Marze

Film o úzkosti života na předměstí. Cranston hraje muže na pokraji zhroucení skvěle. Je to adaptace krátké povídky E.L. Doctorowa, pořádně natažená vatou. Film zaujme spíše odborné publikum než běžné.

Klasické drama újezdového řidiče, které se stačil režisér statečně povýšit z 90 minut béčkové noirové nudy.

Díl Nejctihodnější z míst - písek, šutry a slunce. Běhání od zašlé památky k méně zašlé hrobce. Bylo mi těch turistů líto. Při rekonstrukci života dávných vesničanů se dokument na chvíli nadechne.

Dobře vystavěné sci-fi. Zápletkou je limbický systém v mozku.

O čem že je tento dokument? Možná o živení ega hlavního hrdiny.

Vystrašený otec o budoucnost svého syna v podání vynikajícího půvabně neurotického Stillera. Mainstreamový film o složitosti života. Citlivá režie.

Nápad je to zajímavý, ale sci-fi vydrží jen hodinu po dlouhém úvodu. Pak začíná ekologie, exkurze do norských fjordů a sledování aktivistického dilema milenců. Naštěstí zde hraje slastně cynický Ch. Waltz. Nicméně film možná nevědomě upozorňuje na palčivý problém přelidnění naší planety, které už způsobilo škody větší než všechny války dohromady (globální oteplování znečišťování apod.)

Viděl jsem v televizi na ČT2. Styl vyprávění očima vypravěčsky se mi líbil. Postupně si skládáme chaotické střípky cizích kultur a vše o reportérce dohromady. Úvodní scéna v níž mina utrhne nohy řidiči vojenského transportéru a jeho vojenští "kolegové" ho položí na prašnou silnici hlavou dolů, položí vedle něj plachtu a čekají až dodýchá, naznačuje, že nepůjde o běžný dokument.

Trochu to připomíná průměrný předvídatelný film Dobrý ročník (2006) z jehož scénáře se jiskřivé víno také nevyrábí. Víno nás spojuje je povrchní, příjemný film o rodinné dynamice a o tom jak každý den může být stejný nebo nový podle vnitřního vnímání. Obrazové scenérie krajiny střídající se v ročních obdobích jsou náladově krásné a pomíjivé, ale tento typ krajiny mě moc nebere. K tomu moc sentimentální a pomalé. Ruší kýčovité návraty do dětství a vypravěč, který komentuje i jasné scény. Nechybí vytahování dávných křivd. Zajímavé byly jen reálie týkající se vína, které si ale člověk může přečíst v manuálu o víně včetně sdělení filmu, že sběr hroznů je dřina, ale vinařství je umělecká profese. Ještě že se děj neodehrává v textilní fabrice...

Příběh o neobyčejném vztahu. „Většinou“ založeno na skutečných událostech. Film je silný v tom jak zobrazuje palácové intriky. Uvědomujeme si také britskou temnou koloniální minulost.