Figuska

Je to moje město, takže dvojí nostalgie, dobrý příběh, ale priznavam, hrozně natočené...

K žánru bych ještě přidala komedie. Jinak přes Obamovu propagandu a spoustu kýčovitých scén to byla přesto dobrá podívaná, která svým reálným datem může v člověku vyvolat otázku "co kdyby...". Takže, docela zpříjemní večer, ale možná ne ten 20.12. 2012. :-D

Snaha o hořkosladkou komedii, o tom, jak baviči jsou ve skutečnosti smutnými lidmi a jak nemocný začne vidět hodnoty jinde. Kdyby to nebylo tak zbytečně a nepříjemně dlouhé, dala bych hvězdy dvě, takhle dávám jen jednu a dostává ji pouze ERIC BANA.

Tak tohle byl můj omyl roku. V domnění, že koukám na nový 2012, jsem vydržela až do konce. Tento katastrofický film je katastrofou sám o sobě: scénář, herci, kamera. 5 vyvolených z celého lidstva: 1 Mexičanka a 4 Američani, z toho 2 blondýny a hned 2 osoby z jedné rodiny. Zkrátka kravina I. kategorie.

Mám pocit, že jsem dokoukala nějaký starší Seagalův film na Nově a stále se přesvědčuji, zda je opravdu datován 2010. Ani zde nesmrtelný Seagal neodložil koženou bundu a šátek na hlavě, přesto měl šanci alespoň něčím překvapit. Musím se snad i podívat, jestli všechny jeho filmy nerežíroval jeden a ten samý režisér.

Tarantino nezklamal hudbou, kamerou, herci, ani dějem, a to nejsem jeho extra fanoušek. Byla jsem připravená na nadsázku, osobitý styl a nečekala jsem hodinu dějepisu. Dvě a půl hodiny mi utekly jako nic, bylo se na co dívat. Jen jsem si celou dobu myslela, že „Bear Jew“ hraje Sylar z Heroes (Zachary Quinto), ale škoda, byl to jemu podobný Eli Roth. Z omylu mě vyvedly až dohady ostatních na Yahoo Answers. :-D

Za nádhernou přírodu, dobrou kameru a výkon malé herečky jsem chtěla dát plný počet hvězd. Neobyčejný příběh, asi podle skutečnosti, a právě o to víc mě děsí s jakou umíněností a majetnickostí si dívenka počínala. Pozor, trochu spoiler: Pomíjím fakt, že rodina žila v daném prostředí, že dostala knížku o liškách, ale ve svém věku už mohla chápat, že se liška na provaz, nejen, že přivázat nedá, nýbrž nesmí, natož pak doma zavřít. Vím, že to je součástí příběhu/scenáře, ale její chování mě znechutilo a nutilo k zamyšlení, zda by mé dítě film poučil o něčem, co by nebylo již dřív mou povinností. Mám pocit, že české děti mají přístup k přírodě jiný, vyzrálejší, a dost brzo vědí, že „kočka se za ocas prostě tahat nemá“, alespoň opravdu doufám.

Na tento film jsem se těšila, stejně tak na Audrey Tautou, obojí pro mě bylo zklamáním. Možná jsem byla příliš ovlivněná Coco Chanel, TV filmem z 2008, kde do mužských rolí obsadili atraktivnější herce a celý příběh mi přišel citlivější, zároveň výraznější, zkrátka mnohem lepší, přesto (logicky) velice podobný. Stejně tak jako již někdo přede mnou, musím poznamenat, že Audrey tu svou Coco opravdu neprocítila. Škoda…

Trochu váhám, jestli nemám nakonec dát hvězd 5, protože se mi tenhle příběh občas vrací na mysl, ale asi by to bylo přeci jenom moc. Děj je zdánlivě o ničem speciálním do chvíle, kdy přijde nečekaný moment, rána do ticha, která donutí k zamyšlení. Není to film jen tak o Craigovi, o nějakých vzpomínkách, ale hlavně o lidské duši, která platí daň za každé naše přešlápnutí.

Z prvního shlédnutí v kině si pamatuji závěrečné překvapení a celkem dobrý zážitek. Druhé shlédnutí teď ve mně zanechalo něco úplně jiného, a to myšlenku na zoufalé pokusy záchrany před morálním úpadkem civilizace… na tu ušlechtilost a zvrhlost zároveň, na tu možnost a krásnou ideu, která se snaží zastavit zlo tím, že brání poznání, bere možnost osobního rozhodnutí a tak vlastně nechtěně zlo sama vytváří. Horor, drama, thriller … realita trochu jinak, připomínající život v komunitě Amishů.