hung prožívá peklo i v práci, když musí čelit ambiciózní kolegyni (oba prodávají mobilní telefony, tedy pokud se ty krámy o velikosti cihly dají tak nazvat... komu se ale v Česku zdálo v roce 1991 o mobilu... Asiati jsou ve všem první ;). Není divu, že své bolístky si léčí u pohledné psycholožky. Mít takhle po ruce tři ženské se nevyplatí, zvlášť při Hungově smůle. Vrah kterému jen tak tak unikl, je totiž duševně nestabilní a vyhledá psycholožku zrovna ve chvíli, kdy je u ní Hung na pravidelném sezení (ve chvíli, kdy se Lam Ching-Ying do návštěvní knihy "podepíše" obrázkem netopýra, pochopíte, že hongkongská komika je bez hranic). A tady začíná standardní kolotoč, roztočený do ďábelských obrátek. Hung spolu s psycholožkou utíká z ordinace a cestou omylem srazí svojí kolegyni z práce. Zbytek už je historie, která se jen těžko vysvětluje na policejní stanici, když výslech vede vaše vlastní manželka. Hungův očistec ale začíná až ve chvíli, kdy se všichni přesunou do domku pro ochranu svědků. Hungova manželka je naštvaná, takže není slepá k Aiovu svádění, psycholožka je zase naštvaná na Aie, že si jí nevšímá a Hung jako obvykle neví, která bije. Sammo Hung se celkem odvážně pustil do neokoukaného žánrového posunu, který však ocení jen málokdo. Není zvykem v hongkongském filmu spoléhat na dialogy a herecké výkony a nelze říct, že by to Sammovi vždycky vyšlo (Cheungova zpověď proti zrcadlu nebo přehrávání mafiánského bosse jsou hodně mimo), v jiných pasážích vás ale herci postupnou gradací dotlačí do děje, ať chcete nebo ne. A občas to jde jen těžko, protože dialogy umí být nepříjemně šroubované a v místech, kde není po akčních scénách ani vidu, ani slechu, si začnete uvědomovat, proč se v hongkongských filmech příliš nemluví. Ultimátní problém je v tom, že ani jednu hádku ve filmu nemůžete brát vážně, Hung vám to svým pojetím a přehráním celé situace ad absurdum zkrátka nedovolí. Jenže tyhle hádky "naoko" mají vážné důsledky a když se konečně provalí, kdo je největším šmejdem, přijde vám to hodně vynucené a kostrbaté, ať už jde o souboj v přízemí nebo v prvním patře. Slickers vs. Killers jsou zkrátka jiným filmem než byste čekali. Minimum akce a poněkud sofistikovanější humor než bývá v kraji zvykem. Buďte na to připraveni a ušetříte si zbytečné zklamání. Nezapřu, že jsem se občas smál na celé kolo, ale také jsem často koukal na hodinky. Rád si vychutnám malý experiment, ale tady to mezi jednotlivými žánrovými vsuvkami příliš skřípe. 60%

Režiséru Dante Lamovi jsem, lidově řečeno, přišel na jméno až letos při příležitosti shlédnutí Twins Effect a pokud nahlédnete na patřičnou recenzi tady na HK Stars, zřejmě vám dojde, že moc dojmů ve mě Dante nezanechal. Při pročítání zahraničních kritik jsem si však všimnul, že Dante toho má za sebou víc a některé jeho filmy se dočkaly velice kladných ohlasů. Zašmátral jsem tedy po stole a hle, objevil jsem jeho starší počin - Hit Team z roku 2001. Příběh moderního akčního filmu Dante staví jako souboj hodných proti hodnějším. Jednu stranu barikády tvoří skupinka policistů, která se snaží shromáždit peníze na operaci svého kamaráda (notně zestárlý Chin Kar Lok), jenž utrpěl zranění ve službě a je ochrnutý od pasu dolů. Potřebné milióny se ale ne a ne sejít a tak se parta rozhodne obstarat je jiným způsobem. Ostatně proč nespojit příjemné s užitečným a neokrást gangstery, kteří jsou přímo zodpovědní za stav jejch kolegy. Co mělo být mírovou obíračkou se však díky shodě náhod (či spíše nehod) zvrhne v krveprolití a nešťastníci se brzy dostávají do zaměřovačů Chonga a jeho elitní jednotky Hit Team (takový hongkongský S.W.A.T.). Scénář se sice snaží vykreslit policisty jako dobráky od kosti (chtějí přeci jen pomoci kamarádovi), ale čím víc se Chong ve svém pátrání blíží pravdě, tím víc je jasné, že ve finále budou padat hlavy... Tak... a teď je na řadě menší překvápko. Nejen, že Dante Lam není takový fušér jak jsem si myslel, jeho Hit Team je dokonce hodně povedeným dílkem. Kromě briskného pera scenáristy (který, až na bokovku s plaváním a pár policejních klišé o mrtvých parťácích, nijak výrazně nešustí) pomáhají úspěchu především vynikající herecké výkony (bohužel v tomhle filmu jsou si všichni tak podobní, že je snad ani nebudu jmenovat, každopádně Daniel Wu i ostatní odvedli prvotřídní práci), které dovedou film podržet jak při dialogových vycpávačkách, tak během působivého finále... Obecně platí, že se ve filmu víc mluví než jedná, ale akční scény si taktéž zaslouží pochválit, ač se jedná čistě jen o přestřelky, fandové bojových scén tentokrát vyjdou naprázdno. Lam sice v akci nedosahuje takového baletu jako staří mistři (John Woo), ale dokáže na place rozpoutat peklo středních rozměrů, aniž by se musel uchylovat k nesportovně rychlým střihům. Jen ta krev mohla být trochu... ehm... krvavější... Hit Team je čistou akční prácičkou, kombinovanou s kvalitně odehraným thrillerem. Určitě to mohlo být lepší a "učesanější", ale učený z nebe nespadl a Dante Lam momentálně pilně pracuje na druhém dílu. Já osobně jsem celkem zvědav, co předvede. 70%

Jackie Chan a romantika? HK Stars a není na nich recenze na tak provařený film jako Gorgeous? Inu zázraky se stávají, ale po jemném upozornění od jednoho z našich čtenářů jsme usoudili, že tenhle film by ve výčtu určitě neměl chybět, protože přivádí do Jackieho filmografie hned několik novot. Dokonce by se dalo říci, že Jackie už není ve svém filmu pánem, protože i když C. N. Chan vlastní přepychovou jachtu, parádní rezidenci a peníze by mohl přehazovat lopatou v trezoru velikosti Hyde Parku, jeho životním stylem zamává pohledná vesničanka Bu (ostatně kým by nezamávala Hsu Chi), která se vypraví do velkoměsta poté, co k břehu jejího bydliště připrave láhev s milostným vzkazem (to že ji poslal růžovoučký homosexuál Albert v podání Tonyho Leunga, je jen drobným střípkem poetiky celého příběhu). Bu potká Chana zrovna v průběhu kočkování s jeho bývalým kamarádem Loem (Emil Chau). Je to klasické dětinské "kdo dočůrá výš", které se většinou nese ve znamení "vymlaťte z něj duši", což je věrnou záminkou ke klasickým bojovým scénám v Jackieho stylu (kromě Loových poskoků se Jackie musí vypořádat i s Albertovými kamarády, kteří se snaží pomoci Bu, aby mohla Chana oblbnout... v lásce a válce je vše povoleno ;). Zajímavostí je, že veškeré akční scény se nesou v klidném duchu a jsou proloženy humorem tak elegantně, že ani na vteřinu nepomyslíte, že by se hlavnímu hrdinovi mohlo něco stát. I když Lo najme australského bojovníka (Brad Allan), o hlavu menšího, aby dal C.N.ovi nakládačku a on ho nakonec i porazí (aby mohla následovat dokonale romantická tréninková vložka), s nikým to ani nehne a Lo je smutný, protože porážka jeho soupeře mu nepřínáší uspokojení. Tahle poloha filmu však nevylučuje, že by choreografie měla být nějak slabší. Jackie tu předvádí fantastické věci a i když je občas vidět podpora drátů (hlavně v závěrečné odvětě proti Bradu Allanovi), nelze nepochválit hezké skupinové bitky (úvod na lodi, trochu vykrádající starší Dragons Forever, nebo souboj s maskovanými útočníky. Jackie tu s basseballovými pálkami předvádí hotové divy) a především dva souboje s Bradem Allanem. Tehdy ještě novopečený člen Jackieho týmu předvádí s lehkou podporou drátů neuvěřitelně rychlé a fotogenické kombinace a posunuje tak akční scény o stupínek výš. I s odstupem několika let považuji Gorgeous za neuvěřitelně roztomilou komedii, což připisuji hlavně charakterům a hereckým výkonům. I menší roličky (Tony Leung, Emil Chau, Ken Lo) jsou zvládnuty precizně a jemnou romantickou linku (která je sice netradiční, ale tak nějak tu "sedí") doplňují fantasticky dynamické akční scény. Někteří možná řeknou, že mezi Hsu Chi a Jackiem to patřičně nejiskří a celá ta slavná romantika je tu jen tak do počtu, ale i když si nepotrpíte na uslzené příběhy, neměli byste litovat, protože Gorgeous má něco pro všechny. 70%

Donnie sviští po dojo se vztekem v očích, japonskými bajonety v zádech a ambicí trumfnout nejen Fearless s Jetem Li, ale všechny kung-fu životopisy kolem. Bohužel čím náročnější příběh Wilson Yip vypráví, tím víc se mu plete do cesty slabší dramaturgie (linie jsou jen tak vršené na sebe, gagster Fan Siu Wonga i mladší bratr jedné z postav štrádují dějem naprosto neochočeně) a slabší Donnie Yen, jehož kamenná tvář sice funguje v akčních sekvencích, méně pak při samotném hraní (Jet vede na body). Jakkoliv je film ve výsledku dech beroucí (což je méně než dechberoucí, aby bylo jasno), nevyhne se při srovnání člověk pocitu, že na Fearless bylo více peněz, více času a především více opravdových herců - zaporák je nevýrazný, a rozhodně to není jeho jednorozměrností, ta je pochopitelná, slouží k akumulaci hrdinova hněvu. Od dob Fist of Legend se ale charismatičtí japonští generálové hledají těžko. Asi. Ale dost kritiky - heslo "máme holé ruce" v tomhle případě značí jen to nejlepší, protože když to Donnie rozjede v akčním módu, trhá na kusy japonské vojáky i pouhopouhé režimu oddané karatisty-pěšáky. Scéna v japonském dojo posouvá možnosti soudobé choreografie zas o kus dál. Wing Chun v syrovém módu ukazuje neskutečnou brutalitu tohoto umění, a Yen ani Sammo Hung na postu choreografa si neberou žádné servítky (vzpomeňte si na drsné akční scény v Prodigal Son a vynásobte vnitřní krvácení deseti). Yip Man pobíhá po místnosti a šije to do Japonců jako kulomet s tlumičem. Buch-buch-buch... raketové ruce mění lidské interiéry na masokostní moučku a vám je nevolno. Hung čistotu akčních scén trochu kalí svými tradičními drátovačkami, které bychom už dneska v Donnieho filmu nečekali (někdo vyskočí do salta a získá tím dopřednou sílu na dva další kopy), ale tenhle kontrast vlastně není na škodu věci. Neubráním se prohlášení, že jsem od Yipa čekal trochu vyváženější a učesanější film, ale když si uvědomím, do čeho se to vlastně ti kluci pustili, musím přimhouřit oči nad výhradami, zatleskat odvaze a těšit se na druhý díl, který přivede před kameru Sammo Hunga jako konkurenčního mistra a hlavně nám po Yip Manově přesídlení z Číny do Hongkongu naservíruje mladého Bruce Lee. Tenhle trumf byl jedním z hlavních důvodů, proč dvojku točit, tou další jsou obří tržby jedničky. 80%

Hongkongské filmy s čínským lidovým hrdinou Wong Fei-Hungem (Iron Monkey, série Once upon a time in China a série Drunken Master) patří mezi to nejlepší, co v oblasti kung-fu filmů vzniklo. Jak by také ne, když si populární postavu zahrál jak Jet Li (OUATiC), tak Jackie Chan (Drunken master). Mít tyto filmy ve sbírce je ctí, a tak jsem se nemohl dočkat, až uvidím poslední z nich, pokračování legendárního Drunken mastera z roku 1978, Drunken master 2... Příběh začíná cestou Fei-Hunga a jeho otce. Vracejí se z jisté provincie, kde nakoupili zásoby a exotické věci... Díky své prohnanosti ovšem Fei-Hung narazí ve vlaku na zloděje... Vydá se tedy za ním a při souboji si oba nevědomky vymění balíčky. V jednom je kořen ginsengu, v tom druhém nefritová skříňka, kterou ukradl ambasador z čínského muzea. Muž, se kterým Fei-Hung bojoval, byl vládní agent a Fei-Hung spolu s ním brzy odhalí nelegální vývoz čínských cenností ze země. Pokud Fei-Hung nechce, aby se jeho potomci jezdili za svou historii mimo Čínu, bude tím muset něco udělat. Jeho protivníci jsou tvrdí, ale Fei-Hong má ještě eso v rukávu. Ovládá totiž unikátní bojový styl - Opilou pěst. Základní zápletka sice není až tak propracovaná (co také můžete čekat od kung-fu filmu), v Jackieho filmech je ale vždy jen základem pro rozvíjení jednotlivých scén a gagů. A hlavním těžištěm filmu jsou právě bojové scény a všudypřítomný Jackieho humor. Zvláště dialogy jsou neselhávající, nejen díky Jackieho komediálnímu talentu, ale i díky dalším skvělým hercům. Anita Mui v roli jeho matky a Ti Lung (možná ho znáte z Lepšího zítřku) jako jeho otec předvádějí skvělé výkony a dávají tak gagům a humorným scénám patřičný říz. Druhou kapitolou humoru jsou pak samotné souboje. Opilá pěst samozřejmě spočívá v tom, že abyste ji dobře zvládali, musíte být opilí. Opilec necítí bolest a navíc je protivníkem podceňován. Jackie je ale tím obratnější, čím víc toho vypije. A ne vždy je to alkohol... Bojové scény ale nejsou tajtrlikaté poskakování, choreografie je skvělá (a to říkám z pozice člověka, který viděl většinu nejlepších filmů Jackieho Chana i Jeta Liho), exceluje nejen Jackie, ale i vládní agent Fu Wen-Chi v podání režiséra Lau Ka Leunga... nebo hlavní záporák Johnny, který má zatraceně rychlé nohy (a kterého hraje Ken Lo, v reálu bodyguard Jackieho Chana). Navíc film obsahuje dokonalou masovou kung-fu scénu (díky spolupráci s HK asociací kaskadérů), kdy Fei-Hung spolu s Fu Wen-Chim vymlátí celou hospodu, do které se hrnou "stovky" gangsterů. Tato scéna je spolu s exhibicí Opilé pěsti tím nejlepším z filmu. A samozřejmě je tu závěrečná, více než 20 minutová bojová scéna, která obsahuje jedny z nejtěžších kaskadérských kousků (např. koupel v rozžhaveném uhlí, bez triků!). Drunken master 2 je dokonalým mixem humoru a akce, jedním z nejkrystaličtějších, který můžete vidět, navíc okořeněn exotickou příchutí minulosti (i když na některých místech je vidět, že je ukrutně těžké udělat v současnosti film z dávné Číny, což je možná jeden z hlavních důvodů, proč se dvojka vůbec nepodobá jedničce). Milovníci jedničky možná budou překvapeni odlišným rázem druhého dílu, ale Drunken Master 2 je živoucím důkazem toho, že pokračování na to může jít úplně jinak a přitom být stejně kvalitním filmem a kung-fu mezníkem jako první díl. Akční film, humor, kung-fu, Jackie Chan, pokud máte rádi alespoň jeden z uvedených termínů, neměl by vám Drunken master 2 ujít. Přeci jenom, pokud jste neviděli tento film, nemůžete se považovat za odborníka v oblasti akčních a kung-fu filmů. A už vůbec nemůžete být pravověrným fandou Jackieho Chana... 100%