matisse

Snímek, který není jen portrétem, ale meditací nad ztrátou, lidským chybováním a touhou vrátit, co už není. A přece je v něm lehkost a vřelost. Precizně vystavěný dokument o významném a bohužel předčasně zesnulém umělci Jánu Mančuškovi seznamuje diváctvo s jeho dílem nenásilně. Postupně odhaluje vrstvy jeho životního příběhu i přístupu k umělecké tvorbě, které jsou v sobě neoddělitelně zaklesnuté.

Subverzivní spektákl plný kontrastů a nesouladů – mezi jásavou barevností a temnými stíny, mezi bezelstnými popovými songy a hororovými melodiemi, mezi hudebním doprovodem a děním na plátně, mezi tím, co Carrie říká, a co tím myslí, i mezi jednotlivými žánrovými polohami – thrillerem, romantickou komedií a psychologickým dramatem. Fennell nejenže umí tenhle nezvyklý mix popu, pulpu a závažných témat umně vybalancovat, ale navíc do něj dokáže kromě drzosti vpravit také svěžest a lehkost, o které se může jiným loňským titulům s podobnými ambicemi – třeba Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn) nebo Shadow in the Cloud – jenom zdát.

Velmi pečlivě učesaný bizár z Kanady, věnující se životu podivínského předsedy vlády Mackenzieho Kinga. Nespoutaná zlovolně zábavná imaginace, v níž se místo běžného volebního procesu soutěží v mlácení tuleňů po hlavě palicí, kaktusy mohutně ejakulují, muži hrají ženy a ženy muže, a přitom to celé dává výborný smysl, takže při sledování máte pocit, že to sice všechno vypadá jako totální drug trip, ale přitom je za tím jasně cítit precizní režie, která nenechává náhodě naprosto nic. Matthew Rankin aka režisér, historik a fanoušek německého expresionismu je hodně daleko.

Nakažlivě energická, nádherně nasnímaná, chytrá, dojemná (ale ne sebedojímavá) feministická jízda, která se i na poměrně bezpečném komediálním prostoru vyhýbá zjednodušujícím prohlášením a sleduje události z 2 různých úhlů - z pohledu ženských outcastů uvnitř soutěže i vně. Boží věc. Na nic si to nehraje a právě proto je to ryzí <3

"Hi lads, já jsem cool film. Tohle je scéna, kterou budete citovat. Tady máte nové slovo - 'phuck' - hahaha, to je legrace, nemáte zač. A protože jste takoví good lads, dám vám jako bonus nespolehlivého vypravěče, který zakamufluje všechnu tu prázdnotu a neoriginalitu, polovině všech herců nasadim brýle a bradku, Farrella navleču do tartanu, přidám zmínku o 35mm filmu a budeme tomu společně říkat sofistikovaná akční komedie a Ritchie v nejlepší formě, right, lads?"

Kéž by to bylo celý o tý hyeně, který by patřil i ten voicover. Pak by měl třeba i smysl. Je to tak strašně zastaralý, sebevysvětlující a infantilní a vůbec ne edgy, že je mi všech zainteresovaných vlastně líto. Mysleli to dobře. Feministický superhero movies ano, takhle ale ne, prosím.

This is the way.

Kdyz to zrovna nesklouzává ke Gossip Girl, je to ohromně zabavný. Po dlouhý dobe zase voice over, který má opodstatnění. Přesouvání sympatií z jedné postavy na druhou a zase zpátky jim hodně dobře vychází a spočívá v tom kromě hlavního představitele, na kterým to stojí a padá, největší deviza seriálu.

Moc nerozumím tomu hypu. Má to atmosféru, je to poetický, ale romance je postavená na strašných stereotypech - loser, co přišel v dětství o rodiče při autohavárii + unikavá cool holka silně připomínající Ramonu ze Scotta Pilgrima a asi tak 150 dalších podobných dream girls? Pro mě krásný, ale bez duše.

Hlavní hrdinka padá do pytlů s odpadky, neumí bruslit, zapomněla zpívat a opilá ničí lidem doma věci, dokud jí do duše nepromluví Henry Golding a nenaučí jí vidět skutečné kouzlo Vánoc, což je překvapivě "pomáhat si navzájem". Emma Thompson je coby skuhrající jugoslávská matriarcha naprosto skvělá, ale její scénář působí jako hodně narychlo spíchnutý konglomerát všech komediálních klišé. Plus v tom není opravdu, ale opravdu žádná romantika. Jako největší fanynka vánočních filmů, kterou znám, musím konstatovat velký špatný.