255085349

Neskutečné prázdná upachtěná romanťárna plná klišé a blbostí. Děj neobsahuje žádný zvrat, krizi nic, vše plyne spolu s líbivými záběry Prahy,  kde i bezdomovci jsou načinčaní jako v Potěmkinovských vesnicích. Je to strašně nereálné a hloupé. Nelíbí se mi, ani jak automaticky a na sílu tvůrci párují i další postavy, viz poslední šovinistický dialog Marka a Jany. Takovou slabotu jsem od Havlíka nečekala.

Skvělý, skvělý, skvělý. Vynikající historický spektákl, který má myšlenku, skvělý způsob vyprávění, kameru, hudbu, herce, historickou výpověď a současně se dotkne jak žen, tak mužů. Tleskám!

Úvodní pasáž s porodem na jeden záběr je vynikající a autentická, jen jsem ráda, že jsem si ji pustila až po tom svém, protože v některých okamžicích byla mému porodu podobná a proto mě asi zasáhla nejvíce. Zbytek filmu už tak zajímavý není, přišlo mi to pozérské, zdlouhavé a o ničem. Vanessa Kirby je ovšem moje velká oblíbenkyně a tady je skvělá.

Nějak vůbec nerozumím tomu srovnávání s Euforií, vždyť nemůže být nic odlišnějšího než tyto dva seriály?! Popravdě, moc nechápu ten hype. Bylo tu už takové množství seriálů a filmů na LGBTQ tématiku, v čem jsou Srdcerváči odlišní, to jsem fakt nepostřehla. Za mě až příliš sluníčkové, sentimentální a sterilní. Vůbec tu třeba není zmíněno nějaké fyzično, sex atd., všichni se jen cudně drží za ruce, nebo líbají, což jim vzhledem k jejich věku úplně nevěříte. A například transgender postava Elle vůbec není vysvětlena. Víme jen, že byla šikanována na předchozí škole, a to je vše. Dokreslovat kolem dvou líbajících se kluků srdíčka, kytičky a blesky je hodně infantilní. Dvě hvězdičky jen za tradičně dokonalou Olivii Colman, která tu má bohužel screen time asi jen tři minuty. Myslím si, že se podobné feel good snímky s tématikou coming of age dají udělat i realističtěji a méně papundeklově.

Druhá série se mi líbila o stupeň více, než první, hlavně proto, že to nebyla taková laciná a vulgární červená knihovna. Do šesté epizody je vývoj děje zajímavý, pak následují dvě epizody, které jsou utahané, uvzdychané a zcela zbytečné a následuje konec s dost zběsilým zakončením všech linek. Kate a Anthony jsou sympatičtější pár než Daphne a Simon, jejich hašteření je více podobné austenovským románům, než plytká zápletka z první série. Co celou sérii zvedá nahoru, je Eloise a její příběh. Eloise je ze všech sourozenců nejzajímavější, její postava je mnohem civilnější a zábavnější než všech ostatních. Pevně věřím tomu, že její linka s Theem bude pokračovat i v další sérii, byť v knihách má jiný osud. Skvělý je soundtrack s covery moderních singlů (Pink).

Upřímně, mám z Bábovek hodně rozporuplné pocity, Na jednu stranu je to dost dobře natočené, obstojná kamera, střih i hudba, dobré výkony herců. Na stranu druhou je příběh nebo jeho poselství dost odpuzující až amorální. Skoro všechny ženy jsou zde víceméně čekající, laskavé a odpouštějící a všichni muži jsou zde lháři, pasáci, podvodníci, násilníci, zvrhlíci, promiskuitní sukničkáři, manželé podvádějící umírající ženy atd. Konec je vyslovené klišé a násilně tlačený do happy endu. To se vážně jako někomu líbí? Jestli je tohle realita současnosti, tak jsme na tom fakt smutně. Z filmového hlediska to špatné není, z hlediska výpovědi je to příšerné.

Laciná nuda a v nejlepším případě hodně povrchní guilty pleasure s telenovelovými vztahy. Hezké je porovnání francouzské a americké mentality, jinak bída.

Film o době, kdy věta "Je to vůle Boží" otevírala všechny peněženky, dveře i konexe. Verhoeven příjemně překvapil, neboť tolik proponovaná explicitní erotika ve výsledku představuje pouze dvě umírněnější scény. Provokativní zvěsti o pobuřujících erotických scénách mezi řeholnicemi jsou přitom jen reklamou na příběh, který by se bez erotiky vlastně docela dobře obešel. Benedetta je především filmem o tehdejší církvi a ženě, která je schopná svůj jakýsi "dar" zneužít ve prospěch vlastní kariéry a manipulování ostatními. Vynikající je zde do každého historického detailu dovedená výprava, scény, autentičnost každodennosti, moru atd, které potěší oko každého historika. Tehdejší církev je zde obnažena jako kariéristická a materialistická instituce se stejnými slabochy jako měly její civilní obdoby. Vícevrstevnatý a mnohoznačný příběh postupně vydává řadu hlubokých pravd, scénář přitom však obsahuje i množství různých vtipných a ironických glos, které pobaví. Některé scény z vizí jsou už trochu bizár (Ježíš s ženským přirozením), ale to je jediná vada na kráse. Asi nejvíce mě zasáhl příběh sestry Christiny, kterou jako jedinou z filmu vnímám jako kladnou postavu, která hájí pravdu. Neskutečně propracované kostýmy, reálie a hudba. Po Černé knize další úžasný Verhoevenův historický film. Bravo.

Tolik promarněného potenciálu! Po skvělém prvním traileru jsem byla extrémně natěšená. Po projekci zklamaná, protože první dojmy bohužel nelhaly. Hravý Edgar Wright natočil audiovizuálně úžasný psychothriller, který inspirativně čerpá nejvíce z tradičních giallo hororů a už trochu anachronického me too. Co filmu ale úplně podráží nohy, je jednak slabý konec, který je strašně doslovný a vysvětlí i ten sebemenší clue, jednak závěrečné překlopení do nadměrně zombie módu, což ho zbytečně (ale možná záměrně) táhne k béčkovosti. Navíc je zcela pominuto vysvětlení schopnosti Eloise, toho, co se tedy stalo její matce a kdo mohl být její otec. Na to, z jakých filmů Wright čerpal (Repulsion), jsem čekala mnohem větší propojení dějové linie Eloise a Sandie. Mackenzie a Taylor-Joy se pak mohou snažit, jak chtějí, ale film s takhle slabým dějem a rádoby efektním plot twistem prostě neutáhnou, nehledě na to, že Anya byla propagovaná jako hlavní hvězda filmu, přitom tu ale hraje jen druhé housle. Potěšil skvělý soundtrack, cameo Sama Claflina a hlavně poslední role úžasné Diany Rigg. Stálo za vidění (ČSFD projekce v kině Atlas).

Skvělá, osudová a komplexní rozlučka se vším všudy. Projekce mě fakt odrovnala a Fukunagovo No Time to Die se pro mě stává možná nejlepší bondovkou, kterou jsem kdy viděla, tj. překonává i Campbellovo Casino Royale, k níž se mimochodem obloukem navrací skrze motiv Vesper (i skrze návrat jejího hudebního motivu, děkuju!) Perfektní akce (italský začátek, Kuba a strážní věž), lokace, hudba i kamera. Na Craigovi je vidět, jak si to po slabém Spectre znovu užívá. A hlavně, jsou tam emoce, emoce, emoce. Tedy to, co Bondovi celou dobu chybělo a co jsem letmo cítila právě jen u Casina Royale. Ano, stopáž je trochu přepálená, ale děj ubíhá úplně v pohodě a nenudila jsem se. Rami Malek je pak hodně slabý záporák a celá linka kolem něho a jeho jedové zahrady je místy trochu béčková, ale budiž. Tak jako tak, díky Bohu za Phoebe Waller-Bridge, její vliv je na scénáři fakt hodně vidět. Jo, a Ana de Armas je i na těch mizerných 5 minutách, co dostane, neskutečná a moc jí přeju pořádnou hereckou příležitost. Za mě herecky zastiňuje i trochu unylou Leu Seydoux. Velký zážitek.