Tanmut

Anime jsem neviděl, ale u tohoto filmu jsem se bavil královsky. Výraz hlavního hrdiny po druhém použití zápisníku mě hlasitě rozesmál. Děj má výtečné tempo - celé ty dvě hodiny v mžiku utečou; výborně graduje - Kira vraždí stále rafinovaněji; navíc ty dvě udičky do dalšího pokračování. Nejvíce mi učaroval charakter anděla smrti, zcela nestranný, nevměšující se, pouze komentující; zcela odlišný od západních (filmových) démonů. Zarazilo mě jen pár narážek na bibli, potažmo křesťanství, ale prý tam žijí až 3 milióny křesťanů. Možná dám těm japonským animovaným seriálům šanci.

Jednoho z těch chlapíků z dokumentu jsem potkal v Ostravě, když jsem s kolegy lelkoval na Masarykově náměstí. Přiskotačil k nám s letáky v náručí a úsměvem, řka, že mu Ježíš změnil život, že se teď cítí super a kdesi cosi. Pověděl nám, kde pořádají seminář a že máme určitě přijít. Když jsem se mu zmínil, odkud je mi povědomý, úsměv mu na rtech nezmrzl (dokonce zmínil název, který jsem si za Boha (hi, hi) nemohl vybavit), ale přívětivost byla ten tam a on po chvíli ostatně také.

Unylejší tempo kompenzuje hustá atmosféra.

Mrzák samozřejmě není žádná detektivka, jen velmi silný příběh. Zpracování tentokráte brilantní.

Fraktál. Je mi z toho zle.

Plný originálních postřehů, myšlenek i vtipu... tak bych hodnotil Kaufmanův scénář, kdyby nepůsobil jen jako skicák nápadů; vtipy jedou na půl plynu, myšlenky zůstanou naznačeny, nedotaženy k pointě, charaktery naprosto nepřesvědčivé (nedokázat se vcítit do postavy Tima Robbinse, no je toto možné?!). Scénář je dobrý, ale má na hony daleko k vytříbenosti. Nebo ho Gondry nedokázal ukočírovat (nejen zčásti ale úplně)? To by pak dávalo jejich dalšímu společnému dílu ještě větší glanc neskutečnosti.Největším zážitkem z filmu pro mě zůstávají dvě stopující myšky.

Správně osmdesátkově trhlá podívaná s několika odzbrojujícími hláškami a obnaženými těly. Dal bych i čtyři, ale nesnáším We Are The Champions.

Povedená adaptace. Velmi mě potěšil způsob natočení soubojové scény - poklidná atmosféra příběhu nebyla vůbec narušena.

Srovnání s moderními "erotickými" komediemi pro teenagery ve zkratce: Méně tělních tekutin, zato více kulatin. Méně vtipných hlášek, více vtipných scén. Chybějící sociální vazby nahrazuje groteskno. Bezproblémová zábava.

Ne tak důrazně jako s Boratem, ale i zde se Cohen vydal mapovat bílá místa komična, aby zjistil, kde už končí veškerá legrace. A nekončí, jen lidé jsou sobě celníky.