elle

Miluju verzi se Svěrákem - Smoljaka mám moc ráda, ale Svěrák je prostě je dokonalý. Na jevišti jsem to viděla "pouze" se Smoljakem, ale přiznám se, že se mi stýskalo,

Miluju verzi se Svěrákem....

Dost dobré. Chvílemi to byly jen takové drobečky či ochutnávky z toho, co známe, ale chvílemi spojením a kombinací vznikal humor na druhou.

U tohoto cimrmanovského filmu nejvíc cítím, jak moc bych ho měla ráda a jak by mi to bylo sedlo, být v hlavní roli Svěrák a ne Jiří Zahajský. Mohl to být absolutní film Smoljakova a Svěrákova humoru - ještě jepší než Ležící, spící nebo Nejistá sezona (tedy myslím ve sféře Cimrmana), ale obazení Jiřího Zahajského (ač jinak slušného herce) z toho činí nepochopitelné spojení - toto byl Smoljakům hlavní omyl chtít tam skutečného herce, ale bez toho správného humoru a poetiky a ne ideálního Svěráka. Brodský sám o sobě může být - jeho topornost dobře sedí na toporné-přestárlé mladíky z divadla Járy Cimrmana, ale potřeboval mít magnetického protihráče. Škoda, škoda...

Kombinace mořské soli, drsných námořnických pravidel a Boccheriniho muziky je to, co jsem potřebovala. Velkorysé i svéhlavé přátelství kapitána Jacka Aubryho a lékaře (stále v opozici) Stepnena Maturina bylo, vedle anglicko-francouzského zápolení dvou vůlí, hlavním tahounem příběhu.

Je dost dobře možné, že film ubližuje pověsti žraloků. No ale nedá se nic dělat, je to ale strhující lež.

To, že jsem byla sto odpustit Spielbergovi ten neúnosně dlouhý masakr a akceptovat ho, je pro mě dostatečný důkaz, že film je dobrý. Je to americké, patetické a sakramentsky dobře udělané. Dám si pozor než a kdy si ho pustím znovu. Pamatuju si, že když jsem náhodou byla nedlouho po tomto filmu na Omaha beach, tak jsem....

Skvělé, ale přehnané.

Film u mě částečně bodoval proto, že shledávám přísné hodnocení některých neoprávněné. Film byl laděním a i žánrem nejednou srovnáván se Zamilovaným Shakespearem. Opravdu něčím podobným být mohl a částečně i je (nejde mu vyčítat, že nemá atmosféru románů, protože to není její romám, ale příběh o ní a jen si film žongluje s řadou motivů, které jsme už četli nebo viděli v austinovském světě). Nicméně u Shakespeara i Austenová každý předem ví, že romance neskončí právě šťastně. Zde bohužel příliš natahovali neodvratné a Anne Hathawayová navzdory své sympatické tváři a jistém kouzlu nemůže obstát ve stálém střídání naděje a deziluze a neopakovat se. Její postavě slušely roztomilé slovní výpady, i když stejně jako Keira Knightley je spíše kouzelnou recitátorkou vtipných glos převzatých z Austenovských románů a korespondence než jejich autentickou nositelkou. James McAvoy si vedl mnohem lépe. Škoda, že stopáž nebyla kratší nebo lépe volené dějové linky. Mám pocit, že režisér převzall hodně inspirace z různých adaptací (jak nová pýcha a předsudek, ale i Rozum a cit Anga Leeho tu měly své záběry), měl z předlohy knížky (Becoming Jane Austen) hodně věcí, které chtěl říct, ale prostě se nemohl rozhodnout, co to je. Některé zajímavé motivy mě nechaly s pocitem ošizenosti - Lady Greshamová a její synovec - to byla paráda. Já říkám škoda, mohlo to být lepší, ale rozhodně mají autoři můj vřelý dík, protože je to více než zajímavý příspěvek k světu Jane Austenové. Austenová věděla nebo se dozvěděla, že v jejím světě jsou vdavky a peníze měřítkem úspěchu a z hlediska její doby naprosto neuspěla (jak sarkasticky poznamenala Virginia Woolfová, nedomohla se ani vlastního psacího stolu), co jsem ale vždy obdivovala byla směs její ironie a laskavosti. Smála se pošetilosti, ale přesto ráda odměňovala v svých knihách dobrým koncem. Bez hořkosti a s inteligencí, která její knihy udělala nesmrtelnými. Takovou nenápadnou velkolepost charakteru jsem zde nenalezla, ale přesto se mě příběh dotkl.

Škoda. Ne nezajímavá doba, velmi dobré obsazení. Navíc do kostýmní filmů moc lidí nejde. Nemám ale ráda, když je moc cítit, že si herci jen "hrajou" na minulost - povrchně, schematicky a na efekt. Typický příklad filmu, kdy se nepokusili pochopit dobu a vzali si z ní jen pár faktů. Postava Claire Danes byla v scénáři či řežií zcela odfláknutá - kdo by tomu věřil?