Necrotongue

Velice vydařená epizoda, v níž mě bavily i Howardovy problémy se vztahem nebo spíše se sebou samým. Barry Kripke opět udeřil a jen okamžitá morální podpora, které se Sheldonovi dostane od Leonarda a Raje, udrží Dr. Coopera ve hře. "Jsem tady, že ano? Ty mě vidíš!" "No, já se vracím do Indie, jaký je tvůj plán?"

U sedmé epizody jsem se bavil rozhodně víc, než u předchozího dílu, přestože se vše točilo jen kolem vztahů. Sheldonovy hororové zážitky z dětství daly všemu nový rozměr, takže jsem se dost zasmál, zvlášť scéna s robotem ze Stuartova obchodu byla skvělá. "Leonarde, když se sem ta žena před třemi roky přistěhovala, říkal jsem ti, ať s ní nemluvíš a teď se podívej, jdeme pozdě do kina!" "Cože? Kdo ti říkal takové věci?" "Proč jsi jí to říkal?"

Musel jsem jít v hodnocení o hvězdičku níž, děj byl sice v pohodě, solidně jsem se zasmál, ale zároveň jsem cítil, že šesté epizodě jaksi chybí šťáva. "Nemáš přístup k ženám, které ti to udělají za peníze?" "To je můj kluk. Je opravdu chytrý."

Neodhodlal jsem se sice k odpadu!, ale ta jedna hvězdička má za sebou pořádné mínus. Tento příběh mě vůbec nebavil a k tomu, abych se zasmál, mi opravdu angažování Lukáše Pavláska nestačí. Scénáristé asi někam spěchali, protože příběh vypadal, jako by ho dávali dohromady těsně před uzávěrkou. Jalové a nudné.

Tvůrci i tentokrát přišli se dvěma samostatnými dějovými liniemi a obě mě dokázaly dobře pobavit. V první využívá Rajesh Sheldonovu eidetickou paměť k výhře v karetním turnaji, ve druhé postaví Leonard Penny před naprosto nemožný úkol, obě linie však vyústí do nečekaného závěru. "Pořád nemůžu uvěřit, že se mnou chodí." "To nikdo."

No vida, za čím vším může stát malé (půlroční) zaseknutí se mladého a perspektivního vědeckého pracovníka. Situaci naštěstí s empatií sobě vlastní zachraňuje Dr. Sheldon Cooper, díky čemuž může Raj i nadále nořit chrup do hovězího a žít v zemi, v níž má člověk dostatek životního prostoru. Oceňuji, že byly nejakčnější scény vhodně podbarveny skladbou "Eye of the Tiger", to byla lahůdka. "Teď je šťastný, že?" "Jo." "Věděl jsem to."

S klidem jsem se mohl vrátit k pětihvězdičkové tradici, protože třetí díl se tvůrcům opět povedl. Obě dějové linie pěkně fungovaly, gotický pokus Howarda a Rajeshe mě fakt dostal, ale Sheldonovy výcvikové metody měly tentokrát jednoznačně navrch. "Voní to vážně skvěle, škoda, že je pondělí."

Tentokrát jsem své hodnocení lehce snížil, dějová linie, která se týkala cvrčka Tobyho mě bavila, navíc jsem zjistil, jak je nebezpečné vstupovat do vestavěné skříně neuváženě ve třech, ale příběh Leonarda a Penny tak trochu stagnoval a příliš mě nepobavil.

Úvod první epizody třetí sezóny připomínal invazi Islámského státu, ale děj se velmi rychle dostal do starých, dobrých kolejí, Sheldon si stále pomýšlí na Nobelovu cenu, Leonard na Penny, Howard na kteroukoli a Rajeshe hřejí vzpomínky. Tvůrcům se start nové řady povedl, takže jsem byl naprosto spokojen.

Žhavé výstřely patřily a, jak jsem se přesvědčil, stále patří mezi mé nejoblíbenější parodie. Je sice pravda, že si čas vybral svou daň a některé záběry se na mě tvářily dost zoufale, ale já jsem za tu dobu prošel daleko nelichotivější proměnou a pan Abrahams mě také nikdy nekritizoval, takže plná palba zůstává a já bez mučení přiznávám, že jsem se opět skvěle bavil. Fuj, to bylo hnusně dlouhé souvětí...