Leoric

Lovecraftovy povídky jsou pro filmaře vskutku vděčné, málokterý však jim dokáže vtisknout duši, či alespoň připomenout atmosféru jeho děl. Stuart Gordon to však naštěstí dokázal. Tuším, že insipraci čerpal nejvíce z povídky Case of Charles Dexter Ward, ale nejen z té, a výsledek dopadl nadmíru dobře. Správně temná atmosféra zde nechybí, Lovecraftovské nechutnosti jsou zde dotaženy téměř k dokonalosti a příběh skvěle graduje, naštěstí zde není nouze ani o překvapení. Škoda jen, že si neodpustil pokračování.. Parazitování na vlastním úspěchu možná přinese peníze, ale táhne do pekel.

Příšerná adaptace výborné povídky H.P. Lovecrafta, Call of Cthulhu. Temnou atmosféru Arnhemu toto dílo postrádá, tváří se jen jako obyčejný slasher. Filmu nepomáhá ani výběr herce v hlavní roli, a blondýna ve vedlejší roli působí vyloženě rušivě. Je vidět, že Stuart Gordon má svůj tvůrčí vrchol za sebou, i když.. Naděje umírá poslední.

Nemohu hodnotit jinak.. Skvělá satira světové pop music ukazující vymezené hranice, které nemůže žádný popový performer překročit, chce-li být úspěšný Skladatel neodporuje pravidlům trhu, jsou tu stále mladší a silnější, není tu prostor pro originalitu, účelu postačí dočasná líbivá hitovka, protože trh se mění rychle. Kvalita tvorby je vytlačena do pozadí, skladatel je jen obyčejný dělník, který zoufale shání co nejlepšího textaře, který zvládne během chvíle napsat text plný klišé. Důvodem je rychlost. Skvělým zrcadlem je filmová Cora Corman, která jakoby vypadla z oka téměř veškerým současným r'n'b idolům, kteří řeší své hluboké týdenní vztahy na stránkách hladových bulvárních plátků. Její skutečně ryzí oddanost východnímu náboženství mne velmi bavila, stejně tak její osobní rapper, který nezapomene do každé písně vpravit své nezbytné "madafaka". Hugh Grant zde hraje emocionálně vlažnou osobu hrající dle pravidel showbussinessu, která ostře kontrastuje s emotivní Drew Barrymore, jeho ošetřovatelkou květin. Najde v ní citlivou textařku, která se z počátku snaží vyhnout spolupráce s Alexem Fletcherem, zašlou popovou hvězdou. Příběh sunou dále nezbytná klíše, která vygradují v očekávaný konec, který je možná až zbytečně přeslazený.. Příjemným překvapením je však klip Fletcherovy kapely Pop!, který skvěle nasál ducha dnes již naivně působících osmdesátek. Bravo!

2 body za skvělou atmosféru na začátku filmu, nulu za vše ostatní.

Zajímavý futiristický nápad, leč nedotažený. Chybí mi zde magie, která by dávala tomuto filmu vyšší smysl, a tak je pro mne jen vizuálně dobře zpracovanou podívanou, kterou ještě trochu nadnáší Jude Law. Čtvrtá hvězdička je jen a čistě pro Ministry, kteří k tomuto dílu stvořili výtečnou píseň, a poctili film i svoji přítomností:)

S knižní předlohou nemá tento paskvil vpodstatě nic společného. Pocit bezvýchodnosti a odcizení v chladném futuristickém světě, který není zas tak nepodobný dnešní Americe provází celou knihu, ve filmu bysme jej hledali však jen těžko. Hra je zde zobrazena přesně v té rovině, kterou kniha kritizuje, což je paradoxní, a film tak tím dělá naprosto absurdním.

Plné hodnocení patří autorům tohoto seriálu, který se snažil jedněm připomenout, a druhým ukázat, jak těžké to měly kapely, které se odlišovaly od hlavního proudu nejen hudbou, ale i svou filozofií. Seriál mapuje všechny novovlnné spolky, punk, bigbeat, a věnuje jim prostor, který si rozhodně zaslouží. Kde jsou ty časy Létajících břitev, Mrtvých maminek, Odvážných bobříků a Třírychlostních Pepíčků.. :)

Plné hodnocení je ovšem jen za první 2 série, které byly tak dobré, že mi dovolily zapomenout na ostatní, které jen zbytečně parazitovaly na dobrém jménu Akt X.

Nejsem sice fanoušek animáků, ale do Futuramy jsem se zamiloval jako herec do Shakespeara. Od tvůrců The Simpsons bych rozhodně nečekal tak dobrý seriál, kterému nechybí spád a alespoň částečná originalita vtípků až do poslední série. Škoda jen slabších filmů, ale to je jen malá skvrna na jinak skvělém futuristickém eposu :)

Skvělý rozjezd filmu a přítomnost Javiera Bardema mne přesvědčovala zpočátku filmu o tom, že zpracování tématu o zásadním španělském malíři Francissovi Goyovi Formanovi opravdu sedne. Scéna, kdy rodina Goyovy můzy Ines dokáže knězovi nesmyslnost soudu dle práva útrpněho, patří pro mne k vrcholu tohoto filmu. Bohužel se už od té chvíle nepřekoná. Již tak kvalitativně kolísavý scénář se definitivně ztratí sám v sobě, začne nudit a samozvaný filmový kritik tak zklamaně hodnotí tak nízko.