DarjaKozloff

Kde se v tomto sekulariuzovaném Židovi (neumí ani základní modlitby) vzala tak silná potřeba pohřbít nevlastního syna? Staré přikázání? Je to vlastně velká groteska, díky té snaze je ohrožována, celá skupina jeho blízkých ze sonderkomanda. Paradoxně však se díky jeho absurdní snaze najdou třeba ony plány komor, nebo onen foťák se snímky pálení obětí. Je to velmi zajímavě vyprávěno, velmi biblicky, podobný absurdní nádech má třeba kniha Tobiáš. Tobiáš navzdory zákazům vládců pokořeného a vyhnaného Israele v exilu pohřbívat popravené a ubité souvěrce, toto vždy učiní, ač svou rodinu přivede do neštěstí. Hlavní hrdina byl z Užhorodu, tedy vlastně náš krajan.Velmi podivuhodně se pak s onou absurdní umanutostí spojuje i to, co bychom mohli nazvat maďarskostí v jejím absurdním hrdinství. Inu rád bych tomu všemu rozuměl více.

Děj filmu je rozepjat mezi tradičním světem úctyhodných společenských struktur a světem mladých, kteří si tyto struktury mají po svém obléknout. Vír roztáčí Cupákův Jeník Ratkin, jeho rozhněvané mládí však není zcela bezuzdné i svoji vrstevnici Aničku Karasovou miluje vzácně vyrovnaně. Smířen se svou pozicí nepříliš vhodné partie a pouhé studentské lásky. S tím, že Anička Karasová zvolí přístav manželský s etablovaným mužem je Ratkin podivuhodně smířen a do budoucna hledí s nadějí. Také Jana Rybářová v roli Aničky má dvě polohy: okouzlenou dívku i povýšenou slečinku, která jde za lepším. Díky této realističnosti starého i mladého světa najdou i zdánlivě negativní postavy románu krásný záblesk lidství, tedy až na postavu gymnaziálního katechety. Je to kongeniální zpracování světa šrámkovských postav. Film lze číst i více krškovsky, ale to by vyžadovalo důkladnější interpretační práci se Šrámkovým románem.

Krásný židovský film. I Nietzschemu by se jistě líbil. Kterak jsou naše kulturní dějiny od Atlantiku přes Berlín po Persii krásné! Není to velkolepá historická freska jako "Markéta Lazarová" nebo "Andrej Rubljev", ale zmocní se vás podobné kulturní nadšení po "Jménu růže" s Conerrym.

Krška zde je vlastním autorem-scénáristou na základě hudebně historických studií o hudebníkovi Josefovi Slavíkovi. Film má atmosféru Krškových románů zvláště "Odcházeti s podzimem" (1930). Duše mladíka je ve strašném zmatku. Kolem krásných výjevů obchází prokletí.

Z Krškových životopisných filmů je to zdá se nejživelnější dílo. Jsou tam opět dionýsské průvody, jako v "Řeka čaruje" a v Krškově antickém romanetu "Dionýsos s růží". Hlavní myšlenkou filmu je vzdor umělce, vlastence a veselého mučedníka. Zvláště dojemná a silná je zde manželská láska.

Připomnělo mi to film od Kadára-Klose "Obžalovaný" ale ten vznikl až v roce 1964. Žánr filmu je zřejmě, film ze socialistického pracoviště. Myšlenkové vyznění ve filmu prapodivně leží na postavě, kterou ztvárňuje Dana Medřická. Jakési souznění padlých lidí. Hlavní myšlenkou filmu je, zdá se, zda padlý člověk může po pokání ještě žít v socialistické společnosti.Velmi zajímavé je jak v tomto odpuštění a znovu přijetí funguje stranická organizace. Hlavnímu hrdinovi po vyloučení řekne tajemník: "Kdyby ti bylo smutno, tak se k nám vrať". Je zvláštní, že padlému člověku může porozumět a snad i pomoci jenom padlý člověk.Tak je aspoň film vyprávěn. Nevím jaká stará humanisticko křesťanská tradice za tímhle je. Je podivuhodná ta souhra Kršky a Daňka.