Vampireman

Yor je tajemný manekýn, který v drsné prehistorii hledá sebe sama. Na jeho pouti vymře asi pět vesnic/civilizací/whatever. Yor se nejdřív rozcvičí na jeskynních hároších s fialovou kůží (manifestace fízlů?) a potom seřeže týpky obalené hajzlpapírem, stejně dobře jako dva dinosaury, aby se připravil na konfrontaci s debilním Overlordem, jinak esencí absolutního zla. V momentě, kdy se ve filmu nečekaně objeví lasery a začne působit jako laciný Star Wars rip-off, mnohý oněmí. V technopevnosti pak zejména homo sapiens Pugg (vypadá jak Antonín Dvořák) předvede svůj nesmírný skill s laserovou krabicí a na svůj věk a postavu nepředstavitelný akrobatický trik. Yor je prostě řachanda, kterou si budete chtít pouštět znova a znova.

Ve své podstatě je Robowar, sprostá kopie Predátora, jedním z nejhorších filmů všech dob. Ale ať už je to neskutečná střihová skladba podpořená dokolečka se opakujícím hudebním motivem nebo důkaz, že i průměrný voják dokáže unést dvě útočné pušky, bazuku, nože, pistole, spoustu granátů a takové množství munice, že i na pitomou veverku v křoví může vystřílet dva pásy nábojů, je to taková sranda, kterou jsem nečekal ani po tom množství trashů, které jsem viděl a byly jenom nudné. V hlavní roli Reb Brown, alias Killzone, silný a spravedlivý chlapík s šátkem na hlavě, který své modafukin' komando přiveze do akce rovnou z diskotéky, všechny strašně seřeže ("Don't move!") a ještě si na ostrově nabalí chytrou babu ("You know how to make napalm?" "Of course, I have a degree in chemistry."). Společně bojují proti nejmodernějšímu armádnímu výstřelku, zombii v motorkářský helmě alias robotu, co sice vidí osmibitově a oranžovočerveně, ale je tak silný, že sám musí spáchat sebevraždu, aby hrdinný Killzone zvítězil. Hladina endorfinu po tomhle filmu dosahuje kritických hodnot.

Krásná ukázka beznadějnosti scénáře - většina fórů je tvořená tak, že postavy buď mlčí, nebo něco opakují. Proč se porušení časového kontinua musí projevit chutí po kakau nebo proč má 54letej Josh Brolin hrát 29letou postavu Tommy Lee Jonese nechápu. Celkově jsou noví MvČ konzistentní, ale mají slabou kvalitu - těch pár skutečně dobrejch fórů nebo situací se z toho nemá šanci nějak výrazněji dostat. 2,5*

Fassbenderova studie jeho smutně povrchního života je úžasná, ale proč je to natočeno takovou naléhavou okatou formou? Nedávno mě podobně naštval We Need To Talk About Kevin. Od filmařů moderního artového filmu bych čekal aspoň nějakej posun. 3,5*

Zakázané hry jsou do jisté míry kýčem, ale Clément a zejména Juillard (kamera) to drží tak, že nedochází k melodramatickému ponoru a dokáže zaujmout na všech frontách, dostatečně realistických - zbabělá francouzská armáda (prezentována jediným vojákem ve filmu), úžasně patinovanej barák zemědělců a vztahy mezi sousedy, ve scéně na hřbitově přesahující až do nějaké typicky české absurdnosti. Pětiletá Brigitte Fossey tu má navíc close-up záběry jako nějaká femme fatale a skutečně v nich tak vypadá. Must see.

Totálně nakažlivej úlet a vtipná aktualizace béčkových monsterfilmů z 50/60 let v jedinečné atmosféře surfové muziky a grindhouse a-go-go s partičkou agentů, kteří v kuse kouří a chlastaj.

Prozatimní. 3,5*

Jedná se o další gangsterku s motivem zrady, tentokrát víc po americku a celkový dojem je víc pospolitější. Akorát spousta motivů je přepracována z minulých jeho děl a to mi trochu vadí, tak proto nakonec ty tři. Jinak Bohové moru nezklamou, Raben tu má doposud nejlepší hudbu, Lohmann filmuje z vrtulníku a scéna, kdy Joe ve rvačce u stodoly ukazuje, že ještě na to má, je úžasná. 3,5*

Revolucionářův špatný sen. Geniální smíchání patnáctého a dvacátého století, aktualizující protest selský jako studentský, pár dobrých scén. Ale veškeré další uchopení jde absolutně mimo mě - nezrálá okatá artová forma, náboženské odkazy, teatrálnost. Nebylo mi to po chuti.

Skvělá studie lidského chování potvrzující Fassbinderův přínos. Postavy vyprahlé, bez jakéhokoli směřování kamkoli, jsou snímány u holých stěn (kromě scén v hospodách, které ještě nějak fungují), opírají se o kandelábry jako hadrové panenky a začínají se chovat nebezpečně, rasisticky a násilně, když se objeví gastarbeiter Jorgos, kterému závidí schopnost milovat. Téměř statická kamera a minimalistický scénář dělají z Katzelmachera divácky celkem nevděčný film, ale k podtržení prázdnoty postav lepší forma snad nešla (btw. Katzelmacher vychází z divadelní hry). Scéna, kdy německy nemluvící Jorgos sedí v hospodě se dvěma Němci, kteří si povídaji jak mu ublíží, je pro mě nejlepší a nejsilnější moment celého filmu.