Jardus

Na české filmy jsem už dávno zanevřel. Nechci je vidět, nechci o nich číst recenze, nechci se o nich bavit s přáteli, prostě mne nezajímají. Při letošní návštěvě Slavonického filmového festivalu jsem měl během dne 3 hodinové okno mezi představeními a zrovna běžel tento skvost. Řekl jsem si, proč ne? Svěráky mám jako jedny z mála českých tvůrců rád a navíc se Po strništi bos točilo z velké části právě ve Slavonicích a v okolí. Už po několika minutách jsem ale věděl, že jsem udělal strašlivou chybu. Tahle naprostá blbost nemá absolutně žádný příběh, je to pouhý sled random scén. Dementních scén. Jestli si starší z rodiny Svěráků pamatuje takhle svoje dětství, tak to tedy všechna čest. Malé děti se baví, jako kdyby jim bylo asi 30 let, jinak prožívají ale docela pohodové dětství, až na to, že je teda Protektorát, ale toho by si člověk snad ani nevšimnul. Herecké výkony jsou šílenost sama o sobě. Trapný Vetchý, Voříšková, která vážně neumí hrát (prosím řekněte jí to někdo a hlavně jí už neobsazujte). Ať dělá cokoliv jiného v životě, ale hlavně ať neleze před kameru. A děti jsem měl celou dobu chuť zabít. P.S. Nevím, jak jste to měli vy ostatní chlapi v 7 letech, ale já opravdu nekoukal do výstřihu své tety a neslintal u toho a nesledoval potajmu, jak se moje maminka převléká do noční košile… Že by lehký Oidipovský komplex, pane Svěráku?