Devadesát Dva

Mučednický závěr je nekompromisní. Žádný patos.

Nejprve to na vás dýchne jako iluze letního vánku v největším vedru, ale pak to ihned ustane. Film je to vlastně dost jednoduchý a přímočarý, život do něj dost vnáší vedlejší role (Downey, McDormand, Maguire). Michael Douglas na sobě nemá oblek a jeho postava je jako zmačkanej papír, od kterýho nemůžete čekat nic jinýho, než že se možná trochu roztáhne do původního tvaru. Ale i tak, jedna z mých nejoblíbenějších oddechovek. V době, kdy jsem psaní bral dost vážně to pro mě byl film jako stvořený.

první období (S01 a S02): šoustačky, chlast, tvůrčí krize, pro změnu šoustačky, chlast... atd. další z definicí amerického snu, tzn. opravdového žití. psychická sebedestrukce je pasé a 21. století v čele se sexismem a útěkem z reality zvítězilo na plné čáře. druhé období (S03): po dvou letech od doby, co jsem se na Californication díval jsem si sehnal třetí sérii a působí to na mě tak nostalgicky. ty doby, kdy jsem měl deprese, krizi osobnosti, krizi všeho a někdy byl opilý zatímco slunce svítilo a kouřil jsem, kdy chtěl. taková flákačka, jen tak prolézat a sám se sebou být - a tenhle seriál mi to období vždycky připomene. a taky je v něm skvělej nevtíravej a nenucenej humor. třetí období (S04): zjišťuju, že co mě na Califonication baví nejvíc je to, jak boří monogamní základy společnosti jako takové a ukazuje, že muž je schopen milovat pouze svou vyvolenou, ale přitom nepřestat s tím sexuálně toužit a mít jiné ženy, a totéž platí samozřejmě i pro opačné pohlaví - proč jsme jediný druh na zemi, co žije monogamně? je to jen o vlastnictví. málokterý člověk dokáže sdílet, každý pořád chce utrhnout kus a utéct s ním pryč. Hank je tragikomická figurka bloudící v kruzích, ať už je to, co dělá jakékoliv, teď vím, že s tím nikdy nepřestane. p.s: 50-60% žen tento seriál nemůže pochopit a docenit, jelikož se na vše v něm dívají až příliš povrchně a Hank je pro ně prase. tohle je konečně ten pravý 'Bukowski na filmovém plátně'. čtvrté období (S05): Pořád svoje, příběh pokračuje, Samurai Apocalypse, crazy nigga, Runkl, co dostal kuřbu od transvestity a jeho následný pláč, pořád na úrovni, ale četl jsem, že šestá série má být poslední, což mě docela rmoutí, všechno dobré končí: Skins, Californication [9.4.2012]. páté období(S06): Dnes máme 23.1.2013, skoro 4 měsíce jsem si nezapálil, což je od mých myslím patnácti nebo šestnácti let, co jsem začal - rekord. A zítra si jdu koupit krabičku. Protože není odpírání věcí v zájmu delšího života tak nějak anulování samotného užívání si života? Californication je za posledních pět let, co jsem strávil u filmů a seriálů jediná věc, co mě konstantně dvakrát za díl rozesměje. (S07) 30.6.2014: Vcelku jsem byl rád, že seriál, který už sleduju takovou dobu, pokračuje a prostě si ho dál užíval, všechny jeho absurdní situace a momenty. Celou tu partu. Člověka to vždycky dostane, když něco sleduje vážně dlouho a ono to pak skončí. Doufám, že Californication ještě pár pohodových sezón vyplodí. 8/10

RocknRolla klame tělem. A opětovné projekce mě v tom jen utvrdili. Není to už ten divoký mix, ta skládačka, co do sebe zapadá, chcete-li, co graduje jako ve starších Ritchieho opusech, ale je to definitivně jeho nejstylovější film a tomu stylu je podřízeno vše. Na RocknRolle prostě žeru každou scénu z jinýho důvodu. Navíc je tenhle film pro mě nostalgie - druhák na SŠ, kdy jsem kouřil a chutnalo mi to (-Now... I'm gonna be a Real RocknRolla), popíjel víno a jinej alkohol, nosil 3/4 kabát a poslouchal soundtrack k tomuhle filmu... a byla to asi ta nejpohodlnější doba v životě. Ono se to tak nějak nakupilo, ty pozitiva dohromady, přestože uznávám, že Ritchie napsal vtipnější a chytřejší filmy - a to je asi problém většiny lidí tady, nedokážou RocknRollu přenést přes starší Ritchieho gangsterky. Nic víc.

Here's my motherfuckin' farm!... po opakovaných projekcích muselo každému, kdo trochu "chápe" a "ví" dojít, že tu nemá co dočinění s obyč komedií. Stillerův obličej v prvním traileru a Downeyho přehnaně art hereckej projev v dalším - to mě hned na začátku opravdu zabíjelo, jenže TT je místy tak dokonale řemeslně dramatická, že jsem se jen tak pochechtával té atmosféře odlehčeného humoru. postavy měli fakt potenciál, ale zůstali tak nějak na půli cesty - to platí zejména pro Stillera a Blacka. naopak Downey s Cruisem to dotáhli hodně daleko (a zároveň si u mě na svinsky dlouho oba šplhnuli v náklonosti). každopádně, filmu nemůžete upřít silně profesionální a kvalitní provedení, opravdu velkou porci originálních nápadů a hlášek a v neposlední řadě i prvotřídních odkazů na některé válečné filmy, tohle vše povyšuje Stillerův film na solidní áčkovou podívanou a Stillera samotnýho někam jinam, než kam jste byli obvykle zvyklí jej řadit. podobně jako Zoolander, zvláštní komedie odjinud... a tentokrát i velmi chytrá, i když se to tak leckomu nemusí jevit. ... My son give it to me. His name is Twickman. -Is he gonna come with us? - už dlouho tu nebyla komedie s takovou porcí super hlášek na minutu [a Satan's Alley by podle mě obstál i jako plnohodnotný film]

zpočátku mě zaráželo, že má film tak nízké hodnocení, ale vše jsem pochopil ihned poté, co jsem překročil první půlhodinu - potom už High Fidelity jen ztrácela dech. opravdu, první čtvrtina je našlapaná skvělým humorem, postavami a vším ostatním, ale ihned poté se cosi zvrtne a už se jen ploužíte, zakopáváte, funíte, až nakonec polomrtví doběhnete do cíle. určitě potěší všechny ty písně, zatím asi nejlepší role Johna Cusacka a i celkem solidní Jack Black, ale teprve časem uvidím - třeba tomu v budoucnu dám ještě šanci a teprve poté přijdu na chuť. Jak na věc se mi ovšem líbilo víc, byť je to mnohem hůře obsazené. Hey, I'm not the smartest guy in the world, but I'm certainly not the dumbest. I mean, I've read books like "The Unbearable Lightness of Being" and "Love in the Time of Cholera", and I think I've understood them. They're about girls, right? Just kidding. 70%

Nemá to divákovi zrovna moc co říct (zdánlivě). Gangsteři se chtějí mstít ze smrt člena a to v tomto případě znamená vystřílet policejní okrsek. Zdánlivě bezduchý a pomalý rozjezd (který si ovšem užívám nejvíc a čím víckrát to člověk uvidí, tím víc si to bude užívat) se ale prudce mění v krvavý spektákl ryzí porce násilí v téměř hororovém kabátě. Drsná a násilná záležitost ze staré školy. Carpenter v nejlepší formě, i s relativním málem doslova udělal malý zázrak, v podstatě nevím, jak by se tenhle námět dal natočit působivěji a přitom se pořád držel toho, že má být osobitým dítkem svého tvůrce.

nenápadný, úsměvný, poklonkující film. tohle nedokáže docenit nikdo, kdo něco podobnýho nezakusil, kdo se o natočení čehokoliv serióznějšího nepokusil. furt se něco posírá, kazí a děje, ale to už k téhle profesi neodvratně patří. všudypřítomný nátlak. Steve Buscemi je dokonalý. -Roll that motherfucking camera, Wolfie! -Kiss my ass! -YEAH!

"Ve Stalkerovi jsem se snažil přenést těžiště problémů vnějších na problémy vnitřní, na věci spojené s věrností člověka sobě samému, svému duchovnímu ideálu. Zajímal mě problém víry jako problém sounáležitosti osobnosti s lidským ideálem. Domnívám se, že člověk se ocitl v bezvýchodné situaci, jelikož zatoužil všechny své problémy řešit fyzicky." (Andrej Tarkovskij)

drama o návratu k žití za jakoukoliv cenu. Wrestlera jsem očekával jen tak bokem, ale trailer ve mě vyburcoval velká očekávání (Rocky mojí generace) na samotné maximum a ony týdny před projekci byli opravdu k nesnesení. velice silný příběh podpírá opravdu famózně sedící soundtrack, který se mému hudebnímu vkusu trefil přesně do noty (rock - hell yeah, ale nejen to) a jak už to tak u Aronofského bývá, neopakovatelně odzbrojující (tentokrát jaksi smutně-šťastný) závěr. a malém bych zapomněl na naši hvězdu Randyho - Rourkeova životní role, za kterou by si Oscara skutečně zasloužil. vybízí k tomu krom spousty dalších věcí i ona neuvěřitelná paralela mezi životem Randyho Robinsona a samotného Rourkea. pokud už ani způsob, jakým tu postavu oživil, a jaké emoce z ní tak silně sálají nedokáže Akademie docenit a chrstne svého plešatce do rukou jiného libového frajera (sorry, úžasný Penne, bravurní Langello a další, ale na tohle jste krátcí, protože jste se svým výkonem úplně někde jinde), dosmrti na ni už zanevřu. ____ (po předání cen) seru na Oscary... doslova.