PichyjePan

Výborné herecké výkony v čele s Evanem Petersem, temná až hrůzu nahánějící hudba a pomalé tempo vyprávění jsou věci, které tuto sérii dělají skvělou. Ale přece jen je tu pár věcí, které to trochu srážejí dolů, a to především přemrštěná délka. Stačilo by o dva možná tři díly méně a je to naprosto perfektní. Je to trochu dané pomalým tempem, kterým se to ubírá, ale je tam i spousta věcí úplně zbytečně a na sílu vecpaných. Naopak nějaké ty nechuťárny tam chybí.

Rakakún!!!

Strašně absurdní, ale co jiného od Netflixu čekat… Nicméně, pasáže v Praze jsem si náramně užil.

Nejsem si jistý, jak mám na tento počin pohlížet. Na jedné straně je to opravdu hezky, ať už dobově nebo herecky, natočený film. Na straně druhé opravdu nemám rád, když si životopisný film vymýšlí. Jsem schopen tolerovat, když se upraví nějaké nepříliš zásadní události nebo nějaké "detaily". Nemám, ale opravdu nemám rád, když si životopisný film půjčí, dalo by se říci jen dvě věci o člověku (jméno a profese), o kterém film je. Věc, která mi tu vadí nejvíce je přílišné zobrazování homosexuality u osoby, u které není prokázána. Nechci znít jako homofob, a pokud zním, tak ať, ale tohle bylo opravdu moc...

To jak si dělají srandu z toho, že ten dokument prodají Netflixu, a pak mu “prodají” film, je asi ten největší joke celého filmu xD Kovář Magnusek největším překvapením filmu, na to jaká to vždy byla mistrova specialita, mě tady bavil nejvíc.

Takhle skvělý na random puštěný film jsem dlouho neviděl a to i přes celý ten odpudivý začátek. Kdo viděl, ví. Celé je to jedno velké klišé, ale aby mi film dal radost ze života a nechal mě jít spát s opravdu skvělou náladou se mi dlouho nestalo. U komedie se mi to naposledy stalo u Proč právě on? (2016) a jo je to skvělej pocit. Jo a abych nezapomněl, Olivia Wilde je prostě Olivia Wilde...

Když se v českých luzích a hájích objeví poměrně nadějný projekt, který je vytvořen pro Českou televizi, tak se jedná buď o skvělou podívanou nebo velké zklamání. Za minulý rok to bylo spíše zklamání. Tenhle projekt je ovšem něco úplně jiného, celé je to inspirováno skutečnou událostí a příběh je velmi povedený, ale pravda je taková, že tady je to hlavně o hereckých výkonech, jak dětí, tak i herců, které jsem považoval spíše za neherce, kteří se objeví sem tam v nějaké komediální roli, kde nemusí nic umět. No, nebudu lhát je to opravdu skvělý počin, který se netýká pouze nemocničního prostředí a není to úplný průser jako například Anatomie života (čtěte LOBOTOMIE života), nebo se nejedná o kriminálku, kterou celý svět a nejvíce mi zde milujeme...

Na Pirátech z Karibiku jsem měl vždy rád, že jsem se pokaždé dokázal zasmát, tady to bohužel bylo nejmíňkrát z celé série. Snad bude příště scénář lepší, i když bych si moc přál, aby už příště nebylo. Také bych nerad vynechal zmínku o CGI, kterého tu bylo tolik, že nevím jestli v tom filmu byli vůbec nějací herci. Doufal jsem v důstojné pokračování, ale toho se už asi nedočkám...

Toto ohlédnutí a rozloučení se s TBBT je dle mého názoru velmi pěkné a příjemně dlouhé, stejně jako jedna epizoda tohoto sitcomu. Neřekne a neukáže se tu toho mnoho, ale alespoň víme, kde a za jakých podmínek se těch 12 let natáčelo. Poslední scéna „dokumentu“ kde kamera jede přes studio a všechna ta známá místa jako obchod s komiksy, byt Sheldona a Amy, nespočetněkrát vyjité schodiště a především byt, ve kterém to celé začalo, zhasíná… Byla skvělá, co víc dodat?

Celý seriál bych přirovnal k ledničce po nákupu. Ze začátku se v ní vždy najde něco dobrého, nebál bych se říct vynikajícího (1. až 6. série). Postupem času, jak dny plynou, se toho v lednici nachází méně a méně dobrého a jíme už jen to co musíme, abychom to nevyhodili (7. až 11. série). Nakonec, když se tím prokoušeme přeci jen nalezneme ještě něco, co nám opravdu chutná a bylo to jen „zašantročené“ mezi těmi nic moc potravinami a „pošmákneme“ si na tom (12. série).