Marze

Děsivé na tom je , že všechny ženy stály frontu na jednoho nadsamce.

Shlédl jsem na ČT Art. Líbil se mi druh humoru.

Shlédl jsem dnes na TV Noe.

"V Britské společnosti nad prostým člověkem je pán, nad pánem rytíř. Nad rytířem baronet, pak baron. Nad baronem vikomt. Nad vikomtem stojí hrabě. Nad hrabětem markýz, pak vévoda. Následuje vévoda s královským titulem a vévoda s nárokem na trůn. "

Myslím že cílové publikum budou ženy, což asi napadne každého. Výborný psycholog Jeroným Klimeš říká, že chlap když přijde domu k zobrazované rodině , cítí to jako prudu, protože jediné co může dělat je začít žvatlat s dítětem. Také říká, že obličej dítěte je přitažlivě roztomilý do šesti let a společnost starších dětí vyhledávají už jen ti, které to baví jako vedoucí kroužků, učitelé apod. Řemeslně je dokument zvládnutý dobře i když trochu monotónní.

Shlédl jsem několik dílů. Dát vzniknout třídě podlidí napůl člověk, napůl prase by bylo děsivé.

Opravdu z toho naskakuje husí kůže. Škoda že není více prostoru poznat pracovníky a jejich motivace, proč mají takováto nebezpečná, jistě dobře placená zaměstnání.

Chodil jsem krátce půl roku na Taekwodo, Wing-tsun, judo, aikido, úvod thajského boxu, ale o silatu jsem nikdy neslyšet Ale vypadá dost vražedně. Skolení nůžkovým kopem je husté.

O Madagaskaru jsem viděl více dokumentů a domnívám se, že je kvůli megapopulačnímu růstu přírodně odepsaný. Nechápu proč tam ještě jezdí turisté. Poslední lemuři jsou už jen v rezervaci o velikosti fotbalového hřiště. Na odlehlých místech řádí gangy, které farmářům kradou dobytek. V tomto dokumentu se snaží dobrovolníci během 20 let vytvořit lesní koridory na propojení zbytků lesů.

V dokumentu mě pobavil testosteronový bitkař, který na zpevnění kloubů s nimi obalenými řetězem bouchal do stromů. Ještě před 20 letý se do NHL vybírali vysocí těžcí maskulinní hráči a malý šikovný technický hráči neměli šanci. Málo talentovaní hráči se prostě snažili do NHL probít a na přípravných kempech se to rvalo neustále. Situace se změnila a současný hokej se opírá hlavně o rychlost a talent. Vzpomeňme na slavného dvoumetrového bitkaře Philadelphie Erika Lindrose, jenž se prosadil i do kanadské reprezentace. Ostatní hráči ho začali na ledě šikanovat a kvůli opakovaným otřesům mozku musel ukončit kariéru. Nebo na Steva Montadora, jehož přetrvávající symptomy otřesu mozku donutily ukončit hokejovou kariéru a v 35 letech zemřel. Na zdravotní potíže, jež souvisejí s otřesy mozku, zemřel v roce 2011 hokejista Derek Boogaard. Ten před smrtí trpěl chronickými bolestmi hlavy, které vyvolalo degenerativní onemocnění mozku, jež bývá způsobeno opakovanými údery do hlavy. Stejný problém byl posmrtně objeven také u dalších bitkařů Ricka Martina a Boba Proberta. Je třeba si uvědomit, že kdo se na ledě rvát nechce, tak nemusí. Zámořská soutěž počet bitek na ledě začala omezovat například tím, že zavedla dodatečné tresty za vyvolání rvačky nebo přísnější antidopingové kontroly. Nyní tam vychází jedna bitka přibližně na 4-5 zápasů a nervou se mezi sebou jen specializovaní hráči.