Pierre

Příběh o postavě, která vystoupí z plátna za svou milovanou divačkou je vtipný, originální a romantický. Woody Allena tentokrát neuvidíme jako herce a jako autor je nezvykle málo cynicky a naopak něžný. Hezky vypravuje o filmových láskách a zamilování se do fikce, které může člověk při sledování filmů zažit. Další pěkný nápad je, že další postavy ve filmů zůstanou, zoufale komentují situaci a doufají, že film nebude stažen z distribuce. Tento kruh uzavírá herec uniklé postavy, který potřebuje svou chválenou figuru navrátit zpět do filmů. Celkově pěkná promyšlená a skoro až hravá záležitost, ve které se mixne několik žánrů a emoci. Trochu tomu chybí větší jiskra a zapamotavelnost ale pro jednou se na to hezky kouká a je to určitě milý.

Existuje hodně laskavých filmů. Ale málokterý je jako krásný sen plný barev, něhy, porozumění  a roztomilých detailů. Paříž sice už v době natáčení mohla být řádně zalidněna ale Jeunet si dal pozor aby nic takového nebylo vidět a navíc byly před každou sekvencí vyklizeny z místa natáčení odpadky. Tak zůstal ten krásný svět snímku naprosto neposkvrněn. Člověk by se tak do té Paříže hned nejraději hned vydal a čekal tam něco nádherného. Existuje hodně romantických filmů. Ale v málokterém je láska vylíčena tak krásně jako boj mezi vnitřním, vnějším světem a plachostí v realitě, kdy není jednoduché přiznat na rovinu city a jít do toho pravého života naplno. Existuje hodně dobré filmové hudby ale málokterá je tak úžasná jako právě zde. Existuje hodně hezkých hereček ale z málokteré vyzařuje taková éteričnost jako právě zde z Audrey Tautou. Existuje hodně zajímavých postav ale malokteré si mě získali jako Amélie  ponořená do svého vlastního světa, která nemá čas ani na své vlastní štěstí, protože ho dopřává ostatním. Strašně rád bych si s ní někam sednul a pokecal. Existuje hodně dobrých filmů ale pochopil jsem, že Amelie je vážně jedinečná a není se čemu divit, že si své době podmanila celý svět.  Jsem hlupák, že jsem nechal DVD (víte, co to je? já jo.) od ledna ležet ladem půl roku, jenom se na tu tajemnou plachou dívku  díval na obalu, přemýšlel, co mi přinese , pořád to odkládal a nepustil si ji do svého světa s plnou parádou už dříve. Po dokoukání to je něco, co opravdu nemůžu pochopit.  Krásné zobrazení romantické Paříže. Optimistický snímek, jak z jiného světa, který se plně zapsal do mého srdce. Nejkrásnější scéna je převod slepce, během kterého Amélie nevidomému muži popisuje veškeré okolní dění. Ach, a to závěrečné tiché líbání bez jediného slova. Ale nemá cenu vypisovat všechno, co je zde skvělé. Miluji Amélii v jakémkoliv významu. DODATEK KVĚTEN 2022:   bez tebe by mé city byly jen skořápkou citu dávných a mě se podařilo vidět Amélii rovnou v kině. Opět jsem byl jako v jiném světě a byl bych moc rád, kdybych si mohl tento kinozážitek  ještě někdy ve svém životě zopakovat. Moc díky za znovu uvedení po 20 letech!

Zabitý manžel, jeden zakopaný poklad z války, tři nebezpeční kumpání, krásná zmatená vdova Audrey Hepburn a obstarožní seladon Cary Grant, který furt mění jména i povolání. A chvilku thiller, chvilku romantický film, chvilku komedie. Zkrátka ojedinělý filmový retro kus, na který mě zdařile přikoval k obrazovce. Děj je velmi napínavý, svižný a scénář si s divákem opravdu hezky hraje. Zvrat střídá zvrat, aby se pak vše ještě zamotalo v překvapivém závěru a pak ještě trochu chvilku poté a pak to teda skončí (což by se možná v tomto případě mohlo brát jako spoiler.) Sice se to na první dobrou nedá všechno pobrat ale to vůbec nevadí. Kdyžtak se dá poprvé zaměřit třeba jen na pořádné vychutnání výborné Manciniho hudby. Či na skvělého zaporáka Matthaua.  Nebo se podívat jak to vypadá, když Američané natáčejí v Paříží. Nebo jaký by asi člověk nechtěl mít pohřeb. Šaráda určitě nabízí šarádu různých líbivých prvků. Měl jsem na ni doporučení z mnoha stran a pro fanoušky to je: ,,Nejlepší film Afréda Hitchocka, který Alfréd Hitchock nenatočil.´´  Dost  jsem se na zhlédnutí těšil a nejsem nějak zvlášť zklamán...Skvělý dobový film, Audrey tradičně božská, jen prostě ten postarší Cary Grant není Gregory Peck ani Peter O´Tolle. Ale naštěstí ani George Preppard (:D). Už na první pohled na mě působil jako starší pán.  Ale  k sobě docela zapadli (hlavně teda díky Audrey), přesto z té dvojice slavných krimi komedií s Audrey ze 60.let bych dal přednost Jak ukrást  Venuši,. Ale Šarada je i tak taky prostě skvělá, stylová a já se na oba filmy rád někdy kouknu znovu, když k tomu Šaradu na víc mám i na DVD, které jsem před pár dny dostal. Ale tak nějak cítím, že tohle už jsem klidně mohl vidět i o pár týdnů/možná měsíců dřív.

Divadlo na plátně mám většinou rád ale zde přenesení hry do filmu působilo trochu křečovitě a scénář byl dost rozporuplný.  Přitom celý film startuje perfektní rozverná melodie, která určitě nálaká na velkou jízdu. A někdy je to fakt dobře rozehráná zábava, někdy ubíjející nuda, kde jsem klidně 10 minut čekál na nějakou dobrou hláškou místo toho planého kecání (scény s prostitutkou a řadovými novináři u stolu a telefonů). Hlavně prostřední čast je slabší. Tohle vrchol Billyho Wildera vážně není. Ale koukat se na to dá, závěrečná pointa je vážně vtipná a hlavní dvojka funguje dle očekávání dobře. Ale chtělo by to pro ně víc prostoru, i ona sama se ve filmu tolik nevynikne. Zkrátka komedie na půl plynu. Vyzdvihnout ale samozřejmě musím původní  dabing ČST  s mladým panem Brabcem, který se opět do Lemmona skvěle položil. O to více to opět chtělo lepší film, kde by nebylo tolik hluchých míst. Těšil jsem se na pokračování prozkoumávání amerických retro komedií, ale tohle bylo průměrné s hluchýmí místy.

Výlet z horkého červnového dne do starých časů, kdy staří ještě neopovrhovali yotubery, ale trampy, své mladé potomky nevyháněly ven ale dovnitř, načež ovšem obě generace dokázaly dojít k idylickému smíření. Milé a pěkné. Podařilo se mi na chvíli zapomenout na letošní rok, kdy mě kromě karantény ještě před ni potkal střet s moc milými starými damámi v naší cukrárně, kteří kvůli naší skupině, nerozumněli vlastínmu slovu.  To skutečně nebyl jednoduchý technický problém. Poprvé v životě jsem si přišel jako rebel. Podruhé, když jsem si právě dneska zapnul vysílání pro pamětníky. Jenom u mě z tehdejších filmů vedou hlavně crazy komedie. Tohle už trochu zestárlo, dialogy sem tam dost drhnou a někteří herci jsou spíš prkna. Ale příběh to má milý s optimistickým vyzněním, které zahřeje na duší. Ružena Nasková je fajn a Nataša Gollová byla už zde skvělá.

V souvislosti s Bourákem mě na první místě vyvstává otázka, co vůbec úspěšného režiséra, jeho úspěšného hereckého bráchu s úspěšným scénáristou vedlo k tomu zrealizovat takovou frašku. Ale tak pojďme si to rozebrat postupně a s chladnou hlavou. Film se odehrává v nějakém fiktivním městě. Zároveň je ale snímek ,,jako zasazen.´´ do jakéhosi alternativního světa s velkou stylizací, který je naprosto vzdálen tomu běžnému. Tím pádem jsem tvůrcům první čtvthodinku odpouštěl, že vcelku nic nedává smysl a postavy jsou velice prapodivné. Napadlo mě, že to je záměr a mohlo by se jednat o dobrý úlet. A mohu říct, že úlet to rozhodně byl ale v žádném případě ne dobrý. Stylizace filmu se totiž postupem času začne jevit jako naprosto nesmyslná, bez nějakých pravidel a využití. Celá stojí jen na tom, že sledujeme sérii bizárních výjevů jejichž smysl by často nerozluštil ani Sherlock Holmes, povětšinou nejsou vůbec vtipné a dohromady netvoří nějaký kompaktní děj, který by měl začátek, prostředek a konec, načasované situace apod. Většinou se jen tak náhodile střídají scény ve kterých náhodně kmitají postavy, které jsou jen karikatury bez špetky plastičnosti, zábavnosti a sympatíí. Tohle by snad mohl napsat i robot nebo Troška, když dělá Kameňák, na který jsem si v kině bohužel několikrát vzpomněl. Jarchovský je asi definitivně scénáristicky za zenitem, páč tohle je z jeho strany opravdu těžký průser. Ivan Trojan je zase schopný herec ale na titulní postavu se vůbec nehodí a nemá co hrát. Ondřej Trojan je pro změnu dobrý režisér, což nám i tady sem tam ukazuje ale tohle není jeho žánr. Opět se tedy stavím před úvodní otázku ,,proč do toho tato trojice šla?.´´ A já skutečně nevím. Mohu se jen ptát sám sebe, proč dávám smířlivé dvě hvězdy. Možná proto, že jsou mi tvůrci sympatičtí a za tohle je ostatní sežerou až, až, ačkoliv Ivan Trojan se do této role opravdu nehodil. Možná proto, že hudba ve filmu není špatná. Možná proto, že zápletka s Macháčkem měla potenciál .  A on mě tady celkově sem tam právě  pobavil jen Macháček coby zblážněný Bingo. Otázkou je, jestli to neříká o filmu vše, pokud je na něm nejlepší právě Macháček (o hodně slabší než v minulém Tomanovi.), jehož dějový oblouk je  navíc  sice asi nejvýraznější a nejzábavnější (až jsem si místy říkal....není on hlavní postavou?),  ale taky celkem WTF.  Bohužel ve výsledku vzniklo opravdu velmi nepovedené dílo, které bych nejradši navrhl pro rituální spálení, aby si tvůrci neudělali ostudu a celý svět na tento jejich počin zapomenul.

Vědeckofantastický žánr mě většinou nudí, ale budoucnost je zajímavá. Ještě navíc s Woody Allenem v humorném balení.. Woody vlastně žánr využívá spíš na fórky a grotestní pojetí. I tak občas překvapí docela zajímavým minimalistickým pojetím budoucnosti a několika vskutku dobrými nápady (orgasmátron.) Humor občas šlape dost dobře ale najdou se i nudnější místa a celé mi to přišlo spíš jen jako taková zábavná hříčka na jedno zkouknutí. A pokud to má vůbec nějakou pointu, tak dost slabou.

Hezký a zajímavých příběh dle skutečných událostí, který mě docela bavil. Bylo to tedy i solidně natočené, je tady tedy plno pěkných záběru. Jen tempo občas trochu vázlo a celé to na mě nezapůsobilo nějak výrazně, abych tomu dal vyšší hodnocení. Ale pěkné.

Gerárd Oury dělal francouzskému komediálnímu žánru přestiž.. Natáčel chytré veselohry, které se navíc mohly pyšnit poměrně vysokými rozpočty a bylo to na nich vidět. To se týká i Velkého šéfa, kde si v první půli dokonce hezky prohlédneme Paříž. K tomu se vlastně jedná o takové spojení Francie, Ameriky a Anglie. V popředí máme čtyři herce, přičemž dva z nich pochází ze země galského kohouta, třetí z Britského králoství a čtvrtý ze spojených států Amerických. I celý film vlastně působí jako kombinace typické francouzské komedie a nějaké britsko/americké crazy podívané a la Růžový panter. A mě to takhle dost bavilo. Dobrý pestrý mix, u kterého ta bláznivost byla dost chytlavá. U scének typu domlouvání loupeže v bazénku v nafukovacích plavidlech jsem se prostě dostal do správné nálady. A když Velký šéf Niven promítl svým kumpánům animované instruktážní video k loupěži, začal jsem doslova slintat a po celý zbytek filmu to nepřestalo. Niven jakožto Velký šéf si to po celou dobu ve VELKÉM dává a své dva silné francouzské spoluhráče i překonává. Je to jízda. I díky němu ale i závanu končících šedesátek, skvělé titulní písničce a filmovému uvolnění jsem se nakonec rozhodl až pro plnou palbu hvězd. JAK UVIDÍTE, JE TU OPRAVDU VELKÝ ŠÉF.

Přepadnou vlak, začnou je honit nepřátele,tak se dají se do útěku, utíkají, utíkají a tak furt dokola, dokola, dokola, dokola až vše skončí v dech beroucí závěrečné zastavené scéně. To je svět divokého západu, westernu a chlapů jako Paul Newman a Robert Redford, u kterých je vcelku jedno jak hrají, protože hlavní je, že tam jsou. Ale má to svůj háček. Přestože to je prestižně natočené i celkově podané, má to své nesporné místo v kinematografii i dokonce několik překvapivých úmělečtějších prvků (začátek ve stylu němého filmu), tak pro mě to je jen spíše jen další filmový zážitek z řady a ne jeden z nejlepších filmů všech dob. Na podobný žánr tolik nejsem.