Ještěřák

Tetička Sibiř, nepředstavitelný zdroj biodiverzity a nerostného bohatství euroasijského chladného a mírného pásma. Depresivně velká prdel světa - co jen se tam vešlo gulagů a nuclear bombing territories. Žít bych tam nechtěl ani za boha a vidět znova tuhle upranou lyrickou šílenost taky ne.

Nijak extra se mi to jako nelíbinkalo, ALE - takovej INCEPTION může tomuto filmu leda tak závistivě kouřit péro. Emoce bezmocně vlály někde tři dveře za daným ústředním párem, motivace záporných prdelek nejasná, otlapkávání skoro žádné. Závěrem bych zkusil ze sebe vymamlasit něco drobátko pozitivnějšího: Damon ani Bluntová nejsou jako jedni ze skutečně mála hrdinů přeplácaní mejkapem. Výborným fragmentem filmu jest ta improvizovaná řeč, kde Damon končí s baganama v rukách:-)

TY WOE, KÁMO, PŘILETĚL K NÁM ŇÁKEJ HAJZLPAVOUK Z VESMÍRU! _____ Film s jednou brutálně kvalitní katastrofickou scénou a zbytkem nemajícím daleko ke skutečnému kompostu kapitalistického realismu ala THE INDEPENDENCE DAY (aspoň že tam jsou nějaký ty kočky). A která že scéna to je? Půlka lidí to na 99% ví a druhá půlka to zřejmě dopředu vědět nechce.

Existují filmy, nad jejichž malinkatými životními etudami ústředních postav bych nejradši usedavě plakal dojetím. Tohle není ten případ. Zoufale prosraný a promrdaný potenciálně fajn námět s konečnou diagnózou "standardně vlezlé emerické juchuchů". Herci se na to vyhnědili úplně, trio "zabijáků" se úspěšně předhání v tom, kdo je větší mamrd. Charlie Day does not make my day, a jestli letos tu zlatou malinu chtěl, tak to vzal fakt zodpovědně a na jistotu. A ten bukvičí hlas, bože, jako by mu někdo ukrad koule. Vtipem film určitě neskolí, to už mě spíš raní mrtvica... PAK ABY ČLOVĚK NEFANDIL VE FILMECH TĚM ZLEJM!

Druhé STATEČNÉ SRDCE už asi nikdo nenatočí (nechte toho debilního bučení tam vzadu), beru tedy za povděk hektolitrama podobných filmů poměrně nesměle capkajících v jeho vyjetých kolejích (v oblasti gore směle capkajících). IRONCLAD jest poměrně slušně nastrouhaná salátovka v okurkové sezóně 2011. Akorát se do této chutné salátkové letní krmě sem tam připlete uštípnutá ruka nebo - když máte fakt smůlu - noha. P.S. vzali se.

Všechno, co si na (starém) Hollywoodu tak svinsky hnusim, je odprezentováno v prvních třiadvaceti minutách tohodle filmu.

**** Because football matters. Ale nikdo mi nevymluví, že tvůrci měli prachy jenom na jednu digitální scénu, a že herecký ansámbl nikdy předtim ani potom pořádně nekopl do balonu. _____ Podobný film jako MAURICE RICHARD, akorát víc "o sportu bez sportu". Lepší než DAMNED UNITED. Horší než hnědooký holky a pistácoivá Deli.

Špetka kapitalistického realismu, špetička socialistického realismu, škopek studenoválečna (napsal bych i Studenoválečna, kdyby se daní kinematografičtí budovatelé co do skvostů techniky drželi dobového retrofuturismu, googie, art deca apod. - jako FALLOUT, nebo košatá dobová béčka formátu THE ANDROMEDA STRAIN) a nemálo nudného (ne)herectví = grandiózní kočičko-pejskovský dort, který jsem měl osobně v gatích dřív, než jsem stačil doběhnout na záchod. Přitom KICK-ASS je naprosto strhující prdel = rád bych věřil tomu, že mi letošní Vaughnova krmě ala kompot mojí babičky nějak jednorázově nesedla. _____ P.S. ta mutantka byla omrdabilní. 8))

93 minut (ttj. speciální, zrychleně rostoucí odrůda 93 minut, co uběhne jak šedesát) s pusinou Michelle Monaghan, očičkama Věrky Farmingy, a vlastně i očičkama Jaka Gyllenhaala, a Ještěřák se baví jak pes! Toto je úplný militarizovaný THE BUTTERFLY EFFECT! Dobré jak chleba! Dobré jak cyp! Dobré jak Otta Rek! Toto je můj historicky první komentář psaný ve zvoláních!

Snímek, kde kameraman nesleduje na pětatřicátou klapku umělecké zájmy pintlich režiséra v křesílku opodál, nýbrž sleduje, aby primárně nedostal hedku od talibánce, bude asi vypadat trochu jinak, že? Armadillo je tak syrové, neučesané a nevypointované, že vysvětlí obsah hlášky "ty se asi moc díváš na americké filmy" lépe než tisíc slov. Armadillo má nulové umělecké, kreativní a morální vize, jediný záchvat občasné kreativity jsem zastihl ve střihu, na který měl kolega kameraman bratru více klidu. Často je všední a nudný, asi jako pobyt v zachlustané pouštní základně. V Armadillu nikdo neřeší žádné cool situace, nesype z rukávu žádné cool hlášky, u kterých předtím tucet lidí ze štábu řešil, jestli budou správně artikulovány a dost cool. Hudba je naflákána dost záhadně. Mrtví talibánci vypadají nervózní low-res kamerou jako beztvará hromda sraček, že to nikdy ani deset Spielbergů takhle odporně nenaaranžuje. Nejsou to pro mně žádný životňáky, ale vážím si - snad z logiky, že jich fakt moc neni - všech komorních válečných filmů, kde se podrobně řeší každá možnost smrti, každý zdánlivě bezvýznamný, ale optikou jednotlivce pro někoho zásadní, krok, jako to ukazuje třeba Umírání za dlouhého dne, nebo zdařilé vykreslení frustrace v logicky trochu nudném Jarhead, a myslím si, že úžasně daleko k jádru pudla zašel v deseti hodinách fanastický Band of Brothers, jenže jsou věci, které se filmem prostě ochcat nedají (70%).