Krása na scéně

Výborné historické drama zasazené na divadelní prkna 17. století, kdy se mění životní role nejenom na scéně.. Příběh ženy, která se dokáže vypracovat až do divadla, přestože v té době mají ženy zakázáno hrát.. A příběh muže, který byl odjakživa připravován pro role žen se musí potýkat s úpadkem své slávy a nově vydanému zákazu hrát mužům ženské role.. Nejde pouze o kariéru, ale i o lásku ke stejnému i opačnému pohlaví.. Závěrečná scéna v divadle je vynikající.. Báječná Claire Danes! (11.01.2014)

Chameleónsky proměnlivý Billy Crudup debutoval impozantně. Příležitost mu dal léta páně 1996 nejen Barry Levinson (výtečné drama Spáči), ale i samotný Woody Allen (komediální muzikál Všichni říkají: Miluji Tě). Je hercem, který na sebe dokáže upoutat veškerou pozornost, i když hraje jen nějaký vedlejší štěk. O Claire Danes se dá svým způsobem říct něco podobného. Nikdy nedosáhne těch skutečných hvězdných výšin, ale její nekonečný půvab a talent (kterým bohužel často plýtvá ve zbytečných látkách) diváka až magneticky přitáhne. Společně se sešli v tragikomickém projektu Krása na scéně, který si vybral relativně specifické téma. Londýnský divadelní herec Ned Kynaston je totiž specialistou na ženské role – ty, stejně jako za dob Shakespeara, hráli výhradně muži. Už kdysi ho z bláta chudoby vytáhl jistý uctívaný učitel, který mu vymazal veškerá mužská gesta. Kynaston si tak užívá v polovině 17. století blyštivou slávu, která je ale pomíjivá tak rychle, jak bleskově zaujme náročné diváky jeho garderobiérka Marie. Král Karel II. je totiž panovníkem rozmarným a dočasná pravidla začne k nelibosti Kynastona měnit. Jasně, připomene vám to Zamilovaného Shakespeara, nicméně režisér Richard Eyre si jde svou vlastní cestou, nastiňuje formování přirozeného hereckého projevu v dobách po éře Alžbětinského divadla, skvěle vede herce (připomínám i báječného Everetta), nebojí se emocí a jeho příběh rozhodně nepatří někam na zaprášené poličky. 70% (05.09.2009)

Další shakespearovsky laděný kousek se zprvu tvářil, že nenabídne nic většího, než zákulisní pohled do světa anglických divadelních celebrit sedmnáctého století, přes Mariinu dychtivost se však začal ubírat k velkým změnám, které s sebou přinesly nejednu osobní prohru (podobné zvraty určitě zažil přerod němého filmu na zvukový), ale i posun v herectví - díky invenci a novátorství přestal bránit splynutí imaginace s realitou a krásu na scéně nechal přes emoce vygradovat až za mez, která dělí hru a skutečnost. Vím to, protože jsem byla včera večer svědkem jedné z nich... (22.05.2013)

Film zpočátku vypadá jako kopie Zamilovaného Shakespeara, jenže skutečnost, s kterou si Zamilovaný Shakespeare vystačil na celý film, tedy že hlavní hrdinka tajně hraje na divadle, což byla v té době pro ženy věc zakázaná, vyjde ve filmu najevo (jakože pro všechny ostatní postavy ve filmu) již zhruba ve dvacáté minutě., načež je králem tento zákaz zrušen. To rozohní boje o angažmá mezi novými herečkami a herci hrajícími ženské role. Pak už jde o samé příjemně nezvyklé překvapení, kdy hlavní hrdinka (v roztomilém podání Claire Danes) není tak roztomilá jak se za začátku zdá, hlavní hrdina (ve skvělém podání Billyho Crudupa) není tak heterosexuální, jak se ze začátku zdá a vůbec se film vyhýbá většině typických klišé. Lepší než nádherný Zamilovaný Shakespeare to není, ale rozhodně jde o příjemné překvapení. Za 29Kč v Levných knihách to jde!:-) (23.04.2008)

Ano srovnání se Zamilovaným Shakespearem se přímo nabízí, ale narozdíl od výše zmiňovaného jsem se u filmu Krása na scénu skutečně bavila. Bavila jsem se vtipnými dialogy, zainteresovaným výkonem Billyho Crudupa, bravurním výkonem Ruperta Everetta, nadchla mě myšlenka hledání sexuální identity v ženkém hávu, meditace na téma: "kdo jsem teď?" A proto spatřuji v tomto dílku daleko větší potenciál. Také je to tím, že klasické období divadla a tehdejší zaběhané výrazové projevy, jsou nasnímány a modelovány moderními výrazovými prostředky - zní to ohraně, ale téměr dokumentárně roztřesená kamera, to potvrzuje. (02.08.2006)