Pan_prs10u

Jako dobrý ale co jsem chtěl jsem se úplně nedozvěděl :(

Taková česká parafráze Honu. Sice se tu nehoní nic ani nikdo po lese, ale přesto zde honění a parohy mají své místo :-)

Uf

Oceánový chlape, za ruku mě chápej, do země se mnou chvátej, kterou chápeš. Oceánový chlape, cesta do koutu zeměkoule je opravdový výlet. Oceánový chlape, kůra opáleného chlapa nasáklá pískem, do nějž šlapeš. Země žízní vodu lape. Oceánový chlape, vidíš skrz zázrak úžasu na obrchlapa. Oceánový chlape, kůra je nepolapitelná, když se vrhá na dětského chlapa. Oceánový chlape, sled formy života dušený v písečný chlad Země žízní vodu lape. – Ween: Ocean Man, 1997 (překl. do češtiny) https://youtu.be/tkzY_VwNIek

Vorlův Kouř mluví doslova sám za sebe: „Nazdar buzno. Podívej se, jak jsem divnej. Má to cenu. Je to fajn.“

„This is the end.“ Těmito slovy nekončí, nýbrž začíná film scénáristy Petra Zelenky, jenž ztvárnil také jako režisér. Hned s prvními minutami filmu tak máme představeny dva základní principy filmu: určitý paradox (náhodu) a hudební (či zvukový) komentář. Přestože se jedná o komedii povídkovou, je snímek nadmíru jednotný. Zelenkův druhý celovečerní film pevně zapadá do celku jeho díla. Důležitostí své hudební složky se přiklání k filmům Mňága – Happy End a Rok ďábla, oba žánrově spadající pod fiktivní dokument (který si v malé míře Zelenka ozkoušel i v Knoflíkářích), kam přísluší také (nehudební, zato metafilmový) počin Ztraceni v Mnichově. Svým tématem jedinečných lidských zálib se naopak kloní k Samotářům a Příběhům obyčejného šílenství. Knoflíkáři ale vynikají svou kompoziční komplexností a celistvostí, rámovanou stylisticky a hlavně tematicky.

Krajina ve stínu se zřejmě snaží navázat na oscarový Obchod na korze, bohužel s tím problémem, že oba filmy dělí přes půl století, takže navazuje spíše na „skoro oscarové“ Nabarvené ptáče, což není nic, o co by měl kterýkoli film stát. O něco více než v Marhoulově snímku se zde sice mluví, ale o mnoho více smyslu tím film nezískává. Říká se, že nic není černobílé, ale mezi českými tvůrci snažícími se o artové zpracování to asi neplatí. Abych ale já nebarvil vše černě, scéna ve sklepě se povedla, škoda že jí předchází dlouhé minuty čehosi, co by Karel Smyczek nazval jednoduše „Proč?“ Více než krajina tak ve stínu stále zůstává současný stav české kinematografie, neboť opustit ten, který vrhá československá nová vlna se takovouto tvorbou asi nikdy nepodaří.