existimator

Benedict Cumberbatch dokázal Sherlocka zahrát tak, že už to stačí na pět hvězdiček. Zasazení příběhu A. C. Doylea do současnosti by se mohlo zdát zhoršením celého díla. Dokud ho neuvidíte a nezjistíte, že filmaři vytvořili novou a stejně dobrou atmosféru, jako má kniha. Jinou a přesto podobnou. Je to můj nejoblíbenější seriál vůbec a doufám, že tomu tak bude i s dalšími díly (a doufám, že další budou).

Obvykle, když hodntím nějaký film nebo seriál, pečlivě se nad ním zamyslím a zvážím všechna pro a proti. Následně dojdu k nějakému závěru a napíšu komentář. U tohoto seriálu to bylo jinak. Nezvyklé bylo už to, že jsem celou sérii zhlédl za tři krátké dny. Chytil mě a nepustil. A když jsem se potom zamýšlel, proč mě právě tenhle vztahový seriál, což je žánr, kterým opovrhuji, tolik zaujal, popsal jsem několik celých stran papíru. Přesto jsem té záhadě nepřišel úplně na kloub. Domnívám se ale, že tenhle seriál je vyjímečný v tom, že se soustředí na příběhy každé jednotlivé potavy a rozvádí jejich povahy do nevídaných detailů. Z toho plynou dvě věci. Jednak jsou všechny postavy dokonale plastické, což my, diváci, vždycky oceníme, a k tomu si každý, kdo seriál sleduje, najde někoho, v kom se vidí a s kým se dokáže ztotožnit. Máme tak pocit, že děj Sex Education opravdu prožíváme. A že to není jen tak ledajaký děj. Všechny charaktery v seriálu toiž žijí svůj život, který se proplétá s životy ostatních. Samozřejmě, že se všechno točí kolem Maeve a Otise, to je ale samozřejmé. Jejich vztah je hlavní zápletkou. Tyhle všechny výborné aspekty vedou jen k jednomu problému, který z nich logicky vyplívá. Když si totiž najdete tu svou postavu a jste zvědaví, jak se její situace vyvine, epizoda zkončí a v té další se tvůrci pokusí vaši pozornost obrátit k někomu jinému. Máte proto pocit, že děj, který vás zajímá, stojí. Zároveň ale nestojí tak dlouho, aby vás přešla chuť pustit si další epizodu, právě naopak.