Marze

Kyselina postupně vysuší humor a po skončení filmu zbyde jen sentimentální pocit.

Dobré staromódní zvláštní efekty zmixované s gore a s příběhem o vetřelci z vesmíru.

O této "francouzské" soše jsem nic nevěděl, takže jsem se poučil , proč je Amerika dnes tak zdegenerovaná. Bertoldi sochu původně nabídl darem Egyptu, který jí odmítl. Obličej pravděpodobně udělal podle své matky a tělo dle své milenky. Někteří obyvatelé protestovali proti výšce sochu, protože tehdy ještě nebyly mrakodrapy. Sochu postavili zednáři.

Mě by do Dubaje jet nelákalo, tak jsem byl rád se na to podívat z gauče. Moc humoru zde nebylo.

Tento díl se mi zdál asi nejvtipnější a párkrát jsem se zasmál. Koncentrace obyvatel 17 tisíc na kilometr čtvereční je oproti Praze, která má okolo 1600 hodně. Nejvíce je v Káhiře 30 tisíc. Navštívená místa místa byla celkem zajímavá. Pouze buranské chození po ulicích s nacpáváním břicha si vysvětluji tím, že je zde vstupné na kulturu moc drahé.

Také jsem byl v našem červenci v Melbourne a také pršelo a bylo 13 stupňů, když jsme přiletěli. V Sydney bylo slunečno, 18 stupňů, ale už v pět odpoledne tma. V Darwinu na severu přitom bylo třicet, ale tam jsem už nejeli, protože to bylo daleko. Obdivuji Pavláska, že vydržel jet na sever tolik hodin křovinatou krajinou, které Australané říkají Busch , přežit. Dříve zde rostly stromy, ale australští přistěhovalci farmáři je na celém kontinentě vykáceli a pak koukali jako puci, že jim farmářská vysušená půda ztvrdla na beton. Noční život v australských městech je vtipný, protože v hudebních klubech kontrolují, jestli moc nepijete a klidně vás kvůli tomu vyhodí.

Klasické buranské cestování. Jezdění po frekventovaných silnicích mezi nekončícími domy, vymetání restaurací jako podobné amatérské dokumenty. Pobavila mě hláška "Při cestování na motorce jsme viděli krásnou přírodu". A kde byla? Je smutné, že se zde obyvatelé množí jako krysy a původní příroda byla přeměněna na monokulturní plantáže. Opičky byly dány do cirkusu, který Sokol navštívil jako hlavní atrakci. Myslím že po shlédnutí si turisté, kteří na Bali plánovali vyrazit, cestu rozmyslí. K tomu příšerná hudba. Jako absolvent kurzu etnomuzikologie na vysoké škole jsem trpěl.

S takovými to lidmi se cestovat vyhýbám. Buransky se prochází po ulicích v centru a v poledne se staví u MacDonalda na hamburger. Ta husička tomu dala korunu. Do některých čtvrtí tohoto města se kvůli gangům, mafiím a velké kriminalitě vůbec nedá po setmění vkročit. Do tohoto ošklivého zdegenerovaného předraženého města bych nikdy nejel.

Takhle si měli kluci dělat legraci v díle v USA z Američanů. V 70.letech letech vnikl projekt dovozu kubánských pracovníků do Československa, ale ukázalo se, že jsou velmi líní a místo nich se začali dovážet pracovníci do průmyslových podniků z Vietnamu (dnes u nás Vietnamská komunita má velikost 60 tisíc). Pobavila mě zmínka o kubánském dluhu vůči naší zemi 7 miliard korun. Opravdu se jednou uvažovalo o splácení dodávkami Rumu. Kuba vypadá velmi oprýskaně, ale obyvatelé jako na svou roli skanzenu komunismu byli hrdí a nijak jim to dnes neubírá na veselosti. "Máme přece salsu a rum" říkají , když tam přijedete. V 60.letech byla paradoxně na totalitní Kubě největší průměrná délka života , nejmenší úmrtnost dětí na světě a špičkové zdravotnictví. Rodiče mohli zdarma odložit dítě do školy od devíti ráno do 16 hodin večer. A hlavně na Kubu stojí jet kvůli tzv. Brat Pitt efektu. Každý muž, který v Havaně vystupuje po schůdkách z letadla se najednou cítí jako Brad Pitt, protože každá Kubánka se s ním bude chtít vdát a dostat se do Evropy.

Dokument ukazující fašistickou podstatu Spojených Států. Už dlouho si je nebezpečností zařazuji hned za Severní Koreu a Irán.