Pierre

Napínavá jízda. Příběh, jehož milostný trojuhelník mezi dívkou, policajtem a jeho nadřízeným končí vraždou dívky, je dost zajímavý a zaujal mne. Zvláště poté, co je dívka zabita nadřízeným, všechny důkazy svědčí proti podřízenému a děj se rozjede. Má i celkem zajímavý průběh. U toho se nešlo nudit.  Montand je skvelěj, Munzarův dabing lahodnej,  filmařina krásně nenápadná a přímočará. Není čas nic řešit, ani logiku. Jen si užívat příběh. Bavil jsem se hodně. Hold i poldové potřebují  svoji atomovou továrnu na výrobu štěstí. První film tohoto školního roku (po pondělním opáčku Nevím, nic ale řeknu všechno na DVD) si nešlo vybrat lépe. Zaujala mě i mě neznámá Stefania Sandrelli jakožto pořádná Femme fatale. Napínavá jízda s milostným začátkem.

Konečně jsem viděl něco dobrého od Juliana Duvviera. Taky svůj film hezky zasadil do zajímavého prostředií Alžírské čtvrti. plné uliček, domů a teras. No a v této spleti se ukrývá ganster Pépé le Moko v podání Jeana Gabina. Ten tady je ještě mladý a má nezvyklou frajerskou, šarmartní, Belmondovskou polohu, která mu sluší. V druhé polovině se střidá s romantickou. která mu taky ohromně sedí. I když se může zdát romantická zápletka unáhlená a nelogická, mě se líbila a sledovat úsměvavého, šťastného a dokonce i zpívajícího Gabina bylo božské. O to víc mě pak zasáhl velmi silný a smutný konec který z hlavy jen tak nedostanu. Některé chvilky jsou slabší (především ty bez Gabina) ale i tak tento film ani příliš nezestárl a je dobrý i v roce 2019. Dnes už by se ani natočit nemohl, černobílá kamera má nejenom tady své kouzlo. A Duvvier dokázal dobře využít i neoblíbené zadní projekce, které tady mají fakt smysl a nápad. Dneska už by se za něco takového tvůrci styděli.

Po včerejší společné projekci na dálku Muže, který prochází zdí pokračujeme s kolegou Willym Kufaltem v další komedii z Bourvilem s 50.let, která nám opět tehdejší komedie hezky prezentuje. Obejde se ovšem bez nějakých fantasy prvků a má blížeji k rodinnému žánru, což mi celkem sedlo. Místy mi to až připomínalo legendární Mikulášovy patálie, pak se to zvrhlo ve skvělou konverzačku kde se Bourvi nedobrolně stane hrdinou 2.světové války a opilý popisuje historku z odbojářské činnosti. To jsem se fakt pobavil, skvělá pasáž. Bourvil je tady celkově ve formě, dokoncei zazpíva a hezky hraje s dítětem. Scénář navíc překvapí různými gagy, které jsou dodnes velmi populární (nejen Mr Bean měl problémy s ustřicemi.) Dokonce skutečně přijde mladý Funés a to na sedm minut v kuse. Tehdy to byl ještě figurkář, tohle byla jedna z jeho prvních větších rolí. Pobavil mě, dělal krásné zvuky (:D) a už tehdy mezi ním a Bourvilem byla jiskra (jo, to ještě netušili co je čeká.) Ale v dobách své největší slávy byl chlapec trochu jinde. Ke konci už tomu začal dost docházet dech a film spadl na poměrně nízkou úroveň. Poslední půlhodinu bych s chutí vyškrtl, 102 minut byla dost dlouhá stopáž na takovýto film. Čtyři hvězdy jsou moc, ale nad polozapomenutou srandičkou z padesátek nemusím být až tak přísný.

Mladý Bourvil tentokrát úplně nehraje prosťáčka s dobrým srdcem, ale spíše pěkné kvítko, které vyvadí samé vylomeniny a neštítí se ničeho, potože má dar chodit zdmi (který není za celou dobu vysvětlen, ale to ponechme stranou.) Je to celkem roztomilá naivní zápletka s pěknými zastarlalými triky (kam se hrabe Marvel, přátelé.) Má takový typický nádech tehdejších francouzských komedií naivních komedíí, které tento snímek hezky prezentuje a je moc fajn, že je pro našince konečně dostupný s českými titulky. Humor zestárl, ale to je samozřejně a je vlastně zajímavé porovnávat ho s dnešním, který mnohdy má i nižší úroveň. Objevovat tyhlety filmy je alespoň sranda a zábava, navíc když v nich najdete slova jako Superman.(:D) Nejhorší je že Bourvil tady není zdaleka tak milý jako jinde a vlastně mi místy lezl na nervy. Krást fakt nemusel, chlapec. I když jeho smích obdivuju.

Zpočátku jsem čekal, že půjde o nudný neplastický film plný mluvícíh hlav. Och, jak jsem se mylíl. Tohle bylo dost drsné pokoukaníčko. V legii můžete skutečně jenom pochodovat nebo zemřít. Postupem času mi to začalo připadat působivé natolik, že všechny mé vyhrady vzal čert. Přiznám se že místy jsem se už těšil až to skončí a ta atmosféra hrůzy bude za mnou. Závěrečnou velkou bojovou scénu už jsem zvládal velmi obtížně a musel jsem si ji trochu zrychlit aby mi úplně nehráblo. Ta působivost byla ohromná. Navíc jsem se konečně seznámil s Hackmanem a viděl Terrenceho v takové vážné roli, kterou zahrál geniálně a mnohdy mu stačil jenom jeden ozbrojující pohled. Ale vracet se k tady tomu snímku už nikdy nebudu a konec jsem nějak nepochopil.

Jedná se o první Gabinův povalečný film (po pobytu v Holywoodu a činnosti v odboji.) S Marlene Dietrich byli tehdy partněři a prožívali složitý milostný vztah. Gabin o zfilmování tady toho příběhu dost stál a chtěl si do něj obsadit právě Marlene (taky proto aby mu jako záletnice zustala v Paříži.) Film nakonec sklidil obrovoský neúspěch a zapříčinil Gabinovo šedé poválečné období, které ukončil až úspěšný film Nesahejte na prachy v roce 1954. . Ani Dietrich ve svých pamětech nevzpomíná na tento film dobře. Podle mě je úměrný době vzniku, místy bych klidně tipoval, že je o pět až deset let mladší. Diváci před sedmdesáti lety museli být na podobné filmy zvyklí a moc nechápu co jim vadilo. I výkon mistra Gabina je standardně skvělý a nezaostavá za těmi dřívějšími ani pozdějšími. Ve 21.století už tento film ovšem má své opodstatněné trhliny. Vadila mi hlavně roztahanost v nudné první polovině, kdy jsem pořád marně čekal až se začne něco dít. Dočkal jsem se až v druhé půlce , kdy děj celkem nabral na obrátkách a začalo to být celkem zajímavé. Vše vyvrcholilo závěrem v mém oblíbeném soudním prostředí. I tak se z toho dalo vymáčknout rozhodně víc, některé motivy byly dost nejednoznačné, odbyté či naivní a vyloženě kladnou postavu ve filmu nenajdete.

Renoir chtěl natočit film plný víry v dorozumění lidí různých národů, ras, vyznání se silným důrazem na přátelství. To se podařilo. Je to pěkný film. Jen na můj vkus místy trochu zastaralý a hluchý. Ale poslední půlhodinka mě přesvědčila o tom, že čtyři hvězdy jsou na místě. A kdyby se celý film nesl v podobném duchu, mohlo to být pět.

Velký malý film, těžko se nějak okecává. Prostě krásná projížďka Amerikou 60.let s hořkým koncem, krásnou kamerou, kupou stylových písniček a nejlepší tripovou scénou všech dob.

V dobách hrůzné války se natočil takovýto velmi příjemný film ze světa, kde jsou sice všichni ješitní,, ale hodní, vzájemně se k sobě hezky chovají, jsou schopni dělat ústupky a odpouštět si až nakonec všechno dobře dopadne. Je to sice naivní snímek, ale dokáže pěkně zahřát na duši. Lidi musel v hrůzné válečné době potěšit a povzbudit. I mě po semdesáti sedmi letech udělal radost. Navíc Vlasta Burian podává jeden ze svých nejcivilnějších výkonů. Hraje umírněne a moc pěkně.

Nevadilo mi, že se v šedesátkách natočila komedie jako ze třičátek či čtyřicátek s roztomile prosťáčkou zápletku. Naopak, to bylo celkem fajn a sedlo mi to. Bylo to takové milé a pěkné, ke konci i napínavé s příjemnou retro-komediálno-kriminální atmosférou. Bourvil je opravdu milý herec. Akorát samotný závěr mě zklamal, čekal jsem nějaký morálnější.