Adasin

Čekala jsem milou vtipnou a nenáročnou "blbinu", co se nebere vážně a ví na koho cílí, a tu jsem i dostala. Sice za tři hvězdy, ale jsou to ty tři hvězdy, kdy se na dané dílo podívám jako na quilty pleasure. Sonic je sympaťák, samozřejmě trochu vtipálek, ale dá se to přežít a k tomu si užít popkulturní narážky. Vizuálně se povedl, u Paramountu tentokrát udělali sakra dobře, že poslechli fanoušky a upravili ten původní příšerný vzhled. I když pravda, v pár okamžicích jsem měla pocit, že tam Sonic "nepatří". I lidští herci byli fajn, nebylo to tak, že by je modrý ježek zastínil, naopak. Hlavně Carrey si to evidentně užíval, jeho verze Eggmana mě hodně bavila, dokonce i víc než ta v tom animáku, co je zde v černých číslech (upřímně nechápu proč, zas taková sračka to fakt není). Líbilo se mi, jak vyřešili přechod z Robotnika na Eggmana a už jenom kvůli němu bych chtěla vidět dvojku. 6/10

Je hezký, že je to točený na jeden záběr, jistě to muselo dát spoustu práce a oceňuji, že se s tím dělali, avšak po celou dobu sledování mi v hlavě hlodala jedna otázka: proč? Proč to použili? K čemu přesně že to točení na jeden záběr ve filmu slouží? Jakéhokoliv napětí, a vůbec sledovaní cesty těch dvou by se snadno dosáhlo i běžnými kamerovými a střihovými postupy, to točení na jeden záběr působí úplně zbytečně, jen jako pozlátko, aby to bylo „jiný“. Hudba je na tom líp jak kamera, jak je rozkouskovaná, lze identifikovat jednotlivé „scény“ (teda spíš části „jedné velké scény“) – použití hudby ale zároveň dělá z neobvyklého kamerového postupu jen nudnou táhnoucí se nudli, která v kontrastu k hudbě a zvuku obecně působí monotónně, i když se snaží o různé pohyby ovlivněné pohybem hlavního hrdiny. Ale ať si hlavní hrdina skáče, kam chce a bouchá kde co, je to pořád nuda. Točení na jeden záběr vlastně kameru strašně omezuje, pohyb kromě výbuchů (které tam ale stejně nemůžou být pořád, jinak by nám hlavní hrdina hned odpadl) nikdy nemůže být příliš rychlý nebo prudký, aby iluze jednoho záběru nezmizela. Kdyby i hudba byla na jeden zátah to by asi už bylo zajímavější a pro formu tohohle filmu i přínosnější. --------- Otázka, k čemu to točení na jeden záběr vlastně bylo se samozřejmě vztahuje i k příběhu. Příběh je nudný, bez nápadu, plný klišé, použití neobvyklé kamerové techniky na něj nemá žádný vliv. Kromě komentování hrůz války se neděje nic zajímavého, neznáme minulost a nemáme psychologii postav k smysluplnému rozebrání. První půlka stopáže jsou jen kecy o hovadinách a nostalgické vzpomínky vojáků prokládané občasnou pastí či menší akcí – po smrti jednoho z nich tohle mizí a co do nějaké příběhově nosné interakce mezi postavami máme útrum. Pak se neděje nic než náhodné potkávání přátelských a nepřátelských vojáků (+ jedna z místních), zázračné úniky před asi padesáti kulkami (z toho tak půlka by ho asi zabila, kdyby to nebyl hlavní hrdina) a běh. Na konci mělo nejspíš přijít nějaké emocionální vyvrcholení. Nepřišlo. Nejsem cynik, ale tady jsem nenašla nic. To bude asi tím, že za dvě hodiny se stalo asi tolik, co by se jinak vešlo do desetiminutového sestřihu. Ve výsledku ano, je to jako jedna dlouhá krásně natočená scéna (věřím, že v IMAXu to muselo být o dost působivější), ovšem scéna, kterou někdo nesoudný roztáhnul z deseti minut na necelý dvě hodiny. Na to, kolik to mělo nominací, je to velký zklamání. To by mě teda hodně mrzelo, kdyby tohle vyhrálo místo Parazita. P.S.: Camea známých herců (Firth, Mark Strong nebo Cumberbatch) jsou tam jenom na ozdobu. 5/10

PRVNÍ série: Komiks jsem nečetla, povedenost adaptace tak nemůžu hodnotit, ale jako takový mi tenhle seriál přijde celkem fajn, sledování mě i přes nejeden neduh fakt bavilo, bylo příjemné. ----- Rozhodně mě zaujala mytologie kolem klíčů – zatím není jasné, kolik přesně jich je a jestli má jejich používání nějaké hranice, takže možné je opravdu všechno. Trochu se bojím, aby se do toho tvůrci v dalších sériích moc nezamotali, snadno se může stát, že při příliš velkém množství schopností se úplně zapomene na aspoň nějakou logiku a fyzikální zákony se začnou porušovat i v „realitě.“ Nezdá se to, ale stanovená pravidla a jejich dodržování jsou ve fantasy celkem důležitá. S tím, že je možné všechno, souvisí i to, že se většina děje odehrává pořád ve stejných lokacích, většina věcí okolo klíčů pak zásadně za tmy. Je mi jasné, že tohle byl asi jenom začátek, ale nemám moc ráda, když se děj pořád dokola točí jen na jednom místě - zvlášť, když tu máme klíč, díky kterému se dá jít kamkoliv. Chtělo by ho lépe využít, nejenom pro cesty na party, nákupy a pro jídlo. ----- Nejdřív mě štvaly dlouhé pasáže zabývající se osobními životy dvou nejstarších dětí, ale nakonec jsem si je celkem oblíbila, dokonce i jejich spolužáky a kamarády. Ukázalo se, že nejsou tak špatní, jak se na první pohled zdálo. Moje nejoblíbenější postava je však prozatím Bode. Ne ani tak proto, že je ve mně pořád i ta dětská zvídavá duše, ale hlavně proto, že se ze všech postav chová asi nejrozumněji. Matka Nina je taková zvláštní, občas mi připadala trochu mimo, ale je dobře, že to zas není klasicky „je dospělá, tak už to nemůže vidět“, i když na začátku to na to vypadalo. Záporačka mi v jedné své podobě hrozně připomínala Yennefer ze Zaklínače, akorát je na rozdíl od Yennefer o dost míň sympatická. Mrzí mě, že je to zase záporák, který posedne lidského hostitele, takovéhle záporáky moc nemusím. ----- Výlety do něčí hlavy jsou ve sci-fi a fantasy celkem častý jev, ale líbilo se mi, jak to zde dokázali spojit s flashbacky. Opět: škoda, že těch flashbacků takhle nebylo víc, k tomu ještě u těch „normálních“ se často stávalo, že přišly náhle, bez vysvětlení a bylo nutné narychlo domýšlet čí jsou a proč je vidíme zrovna v tu chvíli. ------ S čím nejsem vůbec spokojená, je konec – těžce předvídatelný a jedno klišé za druhým. Bez těch klišé by to asi skončilo rovnou, ale stejně mi to vadí. Navíc se tu pravdu dovídáme náhodným flashbackem dlouhým půl epizody, kvůli čemuž finále série přišlo předčasně úplně zbytečně. 7/10

Velice zvláštní seriál. Nebála bych se ho označit vyloženě jako divný. Také jej lze označit za nadčasový, protože předvídá rozvoj počítačů a závislosti na nich – v tomto směru by mohl posloužit jako důrazné varování před tím, co s člověkem může takové závislost udělat. Jenže není moc, jak to říct… divácky přívětivý. Přijde mi, jako by byl schválně udělaný tak, aby si ho nešlo moc oblíbit. Jeho atmosféra je ponurá, depresivní, vyvolávající strach a úzkost. Dominantními barvami jsou černá, šedá, tmavě modrá a jako jediná výraznější bílá. Jenomže bílá není barvou spásy, ale znakem dokonalé čistoty – vše, co je bílé je dokonale sterilní, odosobnělé. Ani lokací nenavštívíme mnoho. Žádná z těch lokací přitom není kdovíjak hezká (není myšleno jako hejt kresby). Velký podíl na vytváření nepříjemné atmosféry má i zvuk – kdykoliv jsme poblíž drátů, je slyšet bzučení elektřiny, jako kdyby ty dráty měly každou chvíli bouchnout. Kdykoliv vidíme počítač nebo něco, na čem se dá jít na tu síť, slyšíme různé zvuky, co vydávaly staré počítače. Ani ne tak jako bzučení elektřiny a počítačů mě opravdu štval zvuk klepání křídy, když Lainina učitelka psala na tabuli – ke konci už to pro mě bylo nesnesitelné, jak kdyby mi někdo klepal na mozek. ----- Na seriál by se mi určitě líp koukalo, kdybych se mohla ztotožnit s hlavní hrdinkou a fandit jí. Bohužel, Lain je natolik podivná, že to prostě nešlo. Na začátku je to introvertka, co si s počítači moc nerozumí. Nejdřív se to vyvíjí celkem dobře – něco se stane, a tak se začne zajímat o počítače. To něco ji i postupně sbližuje se spolužačkami. Nakonec je ovšem ještě divnější než na začátku – je pořád mimo, reaguje ještě hůř než já po kalbě a její projevy sestávají jen z hypnotické pomalé mluvy nebo zoufalých výkřiků. Ostatní postavy jsou pak až na Alice absolutně nezajímavé a nevyužité – třeba ti chlápci s těma přístrojema na očích – nejdřív to vypadalo, jako že si Lain našla nějaká tajná organizace – k mému zklamání to byl jen divnej chlápek sedící u starýho počítače a ve výsledku h*vno z toho. Nebo ta skupina Knights? Co s nima nakonec bylo? Vlastně, co nakonec bylo s The Wired? Odpovědi seriál nenabízí. Nabízí jen konec, který silně připomíná poslední dva díly Neon Genesis Evangelion – ponoříme se někam do vědomí Lain a sledujeme nesourodý proud obrazů. Být definitivním koncem poražení dost hnusného monstra, co vylezlo z počítače, tak ok, beru, že to bylo o tom, jak Lain potupně pohlcovala síť zde nazvaná The Wired, až nakonec musela bojovat jako se svojí virtuální identitou tak s „bohem“ The Wired. Jenomže v poslední epizodě to vypadá, jak kdyby se nic nestalo, vůbec NIC. Představte si, že by se po všech sedmi (osmi) dílech Harry Potter probudil v pokoji pod schody a my jsme spolu s ním zjistili, že to byl jenom sen a všechen ten děj ve výsledku nikam nevedl, tudíž najednou působí úplně zbytečně? Přesně tak jsem se cítila po konci Seriál Experiments: Lain. Byla jsem dokonale zmatena a zklamána. Jediní, komu to můžu doporučit, jsou hardcore fandové kyberpunku, kteří vědí, že kyberpunk není jenom Matrix (souhlas s komentářem uživatele Idaho – tenhle seriál má rozhodně blíž k tvorbě spisovatele Williama Gibsona). 7/10

Nejdřív jsem chtěla napsat jen krátký, nic moc neříkající komentář o tom, jak je tenhle seriál bez chyb a jak moc mě dokázal pohltit. To však platí pouze pro první sérii. Už ve druhé se objevily výraznější chyby a já nabyla dojmu, že po prvním úspěchu tvůrci trochu zvolnili a řekli si, že už se nemusejí dál snažit. Nesrovnávám teď s tím, jak to bylo ve skutečnosti, teď hodnotím čistě atraktivitu seriálu jako fikčního dramatu, jelikož to dokument kvůli několika dobovým záběrům opravdu není. ---------------- PRVNÍ série: Vynikající atmosféra, seriál si hned získal mou pozornost, i když mi tohle téma nikdy nebylo moc blízké a o Escobarovi jsem věděla akorát to, že to byl narkobaron. V některých momentech je to napětí neskutečný, a to se vůbec nejedná o akční seriál. Výborní jsou i herci – nejen, že jsou svým předobrazům podobní, ale i svoje role s přehledem zvládají. Wagner Moura po celou dobu budí respekt a strach, toho bych naživo fakt potkat nechtěla (samozřejmě nic proti Mourovi, ale toho Pabla zahrál fakt přesvědčivě). Hlavní agentská dvojice je taky velmi fajn, chemie mezi nimi fungouje jak má. Pedro Pascal s Boydem Holbrookem si očividně sedli. V roli Pablova bratrance jsem měla radost z Juana Pabla Raby, který se objevil v mých oblíbených Agentech S.H.I.E.L.D.u. Hodně se mi líbilo, že jsme mohli sledovat dění na obou stranách barikády a mám pocit, že oběma stranám je věnováno i stejné množství času. Mimochodem to pro mě bylo i hezké připomenutí španělštiny, kterou jsem měla jako druhý jazyk na střední. --------------------- DRUHÁ série: Z první série se určitě povedlo zachovat atmosféru a všichni herci, co excelovali v první sérii, jsou skvělí i v té druhé. Kladné postavy jsem si opravdu oblíbila a fandila jsem jim, ať překonají všechny překážky a Pabla dostanou. Uchvátila mě akce, ta je zde fantastická (možná i o kousíček lepší než v první sérii), napětí by se při ní dalo krájet, jak z akčního filmu. Zaujaly mě i Pablovy bludy, hezký nápad, jak okořenit biogtrafický seriál, jen je škoda, že zde sloužily jenom ke zbytečnému natahování děje. Natahovaný děj je asi největším problémem druhé série. Jako by tvůrci jeli, ale pak si vzpomněli, že to musí natáhnout na těch deset epizod. To nejlepší evidentně vystříleli v první polovině série a tu druhou už jen tak pozvolna dojížděli a neustále oddalovali to, jak Pabla dostanou. Možná kvůli tomu natahování už na mě Pablův konec moc nezapůsobil, nebyl tam ten pocit satisfakce, kdy konečně dostanou toho hajzla. Natahované druhé polovině nepomohly ni nové postavy, z většiny nezajímavé a zahrané pro mě nesympatickými herci (vede Pacho). Na konci mi bylo tak nějak jasné, že v poslední sérii to bez Pabla a agenta Murphyho nebude úplně ono. --------------------- TŘETÍ série: Vysokého standardu první jedné a půl série se ve třetí sérii dle očekávání už dosáhnout nepodařilo. Vystřídalo se tolik postav, že chemie a protipóly už nefungují tak dobře. Noví hlavní „záporáci“, kartel z Cali, už Pablovy úrovně nedosahují, není z nich cítit respekt ani strach, spíš působí trochu jako otravný hmyz, který se sletěl nad Pablovou mrtvolou a který je třeba odehnat. Na to odhánění ale už agent Peña je sám, a i když je i v této sérii Pedro Pascal pořád skvělý, ten parťák mu tam citelně chybí. Noví agenti DEA jej nahradit nedokázali, oba jsou nevýrazní a ne moc sympatičtí, navíc tak trochu pitomci (aspoň mě to tak přišlo). Škoda, že Shea Whigham s parťákem se tam moc neohřáli. Z nových výrazných postav mě vyloženě štvali Pacho a David Rodriguez, to byl fakt kretén. Jediný, kdo mě kromě Peñi zajímal a o koho jsem se pak i bála, byl Jorge Salceda, který je zajímavý především tím, jak je rozpolcený mezi dvěma stranami a postupně přechází k od jedné ke druhé. ----- První polovina série je pak natažená stejně jako druhá polovina té druhé. Přišlo mi to, že se tam strašně dlouho v podstatě nic nedělo, až na tom festivalu se to konečně rozjelo, ale pozdě. Atmosféra strachu a napětí je pryč, akce je míň a je méně výrazná. Zajímavé dějové zvraty tu sice jsou, ale jej jich výrazně méně než v sériích předešlých, některé z nich dokonce smrdí záměrem děj uměle natahovat. Sice pořád velmi dobrá, avšak ze všech tří rozhodně nejslabší série. 9/10

Viděna verze dlouhá 30 epizod. ----- SPOILERy: Na začátku mě to zaujalo, mytologie zněla zajímavě a na příběh jsem byla zvědavá – bohužel, obojí mě zklamalo. Začnu mytologií, kde musím víceméně souhlasit s Ajantisem a i chápu, proč ho to tak znechutilo. Mytologie tady není nikdy pořádně vysvětlena: chybí představení nějaké země nebo území (třeba mapa), kde se příběh odehrává – bez mapy nebo nějakého náznaku velikosti území nám jsou jména měst celkem k prdu – k orientaci tak pomáhá akorát to, že příběh je hlavně o tom, že se někam jde (i když se stejně několikrát vracejí zpátky). Dále nám nejsou blíže představeni Aristokraté: absolutně netušíme, kolik jich zhruba je, jak velké má kdo asi území, a hlavně jak vznikli (nebo jak se dostali k moci) a jak se odlišují od obyčejných lidí, kromě toho, že ovládají technologie (což si myslím, že dovedou i lidi)? Legenda o vzniku světa, vlků a lidí je nám předávána tak sporadicky, aby nám ji vůbec připomněli, nikdy však není řečena v klidu a pořádně, natož s nějakou vizualizací (což by v animaci neměl být problém, že). Pak se přiznám, že jsem nepochopila to, jak se vlci mění na lidi a zpět. Nejsem si však úplně jistá, že to pochopit šlo. V jednu chvíli je ta proměna prezentována jako iluze, kdy chycení ruky je chycení tlamou, v druhé chvíli však vlk jako člověk nese druhou osobu normálně na rukou, a i různé činnosti, jako např. rozdělávání ohně, by tlapami určitě nemohli dělat. Co je tedy správně? Přijde mi, že tohle tvůrci tak trochu nedomysleli. Mimo jiné nechápu, proč ústřední vlčí čtveřici (+ později Blue) zobrazovali jako lidi, i když kolem nich nebyl široko daleko žádný člověk? Ani u květinových lidí nám toho není příliš odhaleno ani vysvětleno. Dozvíme se akorát, že vznikají z měsíční květiny, ale to, jak vznikají, není nikdy podrobněji řečeno natož ukázáno. Kromě Chezy je nám představen jediný další příslušník této „rasy“, že by to ale k něčemu bylo, to se říct nedá. Spíš mi to přišlo jen jako laciný prostředek k natahování příběhu. Mrzí mě, že to musím napsat, ale příběh Wolf’s Rain mi ve výsledku nepřijde tak úžasný, jak se ze zdejšího obsahu zprvu zdálo. Naprosto souhlasím s Mariusem, že tenhle seriál je zbytečně natahovaný, kdyby měl kolem těch třinácti epizod, bylo by to úplně ideální – seriál by měl rychlejší a svižnější tempo, kde by nebyl prostor pro zbytečnou výplň (nemyslím jenom ty naprosto zbytečné rekapitulační epizody) ani pro pochybnosti právě ohledně mytologie. Tvůrci by byli nuceni vyřešit osudy mnohých postav podstatně jinak a dřív, než to udělali v této verzi o 30 epizodách (to samé by ovšem platilo i pro verzi s 26 epizodami). Tady se osudy poměrně velkého počtu postav různě proplétají, jenže vlastně je to hlavně o tom, že se setkávají, rozcházejí, a to samé se děje znovu a znovu. I když to hned neřeknou, všichni by se chtěli dostat do toho Ráje (ze kterého také neuvidíme nic), ale tak nějak nám postupně začíná být jasné, že se do něj nedostanou všichni. Tady mě opravdu naštval způsob, jakým se tento „problém“ s přemírou postav cestujících do Ráje tvůrci rozhodli vyřešit. Místo, aby je postupně rozdělovali při cestě již před Jaguařiným hradem (což je 24 epizod, pokud jsem si ten předěl dobře zapamatovala), tak si vzpomenou až 4 epizody před koncem a začnou již nepohodlné a zbytečné postavy nesmyslně vyvražďovat. Nejednou to pak působí jako strašný klišé. On existuje způsob, jak zajistit postavám důstojný odchod ze scény, aniž by je bylo nutno zavraždit, tvůrci Wolf’s Rain však byli neuvěřitelně líní a vykašlali se na to. Rovněž tato závěrečné vyvražďovačka působí jako laciná ždímačka emocí. Na mě to nefungovalo, a to ze dvou důvodů: jednak mi to přišlo zbytečné a samoúčelné a druhak jsem si na to, aby mi jich bylo líto, oblíbila jen několik málo postav. Ani jedna z nich nebyla z hlavní vlčí čtveřice. No dobře, Toboeho jsem měla z těch čtyř asi nejradši, i když mi nějakou tu epizodu trvalo, než jsem si zvykla, že je to kluk a ne holka (kvůli tomu jeho účesu a obličeji). Nejvíc jsem si oblíbila lidské hrdiny Cher a Hubba. Užívala jsem si každou chvíli, kdy byli na scéně a epizody, ve kterých ti dva nebyli, mě bavily o něco méně než zbytek. Těm dvěma jsem fandila, ať se (zase) vezmou a mají děti, jak si přáli. A ono nic. Oba zemřeli z tvůrčího hlediska tak příšerně, že pro mě další dění ztratilo význam. ----- Jediné, co seriálu nelze vytknout, je audiovizuální stránka – animace je nádherná, souboje mě, když pominu tu ne-logiku iluze/přeměňování, hodně bavily, a s výjimkou openingu, který jsem asi po pěti epizodách začala přeskakovat, je i hudba opravdu povedená. Lehce nadhodnocuji i díky zajímavému nápadu, několika až filozofickým úvahám a tomu, že vlky mám hodně ráda. Výsledné hodnocení se u mě nakonec zastavilo na slabších čtyřech hvězdách. 7/10

Podobně jako u druhé série Altered Carbon, i tento příběh by se v klidu obešel bez Takeshiho a jedné jeho blízké osoby, jejíž jméno kvůli těm, co to neviděli, nebudu zmiňovat, a kterou se tvůrci snaží v univerzu procpat, kam jen to jde (a ne, Quellcrist Falconerová to není). Sám o sobě je příběh průměr, ale neurazí a jako jednohubka je ideální. Postavy jsou ne moc zajímavé, včetně Takeshiho (jehož osobnost a chování se dle tvůrců evidentně radikálně mění s každým novým pouzdrem), avšak platí pro ně totéž co pro příběh - tu hodinku a kousek s nimi v pohodě přežijete. Pak je tu vizuální stránka. Tady je to celkem zklamání, přestože se děj jako u druhé série Altered Carbon neodehrává jenom v tmavých uličkách a interiérech (je tady všude nějaké světlo a i barevně je tenhle film docela vyvedený). Absolutně ovšem selhává CGI animace postav a soubojů. Takhle hnusnou CGI animaci postav (hlavně na jejich pohyb a mimiku obličeje se nedalo dívat) jsem viděla snad jenom u nového Berserka. Úplně mi to zkazilo jakýkoliv požitek ze sledování choreograficky zajímavých soubojů a na soundtrack jsem nepomyslela už vůbec. S tou animací je to hrozná škoda, jinak by to i s tím příběhem mohlo být za čtyři hvězdy. Na takovou animaci se ale znova dívat nechci. 5/10

Být to "jen" špionážní spin-off bez Buráka, tak je to absolutní pecka. Druhá Auta se však prezentují jako plnohodnotný sequel k jedničce, a to je ten největší problém. Jednička se nesla úplně v jiném duchu a zaměřovala se na Bleska McQueena a jeho proměnu z namyšleného sobeckého frajírka v sympaťáka se srdcem na pravém místě, a taky na jeho závodní kariéru a závodění jako takové. Ve dvojce je závodění odsunuto na vedlejší kolej a i Blesk se do něj dostane jenom kvůli Burákovi, s jeho vývojem to nemá nic společného. Dalo by se říct, že je tam jen proto, aby se s Burákem pohádali - jako auto, které budou padouši kvůli Allinolu chtít zabít, si mohli vybrat někoho jiného, stejně tak náhodné auto, které Finn s Holly zatáhnou do mise, mohl být někdo úplně jiný než Burák. Ale i když mě upozadění Bleska tuze mrzí, tak v případě spin-offu by to bylo ok a filmu jako takovému to vyloženě neškodí. Ne, to hlavní, proč podle mě tolik lidí Auta 2 jako plnohodnotný sequel nemusí (ostatně i samo Disney jej při kampani na trojku vesele ignorovalo) je Burák a to, že z něj zde udělali hlavní postavu. On je sice dobrý jako vtipná vedlejší postava a trhlý kámoš hlavního hrdiny v jedničce, ale dvojku svou neschopností sráží hodně dolů, že to až vtipný není - je to většinou spíš dost trapný. Upřímně se nedivím, Bleskovi, že se naštval, když ho Burák ztrapnil a připravil o vítězství. Mimochodem to poselství o přátelství je sice hezké, ale ne vždycky je úplně vhodný být doslova sám sebou. Jo a to, že měl Burák na konci přítelkyni, navíc takové pěkné auto, mi přišlo absurdní. ------ Prostě bez Buráka by druhá Auta byla úplně jinde - vlastně všechny scény, ve kterých není nebo aspoň není ten hlavní (tj. mluví někdo jiný a Burák je zticha) jsou skvělé - vyzdvihnout musím především skvělý úvod s Finnem McMissilem (btw. skvělá postava, která by si ten spin-off zasloužila) a skvělou hudbou, a všechny scény, ve kterých padouši ubližují závodníkům Word Gran Prix nebo agentům - obzvlášť scény s agenty jsou na Disney překvapivě temné a drsné - např. když Professor Z (proč mi Professor Z připadal jako parodie Arnima Zoly z prvního Captaina Americy?) přikáže ať "zabijí" Roda Torqua. Kromě toho je tu i opět Burákem zazděné téma týkající se fosilních a alternativních paliv - taková zápletka by podle mě fungovala i v hraném filmu s lidskými agenty. ------ Jednička měla aspoň podle mě jistý přesah a je vhodná i pro dospělé diváky, dvojka je ale kvůli Burákovi vlastně jen špiónská parodie, ve které ten potenciál mít přesah je (viz téma fosilních a alternativních paliv), ale je trestuhodně nevyužitý a zbytečně zazděný hloupostmi. Je to škoda, ale pořád se na dvojku Aut podívám radši než na mnoho jiných animáků. ------ Tenhle komentář je psán z pohledu dospělého. Z mého dětského pohledu by to bylo za pět (v kině se mi to tehdy fakt hodně líbilo i přes toho Buráka), z toho dospělého a více kritického už tak za tři. Po menší úvaze dám čtyři hvězdičky s tím, že dvojka Aut bude moje velké guilty pleasure a některý fórky a narážky jsou pořád super. A ta animace... krásná. P.S.: Giacchino by měl dělat víc soundtracky ke špionážním filmům, nejlépe k Bondovi, protože soundtrack (zejména u agentů a honiček) je fantastický. 7/10

Takhle měli navázat na jedničku, jako plnohodnotné pokračování to dává mnohem větší smysl a Bleskův vývoj jako charakteru i závodníka je logičtější, někam se posunuje. Dvojku tudíž beru jako totální úlet, vlastně by se dala klidně odstavit z "kánonu," protože zde se na ni nenavazuje vůbec. ----- Trojka mě překvapila - je na americký rodinný animák celkem ponurá a minimálně v první třetině není to žádná sranda, tedy až na pár menších výjimek. Řeší se tu Bleskova krize, stárnutí a vliv nových technologií na závodění. Bleskova nehoda je celkem děsivá a jak jsem si ho oblíbila, bylo mi ho líto. Trochu škoda, že pak následuje jen klasická cesta ke znovuzrození (i když výlet na demoliční derby byla celkem zábava). Musím říct, že postava Cruz Ramirezové mi moc nesedla (i když jako taková špatná není, napsali ji dobře), možná i proto, že se do ní násilím pokoušeli nacpat humor, to ale líp zvládal Burák a jiní obyvatelé Kardanové lhoty (sranda, když ve dvojce byl Burákův humor na obtíž - spíš to ale potvrzuje, že za hranice Kardanové lhoty by Burák se vydávat neměl). Cruz Ramirezová je i důvod, proč jsem nepocítila uspokojení na konci - jo, sice to Bleskovi dali taky, ale kdyby to byl jen on sám, bylo by to lepší a pro mě i napínavější. Takhle to spíš než chytrý tah vyznívá trochu jak kdyby to vzdával. Mimochodem záporák na trati (na trati, protože svým způsobem je záporák i Sterling, který se snaží Bleska z dráhy odstavit) nic moc a jeho jméno tentokrát (dokonce nesprávný) český překlad spíš poškodil, protože s "Hromem" pracovali už v jedničce u Chica. Chica, kterého jsem dali vlastně proč? Jeho televizní výstupy byly zbytečné a že je trapnej a zlej víme už dávno. A nemyslím si, že jméno Bouře by znělo nějak blbě, naopak bouře je dohromady silnější než jeden blesk. ----- Je tu na mě až moc věcí, co mi vadí, tudíž nemohu udělit plný počet, i když bych ho Autům ráda dala. Zakončení série je to ale důstojné a Blesk mi bude chybět. 8/10

Konečně zase jednou něco, co si tu vysokou návštěvnost v našich kinech zaslouží. Mrazivé a děsivé - jak byli ti muži za tím filtrem, bylo to snad ještě horší, něž kdyby tam byli bez něho. Po zhlédnutí to chtělo panáka nebo něco, aby se z toho člověk trochu vzpamatoval. Ty tři herečky byly fakt statečný, že do toho šly. Akorát upřímně na dvanáct mi připadala jenom jedna z nich. Fakt jsem ráda, že jsem něco takovýho nezažila (ve svých dvanácti jsem internet ještě moc nepoužívala, možná vůbec). Soundtrack byl taky dost děsivý, podle mě hodně přispěl k vybudování atmosféry. Zajímalo by mě, jak konkrétně to s těma chlapama dopadlo. Možná to chybělo k úplné katarzi na konci. I tak ale jasných pět. 9/10