Šešulka

I několik dní po zhlédnutí stále přemýšlím, jaká cesta asi tak mohla vést od tak úžasně nádherného, dynamického, vtipného, tragického a emotivního filmu, kterým byl Trainspotting, k tomuhle. T2 je prázdný, v podstatě nemá smysluplnou zápletku, nekoná se vzrušení, napětí, dynamika mezi postavami nefunguje. Klipovitá kamera a frenetický střih energii snímku nedodají, když z každého záběru čiší scenáristická bezradnost a bezzubost. Humor nefunguje a chvílemi přepadává za hranu neúnostné trapnosti. Nejhorší však je absolutní neschopnost vyvolat jakékoliv emoce – těch se totiž těžko docílí neustálými neopodstatněnými odkazy na původní dílo. Argument, že film právě tím reflektuje ztracenost a zoufalství hlavních hrdinů, kteří by znovu rádi byli mladí, neobstojí. I sdělení “všichni jsou v háji a současná společnost je narcisistní, zlá a plná přetvářky” se dá podat tak, aby se diváka dotknulo. Z celého filmu srší únava – ne únava hrdinů, kterým táhne na padesát a vlastně neví co se sebou, ale únava tvůrců, kteří se chtěli svézt na vlně dávné slávy, bohužel ale už neměli co říct.