Klara

Po Requiem za sen nejdepresivnější věc, co jsem kdy v životě viděla. Slzy tekly proudem a nešly zastavit.

Nesmírně milé, hezký vizuál a písničky a kouzelný Timothée Chalamet. Před Vánoci ideální film.

Geniální věc, na kterou se tak strašně dobře koukalo! Prostředí kuchyně a restaurací mě vlastně vůbec nezajímá, ale ono to všechno bylo tak dobře napsané, zahrané, tak strašně dobře natočené, že jsem musela dát dvě série za dva dny. A velké plus za úžasného Jeremyho Allena Whitea a za záběry Chicaga (a v jedné epizodě zazní ještě k tomu jedna z mých nejoblíbenějších písní vůbec, Chicago od Sufjana Stevense, no nebe)!

Jakožto obrovský fanoušek celé Hunger Games ságy v knižním i filmovém pojetí jsem se na Baladu nesmírně těšila - zároveň jsem se ale také samozřejmě bála, aby ji nepokazili, což se za mě určitě nestalo. Na původní ságu to rozhodně nemá, ale myslím si, že prequelem je Balada důstojným. Film mě hlavně donutil vzpomínat na dobu, kdy jsem ještě jako teenagerka naprosto hltala všechno, co se týkalo Hunger Games a odpočítávala dny do premiéry jednotlivých dílů. Hlavně jsem nesmírně ráda, že film nenutil diváka litovat a neudělal chudáka z jednoho z největších záporáků, kteří kdy existovali - spíše ukazuje, že zlo v něm bylo vždy, a okolnosti ho jen podnítily. To byla věc, na kterou jsem se nejvíce zaměřovala a jsem ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Z písniček jsem nejdřív byla lehce rozpačitá, teď už valnou většinu z nich jedu na Spotify. James Newton Howard samozřejmě nezklamal!  A nebudu lhát, herec, kterého vybrali na Snowa... dobře se na něj koukalo.

Naprosto skvělá podívaná! Tchyni sice ještě nemám, ale nesmírně mě to bavilo i tak - díky za důkaz, že i v Česku se dají dělat skvělé, chytré a promyšlené filmy. A Simona Peková naprosto fenomenální!

Musím se přiznat, že tohle je první Mijazakiho film, který mě bavil. Neberte mě špatně, filmy od studia Ghibli mají nádhernou animaci i hudbu, ale příběh mě bohužel nikdy nezaujal natolik, abych u filmu bez přemáhání vydržela celou dobu. U Chlapce a volavky jsem to ale dokázala. Nevím, čím to bylo, ale kromě animace a hudby mě skutečně zaujal i příběh a byla jsem zvědavá, jak to vlastně celé dopadne. Ghibliovky stále nebudou patřit mezi mé oblíbence, nicméně tohle - společně s Létem s Marnie - budu vřele doporučovat dál. P.S.: Chápu, že originál je originál, ale zajděte si na to i s dabingem, který je za mě velmi povedený. :)

Docela mě překvapuje zdejší poměrně nízké hodnocení - musím říct, že se mi u filmu vystřídaly všechny emoce, zasmála jsem se, ale také mi tekly slzy po tvářích, hlavně po finálním monologu. Margot i Ryan (hlavně Ryan!!) byli fenomenální, potěšilo spoustu dalších herců ve vedlejších rolích a jestli I'm Just Ken nebude nominované na Oscara, tak už nevěřím v nic! V některých momentech možná trochu přehnané, možná trochu klišé, ale už jen ten fakt, že do kina tak nějak automaticky všichni chodili v růžovém dresscodu, velmi oceňuji.

Je to asi i tím, že jsem velkou fanynkou tvorby Christophera Nolana a na každý jeho nový film odpočítávám dny do premiéry, ale Oppenheimer byl neuvěřitelný. Po všech stránkách překonal má očekávání. Neuvěřitelně ostré a krásné záběry (které se v IMAXu roztáhnou na celé plátno!), nádherná hudba (hlavně skladba Can You Hear The Music), úžasné herecké výkony... A poslední věta, ze které mrazí. Viděno třikrát a rozhodně plánuji ještě alespoň jednou. Christopher Nolan, you did it again.

První díl jsem byla rozpačitá, ale od dalšího dílu už to jelo. Celou dobu jsem neměla ponětí, jak bude příběh pokračovat, jak to spojí dohromady, jak to celé skončí... Na pět hvězd to za mě není, ale solidní čtyři tomu klidně dám. A při finále jsem téměř nedýchala. Na další sérii jsem fakt zvědavá!

Nene, tak tohle dobrý nebylo. Uteč a My od Peela mělo aspoň dobrý nápad, když už nic jiného - tohle bohužel nemělo ani to.