Devadesát Dva

Butcher si pomalu získává Ryana skrze gaming (BATTLE REQUEST "DontBACunt"). Později se setkají in person na fotbálek a good ol chatta. Fakt, že umírá mu hraje u soucitného Ryana do karet, což je nakonec pohoda, protože, v Butcherově cunt-stylu, mu nedělá problém udělat sušenky, tak jako dělala Ryanova máti, aby mu je řízl něčím, co ho má uspat (Joe Kessler), aby ho mohl unést, nicméně na to nedojde, protože do sušenek Butcher "dal moc cukru" a tak je nakonec vyhodí... jeho vztah k Ryanovi, k "části ženy, kterou miloval" tak je vystavována zatěžkávací zkoušce, jako vždy. Ashley je postupně vytlačovaná Sage, nuda. Noir spí na zasedání, funny. "You have got to be fucking kidding me. Is Noir sleeping?" "Mm-hmm." "Oh, shit! Sorry, you guys. I'm narcoleptic." A-Train už konečně překlápí svoji povrchní, ponižovanou personu a chce udělat pro jednou věci dobře, smysluplně, a získává si tak sympatie. Deepův vztah s chobotnicí se prohlubuje. Firecracker vede proti Starlight letitou vendetu za to, že jí jako malá pomluvila a zničila kariéru. Mezitím Kimiko a Frenchie neustále pracují na tomtéž, Frenchie na svém nedořešeném vztahu s týpkem, do kterýho je hotovej, ale zabil jeho rodinu, takže, fakt, že s ním spí a pak myslí na to, že zabil jeho rodinu... ho tlačí on the edge, rehabce navzdory je zpátky - chlastá a fetuje... Kimiko mezitím, pokud není roztomile nevinná, se "vypořádává" (slovy terapie) se svou minulostí. "The therapist was right. I need to face my past. So I'm going to kill them all." Hughie (když se nehádá s máti, která ho opustila jako kluka nad svým v kómatu ležícím otcem - dodnes těžko uvěřitelná role někoho tak komicky vyhlížejícího jako Simon Pegg - který mimochodem v rámci vzhledu vypadá přesně jako Hughie v komiksu) a MM díky infu od A-Traina jdou špehovat Neuman (aka Mia Khalifa's sister) a Homelandera, nicméně Homelander se nasere a chce Hughieho vymazat z povrchu a tak po něm jde a vyhledí při tom půlku lidí zimního stadionu. Hughie je pak zachráněn A-Trainem. Pak se grupa setkává zpátky "in the office". Frenchiem počínaje postavy hodně ztrácí ze své předchozí struktury, jakoby byly jen povrchem a jedním traumatem definované figurky a po třech dílech si připadám, jakobych třikrát oběhl hřiště a byl na stejném místě. Nicméně, Homelander už se sebou opět mluví do zrcadla, na což jsem se těšil, tentokrát je to zrcadlo rozbité a člověk tam vidí hned 4 výrazy a myšlenkové pochody současně, díl pak končí Homelanderem, kterému je zadán úkol se definitivně zbavit svého "slabého" lidství tím, že půjde John (Homelander) zpátky na začátek. Jestli už i zde nenastane v dalším díle nějaký cracking full blaze moment, pak už nevím, rád bych viděl Homelandera totally fkin nuts... ne že by už nebyl, ale chtěl bych to vidět na steroidech, utržené ze řetězu.

Deep: "I thought we weren't killing the guy today." Black Noir: "I just feel like I'm not getting clear direction for this role." (...) "Still" Talking Noir je pro mě osobně asi jediná originální fun addition, protože první tři série sledujeme mysteriózního maniaka, který bez váhání a beze slova vraždí, a teď je z něj ukecanej týpek, co je zmatený tím, co se po něm vlastně chce. Deep je pro mě pořád stejně fun, to je jediná zmatená-low IQ stálice "You want to join a family-friendly PG save? While PETA still has you on their bestiality watchlist?" Zato nové přírustky v podobě smartest (black) Sage a Firecracker jsou podle mě meh, stejně násilně, jako ten woke shit se tam najednou cpou úplně zbytečné postavy, co dostávají prostor a slovo. A-Train se snaží o vykoupení skrze to, že udělá správné věci, ale už je to ohrané, člověk čeká že to konečně nějak dopadne. Butcher se nedokáže držet zpátky, ale jeho čas se očividně krátí a tak po všem tom, co napáchal se chce pokusit pouze zachránit Ryana (nebo to alespoň říká, huh?). Homelanderova domácí škola přitvrzuje. Jeho psychopatické tendence jsou k vidění právě skrze Ryana, který jeho chování absolutně nechápe a obráceně, ten kontrast, je vlastně občas fascinující si všimnout, že Homelander je pořád takové dítě. Ale víceméně je to second episode, same old shit. Nijaký posun. Po dvou hodinách, 25% série téhle TV show v čudu a fakt, že pátá série bude poslední už zkrátka tolik dílů nezbývá a připomíná mi to podobné "ve vzduchu před průserem" jako kdysi u GoT finále. Nicméně věřím, že tohle byla rozplánovaná show, takže to bude mít uzavřený a přesně daný příběh, bez nějakých zkratek, kliček a výmyslů. Koneckonců těch postav tu není zase tolik. Všichni se tak nějak posouvají ve své vlastní osobní charakterové koleji, která ale příběh nijak nikam extrémně nevede. Jakoby se pořád všichni spíš motali v kruhu, více než celkový záměr 'The Boys' a vyšší princip, vyšší fight naší skupiny... se tu najednou řeší jejich osobní pekla a jak ty ovlivňují jejích "práci". Vlastně dost podobný pocit jako po e01. Bez posunu, s pár dobrými vsuvkami, ale i když to člověka baví, protože jde o jeho "shit", je to jedna z nej aktuálních TV show, tak se nelze ubránit určitému pocitu jisté bezcílnosti a ztracenosti hlavních hrdinů, ale jak jsem si říkal už u e01, když Butcher a Hughie nebyli schopni jakkoliv zranit Neuman a ona se jim vysmála, jak je možné, že jsou ve své práci ještě horší... zaplavil mě takový ten hřejivý pocit, že když si myslíte, že je pro hrdiny situace absolutně bevýchodná a oni jsou slabí... nejlepší tah je udělat situaci ještě bezvýchodnější.

Butcher a Homelander (stáří přináší mimo šedých chlupů i víc tuku v oblasti obličeje) se rozjíždí každý svým neodvratitelným směrem a typickým hláškováním. Frenchie je bi (woke shit je tam navíc), ale přežiju, to MM zničehonic shodil jako smažka  (a nemá bradu). A Starlight si nechala udělat plastiku a předstírá, že její obličej... její propadlý vosí obličej tak jen vypadá v rámci role. Bavil jsem se, ačkoliv spíše karikatuře jednání samotných postav, nicméně e01 zanechává takový nejasný pocit, jestli tohle bude spíše černá nebo tragikomedie, nebo co to vlastně bude. Necítím se moc podobně jako dřív. Snaha napsat něco smysluplného tu ale určitě pořád je. Nicméně to bylo takové pim sem, pim tam, hlavně ať se něco děje.

Patrick McGoohan, jehož zde téměř těžko spojitelný, obličej si pamatuju nejvíc z role krále Eduarda I. ve 'Statečném srdci' (stejně tak byla použita i tahle filmová podoba v kresbě v knize 'Samovládci a diktátoři', kde byl rovněž Eduard I. - kniha, ve které jsem si jako kluk moc rád listoval i četl). Nicméně, 'The Prisoner' (o kterém jsem slyšel snad jen díky faktu, že Christopher Nolan plánuje udělat remake téhle minisérie) nemůže být v tomhle projektu dále od historického dramatu. McGoohan tu hraje špiona, který se rozhodne pověsit svoji práci na hřebík, nicméně je před svým odchodem uspán a probudí se v mysteriózní vesnici, kdesi na pobřeží, izolované od civilizace... hned od začátku si člověk připadá jako v Kafkově Zámku (mimochodem aktuálně k poslechu na Vltavě ke 100. výročí úmrtí). Samozřejmě show má úsměvnější charakter z dnešního pohledu spíše blíž k Wonkově továrně na čokoládu s jeho umpalumpy, nemluvě o tom obřím bílém balónu, který tam pořád poletuje a hlídá a kontroluje. Dá se čekat, že vylíčení něčeho extravagantního z roku 1967 nebude působit podobně... (in progress)

Při délce 102 min se to Jimmy snaží občas natahovat a nenudit, což se mu daří plejádou různých nápadů, i pokud jde o práci s publikem, jeho kresby, testování limitů toho, co nekorektního mu ještě projde. Bavilo mě jak dělal všechny možné akcenty, které musí pochytit na základě určité fráze, dělám to podobně a proto mě to taky baví. Jako komik je tu pořád stejný, zachovává si svoji ostrost, rychlost, pohotovost při reakci na publikum a nebojí se být ostřejší... ale první polovina mě bavila hodně a ta druhá zase už tolik ne.

Film jako 'Hit Man' má na začátku takovou woodyallenovskou nenucenost, s jakou plyne jeho zápletka, ale přišlo mi, že taková byla jen jeho slupka, protože jakoby se postupně vyvíjel z něčeho, co vypadá jako komedie, do něčeho, co vypadá jako thriller, ale vlastně to není ani jedno (trochu podobné žánrové mixéry lze jako trend spatřit u jihokorejských filmů, nebo, nejlepší příklad, Wheatleyho 'Kill List' - rodinné drama, co přejde do thrilleru a pak končí jako čistý horor). Když jsem uviděl, že něco jako tohle režíruje Richard Linklater, který spolu s představitelem hlavní role, Glenem Powellem, napsali scénář, nějaké očekávání se dostavilo. Nicméně je taky fakt, že jsem nic z novější tvorby (poslední dekáda) známého režiséra neviděl. Tenhle snímek se soustředí na středoškolského učitele filozofie/psychologie, Garyho, který si ve svém osobním znuděném životě přivydělává tím, že je technik pro policii. Když jim vypadne týpek, který předstírá, že je nájemný vrah, aby donutil podezřelé k přiznání, Gary je přinucen zaskočit a předstírat roli sám... a jelikož mu to jde, vedení se rozhodne ho do role falešného vraha obsadit namísto původního borce, který si to samozřejmě vezme osobně a začne to Garymu dávat pasivně sežrat. Gary se začne různě maskovat, charakterizuje to, jak si myslí, že by podezřelí chtěli, aby jejich nájemní vrazi vypadali (na základě jejich profilu, než se s nimi setká). Při jednom ze setkání se Garyho zahledí do jedné podezřelé, která je "krásná a čistá duše" a pak překračuje svoji hranici a pravomoce, a setkává se s ní dál, jako svoje hitmanovské alterego Ray, což začne zamotávat celý koncept a premisu filmu. Do půlky si říkáte, že víte, jak to bude, že na komedii je tam málo k smíchu, na romanci je tam málo romance, na thriller málo thrilleru (něco jako když jsem nedávno viděl 'Nesnesitelnou krutost', mělo to vše, ale nic z toho silně, pořádně, takový nevýrazný kus). Tohle je spíš jeden z těch filmů, který je takový chameleon, podobně jako hlavní postava... dvojice se střetne a hodně píchají a najednou je to jak 'Poslední tango v Paříži'), pak dojde na vydírání a najednou je to jako thriller atd. Jako celek to tolik nenadchne, ale je zajímavé, že ta část, kde se některé filmy mají hodně tendencí táhnout, okolo poloviny až do 3/4 je tu vlastně nejsilnější. Snaží se to nejdřív hodně vařit z toho, že Gary se hodně převlíká. Má to skoro dvě hodiny a to je dost na takovou věc. Myslím si, že jestli v něčem mohl film excelovat, ale minul to, tak všechny ty interakce mezi lidmi a jejich "proč a jak" se dostali k tomu, že si chtějí najmout vraha. Glenn nehraje špatně, Adria Arjona je zase pěkná sexy prdelka, což je to hlavní, co se po ní chtělo a vrcholem filmu je pak potom, co jí Gary odhalí svou pravou identitu, že je přinucen napíchnutý k ní jít a jako Ray s ní udělat rozhovor, zatímco jí na mobilu píše instrukce a ona musí hrát s ním a následně celý ten segment s otravným kolegou, který se pak dvojici snaží vydírat. Film má i solidní filozofické pasáže okolo identity a je inspirovaný příběhem skutečného člověka. Nakonec vlastně příjemné překvapení, čekal jsem, že to bude větší blbost. 7/10

Téměř dekádu zpátky jsem byl zvědavý na první sérii a ta stejně jako druhá (a ta možná snad ještě víc) přinesly skvělé variace na původní film. Třetí a čtvrtou jsem se ale pak už rozhodl vynechat. Nicméně pátá mi prostě nedala spát, jen jak jsem viděl trailer. Téměř mccarthyovsky mýtický Ole Munch (neznámý herec malých rolí Sam Spruell, který tu konečně dostává prostor), se tentokrát nese příběhem, který tak není pouze obyčejným černohumorným thrillerem, který mimochodem dělá dost trefnou variaci na původní snímek tím, jak napodobuje scény, záběry. Nelze nezmínit, že tuhle sérii hodně táhnou postavy, především Juno Temple v hlavní roli, pak i Jon Hamm v roli grooming-záporáka-šerifa, který má svůj pohled na mlácení žen a co je jeho právo od Boha. Kontrastem k tomu budiž, Munch, který je pět set let zpátky proklet někde ve Walesu, v Anglii, nosí celý film kilt a sestřih podle kastrólu a je mu, hladovějícímu nabídnuto, že sní hříchy bohatých, od té doby se toulá Světem, nemá sny, nemůže spát a snaží se nalézt jakési vlastní pojetí Světa, přijetí, spravedlnosti... a jak na konci zjistí, hlavně odpuštění. Finále bylo skvělé, ale myslím si, že tahle série mohla být tak o třetinu kratší, uvítal bych i víc hrotů mezi postavami, kdy jedna odkrágluje druhou... namísto toho se z toho stane taková polo-military kovbojka, kdy namísto toho osobního "postava na postavu" tam najednou šerif zmobilizuje svoje jižanský kámoše a namísto toho se pak plácá ve scénách a částech, které mi přišly roztahovány, jen na úkor toho, že Fargo má prostě mít svých deset epizod, ale reálně by se to dalo nacpat klidně třeba do šesti.

Zvláštní. Na S02 jsem čekal tak dlouho. Pak jsem si dal jen "most", kterým byla epizoda o Atom Eve a rozkoukal první polovinu S02. Ta navazuje prakticky tam, kde první skončila. Omni-Man zrasil svého syna Marka do krvavé kaše a pláchnul potom, co zjistil, že k němu chová otcovské city, namísto aby naplnit úděl svojí rasy a jako Viltrumite splnil svou misi a připravil Zemi pro nadvládu jeho rasy, rasy chladnokrevných silných, kteří věří, ve své veliké dílo, které bude dobré pro všechny. Ačkoliv jsem čekal, než vydají druhou polovinu (z nějakého důvodu nechápu tu trendy věc dělit série a vydávat je s odstupem) kompletně, trvalo mi dalších pár měsíců se k tomuhle dokopat, protože jsem jaksi ztratil zájem o "superhero shit" (a upřímně, kdo dnes není přejeden produktem-Marvelem? Infinity War byla snad jediná světlá vyjímka, s temným koncem a dobře motivovaným archem okolo Thanose, který zajistí mír tím, že vyhubí polovinu bytostí ve vesmíru, aby pak mohl odložit zbraně a v klidu sedět v zahradě, jako pokojný bojovník). Kromě tohohle a The Boys se tu žánrově snad nic nedá sledovat. Nebo to jde mimo mě. Občas se dá naletět na úleťárny, jako třeba Peacemaker (a Vigilante!), ale ty se snad nedají brát nijak vážně. (...) Nicméně S02, na rovinu, postrádá dvě věci... stejnou detektivní zápletku okolo vraha, která byla hnacím motorem celého toho "juicy objevování" skrze mladého Marka v první sérii. A (#2) absence ikonického Omni-Mana. Je to asi jako představit si The Boys bez Homelandera. Nebo představit si ho, jak hraje ve dvou epizodách série max. O to víc ale pak jeho nástupy zaujmou, něco ve stylu Barbossova nástupu na konci Pirátů z Karibiku 2. Tady je přesně takový zlom/nástup v půlce série, ale pak se Nolana (Omni-Mana) dočkáme až na několika místech v posledních několika epizodách. série se hodně zaměřila speciálně na Marka a jeho problém s adaptací na to, že je, kým je a jak se snaží skloubit svůj osobní život s úlohou ochránce planety, jak se ukáže velmi časově náročnou úlohou, která ho nutí konstantně cestovat do vesmíru, nedává mu prostor na to, být normální student a mít normální holku. Show přináší i zajímavý přídavek v některých postavách, jako je třeba Allen the Alien (Seth Rogen), který je zajímavým prostředníkem v boji proti Viltrumiteům a od svého úvodu, jakožto counter-zbraň proti nim hodně zesílí, jakožto něco jako vesmírný šerif, který se snaží pro "dobrou stranu" dát dohromady nějaký odboj proti Viltrumiteům. Zápletka se prohlubuje, co do odhalování malých drobností okolo postav, sune se... ale zároveň, jakoby se tu vlastně nic příliš neposunulo, končíme de facto (abych citoval další majstrštyk s Rogenem) "Same-same, but different". I přestože neskáču nadšením, S02 definitivně má svoje cool momenty a jede si pořád svoje a když si ji pustíte a chytí vás, je to binge (dnes jsem dal půlku za jeden den, něco, co mi trvalo efektivně měsíce a měsíce tu a tam dát) a Invincible definitivně patří k těm solidnějším z aktuálních shows, na které se dá dívat, i díky mnohdy nekompromisní brutalitě a umírání postav, stejně jako to, jak komplexně a relativně uvěřitelně zpracovává svoje motivy "hrdinů v našem Světě". Třeba postava Donalda, agenta, který umírá (39x), ale je znovu a znovu "obnoven" jako robot a pokaždé z něj zbývá méně a méně člověka a tak si nechává smazat paměť, aby pouze sloužil a měl méně trauma. Spousta otázek tu jde až do existenciální roviny, hrdinové se hodně zabývají vlastními osobními problémy, ačkoliv na flexování taky dojde. Fight s Anissou je hard, ale ukazuje Marka, který stojí jako hrdina, který chápe, co to je být člověk a pro co a za čím stojí, i kdyby to mělo znamenat jeho konec. Rozchod s přítelkyní je zajímavý twist, protože jaká to byla osina v zadku v první sérii, a jak ji tvůrci na remcání fans změnili k dobrému, tak ji zase "nechali jít"... aby Marka nasměrovali "správným" směrem, k té, které ho "skutečně chápe". Druhá série končí, hrdina se snaží ukočírovat více věcí, aby nakonec pochopil, že vše je otázkou volby mezi věcmi. Střihy na název INVINCIBLE, vždy zakomponované do nějaké věty, namísto úvodu jsou trefné, baví mě to, stejně jako fakt, jak si show mnohy utahuje ze stereotypů. Zapomněl bych zmínit i hlavního záporáka, Angstroma Levyho, který uštědří Markovi cennou lekci... je dalším ze zajímavých záporných postav. Muž, který se snažil "spasit svoji realitu" tím, že získá vědomosti z těch ostatních... je shodou okolností přerušen Markem, zohaven v procesu a nakonec získá vzpomínky ze všech alternativních realit, v mnohých je Mark záporný, padouch... Angstrom Levy, šílený vědomím z ostatních realit, je pak posedlý tím, že se chce Markovi pomstít. Mark pak vyprovokovaný strachem o svou matku v záchvatu hněvu Angstroma zabije, ale je odříznut, uvězněný v jedné z realit, v poušti, kde není nic, ale no worries, neskončí tam. Osobně hodně věřím v geny. Koneckonců, pocházíme z těch lidí, kterými se bojíme, že se staneme, to kým jsou, je dovedlo k pokračování, k přežití. A to je ta nekonečná vnitřní bitva, když s tím ideologicky nesouhlasíme, stejně tomu neutečeme. Mark tak končí druhou sérii více v přijetí toho, v jakých sračkách se vlastně nachází a že musí zesílit ani tak ne proto, že chce spráskat padouchy, ale že se musí kontrolovat, aby nebyl jako jeho otec (ten poster k season 2 je perfektní!), ten je mezitím ve vězení, zajat a kecá telepaticky spolu s Allenem, který se nechá záměrně uvěznit, aby Nolana dostal ven. Nemusím ani zmiňovat, jak vtipně ta postava působí už jen tím, že ji dabuje Rogen, dodává to vážné show jakýsi kýžený komediální tón... a Allen má přesto snad nejvíc pod čepicí ze všech těch dramat a traumat okolo. 8/10 "He brought me a tree once instead of flowers. He thought it was the same thing but better. I had to teach him so much about Earth." "...your tranformations are a problem. You've expressed that yourself. And I fix problems. It's what Im good at. It's who I am. I care for you. So I wanted to fix your problem. I'm sorry if, along the way, I became a problem myself."

"What are you memorizing?" "A composition." "What is it for?" "Our teacher can predict exam topics."  "Predict? Don't tell me. I don't want to know." "Why don't you go to school?" "It's useless." "It's not." "It's useful for you, but useless for me. You are too pure. You don't get it." (...) Chei Nai (Dongyu Zhou) je top studentkou, která se snaží dostat na univerzitu, aby mohla finančně podporovat svoji mámu, která je věčně pryč z domu, aby se vyhýbala věřitelům. Jedna ze studentek, kterou Chei Nai tak trochu znala, se zabije, Chei Nai přes ni přehodí bundu a jinak celkem samotářská hrdinka tím ale na sebe dá terč pro též skupinu, která šikanovala a způsobila sebevraždu oné dívky. Chei Nai se náhodou stane svědkem pouliční rvačky, kde je bitkař Xia Bei mlácený partou dalších pouličních gaunerů a zavolá policii, pak je přinucená ho těmi, kteří ho mlátí, políbit... dvojice se touhle zkušeností postupně sblíží a Xia Bei pak začne Chei Nai ochraňovat. Život nadějné studentky a pouličního rváče se prolíná a v mnohém slučuje, ačkoliv každý míří odlišným směrem a je z odlišného Světa, přesto spolu dokáží najít dialog, chvíle, kdy Xiao Bei na Chein Nai dohlíží, aby se jí něco nestalo a v pořádku dostudovala, ona se snaží zase držet jej a pomáhat jemu. Když je Xia Bei jednou zdržen, skupina si Chei Nai podá a zrasují ji, její účes, nahrají ji nahou, takže si Xiao Bei spolu s ní oholí hlavu. Hlavní "kapitánka" šikanující skupiny je posléza nalezena mrtvá. Stopy vedou k Chei Nai, která ji ve skutečnosti ve vzteku strčila ze schodů. Xia Bei, jako všichni hrdinové pak na sebe bere ultimátně vinu pro všechno, aby zajistil lepší budoucnost Chei Nai, vidí sám sebe jako někoho, kdo nemá budoucnost, peníze, nic, tak nabízí sebe jako oběť. Vím, jaké to je, když chcete být s někým a nemůžete s ním být, nebo se rozhodnout neudělat volbu, která je špatná pro oba. Ochránit ji, aby ona mohla, jak říká, chránit svět. Je to solidní film, který navíc nekončí špatně, protože pravda vyjde najevo, jak tomu často je, ve všem... a dívá se na problematiku šikany, sebeobětování, "lásky".... ale taky má dost přes dvě hodiny a i když je příběh natočený dobře, nedokážu se zbavit dojmu, že to, co říká, šlo udělat v  kratší stopáži. Současně je mi film jakýsi povědomý, je možné, že jsem na něj už nějak dříve narazil. I přes množství působivých scén a dobré dynamiky, třeba ty odrazy obličejů, kdy jeden se prolíná přes druhý a pláč přes to sklo, když se spolu v závěru setkají, ten film uměl chytit v momentech a je solidně natočený, ale sráží ho to, že je zbytečně dlouhý a taky bych řekl, že, jak je ale u Číny zvykem, trochu melodramatický a šablonovitý.

Nate (Idris Elba) a jeho dvě dcerky se vrací do Jižní Afriky, ke strejdovi Martinovi (Sharlto Copley), do míst rodiště jejich právě zesnulé matky, aby tu léčili rodinné trauma, připomněli si místa a projeli si krásy buše (a ten úvod je fakt fajn, vidět i krásu Afriky, ten bejvák, popíjení). Ale nic neléčí trauma tak, jako další trauma (které vás semkne), když se hrdinům do cesty připlete obří lev, který se po střetu s pytláky rozhodl mstít lidem a vyhladil už celou vesnici. Čtveřice se ocitá izolovaná v nepojízdném autě, než se objeví pytláci a podobný věci, který zápletku začnou natahovat, aby vlezla do celovečerní podoby. Celkem klasický survivor thriller/horror, kde je to klasické "obří zlo ve tmě" a "my slabší, co ho musíme přelstít" (škoda, že tam není ten "línej Honza, co ve finále vyjebe s celým Světem", jak říkal Pohlreich, protože to by byl lev v prdeli). Film vyloženě neurazí a odsýpá, herecky je to ok, víceméně vše je v pohodě (snad jen ten CGI lev občas fakt působí až příliš digitálně, nehmotně a stejně tak přetahované jsou i souboje s ním, kdyby po vás skočilo něco jako tohle, nebo medvěd, tak to tak dlouho trvat nebude), nikde to ale není nadprůměr, nebo zajímavé, či unikátní. Je vám jasné, jak to asi dopadne, protože příběh by byl o hovně, kdyby lev všechny prostě odjebal, takže jen čekáte na očekávané finále a jak to lev schytá (nicméně já to tušil, už když mi byl film doporučen, ale stejně jsem se na to chtěl podívat)... nicméně už roky zpátky natočili v žánru lev vs člověk jednu absolutní klasiku a tu jsem viděl několikrát a nedám na ni dopustit, to je ultimátní film. 'Beast' je taková fakt jednohubka, co obsahuje dva moje oblíbený herce a podle toho, jak moc vás bude bavit či zajímat každý jednotlivý detail bude stoupat či padat i vaše nadšení.