Algernons

Flanagan přináší další svůj kousek z vlastního žánru, alá filozofický a existencionální horor, který přináší opět nečekaně příjemný a uklidňující pohled smrti do očí. Smířlivá a bolestivá zkušenost skrze sympatické a bohaté postavy. Aneb jak se mladí lidé vypořádávají s tím, že umírají. Podané pomocí vzdávání hold nejrůznějším stylům filmů a vyprávění, které znázorňuje postavami vyprávěné smyšlené historky, které nefungují jen na oko, ale slouží příběhu. Touhu najít něco nadpřirozeného, co vás spasí je krásnou metaforou, která přenese diváka podobnou cestou umírajícího člověka, který z naděje, propadne beznaději a nakonec přichází smíření. Krásné dílo, kde bohužel všechny dílky nezapadly na své místo. Ovšem to stejně silně doporučuji! 8/10.

Krásný komiksový a hlavně MCU experiment, který je tentokrát dotaženo dokonce. Giacchino ukazuje, že není jen talnetovaný skladatel ale i filmař a hned několik sekvencí, scénerii a hrátek s nasvícením mě dostalo. Gael García Bernal si mě svým podáním Jacka Russela získal a celá tahle nakousnutá část světa Marvelu mě velice zaujala. Prosím pokračujte v tom a v podobných šlépějích. Kouzelná atmosférická záležitost, která má silnou vizi! Těším se na další poodbné projekty ať už od marvelu nebo Giacchina. Pocitvých, zasloužených a silných 8/10!

Hobit: Neočekávaná cesta byl solidním startem nové trilogie, avšak už zde jde cítit, že dva filmy by bohatě stačily. Přesto si tyto filmy přináší spoustu kvalit Pán prstenovské trilogie, které fungují. Skvělá režie a cit pro vyprávění, úžasný obsazení a herecké výkony, hromada kouzla a hmatatelnosti. Přesto digitální kamery předávají filmu určitou gumovost a nevítanou uhlazenost, akci chybí napětí a postavy jsou dost prázdné. Většina z nich se neprojeví, což začalo být problémem hlavně až u pokračování. Protože zde je aspoň vynikající Martin Freeman jako Bilbo, který tu má rozpor s vůdcem trpasličí smečky Thorinem. Přesto je to pořád solidní a povedený start, plný zapamatovatelných momentů. Škoda že zbytek už tak slibně nedopadl. Sice to není Pán prstenů, ale pořád šlo o kvalitní fantastiku! 8/10.

Velmi klasická romanťárna o dvou afroamerických umělcích z New York, avšak solidně a poctivě napsaná, avšak pozvedá to hlavně forma. Spider-Verse být zásadní pro animační svět a tohle je další důkaz. Vizuálně hravý a opojný dílo, které jen nekopíruje styl, ale inspiruje se ním a jde si i svou cestou. Postavy umělci tomu jen napomáhají, tyhle hravé animační hrátky sedí do pohodové hudby režiséra Kida Cudiho. Ve výsledku je to velmi pohodový romantický animák, který má cenu vidět hlavně kvůli té animaci. Avšak k dokonalosti tomu chyběl inovativnější a hlavně upjatější scénář, který by více zhodnotil jednotlivé sub-ploty a postavy a také lepší framerate animace, která je dost sekaná, dá se na to zvyknout i přes vyrušující plynulý pohyb aut. Je škoda, že to není plynuleší, pak bych možná dal i o bodík navíc, takto 7/10!  Ps.: Někomu by mohlo vadit, že film obsahuje netabuizované hulení trávy, rapovou hudbu a dost optimistický pohled na svět a život v New Yorku.

Někteří kritici Marilyn Monroe milovali, jiní ji nenáviděli. Já zas nenávidím tento film. STO ŠEDESÁT SEDM MINUT umělecké sebehonitby, která je nafouknutá, která střídá styly z jasného důvodu, ale bez jasného pojítka. Je to film který nemá co říct, který nemá co vyprávět, který nemá co předat. Měl jsem pocit, že sleduju prázdný obraz. Samotná blondýna (Protože jsou to dvě osobnosti, CHÁPETE?) nemá prakticky charakter, je to utrápená žena, ale bez kontextu se dá jen těžko vůbec souciti s takovou postavou. Všechny vedlejší postavy jsou prakticky karikatury, což je tak nějak záměr, ale pak na mě působí celý svět karikatůrně a prázdně. Není tu se čehokoliv chytit, nic na čem by mělo člověku záležet. Spousta témat je jen povrchově převedena, spousta myšlenek o hlavu omlácena. Film tak nějak zachraňuje Ana de Armas, která sice podává solidní výkon, ale upřímně mě tolik nepřesvědčil a nedostal. Často byl přehnaný a očividně na sílu zahnaný do extrému, avšak ji to nemůžu mít za zlé, protože být to víc jemné a miň do očí bijící, tak by mě film asi zabil svou nudou. Film byl právě v tom nejlepším, když byl jemnější ve svých motivech a náznacích. Jmenovitě, když nám ukazovali sečtělost Blondýnky u které všichni počítali, že to má od někoho jiného. Za mě ale silný nedoporučení tohoto filmu, Mít to hodinu a půl, tak je to zajímavý cvičení na psychické vyzobrazení utrápené slečny, takto je to jen přepálená nuda o ničem. 4/10

Konečně jsem dokoukal nový desetidílný seriál o známém sériovém vrahovi Jeffrey Dahmerovi ztvárněného Evanem Petersem. Jedná se o skvělou záležitost. Autoři se rozhodli zmapovat jak celý život Dahmera, tak i příběhy některých jeho oběti a to jaký vliv měl Dahmer na svoje okolí, ať už běžné sousedy a nebo na svoje nejbližší. Díky tomu má tento seriál možnost komplexně zmapovat sériové vrahy a vše co s nimi souvisí. V jednom díle vidíme souvislosti s dětstvím, dopad toho všeho na rodiny obětí, rodiny vraha, sousedy, známé, prostě všechno zde je. Je to kvalitně a řemeslně precizně odvyprávěný příběh, má to užasné set designy, kostýmy, nasvícení, kameru, vizuál. Prostě celé je to neuvěřitelně vypiplané do posledních detailů. Peter Evans prakticky s rolí splyne a často zapomenete na to, že je za tou postavou herec, který ji hraje. Silný kredit si ale dle mě zaslouží fenomenální Richard Jenkins, který podává snad životní výkon, kolik emocí a jakou uvěřitelnost předává v jemných nuancích svého výkonu. Seriál se soustředí ale na jakousi dohru toho všeho, jak Dahmer straší a ovlivňuje životy i dávno poté, co je chycený. Tohle je pro spousty lidí slabší dohra seriálů, ale pro mě to bylo všechno zajímavé až dokonce, vlastně často i zajímavější než samotný pohled vraha, který jsme viděli v různých dílech zpracovaný xkrát. Proto se za mě jedná o nepochybně jednu z nejlepších věcí na téma sériových vrahů po boku Zodiaca, Sedm a Mindhuntera. Tvůrci vyvolali, jak neuvěřitelně sympatie a empatie k obětem a rodinám obětí, tak i empatie a pochopení k Dahmerovi, kterému z nějakého důvody i fandíte, aby se polepšil. Extrémně ale soucítíte s postavou otce, který je prostě bravůrně napsaný. Seriál vyvolal hodně konfliktních emocí a nutí i k zamyšlení, jaké jsem dlouho u tohoto tématu nezažil! 10/10 Miluju to!

Celou epizodu si jen říkáte "Né, né! To snad tvůrci neudělali? TO nedají celou epizodu?!" A ono jo! Jedna z nejsilnějších seriálových epizod ever! Která v sobě má víc síly, témat a pravd, než jiné celé seriály.

Silně autentické dílo, natočené handheldem na iphone, plné hlášek ze života, přirozených výkonů a silné vize. Tahle jednodenní naháněčka za snem udělat Banger se Sergeiem Barracudou, který všem ukáže a vše vyřeší si nakonec může vybrat těžkou daň. Silné témata, silná vize, silné provedení. Opět jen menší problém s tempem a jasnou předvidatelnosí lehce průhledného scénáře, jinak totální autentická jízda!

Tak jsem se s přítelkyní znovu koukl na jeden z mých top 10 filmů všech dob. Je to animační mistrovské dílo, které je naprosto překrásné, má to tak silnou režii, že rozbírat to pouze okrajově, by bylo jen kontraproduktivní. Pokud někomu chybí víc experimentální kousky, plné originality a neotřepanosti, ale zároveň držící se v přijemných komfortních kolejích příběhů, které nejsou naprosto šílené, asi nic lepšího nenajdete. Upřímně doporučuji na tento film kouknout naprosto slepě bez znalosti čehokoliv, postupné odkrývání toho, o co vlastně že to jde, je na poprvé strašně kouzelné, díky geniální struktuře a náznakům respektující divákovi inteligenci. Tak to si příběh dvou mladých lidí, kteří nemají zdánlivě nic společného, krom pocitu že jim něco chybí, nejvíce užijete! Každopádně pokud vám to nestačí, tak bych Kimi no na wa specifikoval jako cestování časem spojené s výměnou těl v podání romanticko-katastrofického filmu. Zní to podivně? Věřte, že ani trochu není. Naopka je to přirozený, hřejivý, krásný, srdcerivný, kouzelný a oči otvírající. To vše podáno nejlepší možnou cestou, obzvláště musím vypíchnout i střih, který zde dělá strašně moc a je naprosto na místě, prodává to a dokresluje celé vysokokonceptové scény a momenty. Střih kdy spadne propiska je jeden z těch nejsilnější jaký jsem kdy v životě zažil. To vše geniálním způsobem podtrhává jeden z nejlepších a nejvhodnější soundtracků, jaký ve filmech byl a jeho poslouchání ve mě vyvolává stejně silné emoce jako film! Instantní klasika a veledílo! 20/10! PS.: na druhé zhlednutí má spousta scén z první poloviny úplně jiné a krásné až děsivé vyznění.

Jedna z nejlepších seriálových epizod všech dob! Tak silný po vypravěčské a animační stránce, hrátky s vnímáním minulosti a vzpomínek, rozmazané tváře a jedna tvář na kterou se chce zapomenout nasílně přeškrtaná. Brávurně odvyprávěné takto silné témata o rodičovství, vyčitkách, potratu a adopci... nemluvě o bříměti žen, zvzlášť v dobách minulých. Neskutečná síla, která opravdu řeže hluboko! Ten perfektní konec epizody mě bude strašit a pronásledovat ještě dlouho!