curfew77

Ryzí průměrovka, která místy neurazí a sem tam (skoro) i nadchne. Nahoru to táhne kvarteto Ilba, Walker, Christensen a Dillon (v tomto pořadí), už už velkoryse přihozenou čtvrtou hvězdičku ale zabíjí beznadějně nezvládnuté finále, ve kterém se půlka postav začne chovat naprosto dementně a korunu všemu pak nasadí neskutečná WTF parodie na Butch Cassidyho a Sundance Kida. 60 % aneb jednou viděné se dá přežít: nic víc, nic míň.

Šarmantní a atmosférické, pravda s trochu (no, spíš trochu víc) přepálenou zápletkou a pointou. Pokud si ale odmyslíte tohle a famózní herecké duo Reno/Cassel, neexistuje jediný důvod, proč by něco takového nemohl někdo natočit u nás - a přesto se to pořád ještě nikomu nepovedlo. I proto 80 %.

Filmy, ve kterých postavy celou dobu blábolí nesmysly, na konci vám naservírují "šokující" pointu, a od vás se očekává žasnout, jak to do sebe vlastně všechno krásně zapadá, se Hollywoodem šíří jako mor a jak vidno, našly si už cestu i do Evropy. Nebudu naplno spoilerovat, i když RED LIGHTS jsou dle mého soudu přesně tím snímkem, který by si to zasloužil - prostě proto, že ho tím pádem nebudete chtít vidět ani poprvé, podobně jako já ho nechci vidět podruhé, a ušetříte si dvě hodiny života, které můžete strávit užitečněji. Takže jen ve zkratce: lákavé herecké obsazení se hned v první třetině smrskne o jednu hvězdu, která zřejmě neměla dost času (nebo nedostala dost zaplaceno), motivace hlavního hrdiny pro jeho celoživotní jednání jsou zpětně viděno naprosto nulové, a velmi slibná vstupní půlhodinka (za tu dávám prvních 10 procent) se okamžitě celá rozsype ve zdlouhavé čekání na Godota, který sice dorazí, ale jen proto, abyste si oddechli, že je opravdu konec. Druhých deset procent míří k docela zajímavé práci s kamerou a třetích deset náleží pár vzácným momentům opravdu temné atmosféry - je jich odhadem asi tak pět. Čeho je naopak dostatek, jsou chvíle, v nichž se na plátně něco zajímavého stane nikoli z logiky děje (kterou navíc máte pochopit až úplně na konci), ale prostě proto, že si to autor přeje. Za to, jak mi Cortés dokázal otřesným scénářem poprvé v životě znechutit oblíbence Ciliana Murphyho, by nejspíš zasloužil na křižovatce naflusat do ksichtu od škaredé černošky, mírnější formou trestu by pak mohlo být opakované promítání Nolanova DOKONALÉHO TRIKU - aby věděl, jak se film tohoto žánru a ražení opravdu má točit. Sečteno a podtrženo, 30 % a nikdy víc. PS: Čtyři hvězdičky od některých opravdu renomovaných místních recenzentů? Are you fuckin´ kiddin´ me?!

Absolutní minela. Jednu hvězdu za atmosférické exteriéry (navzdory idiotskému klišé s kukuřičným polem), druhou za herce: slušného Levitta, velmi dobrého Danielse a samozřejmě Emily. Když už to ale ze sraček nevytáhne ani ona, a to se prakticky celou dobu producíruje v pekelně sexy tříčtvrtečních kalhotách, tak je něco (všechno) špatně. Scénář nejenže nemá sebemenší logiku z hlediska časových paradoxu - jasně, takových už bylo - ale naprosto nelogicky se chovají i postavy a vyvíjí se děj. Navíc se film ještě v půlce zlomí v žánru: z otravné béčkové sci-fi do nesnesitelné shyamalanovské žvanírny. Výsledkem je velké nic hrající si na událost, která se nekoná, spíš blooper než Looper. 30 %. PS: Už dlouho jsem neměl tak odpudivý pocit z dětské role - tohle bych vlastního syna (v daném věku) asi nikdy v životě hrát nenechal, i kdyby za to měl být sebevětší majlant.

Osmimilimetrové filmy převedené na velké plátno působí depresivně i bez toho, abyste na nich rituálně vraždili celé rodiny, potud tedy určitě fajn. I nápad strčit první snuff hned před titulky navodí hodně hustou atmosféru, bohužel se scénář zanedlouho začne motat někde v půli cesty mezi Poltergeistem a Zodiacem - a zákonitě z toho není ani jedno, ani druhé. Deset procent navíc za Ethana Hawka, který by pravděpodobně charismaticky zahrál i druhého nejmladšíího z rodu Hamrů, a naopak deset procent dolů za polopatistický závěr, kterému chyběl snad už jenom vysvětlující komentář s dabingem Pavla Soukupa. O infantilní pseudolekačce před závěrečnými titulky pak snad ani lépe nehovořit, k danému žánru se hodí asi stejně jako do Bakalářů. Ne, SINISTER není úplně špatný film - ale pár naprosto amatérských minel ho sráží mnohem níž, než by mohl být. 50 %. PS: Depkoidní hudba sama o sobě 90 %, ta rozhodně za pozornost stojí!

Jedno se musí direktorskému triu nechat, skoro tříhodinovou nálož servírují tak, že čas skoro nesledujete, navíc všechny příběhy skáčou jeden přes druhý a přitom hladce a naprosto přehledně - častokrát opravdu během několika vteřin. Pravděpodobně se o tohle brzo pokusí někdo další a výsledkem bude naprostý chaos... Ale zpět: CLOUD ATLAS je film hodný respektu, plný poctivé filmařiny, výborných herců a se zajímavým nápadem knižní předlohy, který dle mého soudu plátno prodalo téměř s maximálním účinkem. Nevadilo by mi tolik, že jedna z dějových linií se tak moc blíží Matrixu (koneckonců, to je věc autora předlohy), kdyby tu podobnost Wachovští ještě nevypíchli nesmírně podobným vizuálem. Najde se pár scén, které se svým účinkem hodně blíží dokonalosti (stahování hlavní plachty, objevení podstaty Mýdla), ale k tomu, aby mě to úplně dostalo do kolen, přeci jen především ve finále něco scházelo. Z filmu taky trochu trčí poněkud křečovitě groteskní zápletka ze současnosti: to mají opravdu největší problémy se svobodou v současném světě senioři? Ehm... Ostatně druhou nejslabší linkou jsou "nám" dobově nejbližší sedmdesátky, připomínající místy spíš za vlasy přitaženou bondovku. Ale to je všechno zase věc předlohy. Filmařsky je to náramná podívaná, která stojí určitě za jedno a nejspíš i za druhé podívání. 80 %. PS: Herecky kralují Weaving, Grant a především (pro mě překvapivě) Sturgess. A bohužel tam nehraje ani jedna hezká ženská (vážně, beze srandy!), za což bych měl vlastně správně ještě 10 procent sundat :)

Uznávám, možná jsem staromódní, ale utvrdit se po hodině a půl v tom, že si tvůrci ze mě prostě jenom dělají p.del a nic víc? Děkuji, nechci. Jsem si jistý, že Goddard musel určitě vidět přinejmenším takový VŘÍSKOT nebo OD SOUMRAKU DO ÚSVITU a pokud mu to nestačilo k tomu, aby se naučil, jak se parodická pocta (libovolnému) žánru dělá správně, měl by si někdy pustit LIMONÁDOVÉHO JOEA. Po jedné hvězdě za Kristen Connolly a pár dobrých fórků v úvodní třetině - ale to je asi tak všechno. 40 %.

Říkal jsem hned po jedničce, že točit k ní dvojku dobře nedopadne, a taky nedopadlo. První Bobule balancovaly celou dobu na visutém laně trapnosti a jen tak tak že nespadly dolů, bohužel se ale našel někdo, kdo to chtěl riskovat podruhé a tentokrát už neuspěl. Scénáristické nic na druhou, sympatická už není ani ta Voříšková, herecké koule si uchoval jedině Postránecký a to už je málo. Druhé a poslední plus míří opět ke Kryštofům za ústřední song, jinak ale naprostá ztráta času. 35 %.

Temné? Ano! Depresivní? Docela ano! Jen jsem asi neměl jako první číst švédskou knižní předlohu, ale to už je zkrátka osud nás intelektuálů. Fincher je borec a Rooney Mara hubená kometa, pročež dávám zdvořilých 80 %. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych byl opravdu napnutý, kdo že to celé udělal... ale to už je zkrátka - no, však víte :)

Místy poněkud chaotické, přesto kultolegendární :) Jeden z typických představitelů éry podomácku nadabovaných videokazet, v tomto případě s nezaměnitelnými verhoevenovskými triky, budícími dnes sice už často spíš úsměv, ale přesto... Nostalgických 80 % a musím se přiblble usmívat, kdykoli vidím jen ukázky v televizi :)