Dominik.Klem

Ponaučení dne zní: nekoukejte na tenhle film pokud zrovna obědváte.  Už dost dlouho jsem neviděl něco co by ve mně nechalo tak silnou směs různých emocí, jako právě tento snímek o disfunkční rodině a ženě s až nezdravou láskou k autům. Pokud tedy stojíte mrazivý pocit po celém těle a baví vás po shlédnutí snímku klást si otázky co jsem to proboha viděl, je Titane jasnou volbou.

Nejdelší díl Kobra 11.

Kde je tenisový zápas? Souboj génia a kluka co umí počítat rovnice. (Incel note)

Konečně jsem se k tomuto filmu po roce od vydání dostal. Musím tedy hned ze začátku říct, že jsem asi cílová skupina, kluk který vidí svou matku jako válečnici a staršího bratra jako otcovskou figuru, jediný rozdíl mezi mnou a hlavním hrdinou je to že u nás jsem byl já ten kdo hodiny hrával DnD. Proto se také musím přiznat, že od poloviny filmu mi nezůstalo jediné oko suché. Můj pláč nebyl nikterak způsoben špatným zpracování, spíše příjemným humorem a bratrskou láskou. Hned po shlédnutí filmu jsem tedy musel zavolat bratrovi že ho mám rád.

Už je to pár let co jsem tuto „pohádku” viděl poprvé. Dnes jsem ji však viděl bohužel znovu. Musím tedy říct, že i přes hromadu bizarních věcí které jsem od té doby viděl, mě stále nic nešokuje více než pedofilní Zdenda. Už jen díky jeho (chronologicky druhé) povídce, zapomínám na ostatní dvě. Zároveň mám také celkem pocit, že se opět vrátím na lůžko do nemocnice, ze které mě před pár hodinami pustili. Jak sama macecha ve snímku říká „bez … se nevracej, bez tebe nám bude hej”. Nemůžu se ubránit tomu pocitu že se autor spletl aby a spíše chtěl říci „s bratry se už nevracej, bez nich nám bude hej”.

Anna proletářka, neboli jeden z československých budovatelských „skvostů“, pln naděje a lásky. A teď vážně, jedná se o příběh vesnické dívky, která se zamiluje do prostého dělníka Toníka a nadšeně s ním jde žít do vagónu. Sama Anna má ve filmu málo prostoru a divák se tak většinu filmu diví proč se to nejmenuje Toník proletář. Ačkoli mám i já u některých budovatelských filmů chuť vyjít do ulic, tak v případě tohoto mám spíše dojem, že se ze všech těch sporů soudruhů o tom jak být soudruh, jak se říká po…pozvolna zblázním. A pak je tu závěr snímku kdy silná těhule proletářovic Anča vyběhne do ulic protestovat, musím uznat že nevím jak na tom byli v padesátých letech potraty, ale běžet se mlátit na demonstraci bych bez debat nazval přinejmenším krajně extrémní formou jak předčasně přerušit těhotenství. Dále je tam také nádherný záběr kdy se Anna a Toník mění v obraz, kdy diváka až bolí že se tento obraz nezbarvil do ruda, což mohl být moment který by celý film zachránil, ale bohužel červená nikde.

Při sledování filmu si na své přijde každý milovník obrazů, film totiž obsahuje mnoho portrétů, především pak portrét duše paní Filomény nakreslený na papír, který je dle mého nejlepší a nejkomplexnější. Právě tato postava Filoména Houbičková, je pro snímek stěžejní, každý divák je rád za vše co se jí nepovede. Dále je ve snímku moment kdy pan Josef Houbička platí dívkám za to že na ně Filoména řve, což pravdu říct je vysněná práce mnoha z nás, bohužel nám tato profese neustála nápor socialistického režimu a dnes již není. Abych to tedy shrnul, jedná se o velice povedenou komedii, která člověku jednoduše vykouzlí úsměv na tváři, a nese s sebou také velmi důležité ponaučení, a to nikdy nevěř Kozlovi a bacha na ženy jménem Filoména. Díky skvělému humoru, příjemné hudbě a krásnému poselství se tak film řadí mezi špičku snímků o výrobě mýdla.

Dle mého se jedná o jeden z nejlepších děl vyprodukovaných sovětským svazem. A to i přes jisté nedostatky, které jsem ochotný ignorovat z důvodů stáří filmu. Dnešní divák ke snímku zprvu přistupuje, jakožto k válečnému filmu a asi neočekává moc humoru, avšak opak je pravdou.  Už jen hlavní postava působí často komicky, dokonce i po více jak roce od prvního shlédnutí, vždy když si na film vzpomenu slyším vzadu v hlavě hlas který řve ČAPAJEV a já mám chuť vzít pušku a začít revoluci. Upřímně tak obdivuji diváka, kterého jméno Čapajev nebude pronásledovat tak jako mě. Dalším dost pravděpodobným důvodem proč snímek hodnotím kladně, je ztvárnění velitele 25. střelecké divize, který je velice uvěřitelně vyobrazen, jakožto průměrný vesnický Pepa s nádherným hlasem a duší pro revoluci, zkrátka co více si od sovětského filmu z roku 1934 přát.