Gibsn

Oldřicha Veselého mám rád. Celý život píše na vysoké úrovni procítěnou muziku, a v dobách své největší slávy se mu v kvalitě zpěvu rovnal málokdo. Z dokumentu má člověk pocit, že i v civilu je velkým sympťákem, což fandu potěší. Z hlediska filmařiny ale tento snímek nepřináší bohužel nic inovativního či výrazného, pouze zaznamenává vyprávění hlavního představitele bez ladu a skladu. Jsem trochu zklamaný, že Olda nepovyprávěl něco ze zákulisí tvorby Slunečních hodin nebo Světa hledačů, protože tohle jsou opravdu highlighty české rockové historie.

Tento film je celkem velký průšvih. Až na Hillary Swank herci podávají matný výkon, scénář je trestuhodně nedotažený a nepříliš intelektuálně výrazný, diolagy odfláklé a mnohdy jakoby předčasně useklé. Dokonce mě při sledování toho všeho místy až zatrnulo z těch bot, co byly napáchány. Dobrá reklama pro irskou turistiku a New York Yankees. Neviděl jsem ještě nic, co by obsahovalo Lisu Kudrow a stálo aspoň za řeč.

Pozitivem filmu jsou ženské herecké výkony. Výjimečně mě okouzlila krásná Isla Fisher, svým sex-appealem opět nešetřila Rachel Weisz. :-) Naopak dolů tuhle stále nadprůměrnou a příjemnou "romantickou komedii" sráží jalový Ryan Reynolds spolu se svou filmovou dcerou Abigail Breslin, jejíž role je zase napsána až směšně nerealisticky. Dovedu si představit, jak autoři na její osvědčené dětské kouzlo spoléhali tak moc, až její na míru šitou rolí roztomile rozpustilé holčičky neváhali pohřbít celistvost filmu. Zajímalo by mě, které dítě by v takovém věku šťastně naslouchalo barvitě vyprávěným milostným eskapádám svého otce, kterému by pak navíc prakticky samo dohodilo náhradu za vlastní matku. Moje dilema mezi hodnocením tří a čtyř hvězd je tak vyřešeno s dodatkem, že ke čtyřce to bylo nejblíže jak mohlo, protože jinak jsem se u filmu příjemně pobavil. 70%

Jsou tu momenty, kdy jsem se opravdu zasmál. Dialogy jsou překvapivě vtipné a nápadité. Nadprůměrná romantická komedie s vůní Paříže.

Nekonvenční a otevřeně, až nekompromisně realistický. Takový byl ve své tvorbě Theo Van Gogh. Jeho dílo mě vždycky fascinovalo. Dokáže přinést vnímavému divákovi trvalé podněty k přemýšlení, jakožto i silné vizuální a filmařsky působivé zážitky. Já sám bych jeho filmy řadil jistě mezi to nejzajímavější, co bylo stvořeno v evropském filmu posledních dvou dekád. V tomto filmovém kousku se před námi otevírá velmi dobrá psychologická sonda zkoumající rozdílné vnímání sexuality u žen a mužů, ale i různé pohledy na vztah mezi mužem a ženou obecně. Zajímavé, že v tomto případě (možná ne náhodně) z tohoto vztahu podle van Gogha vychází muž snad jako ten čistší a vztahu více upsaný, cenící si. Ženu tady vzrušuje, když jí muž vypráví o své práci a své všeobecně prospěšné životní náplni, muž je zase nejvíce vzrušen lesbickými představami, sám se však ženě snaží telefonicky i pomáhat z psychických problémů. Muž se musí o ženině náklonosti dozvídat skrze vlastní přestíranou smrt, zatímco žena tají kostlivce ve skříni v podobě tajemné svatební fotografie...

Mnoho neoddiskutovatelně zákeřných překážek nedovolí tvůrci svobodně natočit svůj film, místo toho tak točí podivné lidi mařící svůj čas při podivných kratochvílích, které normálně jen tak někoho nenapadnou. Jako haluz pak polodokumentaristickým způsobem vyprodukuje dílo, kde prodá navíc své ne nezajímavé komentáře k naší společenské realitě. Václav Klaus je opravdu kombajnér s nejvyšším vzděláním (tolik čestných doktorátů vlastní!). Navíc si herci uvolněně zahrají. V rámci tradice českého uměleckého filmu si zahraje i spousta neumělců. Tohle vše ale bohužel nemůže stačit na opravdu vysoké hodnocení. K tomu by nesmělo mnoho scén jaksi vyznívat do prázdna. Robertovi Sedláčkovi fandím, ať už konečně natočí toho svého vysněného Čunka anebo cokoli, co si bude přát. Ať se konečně znovu ukáže. Něco by v něm mohlo být. Jeho filmy mají myšlenku, což je bohužel v současném českém filmu jen vzácnost.

Sofia Coppola umí točit velice citlivé filmy. S minimalistickým přístupem a důrazem na křehké emoce. Podobně jako Marie Antoinetta, i tohle je film, poukazující hlavně na problémy mladého dívčího života. Pro nás chlapy lehce nesrozumitelné, vše okolo, to co nás při sledování takového filmu napadne, reakce na děj, to vše režisérka opomíjí a soustřeďuje se na dívčí pohled na věc. Například divákovi neodkryje motivy chladnokrevného chování Tripa, ba ani moc důvody chování puritánské matky. Chlapecké postavy se mi celý film pletly, jejich charaktery byly nerozlišitelné, zcvrklé v jeden prototyp. Soustředí se velmi upřeně na motiv emočně křehkých sester, jejich nesmělý vstup do společenského života dospívajících, který je však fatálně neúspěšný. Režisérčin surrealismus mi zde však bohužel byl poněkud na škodu. Velmi silné téma, řekl bych i docela dobře uchopené a rozebrané. Velmi dobrý "vzdělávací" film, odstrašující příklad amerického puritánství. Příspěvek k ženské emancipaci. Přesto ačkoliv mám tvorbu této režisérky velmi rád, její přístup je mi sympatický, v tomto případě by takovému příběhu slušelo o trochu více konkrétnosti a méně "dojmologie". Tady to bylo na škodu. I když se mi film líbil, musím dát jenom velmi silné ***, tedy 70%.

ke shlédnutí na adrese: http://www.youtube.com/watch?v=AoHw7RTCSQs

ke shlédnutí na adrese: http://www.youtube.com/watch?v=BOHFKNId1Cw

Další film na téma polepšeného postaršího zhýralce, v tomto případě poněkud vyhaslé hvězdy americké country, toho času na cestě po všech pajzlech amerického jihu. Role Bad Blakea je jako šitá na míru vynikajícímu Jeffu Bridgesovi. Ten navíc ve filmu sám hraje a zpívá. Sledujeme jeho cestu k životní katarzi, spolu s ním nenásilně nacházíme pevné body bytí osamělého bručouna. Naštěstí se nedočkáme úplně limonádového happy endu. Co si budeme říkat, laciné country k tomu mívá sklony. Tohle ale není ten případ. Film si opravdu uchoval realističnost. Jinak bych musel asi udělit o hvězdičku míň. Hlavní hrdina toho udělal v životě dost špatně - sex, chlast a country - ale konečně nachází cestu z tohoto bludného kruhu. Není jiné cesty,nakonec si ho zamilujeme. Potkává se se sympatickou svobodnou matkou Jean, kterou hraje jako vždy kouzelná Maggie Gylenhaal. Přestože v životě neměla na chlapi štěstí, zdá se, že Bad překvapivě bude výjimkou. Nakonec vše dopadne jinak, obě hlavní postavy jsou však na konci odolnější a silnější než předtím. Na podobné téma jako Ztraceno v překladu či Wrestler. Mám rád takové filmy, kam se tvůrcům podaří propašovat bídu i lesk všedního života. Děj plyne jako by se neřeklo, vidíme Bada chlastat, blít, vyhnívat na posteli, zpytovat svědomí. Nepotřebujeme k tomu ani sáhodlouhé dialogy. Esence života, kdy postavy nepronáší tisíce mouder, aby do filmu dostali všechny pravdy života. Vnímavý divák si domyslí. Country muzika není obecně mé gusto, ale tady je velmi vkusná, s uvěřitelnými a výstižnými texty. Svá ocenění se její autor, legenda amerického folku a country, T-Bone Burnett, opravdu zaslouží.