Oralfabet

Další divně podhodnocený film. Nevím, jestli se tady na to všichni koukli s nějakým hrozným českým dabingem nebo tak něco, ale mě to přišlo docela v pohodě. Stupidní, ale vtipná a celkem vynálezavá komedie s docela skvělou Annou Farris v hlavní roli. Chápu, že pro někoho to prostě není, ale stejně myslím, že v žánru zhuleneckých komedií (který, pravda, navzdory vlastní oblibě ďáblova listí moc prozkoumaný nemám) půjde o jednu z lepších. Jo a bylo zajímavý vidět tohle jako druhej film od Arakiho po Mysterious Skin. "I don't think Steve fucks skulls." 7/10

Předpokládám a doufám, že ani jedna z informací předložených v tomto dokumentu nebyla pravdivá. Všechno se mi to asi jen zdálo, když jsem usnul při cestě vlakem. Winnipeg nejspíš ve skutečnosti vůbec neexistuje. Ledgeman byl geniální. "Humans born of horses. Happiness." 8/10

Asi jsme to nedokoukali úplně celý a v jistou chvíli bylo nutné zastavit projekci tak přinejmenším na čtvrt hoďky, neboť jsem se potřeboval mocně vyzvracet do kamarádova záchodu. Nevím do jaké míry za to mohl film samotný a do jaké míry alkohol, alkohol jsem ale stejně musel konzumovat v míře, v jaké jsem ho konzumoval především kvůli filmu, takže jde o takový začarovaný kruh... Každopádně myslím, že se dá říci, že při sledování šlo opravdu o život. Ha ha. Bob Klepl jezdící na spermii is my spirit animal.

Inteligentní a dost minimalistický film, po jehož skončení jsem si říkal: To je vážně všechno? Což by se asi dalo brát jako pozitivum i negativum zároveň.

Ale jo, celkem slušný. Od Davida mám teda radši trochu divnější kousky, ale nenudil jsem se. I když je pravda, že po vskutku fantastické scéně v lázních (o níž jsem předem slyšel a celou dobu jsem se na ní těšil), jsem měl pocit, že už to může klidně skončit. Naomi tentokrát úplně neohromila. Když si zpětně uvědomím, o čem to bylo, přijde mi, že to mělo zanechat mnohem silnější dojem. 7/10

Čistě jako audiovizuální zážitek je to fakt bomba, po technické stránce není absolutně co vytknout, vypadá to skvěle, hudba je nádherně atmosférická... Já osobně měl chvílemi problém orientovat se v dění, což ale dává smysl, jelikož jsem nikdy nebyl součástí mise na záchranu slunce, tudíž se nemůžu chytat stejně jako kdybych koukal dejme tomu na hořkou komedii o dvacetiletém zhulenci s nejasnou představou o vlastní budoucnosti. Ten poněkud zvláštní směr, jímž se to vydalo ke konci, mi narozdíl od mnohých zdejších komentátorů vůbec nevadil, naopak jsem ho celkem uvítal. Někdy to budu muset dát znova a snad to ocením ještě o něco víc. Danny Boyle ale každopádně asi fakt dokáže natočit cokoliv. 8/10

Vlastně se mi stává docela často, že mám chuť přesně na film typu Superbad namísto složitých psychologických dramat s několika dějovými liniiemi, z nichž se každá odehrává na jiném místě v jiný čas, ale na konci se vlastně ukáže, že žádná z nich není skutečná nebo tak něco... někdy se rád podívám na komedii o chlastu a sexu. A taky o přátelství samozřejmě.

Trochu mi tam chybí nějakej pravej banger, takhle je ta muzikálová část spíš takovým ozvláštněním (a bohužel taky občas zbytečným protahováním) dialogů. Ale stejně je tohle za mě zcela jistě příklad filmu, u nějž klady převáží zápory a také důkaz, že i v pozdější části Burtonovy kariéry lze nalézt nějaké klenoty. Kdybych znal ten původní muzikál, tak možná budu mít víc připomínek, ale takhle za 9/10

Je toho hodně, co bych mohl k tomuhle seriálu napsat, mohl bych vychválit téměř každý herecký výkon a každý technický aspekt filmařského řemesla, básnit o tom, jak dokonale se mu daří vykreslit dobu, v níž jsem nežil, nebo se pokusit v několika větách vystihnout tu lahodnou kombinaci pocitů, které ve mě dokáže probudit jediný záběr... Ale nějak nemůžu odolat nutkání zrecyklovat prostě svůj dvouslovný komentář, který jsem napsal k Six Feet Under, protože sem se hodí ještě víc: Hodně nevěry. 10/10

Mad Meny jsem už jednou rozkoukal asi před čtyřmi roky, a přesto, že se mi seriál už tehdy dost líbil, přestal jsem ho z nějakého důvodu, který si už nejsem schopný vybavit, někde v polovině třetí série sledovat. Teď jsem se k němu konečně vrátil a hned první sérii jsem si fakt neskutečně užil, každou epizodu jsem si vychutnal, prostředí a atmosféra přelomu padesátých a šedesátých let mě zcela pohltily, a většinu postav jsem si oblíbil mnohem víc, než při prvním pokusu. Mám pocit, že poprvé mi nikdo nepřišel kdovíjak sympatický, a to mi zážitek trochu kazilo, ale po tom, co jsem si zamiloval Sopranos a Succession už pro mě ansámbl plný těžce nedokonalých jedinců představuje spíš klad, než zápor. Taky mi vůbec nevadilo pomalejší tempo, navzdory nevelkému počtu zvratů a šokujících odhalení, jsem se nenudil ani na chvilku. Nejlepší epizody: Red in the face, Nixon vs. Kennedy 9/10