Pierre

Henriho Verneuila znám především ze spojení s Belmondem a jako režiséra slavného Sicilského klanu. Válečné téma bych od něj moc nečekal. Už od začátku mě překvapilo rumunské prostředí a to že všichni herci mluvili anglicky. Velkým překvapením bude pro našince i Jan Werich v záporné roli velitele. Je velmi zajímavé ho tady vidět, má dobrou angličtinu a je opravdu věrohodný. Stejně jako (mě nepříliš známý) Anthony Quinn v hlavní roli Johana Mirtze, který je chvíli považován za Žida, pak za Maďara, nakonec je dokonce navlečen do vojenské uniformy a po válce skonči před soudem, aniž by někdy pořádně věděl co se kolem něj děje. Občas je to pořádný primitiv. Někteří filmoví primitové jsou milí, nějací vtipní, on není ani jedno. Ale je to dobrák který by neublížil mouše a mně taky občas holky říkají, že nejsem génius.  Tak jsem mu celkem fandil a jeho netypický příběh mě bavil. Občas to bylo až tragikomické (ostatně, občasné komediální prvky zmiňují i někteří ostatní komentujicí.) Zajímavá atmosféra filmu, docela jsem si to užil.  A ono je to fakt dobrý a zase trochu jinýma očima a dobře absurdně to ukazuje hrůzu a nesmyslnost válek.  Nejlepší je závěr na nádráži. To je typ scény na kterou se nezapomíná. Neskutečné...

Ano, ano, ano (jak by řekl Radek Pastrňák), splnilo se, co jsem četl.  Vyprávění je stejně pomalé a úsporné jako hlavní hrdinové. Vynikají různé zvuky (funění), přesná prostředí (domov důchodců), těm postávám se dostanete pod kůži, má to celé svou atmosféru, náladu i styl.  Až si budete připadat, že jste na té cestě s dědkama taky.  Schmitzer s Mrkvičkou byli typově přesní a skvěle to zahráli. Závěr mě totálně sejmul, to byl mazec. Celkově dost zajímavý počin. Jen zamrzí několik obrovských nelogičností (syn nejde Mrkvičku hledat, nikdo si nevšimne že Schmitzer do domova důchodců nepatří.) Jinak jsem byl  zase v kině a zase velká spokojenost, abych navázal na jeden svůj koment z tohoto měsíce.:D

Měl jsem velkou radost, že Iva Janžurová konečně zase dostala hlavní filmovou roli. Je vážně neskutečná, pořád stejně dobrá. Od Radka Bajgara se mi zase dost líbila Teorie Týdra, O to víc mě mrzí že se tento film takto nepovedl. První půlhodina je absolutně nějáká. Nic moc se tam nestane, spíš to působí jako kombinace Kolečka, Trošky, nepovedenného pokusu o sociální drama (já vím, v komedii) s bizání westernovou hudbou, ještě bizárnějším cameem Gabriely Koukalové a ještě víc přehravájící Tatianou Vilhemovou než obvykle. A taky tradičně buranským Martin Hoffmanem. Čekal jsem že s vycvíkem  Janžurové na zločince se to konečně rozjede, že se  konečně budu bavit tak, že vzbudím sousedy, jako když mi naposledy psala kamarádka pod jiným účtem (haha, děsná bžunda, já vím) ale to bylo tak rychle sestříhané, skoro to samé jako ve dvouminutovém traileru. Jen závěrečná akce Janžurové a setkání všech postav v jednom dome je alespoň nějaké. Některé situace  byly konečně trochu povedeně absurdní a dalo se jim zasmát. Ale (jak trochu píše i Tosim) tvůrci ten černý humor nedokázali udělat dostatečně vkusně a vyrobit násilí prospěšné pro humor.  No a sledovat Holubovou s Hoffmanem v jedné scéně už je samo o sobě dost triskní. Sledovat ovšem  Holubovou, co zastřelí Hofmana, aby mohl film nějak dopadnout, je  kategorie toho ,co jsem nikdy nechtěl vidět´´ sama pro sebe- Pointa a temné význění je celkově hrůza.  Prostě jsem se nechytal, jak by řekl Šáša Krusty. Humorem ani myšlenkami o tom, že je potřeba čelit zlu okamžitě a  vlastními rukami a  za každou cenu...I když je film (hlavně v závěru) opakuje do zblbnutí. Takže dvě hvězdy hlavně  pro paní Janžurovou, které tady byla fakt škoda.  Za letošek zatím film s nejméně využitým potenciálem a totální zklámání. Zklamání....hned po lodi na letošní pouti, protože to fakt moc nehoupe, ale to už si vlastně pletu weby.

Koncert jsem poprvé zkouknul předevčírem na ČT art. A hned včera jsem si ho musel pořídit do mobilu. Buty jsou má velmi oblíbená kapela. Přestože mám rád i jejich pozdější písničky a aktuální období s kulatějšími břišky a staršími obličeji, tohle je prostě nařez který nemá obdoby. Už tak skvělé písničky pro mě dostaly  kombinaci s kapelou GG Pump, pohledem na obrovský počet nadšených diváků, mega dávkou energie a celkovou atmosférou naprosto nový rozměr. Vy, co to někde čtete: pamatujte, že  takhle jsem si naposledy užíval, když jsem měl ve středu bramboráky.  Hudba Buty mnou tady přímo duní, leze mi mráz po zádech a zažívám hudební ráj. Největší masakr je Normální den na frontě, Pakližé, Olina Čenda a Tonda, záverečná Cesta byla suchá....a všechno ostatní.  Takže, kde je možnost šesté hvězdy? Nezbyvá než doufat že: Konec, konec, nikdy nebude konec. ❤ DODATEK LISTOPAD: Byl jsem příjemně překvapen, když jsem doma sledoval Koncert pro budoucnost, že pánové pro něj oprašily Normální den na frontě, který jsem si tak oblíbil právě na Kosmotouru.

Občas jsem se malinko nudil, mírně ztrácel (navzdory přímočarému vyprávění), závěr tak nějak vyšumel do ztracena a co je hlavní: Bylo dost těžké uvěřit že je Willem Dafoe se svým ksichten mladý ale dost cílevědomý a snad i poměrně TVRDÝ polda. To bych si příště podobnou postavu mohl zahrát třeba já.:-))  Čekal jsem že si ho Hackmanova postava namaže na chleba a ono nic moc. Celkově se z rozdílnosti těch postav a herců moc nevytěžilo. Ale Gene Hackman celým filmem prosvištěl s charismatem, úsměvěm, skutečnou tvrdostí a sarkasmem. Celkem mě bavil a na kriminálky s politickým podtextem relativně slyším. Tahle si navíc vzala na paškál zajímavé téma rasimu v Americe 60.let. Vše je podle skutečných událostí. Parker se skutečně nebál vtisknout do filmu jasný názor. Občas mi z té špíny bylo trochu nanic. To se tedy podařilo.

Na stránkách ČT jsem si přečetl že Vladimír Menšík viděl film poprvé až při televizní premiéře jako ostatni diváci. Byli zrovna s rodinnou na chalupě. Při sledování všichni plakali a ulzený Menšík řekl: „Kruci, to jsem to zahrál. To by mě ani nenapadlo, že se sám rozbrečím… Podle syna Petra Menšíka jeho maminka pravila: "Teď tatínek nehraje, to je prostě on." Mě to taky tak přišlo, byl to obrovský herecký výkon od člověka co si ledaccos zažil. Hrál hodného člověka ale silně silně závislého na alkoholu, čímž kazil celému svému okolí životy. Taková role mu báječně sedla. Občas jsem ve filmu cítil velké napětí, byl napnurý jak se vše vyvrbí a emoce fungovaly naplno. Ještěže já nenosím ani do školy rum, jinak bych poznal Šturm. A hlavně mám rád tyto rodinná dramata dost rád a Hubač umí psát skvělé dialogy. Flm vede k zamyšlení a na pokračování se dost těším. Odpouštím tedy i úděsně přehrávající Reginu Rázlovou a naprosto nevyužitou Janžurku v nemožné paruce.

Po roztomilých titulcích s pěknými deštníky jsem se ocitl ve světe kde se všechno zpívá. Ale úplně všechno. Nechtějte to zopakovat, prostě všecko. Zpívá se o opraveném autombilu, o hladu, no prostě o všem (já vím, už to nezmíním.) Zpočátku jsem si říkal že to bude divný ale zajímavý a originální svět a nelitoval jsem, že si ho dneska večer pustil do pokojíčku.  Och, no za chvíli mi začal lézt pěkně na nervy a nechtěl jsem v něm vydržet už ani sekundu. Ty popěvky O VŠEM (už je zmiňuju fakt naposledy) byly naprosto debilní, postavy totálně přiblbé, barvičky a herecké výkony k poblití. A ten děj!!!! No myslím si že i tvůrci Ordinače v prasečí ohradě by dokázali vymyslet originálnější zvraty v romantickém příběhu (jsem těhotná, wau!) Prostě nejhorší červená knihovna kterou si můžeme představit. No, dělalo se z toho šoufl a to přede mnou byla ještě dlouhá doba sledování. Na počest toho že jsem to celé přežil vyhazuji paraplíčko do koše. Přístě si vezmu radši pláštěnku,  texty bez rýmů přenechám místrům z Buty a věcné zpívání legendárnímu zpívajícímu kozlovi z Karcoolky. Konec je určitým vysbozozením, takže dobrou noc..

Tak jsem byl v kině a velká spokojenost. Na tohle se dobře dívá, krásně se to poslouchá a dokonale se u toho relaxuje. O Semaforu jsem předtím moc věcí nevěděl, teď už jsem na tom podstatně líp a bylo to celé moc příjemné. Některé ukázky mě fakt pobavily a vybídly k tomu si Semafor v budoucnu trochu proklepat. A to především 60.léta s úžasným Šlitrem.❤

Tady nic nebylo černobílé a vše mělo svůj rozpor. Film nabízel řadu zajímavých myšlenek, pohledů a bylo potřeba pozorně poslouchat abych se o hlavních postavavách otce a syna dozvěděl víc a lépe se do obou ponořil. A hlavně to bylo prostě typicky skvělé komorní rodinné drama jako ze života. a na podobné ja slýším. Sledovalo se to samo, herecké výkony hlavní dvojky parádní  a pokud mě náhodou naplno nedostala návšteva domova důchodců, tak závěrečný dovětek už určitě.

❤V pravěké době dokázal Charlie Chaplin stvořit takovýto nádherný, citlivý, vtipný, dojemný a hravý film o čistém přátelství a lásce mezi dospělým mužem a dítětem. Musím smeknout před tou nádherou a dát pět.  Slova vůbec nechyba a nějak jsem si to děsně užil. Chaplin jako by ani nemusel nic dělat, aby vykouzlil úsměv na tváři a malý Jackie Coogan je úžasný. P.S. Viděl jsem kratší verzi s krásnou obrazovou kvalitou. Určitě časem zkusím i tu delší.