Rhea

Je pravda, že v tomto případě asi nedokážu být příliš objektivní, a proto bych se asi měla hodnocení vyvarovat. Ovšem řekla bych, že nekritických fanoušků různých filmů tu je dost, takže tu za nějakou černou ovci nebudu. Tenhle film, resp. spíše příběh Scarlett a Rhetta je asi doslova příběh mého života :-). Mám k němu obrovský sentimentální vztah. Knihu jsem poprvé četla ve 4. třídě a úplně jsem jí propadla. Přečetla jsem ji asi 7 x po sobě a byla pro mě mezníkem v literárním životě, jelikož znamenala definitivní odklon od dětské literatury k literatuře dospělé. Po Jihu proti Severu už jsem prostě vice nemohla číst dětské knižky. Úplně jsem propadla kouzlu amerického plantážnického jihu (v té době jsem si samozřejmě sociální otázku a problematiku otroctví nepřipouštěla, protože pro mě tehdy nebyla uchopitelná; i když jsem v té době viděla i seriál Kořeny), hrozně jsem si to idealizovala a vnímala to jako krásnou pohádku. Snila jsem o krásných šatech s krinolínou, snila jsem, že jsem také taková mladá jižanská dáma :-). Tu pohádku zastavila válka a já jsem hrozně napjatě prožívala všechna úskalí hlavních hrdinů, plakala jsem, když dvojčata Tarletonova padla u Gettysburgu, plakala jsem, když Rhett Scarlett nakonec opustil. Když jsem trošku povyrostla, začala jsem se hrozně zajímat o tuto Občanskou válku, hltala jsem kdejaké dokumenty, které tenkrát v době bezinternetové byly dostupné, četla jsem encyklopedie, chodila hledat do knihovny. Dlouhá leta trvalo, než jsem film mohla vidět, už jsem byla skoro dospělá. A byla jsem nadšená. Ano, doba vzniku je na něm po čertech znát, herecké výkony by nesnesly moc srovnání s dnešní dobou (působí dřevěně a strojeně, dost se tam přehrává), rovněž některé triky jsou spíše úsměvné (požár Atlanty) a záběry kýčovité (Scarlett s otcem stojí na kopci a shlížejí na Taru, k tomu hraje monumentální hudba, v záběru je i monumentální strom a vše je jakoby při západu slunce, takže laděné do ruda jako georgijská půda a z postav jsou jen tmavé siluety). Přesto se na to i dnes dá rozhodně dívat. Je to velkolepé, výprava opravdu skvostná (ach ty šaty) a opravdu se podařilo převést knihu na plátno se vším všudy. Nejen obraz, ale i ducha a atmosféru. Ten film jsem si od té doby pustila mnohokrát v různých obdobích života, i po třicítce, a nikdy pro mě neztratil ani kousek hodnoty. Ano, jak jsem na začátku napsala, asi nelze být objektivní, ale já bych řekla, že tohle je opravdu nadčasový snímek.

Tenhle film opravdu miluju. Bylo to moje prvni setkani s Batmanem jeste coby devcete skolou povinneho a byla to laska na prvni pohled. V mych ocich stale nezestarl, a to uz mam na zadech 3 krizky. Ja nectu komiksy (i kdyz par jsem jich uz presto precetla, videla nebo prolistovala) a nemam moc rada filmy se superhrdiny, takze nejsem zadny expert. Ovsem tohle je podle me zcela dokonale prevedeni Batmana na platno. Je to presne tak, jak by si to fanousek komiksu mohl predstavovat: je to temne a ponure, je to trochu blaznive, Batman ma skvely timing pro sve vystupy (ty vystupy ze stinu, z dymu, casto jsou videt jen obrysy masky a kridel v temnote... nic primocareho, protoze to je preci tajemny hrdina), Joker ma tu spravnou miru silenosti a nasilnictvi (a je to proste zlocinec, ne snad nejaky mravokarce ci svedomi, jak se z nej snazi delat Nolan), dialogy maji svuj vtip a jdou k veci (neni to preci zadny filosoficky opus), je to hrave a nebere se to vazne. Otevrene se to hlasi ke svemu puvodu, a tak to divak snadno prijme, zkratka jako pohadku pro dospele. Burton je proste stvoritel plnohodnotneho Batmana, ti ostatni uz sesli z cesty a Nolan to definitivne zabil. Diky Burtonovi mam i ja sveho superhrdinu. Jedina vec, kterou bych tomu asi vytknula, je ta scena, kdy se Bruce chce doznat Vicki ke svemu alteregu, bylo to zbytecne natahovane a Keaton u toho vypadal docela dementne (i kdyz mel hrat rozpaky a obavy, tak to pusobil spise jako by byl stizen nejakym zachvatem).