Kreeki

Mám rád scifi, ale tady toho bylo trochu moc, zvláštní směsice žánrů a všeho možného, alespoň velmi příjemní herci, režie taky neurazila, problémem je opravdu překombinovaný scénář.

Popravdě tady si vystačím jen s jednou větou, čekal jsem více než jen jednoduchou a prázdnou variaci na téma Kruh.

Abych byl upřímný, trošinku nedoceněný film. Pravda, co se týče scénáře a hlavně tedy ústředního příběhu, tam byly značné rezervy, ale jeho propojení s barevným světem na cestě dál, tam musím zatleskat. Neskutečně táhnoucí režie postavená na výborném scénáristickém nápadu, Peter Jackson je pan filmař.

Eureka meets Hot Fuzz po seversku.

Nikdy jsem k muzikálům nepřilnul, nicméně tuším, že to nebude ten problém. Tohle bylo prostě a jednoduše špatné. Z hudebního hlediska otřesné, špatně zazpívané, remýmující se a nemelodické texty tahající za uši, filmová hodnota 0. Přiznám se, že jsem nedokázal dokoukat to celé.

Poněkud nesourodý film složený ze dvou naprosto odlišných částí. Každopádně zklamání, nicméně Danny ukazuje, že je výborný videoklipař, ale čekal jsem od něj daleko víc. 28 dní poté je překvapivě monumentálně nesympatický film.

Jodi Picoult napsal úžasný a silný příběh, Nick Cassavetes převedl tento skvělý materiál s malou Abigail Breslin na stříbrné plátno. My Sister's Keeper táhne neuvěřitelný scénář a ani nevadí, že Nick Cassavetes není žádný světoborný režisér. Lehce komorní, ale velmi příjemné. Proč ne, miluju tu malou..

Masterpiece, nápadité depresivní drama, perfektně natočený emoční výcuc, nemám námitek.

Nemohl jsem se zbavit pocitu "tohle jsem už někde viděl", těžko říci, jestli je to tím, že Sorority Row je remake několikrát remakovaného, každopádně v žánru pubertálních vyvražďovaček nic nového a o nějaké novátorské invenci nemůže být ani řeč. Recyklace milionkrát viděného, jednoduše nuda.

Drew Barrymore na režisérské stoličce, zajímavá představa, dokážu si představit atmosféru na place a takový je asi i film, ovšem neplatí na částech, kde ve scénáři dramatické prvky převažují nad těmi komediálními. Co se týče záběrů v aréně, tak ty celý film bezpochyby táhnou, mimo ni, v té dramatické poloze, film jen velmi ztěžka chytá dech. Celý film až do závěrečného finále se neuvěřitelně táhne, Drew postrává záchytné body mimo jednotlivé zápasy, které jsou, přiznejme si všechny stejné (tak ale hezky se zas na holky kouká =). Drama opravdu není její silná stránka a kontrast mezi barevným nově objeveným světem a šedou okolní realitou to ještě umocňuje. Nečekal jsem druhou Juno, ani jsem jí nedostal, nicméně žádné překvapení se bohužel také nekonalo.