ZkuKol

S Nelítostným soubojem nesrovnávat! Ben operuje s mnohem lineárnějším a jednoduším příběhem, za to se mnohem víc soustředí na romantickou linii a pohádkové vyznění. Ani jedno bych nebral jako negativum, Ben si to prostě vybral a stojí si zatím. Akce je perfektní, herci si sedli a vy nemáte důvod jim nevěřit a dialogy jsou často až minimalistické. Některé dialogy jsou opravdu magické kousky, přestřelky jsou tak intenzivní, že už bez automatu na ulici nevyrazíte a během těch dvou hodin se do Rebeccy spolehlivě zamilujete. Věřím, že těm, co vadí jednodušší příběhy s prvky klišé a ověřených postupů, film příliš dobrý nepřijde. Já jsem ovšem velmi rád vtáhnut do děje, emocionálně zneužit a na konci slepě fandící, proto s radostí dávám... 90% PS: Febiofest 2011

Závěr přinesl dvě zásadní sdělení, dílo se podařilo až do konce a scénáristé se hodně inspirovali Volavkou. Skládáním příběhu, rozdělením na části, způsobem vyprávění a i proměnou tempa a vyzněním jednotlivých dílů. Tucker se většinou pohybuje na pomezí emocionálních dramat a romantiky a na 3. dílu je to vidět. Vlastně se zde vše uzavírá ve velmi melancholickém duchu a i ten Yorkshireský pochcaný popelník dostává lyrické rozměry. Skvělý tvůrčí tým drží vysoký standard, vyvrcholení nezklame, ale televiznost je tu asi nejzřejmější. Každopádně různorodost režisérů, herecký manšaft a kvalitní scénář dali dohomady vybornou temně-kriminální sérii, od které by se mohli ostatní učit. Rok 83 je rokem, kdy svědomí zvítězilo a my se konečně dozvíme, jak to dopadlo s malými holčičkami a kdo je onen pověstný vlk... 75%

Až jednou natočí Snyder svůj nejlepší film (z pohledu svého i z pohledu obyčejného diváka), bude to super jednoduchý film o lásce, plný klišé a ošoupaných frází, bude celý zpomalený a všichni u něj budeme brečet. Sucker Punch je něco jiného. Představte si, že vezmete prostor o velikosti Makra, narvete ho nápady, odkazy, klišé, svými sny, sny vašich diváků, citacemi, vizuálními hrátkami, známými songy, pak to všechno strčíte do mixéru, před něj dáte kameru, nastavíte snímání 2-4x rychlejší a pak to všechno spustíte. Vyleze vám z toho něco jako tento film. Snyder se zhlédnul v japonckých fantasy alá Cashern, pokusil se je převést do západního střihu, ale zapoměl že 1) není dobrý vypravěč složitějších příběhů 2) tento typ japonských filmů není tak super, jak se někdy z trailerů zdá a 3) filmu se dá odpoustit hodně, ale musí být zábavný. Takže se stalo, že scénář moc nedává smysl (o "rysech" alá Inception se ani nechci rozepisovat), holky plácají koniny, Scotta Glenna je vám často líto a hlavně se občas koukáte na hodinky, protože to působí dlouze. Protože sebenápaditější stylizace, kamerová kouzla a trikové laviny to nezakryjí. Snyder už musí s kamerou na vzduch, protože jeho filmy začínají být cítit jako muzea voskových figurín. Hlavně potřebuje tvrdého producenta, který mu bude šlapat po krku, aby neutrácel, nepřeplácával a hlavně, aby vyprávěl! Proto se o Supermana nebojím, tam ho Nolan svůj projekt zmrvit nenechá. Přeju Zackovi malé rozpočty, supertvrdé producenty a mnoho spokojených diváků! Bylo jich pět, byly mladé, krásné, chtěli svobodu a nebáli se o ní porvat!... 50% PS: tentokrát není ani soundtrack povedený, spíš je na tom stejně jako film - čerstvě z mixéru... PSPS: Febiofest 2011

Poctivá žánrovka s lehce specifickým prostředím a trochu prázdným koncem. Ruská ruleta je dobrý prostředek jak si pohrávat s napětím a ždímat z herců emoce, škoda, že Géla nepřidal nějaký vizuální nápad a nedal tomu tak nejen švih, ale i důvod k remakeování. Obsazení je vysloveně ikonické a špatných výkonů se nedočkáte, jen Riley a "50" prostě nedosahují kvalit ostatních. Scénář není žádné veledílo, ale díky obsazení vám vadit nebude, dokud se nedostaví závěr a pokus o sdělení něčeho zásadního a vypadne z toho jen konec filmu. Takže příště se víc držet žánru a nebát se trochu nakopnout kameramana, ať ukáže co umí! Peníze jsou vždycky až na prvním místě a tenhle film vám dokáže, že někdy na něm mají sakra náskok před životem... 70% PS: Febiofest 2011

Další kvalitní export z korejského poloostrova. Zábavný i drsný snímek o tyranii, pomstě a hlavně o tom, že neplést do věcí druhých není vždy nejlepší přístup. Seo tu má příležitostk k explicitnímu hereckému výkonu, debutantka Ji jí v tom zdárně sekunduje(navíc jí to sluší). Yang vsadil na ruční a pastelově barevnou kameru, jenž se dokáže kochat krajinou i neuhnout před sekajícím srpem. Vypráví se poměrně svižným tempem, úvod není přetáhlý a když dojde na srovnávání účtů, tak zábava správně graduje. Film si totiž krom drsné akce, ukázky týrání hrdinky bez možnosti útěku neodpouští (občas hodně černý) humor a jde mu to výborně. Nejlepší přirovnání mě napadá k břím Coenům, ale mladým a s lepším přístupem k mladším generacím. Chlapci ze Soulu a okolí prostě umí a už by se jejich filmy měli stát běžnou součástí české distribuce! Celý život se jen plazíte po kousku hlíny uprostřed moře, jediné, co dostanete, je kopanec od manžela či znásilnění od švagra a nakonec vám zabijou jedinou věc, co vás držela při zdravém rozumu. Tak holt ten zdravý rozum dáte stranou a vezmete srp... 80% PS: Febiofest 2011

Francis by se už na film měl vykašlat. Zjevně neví, co chce točit, jen chce všem něco zásadního říct. Tentokrát se mu to podařilo o něco lépe než minule, ale stále je to spíš urážka jeho předchozí tvorby. V první polovině je ještě vidět určitý cíl, plán a úmysl, jenže od poloviny se to veze na totálním chaosu myšlenek a stylů. Celý film se Coppola rozhoduje mezi divadelní či klasickou stylizací, takže každou chvíli film vypadá jinak. Některé dialogy jsou vysloveně komické (nechtěně), celý scénář je řadou poslepovaných myšlenek a výkřiků, občas zřejmě hrála roli improvizace. Gallo navíc není žádný velký tahoun a Ehrenreich zoufalým napodobování Capria některé scény úplně zabíjí. Sofía Gala je sice hezká, ale její role je tak scénářem pokroucená, že jí nezbývá, než se svléknout, aby na ní divák nezapoměl. Brandauer je naštěstí takový rutinér, že si ublížit nenechá. Co vlastně chtěl Coppola říct, proč to mělo být tak osudové a komu to chce sdělovat, jsem prostě zjistit nedokázal. Jediné, co je zřejmé, že film mohl mít tak třetinovou stopáž - vše se zde opakuje třikrát; jednou se to řekne, jednou se to divadelně ztvární a nakonec si to prohlédneme ve fantazii jednoho z "bratrů." Závěrečné pointy a konaní raději nekomentovat, mohli bychom se dostat do odpadních hladin. Jako pozitivum lze brát černobílou kameru, jenž je precizní a s jejíž pomocí se dočkáme pár odkazů/citací a fakt, že o filmu se dá dobře diskutovat/přemýšlet o tom, co všechno mohl chtít autor říct (je toho přehršel). Drama jedné rodiny, jejíž kostlivci začínají lézt ze skříně, žel díky neobratnosti tvůrců se k divákovi dostanou jen úlomky kostí... 30% PS: Febiofest 2011

Koncert Petera Mullana, jehož povědomý obličej se pro mě od letoška stává známým. Loach mu dal příležitost v lákavém charakteru abstinujícího alkoholika, jenž se snaží napravit život sobě i ostatním. Glasgow je prezentováno jako barevně pestré, ale stále drsné město, kde se chyby neodpouští a o naději se bojuje holýma rukama. Prostředí lidí na pokraji své vlastní zkázy a jejich příběhy dokážou 105 minut naplnit dějem, ruční kamera vás nenechá na pochybách, že se zde idealizace nedočkáte a skvělé herecké výkony vám umožní rozumět hrdinům. Scénář a stylizace mohli být o něco originálnější a některé scény méně nadsazené, ale ději to posloužilo a výrazně to neruší. Joe trénuje "mladé" fotbalisty a snaží se nechlastat, od života moc nečeká, rozhodně ne lásku a možnost bojovat o život jiných, obojího dostane požehnaně... 70% PS: Febiofest 2011

Pokračování ságy z britského severu, kde slunce nezasvítí a naděje neožije. Staré známé prostředí se musí vypořádat s novým detektivem a masovým vrahem najednou. Scénář je o ždibec lepší než první díl a Marsh se nebojí vyprávět vyšším tempem. Vizuál drží nastavenou laťku, takže ruční kamera a hrátky s ostřením jsou na pořadu dne. Doba příliš nepokročila a ten místní popelník ani zdaleka nikdo nevysypal, naopak si do něj pár místních ještě odplivlo. Jmen známých mnoho v titulcích nenajdeme, ale staří známí nezklamou a Paddy má nejen herecké schopnosti, ale i povědomý obličej. Ještě stále poznáte, že se točilo pro televizi - spíš dle vyprávění a scénáře, nežli realizace, ale věřte chybí tomu do kinoprodukce málo. V Yorkshireu řádí místní Rozparovač a přijíždí ho chytit inspektor z Manchesteru, postupně zjišťujě, že je toho v tomto kraji víc, co je třeba postavit před slepé váhy spravedlnosti... 80%

V Británii televizní série umí a Red Riding je další z mnoha. Yorkshire 70. let vypadá jak přeplněný popelník po dešti a tak není divu, že tam vládne smrad a bordel na všech frontách. Jarrold trpělivě uvádí do děje, těží s atmosféry i výborných herců. Zprvu mi trochu vadilo televizní tempo, ale postupně jsem ho přijal a v nouzi je tu Rebecca, která umí nejen válet slova po jazyku. Seanovi part záporáka sedí, Andrew nemá problém výzvu průvodce dějem přijmout a policajti jsou tu snad nevrlejší než probuzený medvěd. Kdyby byl závěr míň zkratkovitý a trochu míň vypjatý, poblikávala by vedle čtvrté ještě jedna hvězda, ale i tak jde o doporučenívhodný vzor pro ČT. V okolí Stoke se strácejí malé Karkulky a mladý reportér chytí stopu, žel vlk není připraven spolknout ani kámen, natož padat do studny... 75%

Asi takhle, Sofie točila vždycky zajímavé snímky, především atmosférické s pozvolným tempem a hezkým soundtrackem. Ale vždy jste celý film věděli, o čem to je, co nám chce říct a zajímalo vás, co vám ještě řekne. Somewhere má problém, Sofia nám všechno řekne v první scéně a zbytek je buď naprosto zbytečná a úděsná nuda, nebo nesmyslné okamžiky jak s komedií od Apatowa, kterým se rádi zasmějete, ale jsou jak z úplně jiného filmu. Za jedinou smysluplnou a povedenou scénu považuju snídani "milenka+dcera" v Itálii. Můj hlavní dojem je, že slečna Coppola poslední dobou moc koukala na Felliniho a chtěla si natočit vlastní La Dolce Vita, ale nápadů nebylo dost, doba je jinde, nahý holky všechno neutáhnou a dle mne to ani tenkrát nebyla taková výhra. Soundtrack je tradičně fajn (Phoenix), ale proč tak málo? Za závěr jsem šel málem ještě o hvězdu níž, nemám rád, když někdo zachraňuje prázdný film konceptuálností a ještě mě (diváka) má za blbce... 40% PS: Febio 2011