annickka

Zajímaví hlavní hrdinové, zajímavé zápasy, efektní kamera a soundtrack. Jen konec byl na mě až moc zdlouhavý.

Děj se odehrává v roce 1994. Jack (přezdívaný God of Fuck) je v intimní chvilce načapán se ženou svého zaměstnavatele - gangstera, a protože se tohle provinění trestá rozdrcením nohou, Jack se spolu se svým nejlepším kamarádem Pilotem vydává na útěk do Seattlu. Cestou se k nim přidá ještě zoufalá prostitutka Cassie a starý hipík Johnny the Fox (alias Dr. Cox ze Scrubs), který jede do Seattlu na pohřeb Kurta Cobaina. Postupně se situace komplikuje, čtveřice potkává různé lidi a dostává se do problémů. Highway je roztomilá road movie, ve které oslňuje hlavně dvojka Leto&Gyllenhaal, jejich souhra funguje skvěle. Už začátek slibuje cool podívanou, jakou film bezpochyby je, navíc ho doprovází našlapaný soundtrack.

Tenhle film má tak skvělou atmosfétru, že jsem si přála, aby nikdy neskončil. Všichni herci, od Knoxvilla po Ledgera svou roli zahráli naprosto přesvědčivě a přirozeně, nemám prostě žádné výhrady. Je to nádherný film, ve kterém hraje hlavní roli přátelství.

Velké zklamání.. neubráním se srovnání s Knocked Up, ačkoliv tady o srovnávání nemůžebýt řeč, protože Juno je jen slabounkým odvarem. Nudní herci a tak povrchně načrtnuté postavy, že se nelze vcítit do žádné z nich. Za celou dobu se například nedozvíme téměř nic o hlavní hrdince a to je pro tento typ filmu celkem zásadní, jak jinak bychom jí měli držet palce. Hudba je bohužel také velmi nevýrazná, jediné pozitivum nacházím v postavách Juniných rodičů, kteří byli aspoň trochu zábavní, jinak ale NUDA NUDA NUDA.

Kromě toho, že se Go zabývá vážnými tématy, je to navíc sranda jak prase. Vtipných scén je tu habaděj a ani jedna nepokulhává. Kdykoliv se hlavní hrdina rozběhne, vybuchne, skáče nebo mlátí spoluhráče z basketu, člověk má chuť nesedět a vyskočit spolu s ním. Zkrátka Go patří mezi filmy, kterými rozhodně neztratíte čas.

Sklánim se před představitelem hlavní role, zahrál to naprosto geniálně! Marathon se plným právem může rovnat s filmy Čas probuzení a Rain Man, i když se na tento hendikep dívá trochu z jiné stránky. Moc se mi líbila symbolika běhu jako boje proti netolerantní společnosti.

Hlavní zabijáckou čtveřici si člověk musí zamilovat. V jednu chvíli člověk žasne, jak duchaplný dialogy z nich padaj a po chvilce se svíjí smíchy nad některou z jejich hlášek. Film mě dost potěšil taky dialogama, který do každý situace sedly jak onen pověstný hrnec. Už dlouho mě něco takhle nepobavilo. A nesmím zapomenout na vynikající našlapanej soundtrack.

Poté, co mě dost navnadily předchozí komentáře, mě film dost zklamal.. čekala jsem něco jako Swing girls, k těm má ale Rinda Rinda Rinda hodně daleko. V podstatě žádný děj, chabý dialogy, tři ze čtyř hlavních postav byly mdlý až hrůza a konec jsem musela proklikat. Ani hudba mi absolutně nesedla.

Další z filmů, které ukazují absurdnost války a dokazují, že v boji proti třetímu nepříteli se dokáží sjednotit i dva největší soupeři. Místy moc milý snímek, navíc mě usvědčil ve faktu, že východní Asie má patent na originální scény s kancem.

Z tohohle filmu přímo tryská touha dělat věci společně, s optimismem a chutí. Při závěrečných titulkách jen naprostý otrlec nebude chtít založit jazzovou kapelu. Mimo jiné mě naprosto uchválila hra s kamerou při honu na kance.