Repulsion

Film jako takový je víceméně bezobsažná volovina. Ale Jude je fakt dobrý, skoro k nepoznání. A Emilia Clarke potěšila písníčkou :) Nicméně, ten „morální a sociální podtext“ tam je děsný kýč.

Kritici tomuto filmu vyčítají prakticky nulovou historicitu a hlavně to, že v podstatě všechny hlavní postavy líčí v dost nelichotivém světle: Mozarta jako totálního trotla, jeho ženu jako hloupou husičku, jeho otce jako konzervativního despotu a Salieriho jako zloducha. Tato výtka je oprávněná. Film, respektive jeho divadelní předloha, se skutečně dopouští určité troufalosti, když si bere historické postavy, a zachází s nimi zcela dle svého. Ve světě umění to však není nikterak ojedinělý přístup. Samozřejmě – je to přístup kontroverzní a lze k němu mít určité výhrady. Jako např. že autor využívá/zneužívá známých jmen pouze k tomu, aby přitáhl pozornost diváka, načež si vypráví svůj vlastní příběh. Je to určitě argument pádný, protože můžeme celkem zdařile spekulovat, do jaké míry by hra a film zaujaly, kdyby hlavními hrdiny nebyli Mozart a Salieri, ale nějaký Hej Počkej a Počkej Dočkej. Na druhou stranu téma hry/filmu je natolik nosné, že já osobně tvůrcům ten marketingový fígl promíjím. Ten film opravdu není o Mozartovi a Salierim, ale o konfrontaci génia s průměrností a závistí. Což je samozřejmě téma věčné a vděčné.

Mix typické americké soap opery (všechny ty vztahové propletence a love story) s Batmanem (Dexter má celou řadu batmanovských atributů) a 120 dní Sodomy. Plus se do toho promítá Nietzscheho koncepce nadčlověka. Chápu, že taková směsice může působit na první pohled originálně, byť ve skutečnosti originální není ani trochu. Sem tam probleskne náznak černého až morbidního humoru. Celkově úchylná show pro úchylného, vážně narušeného diváka. PS: Mimochodem, ona úvodní hláška, že Dexter nemá žádné emoce, je lživá. Od začátku emoce má. Kdyby je neměl, nedodržoval by např. Kodex. On má pouze nestandardní emociální odezvu. Což je rozdíl.

Lewaso: Já si z úvodní znělky pamatuji: A mořský král, na přídi v příboji stál :) Ze seriálu si jinak pamatuji především četné bitky a šarvátky, které jsme se pak jako kluci snažili napodobit. A že to byla docela sranda.

Nehodnotím. 4 z tanku byl vedle dnes již zapomenutých Korzárů a Ivanhoe s Rogerem Moorem jedním ze stěžejních seriálů, na kterých jsem vyrůstal. Později jsem k němu zaujal stanovisko, že se jednalo o propagandistickou vymívačku dětských mozků. Následně jsem se setkal s některými polemickými názory na toto téma. Tak jsem se tedy podíval na pár dílů, abych to zhodnotil s odstupem. Ale nevydržel jsem to moc dlouho. Je to opravdu hodně naivní až hloupoučké. Dost pochybuji, že by to dnes bavilo mé děti. Ale zkoušet to nebudu :)

U tohoto seriálu jsem se nedostal přes úvodní vyvražďovací sekvenci. A to jsem to jsem to s odstupem času zkoušel dvakrát. I podruhé jsem to vypnul s tím, že na něco takového opravdu nemám potřebu se dívat.

Docela mě překvapuje to průměrné docela nízké hodnocení. I když, když se nad tím zamyslím… je to film pro určité publikum. Už i v té době nebyl každý naladěn na stejnou vlnu a dnes možná spousta lidí ani netuší „která bije“. V době svého vzniku to byl film naprosto zásadní. Donutil je tam OK, ale nejlepší je Polívka jako Magery. Pavel Nový je tam fajn. Iva Bittová je tam roztomilá, ale není to Iva Bittová. To mi tam trošku vadilo - osobně jsem si představoval Eržiku víc temperamentní - jako pravou Ivu Bittovou. NIcméně je zázrak, že v době pořád ještě dost silné normalizace mohlo něco takového vzniknout (i když film se pak moc nepromítal - vyloženě v trezoru myslím nebyl, ale dal se vidět jen různě po klubech.

Nečekaně dobrý film místy lehce připomínající Boormanovo Peklo v Pacifiku (http://www.csfd.cz/film/863-peklo-v-pacifiku/). Celkový dojem kazí konec filmu.

Je to skutečně děsná volovina. Ale dětem se to líbilo :) Spíš než Transformery to připomíná tohle klasicé béčko: http://www.csfd.cz/film/3350-robot-jox-zapas-robotu/ plus tu zmiňovanou Godzillu. Příšerky se mi líbily, jinak je to pro dospělého diváka hrozná nuda.

Souhlasím s tím, že první povídka, ke které napsal scénář F.R. Čech, je nejlepší. Podle mého názoru je dokonce natolik dobrá, že zachraňuje celý film. Další dvě povídky totiž nestojí za nic. Ale ta první je boží. Dnes to možná už tak moc nevynikne, ale tehdy, za hluboké totality, z ní na nás dýchla určitá revolta a anarchie. Ale myslím, že svůj půvab má i dnes: ostatně, komu by se nelíbilo v tramvaji, kde se jízda promění v náramnou kalbu? Mimochodem: ta povídka nemá až ta nereálný základ. Přibližně v době natočení snímku se mi přihodilo něco velmi podobného v rychlíku z Prahy na Moravu, který se také zcela nečekaně odchýlil od plánované trasy a vydal se na okružní jízdu po vlastech českých. Domů jsem tak místo plánovaných pěti hodin jel hodin 12. A lidé ve vlaku reagovali podobně, jako v té tramvaji. Nejprve byli rozmrzelí, že vlak má zpoždění a oni kvůli tomu to či ono nestihnou, pak začali rezignovat, pak si začali na novou situaci zvykat a nakonec se začali bavit a dělit se spolucestujícími o jídlo a lihoviny. Jednu dobu také vlak zastavil asi na hodinu někde v poli, tak jsme vystoupili, a udělali se piknik. Všemu nakonec nasadil korunu výpravčí v Chocni, který se po našem příjezdu asi ve dvě hodiny ráno vyřítil na perón a křičel: Co je to za vlak? Co je to za vlak? Kde se tady vzal? Takže Bermudský trojúhelník v tehdejším Československu opravdu působil.