elle

Jestli jsem v kině prožila někdy absolutní zážitek, tak to byla návštěva do světa fantazie a představ pana Petera Jacksona a jeho party. To že to bylo něco inspirované a vyvolané tím samým zdrojem, který uchvátil svého času i mě (a neopustil) byl další důvod vzrušení. Jsou tři autoři beletrie, které miluji opravdu a naprosto. Tolkien je jedním z nich. To, že budu mít štěstí vidět adaptaci jeho díla provedenou tímto suveréním, svébytným způsobem, který i mě ohromí, že představy někoho jiného, můžou být pro mě stejně tak zajímavé jako mé vlastní, mě uchvátilo a stalo se mezním momentem mého zájmu o film. Film ať málo nebo velkorozpočtový má být věcí nadšení. Z tohoto díla to na mě dýchlo. Úvodní bitva Společenstva mě přimrazila do sedadla kina a já si říkala - teď se rozhodne. Záběr na zelený Kraj a malého hobita čtoucího pod obrovským stromem mě zklidnila a já věděla, že tenhle příběh se mi bude líbit a už mě neopustí (stejně jako kniha). Dlouho jsem čekala až opadne komerční vřava a přechodné povrchní nadšení fanynek hledající idoly a já si tady do desítek a stovek komentářů anonymně vydechnu - "díky". Díky za krásný večer, kdy se mi vůbec nechtělo jít spát, díky za krásné ledny, kdy jsem počítala dny do premiéry každého dílu, díky za bráchu, který si díky těmto adaptacím konečně přečetl a zamiloval celého Tolkiena od A do Z, anglicky, česky i německy. Díky, díky, díky. A já jsem se od té doby asi tisíckrát zamilovala do filmu a uvědomila si i to, jaká je klika umět i číst.