Tyler

Oproti prvním dvěma dílům se žánrově dostáváme více do vod komedie - i když pravda - proklatě akční. Ale co na tom, když "Smrtonosná zbraň 3" šlape jako echt švýcarské hodinky? Od úvodní likvidace bomby, přes honičku bankovních dodávek, bruslení po ledu, holku od rány Rene Russo, až po závěrečné zúčtování. Vše působí kompaktně, svěže a svižně. A Roger zase jednou marně doufá v odchod do důchodu...

Proč to neříct hned na začátek? "Smrtonosná zbraň 4" víc než důstojně ukončila nejlepší sérii akčních buddy-movies a kdykoliv se na ni rád podívám znovu...Martin už nám sice taky zestárnul, ale pořád s Rogerem tvoří jedinečnou dvojku, se kterou se můžeme skvěle pobavit. A když jim k tomu sekunduje Chris Rock, kvalitní akce, těhule Rene Russo a neskutečně charizmatický Jet-Li, není proč s vysokým hodnocením otálet! Je ale ještě jedna věc, která si zaslouží zmínku - závěrečné titulky. Během jejich sledování si pokaždé uvědomím, že za čtveřicí případů dua Riggs-Murtaugh stojí skutečná parta přátel, která svoje filmy točila s radostí a láskou. Málokdy je něco takového nejen vidět, ale i cítit - proto mívám u "rodinného alba" trochu dojatý úsměv na rtech...

Čtveřice velmi dobře zajištěných britských džentlmenů okolo padesátky s vyřešenou rodinnou situací a co je hlavní, s chutí pořádně si užít. "Druhá míza" bývá propagována jako "Sex ve městě" o mužích, ale tohle přirovnání silně pokulhává. Za prvé - je to britské v tom nejlepším slova smyslu. Za druhé - hlavní hrdinové jsou starší. Za třetí - žádnou "pravou" už nehledají a vlastně by ji ani nechtěli. A konečně za čtvrté - "Sex ve městě" je o hysterických ženských, které by si ze všeho nejdřív měly udělat pořádek v sobě. Oproti němu "Druhá míza" vypráví o mužích, kteří vědí co chtějí a co ne, a i když některé jejich experimenty končí neúspěchem, nikdy nepůsobí směšně. Čímž neříkám, že byste se při sledování "Druhé mízy" dobře nebavili, právě naopak! Víte co je však nejsilnější zbraní tohoto seriálu? Duše mužského přátelství, která na vás dýchne z každé epizody a všechny ty drobné detaily, které ji tvoří - i když jde jen o "maličkosti" jako třeba posezení u dobrého doutníku, bez zbytečných řečí...

"Lovci netvorů" - když jsem viděl tenhle název v televizním programu, zajásal jsem. Čekal jsem totiž kvalitní seriál o stíhání sériových vrahů. Ehm...tomu se říká naivita, co?

Prakticky ve všem souhlasím s andersonem - jen s tím rozdílem, že já jdu ve svém hodnocení o stupínek výš. Seriály jako je "Po stopách zločinu" mám hodně rád a tenhle patří ke špičce. Je to dáno nejen skvělými hereckými výkony s dechberoucím Tomem Sizemorem v čele, ale právě i tou chladnou atmosférou, jejíž původ nelze hledat jen ve scénářích, ale i v použití digitální kamery. Věčná škoda, že "Po stopách zločinu" má jen jednu řadu, na takto kvalitní televizní dílo je to málo. P.S.: Za nejlepší díly považuju ty s křiváckým policajtem Altonem Davisem a především epizodu s vietnamsko-čínskou mafií "Life is Dust" (jejíž námět pochází od samotného Michaela Manna), která se od těch ostatních liší poměrně zásadně - osobním zaujetím jednoho z hlavních hrdinů...anderson : Díky za info...On Tom působí jako hodně horká hlava.

Příjemné překvapení po všech stránkách! Vždy jsem si přál, aby někdo natočil film o neviditelném muži ne jako klasické sci-fi, ale spíš jako psychologický thriller. A řekl bych, že Paulu Verhoevenovi se to povedlo náramně! Když pominu přece jen až příliš přehnaný závěr, jenž je jedinou pihou na kráse "Muže bez stínu", vychází mi z toho skvělý snímek...Na první pohled hrají prim skvělé triky, které se dají označit za výjimečné i dnes, pět let po jejich vzniku. Ale ta druhá stránka je ještě lepší - hra na téma "Co by se dělo, kdyby měl amorální parchant možnost pohybovat se po světě neviděn ostatními?". Chci tím říct jednu věc - nemyslím si, jak je často zmiňováno, že by postavu Kevina Bacona změnilo samo zneviditelnění - on to takhle chtěl. Vždyť je to velmi lákavé - nebýt vidět a moci dělat vše zakázané s jistotou, že nemůžu být odhalen...A v tom tkví pravé kouzlo "Muže bez stínu" - jen si to přiznejte, neměnili byste se Sebastienem na chvilku?

Pokud bych mohl něčemu dát hvězdiček víc než maximálně možných pět, byl by to právě tenhle seriál. A proč? Vždyť to musí být jen další komediální počin o partě mladých lidí - jenže dejte slovo komediální do uvozovek, přidejte dramatické momenty, pak připočtěte skvěle napsané postavy a vynásobte jedinečnou atmosférou. Jako výsledek nedostanete nic menšího než ŽIVOT. Život s chvílemi plnými radosti, lásky, klidu a naděje, ale i s chvílemi totálního zmaru, nejistoty, podvodů a pláče. Prostě se vším, co k němu patří. Na závěr bych chtěl říct jen dvě věci - poslední záběr "Šesti v tom" ve mně vyvolal mnohem větší pocit prázdna a smutku než Chandlerova závěrečná věta v "Přátelích", a ač nemám tyhle fráze rád, musím přiznat, že Rachel, Adam, Pete, Jenny, Karen a David mají už navždy místo v mém srdci. Takže pokud to někdo ještě nepochopil - "Šest v tom" patří bez jakýchkoliv pochyb mezi ty největší skvosty televizní obrazovky.

Hned na začátek musím říct, že na „Vanilkové nebe“ se chci podívat ještě minimálně jednou – ale pochybuji, že se moje hodnocení změní. A pokud ano, pak jen směrem nahoru. Proč?Vysvětlení je snadné – „Vanilkové nebe“ je prostě silný film. Není jednoduchý a mnoho lidí může znechutit jeho závěr, ale to nemění nic na tom, že byste si „Vanilla Sky“ neměli nechat ujít. Když přeskočím výborný scénář a přesnou práci Camerona Crowea na režisérské stoličce, nezbývá mi nic jiného než vyzdvihnout obsazení filmu a výkony hlavních představitelů. Tom Cruise, Penélope Cruz, Cameron Diaz, Jason Lee a Kurt Russell – ani jednomu z nich nemám co vytknout. Je ale ještě jedna věc, kvůli které je „Vanilkové nebe“ tak dobrým filmem – a tou je atmosféra. Těžko popsatelná, intenzivní a nesmírně živoucí. Nejúžasnější okamžik pro mě ale nastal až po skončení filmu, kdy jsem si uvědomil, o čem „Vanilkové nebe“ vlastně je. Správněji bych měl říct, čím pro mě je. Je jednoduchým poselstvím...Poslouchejte dobře od samého začátku a možná i vy uslyšíte “Abre los ojos!“

Je to hodně slabé. A nejhorší je, že „Vertical Limit“ prostě není adrenalinová hardcore velehorská akce. Pár scén je sice „velkolepých“, ale na druhou stranu naprosto neuvěřitelných a studiovost z nich jen čiší. Další a mnohem větší problém mám se žánrem – chvílemi jsem si připadal jako bych se díval na parodii. Ať už na začátku filmu, kdy po emocionálně vypjaté scéně s přeříznutím lana následuje záběr na zem a okolní skály, aby se po třech vteřinách přímo před kamerou s dutým zvukem rozpláclo tělo otce hlavních hrdinů. Nebo „setkání“ Scotta Glenna s manželkou – škoda slov, tady se dá jen hlasitě smát...Sečteno a podtrženo - pár záběrů na krásnou přírodu a hlášky dvojice bratrů-horolezců nemohou hodnocení „Vertical Limitu“ vytáhnout ani do základního tábora.

Je “Lola rennt” generační výpovědí? Nebo jen formální hříčkou schopného režiséra? Není ani jedno, ani druhé - přesto nějakým záhadným způsobem v sobě spojuje oboje. Hlavně je příběhem o lásce, její síle a druhé/ třetí šanci. Strhující tempo, přesné herecké výkony a dokonalý hudební podkres vytvářejí jedinečný zážitek - a vyvolávají touhu žít ve stejném tempu. ”Lola, wenn ich jetzt sterbe, was würdest du machen?” - “Ich würde dich nicht sterben lassen.”.......ty Loliny vlasy.