Tetsuo

Představte si, že máte před sebou hovno a rozmazáváte ho. Jste opravdu důslední a děláte to 133 minut, dokud hovno není rozmazáno úplně natenko a navždy nepřilne k povrchu. Zhruba tak nějak musela vyhlížet práce na scénáři k filmu Babovřesky. Kameňák umocněný v trapnosti na druhou a bez vtipů.

Bay nezná míru. To, že je film brutální mi nevadí (naopak), vadí mi, že není ani za mák vtipný. A tak odporná a přitom líbivě zamaskovaná konzumní kapitalistická ideologie se jen tak nevidí. Finále na Kubě jenom dokládá naprostou ztrátu soudnosti a elementárního citu pro společenské souvislosti. Jako že nedělají politiku, a přitom ji dělají. Bayovi by měl někdo prostřelit prdel, případně ho rozšmelcovat autem.

Nadherny artificialni eurotrash (opak evropskych art filmu), silne poznamenany dobou sveho vzniku, tj. sexualni revoluci. Snad jedine remake Flashe Gordona v sobe ma takovou miru zamerne umele hovadnosti.

Český Ed Wood a Uwe Boll (v jednom těle) si natočil svoje Nebezpečné myšlenky a Přání smrti. Pardon tedy, nechal si natočit svůj scénář od někoho, kdo naposledy režíroval před 20 lety...

Film se zcela záměrně snaží být co nejméně akční a co nejvíce atmosférický, zároveň je to nejvíc dějový Batman za celou jeho celovečerní kariéru od 80. let – napětí skutečně plyne z toho, na co hrdina musí přijít. A jako ve správné neonoirové detektivce musí podrobit zkoumání i sám sebe. Pomalu se to už blíží tomu, co pro Jokera učinil snímek s Joaquinem Phoenixem, ale nejde o portrét psychické nemoci, jež postavu rozloží, „jenom“ traumatu, které hrdina musí zpracovat tím, že se mu postaví naplno. Jde o potvrzení toho, že v současnosti je možné dělat poměrně osobní a umělecky odvážná díla v rámci komerční žánrové zábavy. Kameraman Greig Fraser (30 minut po půlnoci, Rogue One, Duna) opět čaruje a hlavně si mnohdy dovoluje rozostřovat části obrazu nebo snímat postavy přes různé clonící objekty. Vůbec tu nejde o pompézní kompozice, ale spíš o pocity klaustrofobie a špíny.   Robert Pattinson je absolutně vynikající, dokonalé ztělesnění křehké síly, plný emocí, jež probublávají na povrch jen lehce, toužící po dokonalosti a čistotě. Zoë Kravitz ztvárnila nejvíc sexy kočičí ženu všech dob, aniž by jí z toho vyšla parodie drsňačky. Tříhodinová délka nenudí a člověk si ji uvědomí až někdy u epilogu, kdy vydechne napětím. Jako mnoho jiných blockbusterů dnešní doby je i tento společensky aktuální – zlem tu jsou zapšklí mladí muži (zjevně incelové) a politickou nadějí mladé barevné ženy. Celá stylizace ale nutí přemýšlet, o jaké USA se vlastně jedná – celé to připomíná spíš 80. léta než současnost, kdyby tu nebyly mobily a internet. Taky kombinace „monzunových“ dešťů, zimy a věčné tmy z něj dělá něco, co se nachází mezi různými podnebnými pásmy.

V 90. letech už málokdo umí natočit tak dobrý trash.

Film z alternativního vesmíru, kde vesnice vypadá tak, jak by to chtěli lidé z velkoměsta. Není to urážející jako Ženy v pokušení a Muži v naději, které se nám snažili nabulíkovat, že promiskuita je naprosto fajn a přijatelná pro všechny,Bezva ženská na krku dokonce překvapí starosvětskou cudností. Ale celý tento film je zbaven stopy reality, pouze na to jde jiným směrem než předchozí snímky stejného produkčního týmu. __________ Romantická komedie je v zásadě velkoměstský žánr - jeho přesazení na vesnici ukazuje, že romantiku v Česku nedovedeme ukotvit v každodenní současnosti, ale jenom v iluzivním prostoru dětských vzpomínek, jak to asi mohlo vypadat kdysi dávno, ale prakticky nikdy nevypadalo. ___________ Jinak další český film do sbírky, který mezi líčí ideální páry tak, že si postarší muži vybírají výrazně mladší ženy a bere se to bezpříznakově jako norma (Vetchý/Langmajer-Hřebíčková 13-17 let; Postránecký-Boudová 25 let). Naopak progresivní je zobrazení lesbického páru, nad jehož existencí se už žádná postava vůbec nepozastavuje jako nad něčím nenormálním.

Tenhle snímek se stal vzorem spoustě akčních "robbery" a "heist" filmů. Na svou dobu hodně akční a násilné. James Cagney září v roli vyšinutého gangstera, který trpí padoucnicí, je závislý na matce a na jahodách (Tarantino hadr). Důležité je taky vykreslení obrazu světa pomocí technologických sítí a souřadnic; je to film, v němž se odráží atmosféra studené války a nástupu nelítostných nadosobních institucí ovládajících moderního člověka. Přese všechnu paranoiu jde ale o velmi zábavný a dynamický kousek.

Iňárritu už zjevně neví coby. Každá scéna je vypiplaná a vlastně sama o sobě působivá. Ale celek by mohl trvat 90 minut i tři hodiny, nehrálo by to roli. Těžko určit, jestli tu jde víc o sociální portrét bídy, napínavý příběh o jednom člověku, nebo apartní snaha vnést do každodennosti trochu mystiky. Biutiful neobstoji nakonec ani v jednom. Málokdy se vidí takové mrhání talentem.

Napoprvé jsem to nedokoukal, nebylo na co se koukat. Napodruhé jsem jen nevěřícně zíral. "Nevinně o víně"? Spíš "zbytečně o hovně". To opravdu tolika divákům stačí tak málo?