Sefik

Dávám plný počet i přes užití angličtiny jako oficiálního jazyka Sovětského svazu. Chápu, že ruština by v dnešní době tolik nefrčela, ale domnívám se, že by zážitek byl ještě depresivnější než takto. Ale i tak mne ta hrůzná atmosféra bolševických manýrů spolu se zbytečně zmařenými životy dostala!

Chování nejinteligentnějšího tvora na zemi v holé pouštní krajině se v hledáčku dalekohledu na pušce jeví srovnatelné s jednáním vysoké zvěře i králíků. Rovněž zmateně pobíhá, než ho z beznaděje vysvobodí přesně mířená kulka. Jednoduchý příběh, brutální masakr.

Docela se mi to při sledování líbilo, rozhodně jsem se nenudil a dal bych klidně průměr. Ale když si uvědomím, co mi bylo naservírováno, chce se mi blít. Co je na tom špatného, že běžné třináctileté dítě nezná obsah listiny svobod? A co je k obdivování na tom, že osmileté dítě to zná jako básničku? Je hrdinství neuznávat nic z toho, co naši předci vybudovali? Je tak úžasné, že tlupa dětí, které zamrzly kdesi v pravěku, vykrade jako vycvičený gang prodejnu s potravinami? Jestli něco nesnáším, tak to jsou tzv. volnomyšlenkáři, kteří ale pouze uznávají jen svůj názor a tak terorizují své okolí a nemají úctu k ničemu a nikomu. Takže za mne rozhodně pouze a jen odpad! A matka spláchnutá do mísy s tím vůbec nesouvisí, když to byla její poslední vůle, proč ne :-)

Takové americko kanadské Rychlé šípy či Strážci... Solidní závěr a vůbec, celé to bylo takové odpočinkové a koukatelné.

Asi jsem jediný ze všech, ale považuji tuto slátaninu za neuvěřitelniu sračku a nepomůže tomu ani Moore ani Bridges, i když byli oba výborní.

Nějde v uzavřeném klubu anonymních alkoholiků se děje asi toto: "Dobrý den, já jsem zde nový, jmenuji se Josef a už měsic jsem se nedotkl alkoholu". V jednom velkém domě se odehrává jiná seance: "Já jsem Franta, rád vraždím, ale už měsíc abstinuji a nikoho jsem nezabil". Škoda, že stačí tak málo, aby se člověk ke svému zlozvyku vrátil. A dokonce se touto touhou po krvi dá i nakazit, takže po pár hodinách strávených s partou obrácených vrahů se jednoduše vezme samurajský meč a jde se do světa jako Uma v Kill Bill. Obdivuji pochopení tohoto škváru pětihvězdičkovými nadšenci...

Hodnotím pohledem 16-tiletého, kdy jsem tento film společně s Očitým svědkem (r. 1970) považoval za absolutní bomby žánru thriller (i když tenkrát tato škatulka neexistovala :-)). I po letech mne tenisky hlavního úchyla strašily ve snech. Z pohledu dnešního je sice film pomalý, předvídatelný, ale stále má svůj nezapomenutelný feeling.

Film, který se zažere pod kůži a zůstane tam dlouhou dobu. Drsné prostředí mexického přihraničí s krutými podmínkami pro přežití jedince každé generace, dětskou nevyjímaje. A hlavmí pointa, na které stojí celý snímek? Kdo je otcem, nechť komentuje rozhodnutí chování hlavního hrdiny. Obětovat cizí život za život svého umírajícího a trápícího se dítěte? Může si otec hrát na boha a zvolit toho, kdo přežije? Odpověď ať hledá každý otec u sebe. Ti, kdo děti nemají, nemohou nic pochopit, případné moralizování by byla jen snůška bezcenných keců.

Nekonečný, časově přetažený příběh o mafii s dotěrným komentářem mimo vlastní děj a Pesci, který svým nemužským hlasem zkazil po všech Smrtonosmých zbraních další film. De Niro úžasný jako vždy a Sharon do doby své totální závislosti přímo k sežrání. To je ale tak max. na 2 hvězdy...

Bale výborný, ale tím to pro mne končí. Už dlouho jsem se tak nenudil při koukání na nějaký film.