Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Krimi
  • Rozprávka
  • Dráma
  • Akčný

Recenzie (32)

plagát

Columbo - Labutia pieseň (1974) (epizóda) 

Pro mě jeden z nejoblíbenějších dílů celého seriálu. Johnny Cash nepůsobí až tak jako záporák, divák s ním v mnoha chvílích i sympatizuje. V průběhu vyšetřování několikrát přijde na mysl i otázka, zda má Columbo vůbec ve vyšetřování pokračovat a nebo nechat toho chudáka být. Beztak pro něj samotného je větším trestem skutečnost, že se opravdu stal vrahem než to, že půjde do vězení.

plagát

Columbo - Rozbúrené vody (1975) (epizóda) 

Další kvalitní díl ze série o poručíku Colombovi. Pěkně promyšlená vražda, zajímavé vyšetřování, uvolněná atmosféra. Co mě trochu zamrzelo, tak berlička v podobě pírka, která vpodstatě odhalila vraha hned na začátku a pak samotný konec, kdy je vrah usvědčen naprosto nelogickým krokem, který by neudělal ani amatér. I tak hodnotím tento díl velmi pozitivně.

plagát

Dracula (2009) (divadelný záznam) 

Nové nastudování legendárního Draculy se vůbec nepovedlo. Je jasné, že se musely udělat úpravy kvůli scéně, Hybernie je přeci jen jiný prostor, než Kongresový sál. Bohužel se však do celého díla zasáhlo razantněji a nedopadlo to vůbec dobře. Dílo úplně ztratilo svou původní atmosféru, noblesu. Příběh se místy hodně osekal, ubyly písničky, řada pasáží se naopak naprosto nesmyslně zrychlila. Pěvecké i herecké výkony jsou povětšinou na výrazně slabší úrovni, než původní dílo (mnohdy však možná i díky provedeným úpravám). Co ale dostalo úplně nejvíc na frak, jsou sborové scény a hlavně taneční složka a choreografie obecně. V původním nastudování tyto scény naháněly husí kůži, dotvářely tu správnou atmosféru, zde působí hodně nevýrazně. Taneční číslo zahajující druhou půlku představení, v původním díle skvěle provedené prostřednictvím tanečníků UNO i sólistů z muzikálu v novém nastudování je doslova k smíchu. Jedná se o ukázkový příklad, jak se dá zprznit původní skvěle fungující dílo. Marně vzpomínám, která z novinek/úprav je lepší, než byla v originálu. Bohužel.

plagát

Dracula (1996) (divadelný záznam) 

Jeden z nejlepších muzikálů vytvořených v České republice. Vznikal v době, kdy muzikály zatím u nás ještě tolik neprorazily a vytvořit jakékoliv dílo byl velký risk. Producenti a tvůrci si tak dávali hodně záležet, aby bylo dílo kvalitní. Sešly se zde špičky ve svých oborech (režie, hudba, texty, choreografie), objevily se známé i nové hvězdy. Ale hlavně, celé představení se dlouho a poctivě připravovalo a secvičovalo. Na konečném výsledku je to znát, což dokazuje i tento podařený televizní záznam.

plagát

Monte Cristo (2002) (divadelný záznam) 

Ač jsem příznivcem muzikálů, Monte Cristo mš nějak neoslovil. Po Draculovi to bylo pro mě naopak spíš zklamání. U hudby mi už tehdy přišlo, že v řadě motivů vykrádá Draculu, celkově mě přišla míň zajímavá. V ději jsem se ztrácel, hlavně díky různým časovým obdobím. Netvrdím, že je to špatný kus, ale mě nesedl.

plagát

Anjel Pána 2 (2016) 

Jedna z nejlepších pohádek natočených u nás po revoluci. A nebál bych se říct, že i jeden z nejlepších česlých filmů po revoluci. Příjemná pohádková atmosféra vánoc se z plátna line po celou dobu. Parádní nápad na zvolení doby Mikuláše, kdy obě hlavní postavy mohou chodit "naostro" i ve světě lidí. Příběh je sice jednodušší, ale v tomto případě to vůbec nevadí. Na české poměry naprosto vyjímečně dokáže film udržet pozornost po celou dobu, nemá příliš mnoho slabých míst ani zbytečných pasáží, žádné pitvoření či žvatlání. Jak většinou dvojky dopadají hůře než jedničky, zde můžu směle říct, že u Anděla Páně se podařilo letitý kult nezkazit, ba právě naopak. Pánové tvůrci, gratuluji.

plagát

Veľký šéf (1969) 

Velký šéf mě nijak nezaujal v minulosti a přetrvává to i doteď. Přitom francouzské komedie o Belmondovky mám rád, ale tady mi to vůbec nesedlo. Několik pasáží je zajímavých, ale zbytek a hlavně jako celek to moc nefunguje.

plagát

Billy Elliot Muzikál (2014) (divadelný záznam) 

Jeden z nejlepších muzikálů nového tisíciletí skvělým způsobem převedený na filmové plátno. Jedná se o sestříhaný záznam ze dvou představení a přestože nedokáže nahradit živý zážitek z londýnského West Endu, je to alespoň pěkná připomínka toho, co se ve Victoria Palace Theatre za posledních deset let dělo. Stephne Daldry dokázal ve spolupráci s Lee Hallem a Eltonem Johnem převézt úspěšný film ve snad ještě úspěšnější muzikál, který vypráví o mladém chlapci žijícím v době hornických stávek ve Velké Británii v osmdesátých letech minulého století, který má rád tanec a balet. Je to boj proti předsudkům a společnosti ukazující, že když člověk skutečně za něčím jde, tak se to podaří. Úchvatné jsou hlavně výkony hlavního představitele, který prakticky po celou dobu nesleze z jeviště a ve svém věku (10-13 let) musí předvádět vše, co patří k dokonalému muzikálovému umělci - herectví, zpěv a tanec. Je to jedno z děl, které dělá muzikálům velkou reklamu a bude se líbit i řadě lidem, kteří jinak nepatří k fanouškům tohoto žánru.

plagát

Dievča vo vlaku (2016) 

Umně natočené psychologické drama, které je ale v upoutávkách vydávané jako něco jiného. Mysteriózním thrillerem bych to rozhodně nenazýval. Hlavně zpočátku jsem měl problém se zorientovat kdo je kdo, hodně se používala retrospektiva, posléze přichází postupné odkrývání stop prostřednictvím věčně opilé hlavní postavy. Vše se motá kolem současných, minulých či potenciálních vztahů, kdy každý je svým způsobem nějak pošahaný. Po zmatečném úvodu přichází celkem jasné indicie, kdo je pachatelem a v rozvleklém a vševysvětlujícím konci se to dozvíme. Celkově to není špatný film svého žánru, ale rozhodně není pro každého. Můj šálek kávy tohle rozhodně není.

plagát

Anjel Pána (2005) 

Jedna z nejpovedenějších českých pohádek po revoluci. Jiří Strach dokonale kombinuje nadpřirozeno se světem na zemi, výrazně k tomu dopomáhá také herecké obsazení v čele s občas přitroublým Ivanem Trojanem a vychytralým Jiřím Dvořákem. Nechybí samozřejmě napravení rozmazleného šlechtice, nešťastně zamilovaná dívka i zlo prostřednictvím panny klíčnice a správce. Všechny složky jsou citlivě vybalancované, nepřichází žádné přetvařování nebo výrazně hluché místa, humor není prvoplánový ani naivní a drží se na té správné hraně. Inteligentní scénář má hlavu i patu a po celou dobu filmu si udržuje velmi vysokou úroveň.