Vyrida

Tento případ je už tak stářím zaprášený, že i pan Lewis působí při rozhovorech unaveným dojmem. Osobně si myslím, že je jedno jestli mu hrozí trest smrti nebo doživotí, protože pokud se ty dohady o jeho mentálním stavu ponesou nadále v podobném duchu, tak stejně časem pojde stářím nežli onou smrticí injekcí. Jedna z těch slabších epizod, která ani náznakem nepřivodí špetku soucitu pro pana obžalovaného.

Už jen ten nápad přepadnout dva dospělé muže mi přijde postavený na hlavu. Když se oprostíme od všech těch nechutných zážitků z dětství, jako je zneužívání atd. ( které tu je prezentováno jako dobrovolné ), tak ten případ působí dosti chladnokrevně. Dva dobrosrdeční bezbranní muži střeleni opakovaně zblízka do hlavy je podle mě dostatečné odůvodnění na trest smrti.

Otevírací epizoda se snaží diváka seznámit s trestem smrti a pokouší se s vybraným příběhem navodit atmosféru toho, že tento nejvyšší trest je něco speciálního. Z mého úhlu pohledu mi přijde spíše James Robertson jako někdo kdo touží hlavně po veřejné pozornosti. Existuje trilión případů kdy si raději vězeň vezme život v cele sám než, aby dlouhá léta čekal na svůj vynesený ortel. Robertson na to neměl nikdy koule a na kameru okatě hraje divadélko jak moc se na svou poslední cestu mezi životem a smrtí těší. Doopravdy je podělaný až za ušima a natáčení toho to pilotu si náramně užil... Zahřeje u srdíčka i fakt, že to všechno na úkor jednoho úchylného prevíta ( Frank Hart ).

Asi jeden z těch nejméně zajímavých případů, které v tomto dokumentu lze zhlédnout. Na úvod je třeba říct, že pokud si obstaráte střelnou zbraň, tak musíte počítat s tím, že pokud z ní vystřelíte a váš oponent zemře, s největší pravděpodobností půjdete tak či tak za vraždu do vězení. Cavona se ohání u soudu sebeobranou, policie zase plánovanou vraždou 1. stupně. Svézt to na pokus o znásilnění je vždy tou nejjednodušší cestou, protože se těžko toto tvrzení vyvrací. To že Cavona něco tají názorně ukázaly fakta, že se s napadeným už v minulosti několikrát u něj doma setkala a trávila s ním dobrovolně noci. Ve výpovědích však uvedla původně opak a já si jen řekl, jak moc musí být žena hloupá, aby šla na první schůzce s naprosto s cizím mužem hned k němu na byt? Co asi může čekat, že budou hrát kanastu?

Tento příběh je názornou ukázkou toho, že s feťáky se nikdo nepáře. Dokonce i u soudu jsou považování za totální zplodinu lidstva a můžou si na svou obhajobu tvrdit co chtějí a stejně v takovém případě bude mít policie navrch. Justin Dickens byl mladý, hloupý kluk a působí tak i dnes i když mu je dávno přes 40 let. Na tomto případu zaujme fakt, že policie má forenzní důkazy, které se neshodují s příběhem vraha. To jestli se prodavač obchůdku nakonec slitoval a potvrdil výpověď vraha na úkor policie, jen aby jej ušetřil trestu smrti, to se můžeme jen dohadovat.

Silný emotivní příběh až se mi pomalu nechce věřit, že to všechno musí být pravda! Na druhou stranu, může si něco takového přibarvovat mentálně zaostalý člověk? Nabízí se mnoho otázek a spousta načatých informací nebyla dotažena do konce. Je to sice hlavně příběh o Joeovi, ale i tak by mě zajímalo například jak dožili život jeho rodiče, zda přežila ve zdraví nehodu jeho sestra ( kvůli které vlastně vraždil ) a vůbec i více svědeckých výpovědí od jeho dalších sourozenců. Zatímco jiné epizody vaří pomalu z vody, tady by se dalo klidně ještě hodinu o čem povídat. Nakonec jsem i veskrze rád, že mu zmírnili trest smrti na doživotí i když nálepku brutálního vraha už mu nikdo v mých očích neodpáře.

Příběh člověka který názorně zobrazuje situaci co s vámi může udělat nepřetržitý život v paranoii. Jeho nemoc z povolání drogového dealera nakonec odnesli ti nejbližší a já doufám, že soudy budou nadále tak rozumné, že nedopustí jeho propuštění na svobodu mezi ostatní beztrestné lidi. V posledním záběru jde navíc jasně vidět, že se přes to všechno ještě nepřenesl a dusí v sobě vztek pomsty.

Doposud asi nejzajímavější epizoda, která nejen zaujme poutavým monologem samotného vraha, ale i justičním systémem, kdy samotný vrah dostane polehčující trest na rozdíl od spolupachatele, který vlastně přímo nikoho nezavraždil. Jediný faktor který v tomto rozsudku hraje roli je věkový rozdíl obou pachatelů. Třešničkou na dortu je i tajemný nádech možné pedofilní orientace jedné z obětí...

Chladnokrevná poprava dvou bratrů bez nějakého většího udání motivu. Na tomto případu mě zaujal hlavně fakt, že za peníze se můžete vykoupit i z takové to vraždy. Smrt jednoho z odsouzených krátce po dokončení natáčení budiž malou justiční odplatou pro tyto oběti.

U toho to případu jsem ani na moment nezapochyboval o plné vině pana Thompsona. Jeho příběh je souhrn pohádek, za které by se ani sám H.Ch. Andersen stydět nemusel. Spíše mě překvapuje fakt, že se celý incident odehrál už v roce 1998 a do těchto chvil, ještě nebyl vykonán rozsudek trestu smrti.