Lex.San

Na Being a Hero jsem se těšil (stejně jako mnoho jiných) už od prvního zhlédnutí traileru a velice mě překvapilo, že seriál byl do éteru vypuštěn bez jakékoliv předchozí promo akce. I tak ale následovaly nadšené komentáře a rating seriálu byl vysoko. Po zhlédnutí prvního dílu jsem upřímně nechápal, proč tomu tak je.*** Při sledování jsem měl pocit jistého deja vu, který jsem prožíval při Luoyangu. Po řemeslné stránce je Being a Hero velice povedený seriál. Ať už je to prostředí, kam je děj zasazen, nebo akční scény, vždy je na co koukat. Problém u mě (stejně jako u předchozího Wang Yi Boova seriálu) nastává v samotném příběhu, který mě moc nechytil a já si pouštěl další a další díl čekajíc, kdy už se to rozjede a seriál se stane tím, o čem všichni ostatní tak básní. Děj byl dle mého názoru strašně ukecaný. Pořád se něco řeší a neustále se mluví (a to jak policie, tak dealeři) a výsledek je takový, že se nic nevyřeší a pořád se točíme v kruhu. Do 7. dílu jsme prakticky na začátku a vše se omílá dokola. Není se proto čemu divit, že drogy ve městě tak bují, když policie se pořád jen schází a diskutuje. Na druhou stranu nechápu, jak mohou být opiáty distribuovány, když i druhá strana pořád jen žvaní. Po 7. díle se to trochu rozjede, ale řečí se nezbavíme. Jen na ukázku – objevení drog vyvolá diskuzi na půlku epizody (tj. 20 minut řečnění, uff).*** I herecké kapacity ve vedlejších rolí tady bohužel nemají moc co hrát (i takový Wang Jin Song se ve své roli pořád hledal, Liu Yi Jun moc prostoru pro jistotu vůbec nedostal). A upřímně Chen Xiao jako Wu Zhen Feng mě dost točil. Byl otravný a jeho vyšetřování postrádalo jakoukoliv logiku. Nejlépe si s podivem vedl Wang Yi Bo, který dle mého názoru zatím nepřekonal svůj úspěch v The Untamed, ale aspoň něco dělal a byl jistým hybatelem děje, který by jinak byl dost statický. Docela mě mrzí i ženské postavy, kdy vyjma Zhao Zhao Yi, která ale byla po slibném začátku dosti upozaděna, zde opět nemáme silný ženský charakter. Zbytečnost Yang Ling jako Wang Yi Boovy přítelkyně byla tak do očí bijící, že mi jí bylo skoro až líto. (Je škoda, že si scénáristé musí pomáhat takovýmito berličkami, aby seriál prošel přes cenzuru.) Na druhou stranu bych rád vyzdvihnul výkony herců ve vedlejších rolích - Zhang Yu Qi, Gong Lei, Zhao Xuan nebo Song Han Huan ztvárnili záporáky dost dobře.*** Bohužel ani závěr seriálu nepřidá na akci. Máme zde sice vyvrcholení celého příběhu, ale ať se vše tváří sebevíc napínavě, tak já jsem měl z toho všeho stejný pocit jako z celé série, chyběla tomu prostě jiskra. Všech 32 dílů se hlavně výhružně či důležitě sedělo, přenášely se drogy nebo lidi po prkenné lávce přes hranice tam a zpátky a pořád se jen mluvilo (bohužel o ničem). Jo a všude citovaná intenzivní bromance? Asi jsem sledoval jiný seriál než ostatní, protože ničeho takového jsem si nevšiml. Oni dva hlavní hrdinové totiž měly tolik společných scén, že bych je spočítal na prstech jedné ruky. Rating na MDL je dost přepálený, zajímalo by mě, na kolik by to Being a Hero dotáhl, nebýt Wang Yi Boa – slabé 3* (5/10)

Zdařilá akční podívaná, od které jsem si moc nesliboval, ale nakonec jsem od sledování odcházel spokojený. Má to sice klasické klišoidní nešvary (dítě v nesnázích, obětování se pro kolektiv – což mi zde překvapivě nevadilo; neustálé zachraňování nejslabšího člena týmu – to mě docela točilo) a zcela zbytečnou romantickou linku, ale akční sekvence za to stály. Ano, jsem spokojený – slabé 4* (7,5/10)

xxxHOLiC jsem svého času sledoval jako anime a viděl jsem i hranou seriálovou verzi z roku 2013, která mi i docela sedla, což popravdě nemůžu říct o této variantě. Úvodní scéna a poslední minutová scéna před závěrečnými titulky byly těmi jedinými, které mě oslovily. To mezi tím bylo jen nablýskané cosi a konec už byl jen jasná psychedelická záležitost. Za mě tedy jasné zklamání, které nezachránilo ani obsazení – 2*(4/10)

Nejvíce mě bavil snad jen první díl a to díky té bílé hromadě chlupů, která se na Ashiyu nalepila. Jednotlivé příběhy neměly moc velký výpovědní charakter a ke konci jsem i tak krátkým epizodám pomáhal myší. Je to škoda, ale seriál opravdu nemá moc velký potenciál, prostě Natsume je jen jeden – 2* (4/10)

King´s Affection je na korejské poměry v žánru historické romance příjemným a lehce nadprůměrným počinem, u kterého si cením, že se obešel bez přehnané tragiky a patosu. Politické machinace se svižně střídají s romantickou linkou a příběh příjemně odsýpá. Musím říct, že celkově starší generace herců herecky převyšuje své mladší kolegy a jejich osudy mě mnohdy zajímaly i více. Bohužel poté, co hlavní hrdina zjistí, jak to s láskou jeho života vlastně je, tak pro mě přichází zásek, kdy se začínáme točit v kruhu příchodů a odchodů. Závěr mě ale chytnul. Sice jej SPOILER trochu utopili v krvi, ale jsem rád, že přežila většina postav KONEC SPOILERU. Trochu mě mrzí hudební doprovod, který zde byl hodně průměrný, nic zapamatování hodného. Celkově to ale seriál dotáhl na silné 3* (7/10)

1. série: Master Devil jsem chtěl vidět už od prvního odvysílaného dílu. Dlouho jsem si ale musel počkat, než byly k mání titulky. Námět samotný není nijak originální, ale určité situace byly řešeny tak, že příběh získal úplně jiný nádech. Namátkou – matka Han Qi Luea mi svým dohazováním připomněla jinou matku od rodiny (z Itazura na Kiss), vztah dvou hlavních protagonistů sice od začátku nepřetéká hate/love scénami, ale o to víc je jejich chování divákovi bližší apod. Na druhou stranu zde máme klasický x-úhelník (kde ale hlavní hrdinka nebere ani na jednu stranu ;)), budování vztahu v kolektivu, vše lze vyřešit usilovnou snahou aj.*** Pro mě tak byl Master Devil příjemnou podívanou, která měla své momenty (zábavné i méně zábavné) – 3* (7/10) 2. série: Druhá série a vlastně přímé pokračování příběhu mě upřímně zklamalo. Očekával jsem důstojné pokračování zajímavě rozjetého seriálu a místo toho jsem hned od začátku dostal hloupou tahanici o hlavní hrdinku. K tomu ani An Chu Xia neměla tolik snahy nastalou situaci řešit. To, že by se neuměla pořádně rozhodnou, bych i bral, ale ona se mezi těmi kluky tak plácala, že jsem si musel dát vždy pauzu a seriál trochu vydýchat, abych ho rovnou neodepsal. Na druhou stranu mě to i mrzí, protože jsem silné An Chu Xiae fandil. Bohužel to v průběhu seriálu čím dál více vypadalo, že její přímočarost a silný charakter jaksi vyšuměl. Byl jsem proto rád, když se kolem 10 ep. začal příběh konečně někam hýbat. Ke slovu se totiž dostaly „záporné“ ženské postavy. Ale i tak to nebyla žádná sláva, alfou omegou celé doramy totiž nebylo nic jiného než pitvání se v pocitech té či oné postavy – má mě rád(a)/nemá mě rád(a); mám se vyznat/nemám se vyznat. A tak pořád dokola. Později se k ději přidružily i potíže ve firmě rodiny Han a otázka biologického otce Chu Xiae. Zvraty to nebyl nikterak originální, ale já byl tak zoufalý, že jsem i tuhle změnu uvítal.*** V první sérii se zajímavé momenty střídaly s těmi nezajímavými. Bohužel v tomhle pokračování bylo zajímavých momentů jako šafránu a já netrpělivě odpočítával díly, které mi zbývají do konce příběhu. To by se u seriálu rozhodně stávat nemělo – slabé 2* (4/10)

Sledováním Lost Tomb 2 jsem se sice příběhem pohyboval retrospektivně, ale divácký zážitek to nijak nekazilo. A upřímně jsem byl rád, že byl od některých postav brzy klid. (Tímto zdravím pohřešovaný archeologický tým.)*** V porovnání s ostatními díly měl zrovna tento asi nejlepší dynamiku děje s minimem hluchých míst a hodně povedený OST. Bohužel vztahově trochu pokulhával. Nejvíce asi váleli Wu Xie a Fatty, ke kterému jsem měl sice zprvu výhrady, ale brzy se ukázalo, že dokáže přehrát i takovou postavu jakou byl Zhang Qi Ling. Silný ženský charakter zde zastupovala jen A Ning, které jsem vyjma Tomb of the Sea fandil všude. Zbylé ženské postavy zde byly jen do počtu. Ostatně celá příběhová linka s rodinou Huo byla nic neříkající a zcela zbytečná.*** Jak je pro celou sérii Grave Robbers’ Chronicles typické, spousta věcí zde zůstává nezodpovězena a bohužel i zde příběhu před koncem předčasně dochází dech. Lost Tomb 2 tak sice není úplnou špičkou série, ale hrdě se začleňuje do celého cyklu – zasloužené 3* (7/10)

Upřímně se přiznávám, že mě seriál chytil a nepustil. Zhlídnul jsem ho skoro naráz a plynule jsem přešel na druhou řadu. I když nijak nesleduji japonské idoly a jejich skupiny, tak musím říct, že ústřední dvojici to skvěle klapalo a jednotlivé díly měly co nabídnout. Líbilo se mi odhalování tajemna, které vlastně žádným tajemnem nebylo. Jedinými nevysvětlitelnými aspekty tak byly osudy hlavních protagonistů. Uvidíme, jak s tím naloží následné pokračování – 4* (8/10)

Ona je to ve výsledku jednoduchá pitominka, ale pokud má člověk chuť na nějakou oddychovku, tak My Dear Brothers je tou správnou volbou. Jako divák budete mít pocit, že těch „bratrů“ je tam nějak moc a že každý ten pojem chápe trochu jinak. Na situační komedii je tak zaděláno. Herecké výkony nikoho neurazí a openingová hudba je dokonce nadprůměrná. Tudíž nevidím důvod, proč nedat silné 3* (7/10)

Skvělá podívaná, která na to vůbec nevypadá, ale hned od prvního dílu je divákovi jasné, že tohle je úplně jiná liga. Na malém prostoru s minimem herců a vlastně i děje vznikl takový příběh, který s přehledem převálcoval letošní mnou zatím viděné BL seriály. Všechno to stálo jen na dvou hlavních protagonistech a ono to úplně stačilo – silné 4* (9/10)