Pierre

Na Veselé Velikonoce se dá dívat každé Velikonoce, ačkoliv velikonoční svátky se zde objevují jen hodně na pozadí!  Ale je to prostě skvělý. Mým nejoblíbenějším dabérem Belmonda je mimochodem Tříška, ale Velikonoce je přesně jeden z těch případů, kdy dost uznávám i Krampola, který byl v osmdesátkách ještě v dobré formě + Taťjana Medvecká jako Sophie Marceau  je taky skvělá. Jinak má pocit , že díky tady tomu  filmu jsem pokaždé, když jsem nevěděl jak zahájit konverzaci začal říkat ,,tak jak se máme´´ :D a doufal, že to neskončí tím, že budu vyhlášen za proutníka a flákače, co rozfofroval prachy se ženjskejma a pak zfalšoval účty.   Tak doufám, že jsem nezklamal! 

Svátky se na ČT 2 nesou opět (mimo historických dobových velkofilmu a překvapivě tentokrát i několika náboženských snímků) hlavně ve znamení tradičních francouzských komediálních stalic (Holywoodské hitovky typu Někdo to rád horke dostávají zelenou bohužel asi jen na Vánoce, na Velikonoce nic.) Před lety jsem první tři díly Četníka ve kvalitě asi ani moc nerozlišoval a dost se divil, proč je tento díl vnímán jako tolik slabší oproti prvnímu dílu. Teď už jsem v něm pravda poněkolikáté viděl menší sešup, i když nic moc dramatického.  Vyrovnat se té poetické slunné atmosféře prvního dílu  se nepovedlo úplně stoprocentně, i když to asi bylo těžké. Notabene  když domovské Saint Tropez nahradil New York, i když Cruchot s Gerberem brzo dokážou řadit bez ohledu na prostředí, takže se dá snadno zapomenout, že se vylezlo z Francie a šedesátkova atmosféra zůstává. Samostatnou kapitolou je taneční scéna s masem (četl jsem, že by mohla odkazovat na West Side Story, které jsem ještě neviděl), kterou mnozí vůbec nechápou a nenávidí, ale mně svou bláznivosti a ,, jakoby" vytržením z úplně jiného filmu právě baví a hezky ukazuje bláznivou atmosféru šedesátých let. Co naplat, rozjezd (mimo legendární výuku angličtiny) je slabší Fuggasova (polo) absence trochu zamrzí, i zápletka s dcerou je v prvním díle  lepší (Cruchot se ukazuje jako vlastně docela trpělivý shovívavý otec.:D), myslím, že Nicol mnoho stačit se nechat tahat z bryndy jednou.... ale Galabruovy zapálené vedatorske obličeje při chystání masa mě vždycky dostanou a postupně se film skvěle rozjede.  Dohra děje s přestrojením (Proč tady běháte jako Číňan?) a taxikářem (Tady no letiště, tady les)  stojí za to!!! Asi bych už z dnešního pohledu dal čtyři, ale když jsem i u podstatně slabší Výslužby nechával jednu hvězdičku na víc osobní z nostalgie, tak i NY to musím udělat stejně, notabene když má ještě krásnou Geneviéve Gradovou.

Můj brácha je obrovský blázen  do konzolí, Nintenda a Maria. Řekl mi, že do mě šťouchne pokaždé, když tam bude nějaký odkaz. A pokud na mě nebyl zrovna naštvaný, že se na něj moc často otáčím, šťouchal do mně dost často. U žádného jiného filmu jsem tolik šťouchanců nedostal. Pak mi ještě při odchodu z kina například vysvětloval, že reklama Maria a Luigiho na záčatku odkazuje na nějákou osmdesátkách  televizní show Maria a Luigiho, kterou se snažilo zamést Nintento pod koberec, zatímco se stala ikonou mnoha memes po internetu. Takže pro největší Mariovy znalce a fanoušky zde asi bude hodně vyžívnýho materiálu, fórků nebo minimálně pomrkávání. Pro nás ostatní bych řekl, že je větší sranda si Maria zahrát než se na něj dívat (a když jsem ho právě s bráchou jako přípravu na film ve středu hrál, pobavil jsem se daleko víc.:D). Výhoda filmu sice  je, že jsem při něm na rozdíl od hry nezhbehl a přežil všechny levely (tento komentář bych přece nemohl ze záhrobí napsat.), ale ani se moc nepobavil. Je to až překvapivý a dokonce i pro mě trochu zklamání, ale zasmál jsem se za celou dobu asi tak jednou/dvakrát, ono tady fakt kromě toho humoru pro fanoušky moc vtipnýho není a přišlo mi, že příběh si spíš jede tak nějak na vážno, ale za emoce mě moc nevzal. Mario a Luigi jsou sympaťáci, jenže Luigi brzo vyklidí prostor a mimo pár světlých (především milostných) chvilek Browsera mi byli všichni trochu  otravní. Jsem tedy lehce rozčarován a zklamán, ale ne natolik, abych úplně přehlédl vynikajcí animaci s bohatými megalomaskými prostředími a nadupaný soundtrack.

Western sice nepatří mezi mé oblíbené žánry, ale V pravé poledne má ještě takovou hezkou atmosféru starého Holywoodu a staré klasiky...Ikonickému Gary  Clooperovi to  ve westernovém světě sluší (určitě více než coby romantického hrdinovi po boku v Audrey Hepburn ve Wilderově  Odpolední lásce) a je to spíše taková  jednohubka o shánění pomoci, jejíchž devízou je  sledování reakcí  spoluobčanů a  je dostatečně krátká, aby stihla takový jednoduchý námět  unést.

Nejsem sice fanda gansterek, notabene těch, dobových (mimo současnost filmu), dokonce mě až tak neberou  ani bordely. Ale ani jsem nečekal, že by patřila Smůla k nejlepším kouskům Giovanniho a Belmonda a celkem mě bavila. Prostě poctivá francouzská kriminálka, která vyloženě neuchvátí, ale zabaví. Belmondo mě baví skoro vždycky a Giovanni rok před slavnými emociálními a přímočarými Dvěma muži ve městě  natočil příběhově rozsáhlý nepředvídatelný  film, kde  celému dění zároveň nechybí  pro něj tradiční silný motiv s  nespravedlivým odsouzením,  a to  dělá z tradičního  gansterkého  vyřizování účtů v 1.půlce přeci jen lepší podívanou. Ani ta  druhá vězeňská není špatná. Jen závěr mi přišel takový ufiklý, jako by mu něco chybělo. Dabing Krampol.

Při neustálém sjiždění Pokáčova klipu a písničky: Dokonalý muž se skvělým romantickým nápadem růžových brýlích, jsem zase dostal (pro změnu) chuť na pořádnou romantiku.:o A došlo na mnou už asi stokrát stahovaného a chystaného Absolventa. První polovina mi přišla z dnešního pohledu spíše přetažená za vlasy, protože paní Hamilltonová mi nepřišla vůbec atraktivní a jejich románek s mladým Hoffmanem důveryhodný....a celkově se na tu namyšlenou Bancroft nedalo dívat. V té druhé měla vznikající velká láska mezi Benjaminem a Ellie zachraňovat a situace jako noční vyjížďka byly opravdu milé a mohlo jich být ještě o něco víc. Sbližování mezi Benjaminem a Ellie jako by zase bylo tou otravnou paní Hamiltonovou utnuto, ještě než stihlo pořádně začít.  I tak je ale určitě druhá půlka už romantičtější,   pohltila mě i svými dramatičtějšími vyustěními a komplikacemi a i to slavné finále se mi líbilo, ale možná ještě více než nekonvenční bitka v kostele (která z dnešního pohledu už taky tak nekonvenční není.) to napínavé zoufalé hledaní. To bylo opravdu hezké. Taky se určitě nedá popřít, že má Absolvent přesně takovou tu hezkou šedesátkovou atmosféru starých časů, která je dalším důvodem, proč se na podobné filmy i dnes dívat. Ale nemůžu si pomoct, prostě mě chytl až od druhé půlky . Elaine, Elaine, Elaine!

Rád jsem viděl Daniela (a chci ho vidět časteji, jů? určitě  to není jen Tonda Blaník),  Kameníkovou a v takovém formátu určitě i Donutila. Od Hádka a Kozuba se samozřejmě člověk může spolehnout na určitý standard, i když z Kozubových loňských filmů mě zde bavil nejméně a místy mu bylo trochu hůře rozumět.  Je to můj teprve druhý celovečerní film od ceněného Prušinovského a seriálové Dobré ráno, Brno se mi líbilo přeci jen o trochu více. Zde se Prušinovský opět zaměřil  především na své milované těžké sociálně případy a ačkoliv bych  do místního prostředí bych určitě patřit nechtěl, nepůsobí tady tak odpudivě a Prušinovského se v něm podařila docela solidní atmosféra v podobě lehce undergroundové komedie, která mezi novodobými českými veselohrami bude určitě pořád patřit k tomu lepšímu, i když se nejedná o žádné veledílo.   Taková přesná trojhvězda.  Celkem  v pohodě film, i docela sranda. Jednohubka, která určitě neurazí a nezkazí den, ale má své dobré i slabší  momenty.  Dyková, Poláci a černoška otravní. Nejvíce se mi líbil pan  Holeček, jak zpíval Voda živá (:D). Pane Holeček, nechcete jet na ty závody se mnou? Ty jo Emile, já bych hrozně rád. Ale mě formule vůbec nezajimaj.

Upíří, lesby, čarodějnice dospívání, mrtvoly, láska, církev, pedofilové....To byla zmatená bramboračka. A to jsem se občas snažil alespoň něčeho chytit a představovat si, že to jako má nějakej ten ,,příběh.´´ Od postelové scény Valérie s její novou přítelkyní jsem to ale vzdal. Výtvarná a hudební stránka skvělá, Tchoř děsivej, ale mě tato podivnost z konce Nové vlny s nepříjemnou atmosférou zkrátka jinak  moc nesedla a celé to lehce úchylné panoptikum mi bylo spíš otravné. I když hudba Luboše  FIšera  mi lahodí a zapsala se do mého srdce. Je fakt krásná, opravdu nádherná. Pro mě tady bohužel ale jediná. Viděno v kině

Pořád tam bylo ve vzduchu  to tajemství Eliščiny právé choroby, ale ve výsledku jsem ani nedozvěděl, o co šlo. Jinak fajn civilní, tiché, nezávislé, autentické vztahové drama, na kterém je vážně vidět, že je opravdu ze života. Křenková v pořádku.

Vaše žena pro vás musí být někým, kdo by byl vaším přítelem, i kdyby to byl muž. Tohle se mi dost líbilo. Možná i proto, že jsem se samozřejmě viděl v jednom z  Robertů.:o Aneb náhodně vzniklé přátelství dvou nesmělých Robertků ve vztahové agentuře. I v době Tinderů mě už od začátku zaujal   nápad se vztahovou agenturou, kdy člověku počítač vybere ženu, která pro něj bude co nejpřízněnější duší. Jen ten následný výlet s agenturou, který ještě násilněji dává lidi dohromady a instruktor hned na začátku donutí pány, aby si každý sedl k jedné dámě mi přišel už trochu přetažený za vlasy a opravdu nepřirozeně budující sbližovaní lidí. Ženské představitelky mi v tomto případě taky moc nesedly. Samostatné trampoty pánů Robertků, kdy mezi sebou pánové budují vztah,  jsou ale fajn a spíše se s přibývajícími minutami ještě vylepšují.  Dokonce mi tentokrát nevadila ani ta trans vsuvka podbarvena písničkou, protože to bylo najednou takové zajímavé záhadné, nesmyslné osvěžení, jak z jiného světa. A nesmělé pohledy pánů Dennera a Villereta na jakýsi úchylný box stály docela za to. Ono i na tom výletů je koneckonců místy hodně pěkná skoro až snová atmosféra při hraní si na historii, hovorách ve tmě, promítání filmu nebo převleků  za Napoleona.o  Celý film na víc podbarvuje krásná poetická hudba Francise Laila.  Na další Lelouchův film jsem se těšil v první řadě kvůli Jacques Villeretovi. Temperamentní výřečný Denner z podstaty své postavy možná zpočátku dostává drobáko více prostoru, a místy mi přišel trochu moc nerudný, ale když odkryl nesmělou  a laskavou část své postavy,  taky jsem si ho oblíbil a vyměňují si mezi sebou tady pánové mnohdy hezké pohledy a úsměvy.  Villereta považuji za smutného klauna a to jsem si tady definitivně potvrdil. Coby uzavřený mužíček Robertek, dokáže   očima člověka uhranout a v závěru předvést na oplátku skvělé komediální vystoupení složené z nesmělosti a hrátkami s hlasem. Už tak mi byl jeho Robert dost blízky a  závěrečný plot twist, kdy se z Villereta stal komik mi teprve  vyrazil dech. Krásné překvapení na závěr s nádhernou myšlenkou, že pan Robert dokázal využít svojí nesmělost k pobavení ostatních, které bylo přesně pro mě coby milovníka komiků a nesmělých.  Ten sestřih komediálních ukázek s barevnými filtry je super.   Ostatně jako celý tento film. Omlouvám se...tedy omluvte mě. Řekl jsem, omlouvám se...za omluvu