Kreeki

Něco velkého nebo velké nic? Tak by se asi ptal básník. Před očima se vám míhají minuty a minuty něčeho neurčitého, něčeho do něhož jsou aktéři snímku na 110% zapáleni - v každém políčku filmu vidíte jejich víru a až nebesky mocný strach z okolí, ze zóny, z toho, co je nad námi.. ale věříte vy? To je jediné mínus této filozofické podívané. Anebo plus? Strach z neznáma? Boj z nepřítelem, kterého nemáte možnost vidět? Herci jakoby nebyli herci, oni věří, já ne..

Paul Thomas Anderson po Magnolii už zase vystrkuje růžky, a upřímně, pěkně vysoko. Podařilo se mu totiž vytvořit vynikající drama o životě a osobnosti jednoho naftového magnáta na přelomu století. Již úvodních 15 minut vás uchvátí, aniž by bylo řečeno jediné slůvko. Celý film pak sledujete, jak se postupně mění váš pohled na Daniela Plainview jako na člověka, jeho vztah k synovi, bohatství a jiným lidem, vše vyvrcholí v konci pomalu jak od Kubricka. První polovina má spád, graduje a nenechá vás ani na chvilku vydechnout či si jen utřít sliny na košili, škoda jen konce, u kterého mi lehce lehce přišlo, že se malinko odvrátil od zbyku snímku a vyšuměl do prázdna. Daniel Day-Lewis v hlavní roli nenahraditelný, fanatický kněz Eli taktéž brilantní, po všech stránkách výborný snímek. I přesto, že doba, téma ani zpracování mi není nijak blízké, musím uznat, že Paul Thomas Anderson odvedl famózní filmařinu, která dokázala chytit i mě. 9/10

Jelikož Equilibrium bylo docela přijatelné, těšil jsem se, co Kurt Wimmer zplodí za další dílko a jak se po režisérské stránce vyvine. Nic takového se však nekoná. Toto je jen trapná sbírka všemožných klišé, nenapadá mě ani, které z těch tradičních zde použito nebylo, a pokud Kurt Wimmer přidal něco svého, tak to již bylo použito v Equilibriu. Dialogy tupé, nejlacinější pseudokomixové efekty jaké jsem kdy viděl, navíc ještě horší než ve Stopařově průvodci po galaxii, který alespoň nebyl myšlen vážně, když přidáme Milu, která zde nejenže vypadá, ale i hraje jako Dáda Patrasová, tak nám vznikne dílo hodné tak vystavit do muzea a nadepsat visačkou "odstrašující příklad". Wimmerovi bych po tomto nedal ani dolar na další film a předem lituji toho, kdo to udělá.

Když Cameron Crowe klepal na dveře nějaké hlubší myšlence, ta zrovna nejspíš nebyla doma. Dalo by se to natočit tisíci různými způsoby a tisíckrát lépe. Toto je pouze šedý průměr, Cruise tradičně přehrává, na což sem si u něj již dávno zvykl, naopak mě velmi příjemně překvapila Penélope Cruz, ačkoliv nemám běžně brunety příliš v lásce, tak ona zde byla kouzelná. Nicméně celému filmu chybí nadhled, místy je až příliš zmatený a často jsem míval pocit, že ani sám Cameron Crowe neví, jak záběr myslel. Lehká oddechovka, která se snaží zubynehty vyškrábat nahoru, ale stejně pořád zůstává na 6/10, ale alespoň důvod, proč určitě shlédnout i původní verzi.

Zas úplně odlišný úhel pohledu na válku než na jaký jsme zvyklí. Paul Verhoeven se díla chopil onačeji - žádné pohledy na bitevní pole, do zákopů, na zraněné či padlé vojáky. Ale naopak intriky a holandský odboj ke konci války přímo v řadách německých důstojníků. Carice van Houten ve své roli dokonalá a smyslná, i Oscara bych jí za tento snímek udělil. Celkově velmi ucelené a poutavé, i přes svojí delší stopáž ani nachviličku nezanudí. Tleskám Paulu Verhoevenovi, trefa do černého. 10/10

Skutečná, nenucená filmařina stále ještě existuje, dokonce i v Americe, zde máme důkaz. Strhující thriller v hlavní roli s nepřekonatelným Georgem Clooneym, který herecky zraje jako víno. Vyšponovaný příběh o intrikách a machinacích. Vynikající drama o mnohdy nelehkém životě špičkového právníka, o kterém nemá běžný člověk ani ponětí. Temné prostředí, chladný beton, večerní krajina, šedé město, pomalá ponurá hudba, depresivní úvodní prolog Toma Wilkinsona - to vše absolutně podtrhuje perfektní ponurou atmosféru celého snímku. Do detailu vytříbené, propracované, poutavé i výborně zahrané. Nenápadný snímek, ale v mysli vám po něm zůstane opravdu hluboký zážitek.

Mr. V, jakožto revolucionář, připomínající Zorra či Fantomase v sociální společnosti, jak vystřižené z Equilibria. Jediné, co sráží tento snímek je právě přítomnost mnoha již stokrát omytých motivů. Scénáristicky dobře zvládnuté bratry Wachowskimi, přesun do blízké a nejisté budoucnosti snímku bezesporu prospěl, protože se mu tak docela dobře podařilo zakrýt potenciální scénáristické nedostatky. Vynikající Hugo Weaving, jakožto "tajemný mstitel" a jehož hlas bylo přesně to pravé, tradičně roztomilá Natalie Portman a do třetice všeho dobrého perfektní John Hurt, vášnivě zabraný do role nelítostného diktátora vládnoucího pomocí strachu. Jsem rád, že podle komixů nevznikají jen filmy podle tradičně otřepaného Marvelského schématu. Po pomalejším začátku na více jak 2 hodiny přibije do křesla a nepustí. 7/10

Na jednu stranu má člověk chuť mluvit o tradičních klišé tématu druhé světové války, na druhou nás to nutí nezapomenout na hrůzy a zvěrstva, které se udály. Pěkný zásah do našich myslí, přiblížení zločinu, který ještě není zcela v širokém povědomí veřejnosti a při tom by tam své místo jistě mít měl. Andrzej Wajda vypráví příběh tohoto silného dramatu pomalu a s dobrou výpravou, dává více prožitku do historického prokreslení a klasické filmařiny než do nějakého spádu či laciného přitahování diváka k plátnu. Nejistota, obviňování, víra, naděje i beznaděj - to vše se Wajdovi podařilo vtisknout do díla. Je třeba mít rád historii, dokázat se utápět v tématu, vžít se do prostředí a doby, a mít také jistý šestý smysl pro východní filmy. Tady opravdu žádné pseudoamerické hrdinství, velkolepé efekty a natož happyend nečekejte. Na druhou stranu jako drobnou výtku, vedle pro někoho jisté zdlouhavosti, která je ovšem v rámci snesitelných mezí, bychom zde mohli najít velké množství podobných postav, místy jsem se až ztrácel v jednotlivých příbězích, ale ve výsledku to utvoří pohled na katyňský masakr jako na celek. Není to film pro každého, a každý si ho také jistě nevyhlédne. Poláci rozhodně mají k tématu druhé světové války hodně co říci, škoda, že je není tolik vidět - mladí by neměli zapomínat. 8/10 Pro co žít, když je kolem tolik zla?

Emmerich pár hodin dějepisu na základce asi zaspal nebo si zkrátka dělá legraci. Nějaká historická či zeměpisná fakta jsou pro něj asi jen jako osina v zadku. Navíc mám ten pocit, že Roland se místy až moc položil do víru jisté nostalgie, protože bylo úplně jasné, když se na scéně objevil šedá eminence hlavní záporák, že ten byl prokazatelně myšlen jako Goa'uld. Úplně jsem to celé viděl zpátky, otročení, boje proti falešným bohům a podobně. Tady chyběl už jen Kurt Russell. Teď vážně, pokus o malý to hrdinský epos, výsledkem pouze jednoduchá, moralistická a výchovná pohádka s jen málo poživatelným scénářem. Obstojná kamera, herci nic moc, snad jen krásnou modroočku Camillu Belle a tygra bych bral domů. Toť ale vše, před návštěvou sálu nebo svého obýváku prosím vytáhněte mozek ze zásuvky, zde není potřeba. 3/10 And Roland, please, back to school..

Čekal jsem sračku a dostal jsem sračku. Toto je totiž blábol, prvních necelých 20 minut vypadalo alespoň zajímavě, zbytek podprahový humos, krev, křik, maso, rozsekané kosti a podobně. Vše vrcholí opravdu detailním pohledem na výbuch hlavy jednoho ze záporáků, případně vykousnutím části krku jiné osobě hlavní hrdinkou. Stejně jako nechápu, proč pod Hostelem je napsáno jméno Quentin Tarantino, tak stejně nechápu, proč se Luc Besson podepsal pod tento snímek, já bych se styděl. O scénáristické stránce tedy radši nemluvit, režie takové hrůza není a jestli tento trend bude pokračovat, tak se brzy dočkáme doby, kdy kamera bude při natáčení přivázána k centrifuze. Do vteřiny předvídatelné a stejně nechutné, natahované a pro duševně zdravého člověka i nekoukatelné, necelé 2 hodiny vyhozené do (k)análu. Ani nevím jestli má těchto filmů smysl stanovovat nějaká procenta. 2/10 alespoň za absenci kravin typu pseudoněmecké pražské Hlavního nádraží, ale to je sotva útěcha..